Chceš si Bibli přečíst za pouhý jeden den? Chceš se v Bibli vyznat za pouhopouhý jeden měsíc? Lze to. Jako existují programy a kurzy na rychlé zvládnutí cizího jazyka, tak zde je pro biblického badatele pomůcka, a ještě zrýmovaná. Stačí projit základním textem této knížky. Náročnější badatel se podívá i na „podčárové“ stručné vysvětlivky. Na konci základního textu jsou přehledné tabulky a mapy zcelující

Sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor

Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání

Poezie doprovázená ilustracemi Markéty a Karla Cudlínových.

Básně pro všechna lidská srdce, jež touží po lásce, milují, ale také pro ty, kteří vědí, jak láska bolí. „Vydejte se s mými básněmi a obrazy Eleanor Skurské na cestu do svých srdcí. Nechte se oslovit otevřeností a láskou, jimiž ke mně promlouval vesmír, a vězte, že v srdci jsme všichni stejní.“

Struska, krom Erbenovy Kytice jediná česká básnická sbírka komiksem. „Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá. Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla.“ Píše v doslovu ke sbírce básník Petr Čichoň.

Antologie Rytíři textových polí chce českému čtenáři přadstavit slovenskou poezii po roce 1989. Vychází z přesvědčení, že se vyplatí seznámit se na vlastní oči s autory, kteří aktivně mění reliéf básnického Slovenska tváří v tvář tematickým a výrazovým výzvám, jež před nás staví pohyblivý horizont přítomnosti.Antologie celkem představí dvacet dva básnických individualit. Každý svazek doprovází esej,

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná \"existenciální\" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie

Svazek básní klasika české poezie vychází v České knižnici již potřetí. Jde o upravenou reedici předchozích vydání (1997, 2002), obsahující vedle Máje a dalších proslulých textů také autorovy prvotiny, německy psané básně a verše z jeho próz. Svazek uspořádal a komentoval Miroslav Červenka, edičně připravila Marta Soukupová, současné vydání aktualizovala Markéta Selucká.

Výbor básní z let 2006 až 2013. / / / Pár lysek tiše vplouvá do sítin. Všechno se uzavírá, prozatím.

Jednatřicetiletá Anna Dvořáková si vyslechne ortel smrti: strastiplná léčba její rakoviny prsu nezabrala a doktoři jí už neumějí pomoct. Snaží se vyrovnat se svým blížícím se odchodem. Záhy ale pochopí, že hlavně kvůli svým dvěma malým dětem to nesmí jen tak vzdát. Osud ji zavede k psychosomaterapeutce Karolíně Procházkové, která jí vysvětlí, že skutečnou příčinu nemoci má hledat ve své psychice, a

Básnířka Lydie Romanská vytvořila v rozmezí let 2019 až 2021 rukopis nové básnické sbírky, kterou nazvala Zpovídat se z poezie. Pokračuje v principu, který je evidentní z jejích posledních knížek, a sice vnímání poezie jako nové skutečnosti, samostatného artefaktu neovlivněného zažitými principy práce s tématem nebo logikou, jak jej vyznával francouzský literární teoretik Henri Bremond a u nás kritik

Luisa Ziková nenáviděla muže pro jejich mužství a ženy pro jejich ženskost. V její poezii najdeme osamění i převažující vědomí blízkosti smrti. Svět a motivy města vidíme často spojené s deziluzí, ironizuje maloměšťáctví i mondénnost uměleckého i pseudouměleckého světa. To vše pak doplňuje nepříliš jistým hledáním smyslu života, s čímž se váží i nezbytné propriety dobové: neurastenie, deprese, melancholie,

V 90. letech byl Ladislav Nebeský fascinován myšlenkou, že zdrojem poetického zážitku mohou být i mezery, prázdno, různé způsoby čtení neviditelného. V básních tohoto svazku jsou viditelná písmena vodítkem k odhalení písmen neviditelných, napsané je oporou pro čtení nenapsaného, chybějícího. Autor ukazuje, že je mnoho způsobů, jak to udělat. Čtenář však musí spolupracovat, teprve tím se mu otvírá cesta

Kniha poesie „Autentický kulovátor, Zvonění, Oblouk“ Víta Kremličky obsahuje tři samizdatové sbírky, jak vycházely v 80. letech minulého století. Jeho básně zůstávají stále svěží – obrazné, poetické, lyrické, tajemné... Kremličkova raná poezie se vyznačuje burleskní expresivitou a dadaistickou hravostí překonávající absurditu světa úlevným či sarkastickým smíchem. Zároveň jsou zde rozpoznatelné literární

Výbor z poezie Jany Štroblové obsahuje básně s duchovním přesahem, který v nich byl nenápadně přítomen takřka od samých počátků. Spirituální téma naplno vstoupilo do její tvorby ve sbírce Krajina na muří noze, odkud zve do světa, kde přetrvávají hodnoty, jaké mnozí pokládají za pošetilé: víra, naděje a láska. Stačí však malý posun – krajina se „jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“. Místo plachého

Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti