Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení

Román v dvoch častiach zachytáva vzájomné vzťahy medzi inteligenciou, meštianstvom a sedliactvom. Koreňom sa v diele myslí stará sedliacka rodina Drevanskovcov a jej výhonkami mladá generácia... + výber z publicistiky.

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se

Leopold, novinář ve středním věku, žijící ve stereotypním manželství s Nelou, má až nutkavou potřebu vyjadřovat se ve verších a za všech okolností zůstávat zdvořilý, což ho občas dostává do velice prekérních situací. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že když se rozhodne doprovodit svou ženu, povoláním učitelku, její dvě kolegyně a tchýni na hudební festival Sázavafest, podstoupí jeho život

Cizinec na pobřeží není zvlášť veselá knížka, ačkoli je vyprávěna humorným jazykem. Autor v ní s nadhledem a bez sentimentu na miniaturní ploše předkládá velká a tragická témata lidské existence, doprovází člověka opuštěného v davu, bloudícího katastrofami moderní doby. Většina z „38 miniatur“ je inspirována životem v emigraci; texty, v nichž čtenáři s důvěrou svěřuje tu nejosobnější zkušenost, potvrzují,

Desítka severských příběhů z kopců, hor, řek a ledovců Skandinávie, Islandu, Grónska, Špicberk, Aljašky a Ruska. Někdy s rukama svírajícíma cepín, jindy pádlo nebo také řídítka bicyklu. Příběhy končí vesměs překvapivě nebo alespoň nečekaně. Zážitky jsou podány lehkou humornou formou, při které vám nebude zima, ani nebudete trpět strachem z výšek, vírů, vzdáleností a vln. Snad jen s výjimkou jediného

Vždycky je lepší milovat než nechat se milovat. O tom je tenhle příběh. Taky o tom, že se láska nedá naplánovat, že někdo není romantik, ani když vidí nejkrásnější místa na světě a že svět showbyznysu není taková džungle, jak se říká. I když se tam, stejně jako na těch nejkrásnějších místech, někdy dějí divné a snad i legrační věci.

Podkladem pro vznik cestopisu byla diplomatická mise družiny, vedené panem Lvem z Rožmitálu v letech 1465–1467, vyslané králem Jiřím z Poděbrad. Výpravu popsal účastník poselstva Václav Šašek z Bířkova pod názvem Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Alois Jirásek události převyprávěl a pod názvem Z Čech až na konec světa vyšly v roce 1890.

Verona se na rodičovské dovolené cítila osaměle a nebyla jediná. Přihlásila se do diskuzního klubu na internetu a zjistila, že podobný problém tu řeší i další ženy. Každá v jiném věku, v trochu jiné životní situaci, každá se svým příběhem a každá s touhou dělit se o své pocity s ostatními. Veronu osudy devíti kamarádek tak zaujaly, že se je rozhodla převyprávět a možná tím vyřešit i příběh vlastní.

Bratří Biglinové na dvojskifu je textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy. Vlaková road movie na cestě nehostinnými krajinami až na práh smrti. Lvovská thrillerová bajka, ve které je cosi z bahenní evropské minulosti.

Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí.Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury

Převážně rodinný dramatický příběh z doby normalizačního temna, odehrávající se v prostředí zapadlé horské obce. Tři malí sourozenci prožívají svá denní dramata pod despotickým otcem, který je nemilosrdně trestá za každou maličkost. Nad příběhem se sice rozprostírá dusivý mrak normalizace, ale děti vnímají víc svírající rodinné poměry. Přesto jsou mnohdy v rámci možností vlastně šťastné, i když se

Stárnoucí spisovatel Mojmír se rozhodne během uprchlické krize ubytovat občany Ukrajiny prchající před válkou, a tak na prahu jeho sázavského domu jednoho dne stanou čtyřiatřicetiletá Oxana se synem Sašou. A plachá a věčně se za něco omlouvající Oxana nevědomky vyvolá v cynickém Mojmírovi city, o nichž si nemyslel, že jich ještě někdy bude schopen…

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy,

Přítelkyně - nová kniha Ireny Obermannové vypráví o ženském přátelství i nepřátelství. Jde o retro příběh končící v současnosti. Ženské přátelství je neprobádané území, vztah opředený tajemstvím a leckdy i pohrdáním ze strany mužů. Vyznačuje se velkou vzájemnou podporou, ale i soutěžením, podrazy, pomlouváním té druhé, drbáním ostatních, ale i hodně zásadní spřízněností, láskou, pochopením, podporou

Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně. Co ale mají společného hrdinové povídek deseti soudobých českých autorů, je fakt, že si svůj výlet představovali úplně jinak,

Filozofická próza průzračná jako horký středozemní den Muž, který přišel o manželku, se vrací na místo, kde spolu trávili dovolenou. A kde také před lety ztratil iluze o vlastní bezúhonnosti. Řecko a jeho vůně, hotel a podivná netečnost hrdiny uvnitř. V jiném podnebí ho přepadají nové myšlenky a vlivem zdánlivých náhod, křivd a zrad se jeho život přetváří do zcela jiné podoby. Vypadá to, že domů už

Jako druhý svazek České řady vychází román Škodlivý prostor, jehož autorem je jeden z našich nejvýznamnějších překladatelů z románských jazyků Vladimír Mikeš. Příběh mladého páru, který se marně pokouší zbavit rušivých zvuků v prodejně a skladu pod jejich bytem, občas absurními motivy a černým humorem připomene kafkovsky groteskní svět, jindy se úzkostně tíživá atmosféra blíží některým knihám Egona

Znáte to… Potkáte pana Božského, nebo slečnu Božskou a je to láska jako trám! Jste zamilovaní a vaše duše vzájemně souzní takřka v osmém nebi. Málokdo si však uvědomí, že za současný stav mysli může hormon fenylethylamin, který ovlivnil úsudek. Jsme zfetovaní. Až v další fázi, kdy příděl hormonů ustane, prozřeme, jenomže to už může být pozdě… Kniha přináší modelový román včetně souboru skutečných příběhů

Autorka se vrací do dětství v naději zlatých let šedesátých a dospívání pod tlakem normalizačního lisu. Porodní bolesti sametové revoluce rezonují s těmi jejími. Znovu zažívá akceleraci a entuziasmus porevoluční doby, pro ni zatížený rozpadem rodiny, péčí o matku, ztrátou toho nejbližšího, a neustálým tryskem za hyperkinetickým synem. Představení se nachyluje k poslednímu dějství. Chybí role i pointa.