Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou činnost vyznamenán ministerstvem národní obrany i Svazem osvobozených politických vězňů. Korespondenci s historiky doplňují záznamy z berlínského Bundesarchivu, skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem i osobní pozvání ředitele muzea v Osvětimi. Téma politického odboje čtyřicátých let dvacátého století na Těšínsku v souvislosti s národnostním stigmatem místního polského obyvatelstva autorka zpracovává s hlubokým osobním motivem. Vedle historických dokumentů čerpá i z vyprávění vlastní babičky – dcery Jana Fukały.

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.

Jiří Ovčáček, historicky první člověk v dějinách České republiky, který zastává funkci jak první dámy, tak i viceprezidenta, míří plnou parou do učebnic dějepisu. Ještě předtím, než se stane samostatnou maturitní otázkou a možná i povinným předmětem (nauka o Jiřím Ovčáčkovi), přichází s jímavým a lidsko-člověčensky pojatým vyprávěním o vlastním životě, v němž se už od narození prolínají osobní a profesní rovina života, aby se spojily v dechberoucím finále v roli mluvčího, důvěrníka i ošetřovatele prezidenta Miloše Zemana. Jiří Ovčáček se v prvním a jediném autorizovaném hanopisu rozpovídal o svém dětství za komunismu, dospívání v devadesátých letech, kdy neměl žádné kamarády, a později i o svém působení po boku Miloše Zemana, kdy stále nemá žádné kamarády, zato už má Twitter. Kniha, u které se budete dojímat, budete u ní plakat, ale společně s Jiřím Ovčáčkem se budete i radovat z maličkostí života, jako je například precizně srovnané prádlo do komínků. A tak to ostatně v životě má být.

Roman Ráž – to jsou básně, povídky, novely, romány, a možná hlavně divadelní a rozhlasové hry. Autor, jehož poetika koření v novátorské dynamice šedesátých let a dozrává v otevřeném prostoru porevolučních dekád, nepíše, aby psal, ale aby podal zprávu. O základní situaci člověka dvacátého století: o jeho slastech i strastech, o jeho slabosti i síle, o jeho minulosti, přítomnosti a možná i budoucnosti. Tragédii tu vyvažuje groteska a existenciální se stává nakonec esenciálním. U velkého spisovatele nelze jinak.

Hořící Havana je soubor 27 krátkých psychologických povídek, většinou cynických historek o hospodském kumpánu Pepovi. Autor textů, povoláním psychiatr, je nudný patron a abstinent, protože prý, pokud si dá dvě desítky, koketuje s dívkami, a to mu už v jeho věku připadá nevkusné. Pokud si dá desítky čtyři, a to se stává pravidelně třikrát do roka, sype pak ze sebe často neuctivé psychoeruptivní a psychodestruktivní historky o svém alterovaném egu – Pepovi.

Jedinečné obrazové album lidských typů, profesí, povah či rolí. Postavy, ať už reálné nebo fantastické, seřadil autor do dvojic, které se doplňují, odporují si, jsou vtipným protikladem, lehkou ironií... Zaujmou čtenáře bez rozdílu věku. Toto hravé a chyt

Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu. Děsivá cesta mladého sochaře Petra Michalce světovou válkou, po kolena v krvi, po pás v bahně zákopové války ve Francii, s neustále se vracející neodbytnou vzpomínkou na jedno osudové setkání. Krysy, smrt a utrpení na milion způsobů. Bojové plyny, rvačky na nože v bahnitých zákopech. A ten jeden skutečný milostný vztah, kdy začátek je koncem a konec začátkem. Stojí za svobodu umírat? A zabíjet?

Co se stane, když mezi novomanžele vstoupí oslňující muž a nepozorovaně zanechá svou genetickou stopu? Když zvětralou pohodu letitých štamgastů rozčeří tajemný Poutník, který umí plnit přání? Když si ušlápnutý úředníček vyřídí účty s bourákem s bohatým trestním rejstříkem a kytarou na svalnatém krku? Anebo když mladá a zvídavá novinářka rozvíří prach na oddacím listu manželství, které, ač dávno mrtvé, vlastně nikdy neskončilo? Společným jmenovatelem kvarteta povídek je nedorozumění - nedorozumění vrhající jejich hrdiny do situací, v nichž se předtím ocitli nanejvýš v neklidných snech. Toto nedorozumění však pramení z lásky ve všech odstínech rudé i černé, z naděje zmařené, a přesto znovu ožívající, z víry, že po prohraném zápase vždycky přijde odveta… Zkrátka ze staré dobré trojice, která provází manžele i milence, štamgasty i poutníky, nenápadné úředníky i potetované bouráky už pěkných pár tisíc let.

Vedle obvyklých autorových atributů, jakými byly v předešlých jeho knihách vtipný sarkasmus a společensko-kritický tón, provází nejnovější povídkový soubor Karla Rady Chvějící se jehličky příští zimy především nostalgický tón a v nejdelším, ústředním textu knihy s názvem Nášleh z matečáku potom zdařilá evokace devadesátých let minulého století, strávených mladou hrdinkou příběhu v zajetí drogové závislosti.

Vážení čtenáři, tato kniha je volným pokračováním knížky Bezflinťáci a hlavní protagonisté zůstávají stejní. Milenu Hamerskou a Jiřího Pecháčka jsem znal z několika málo fotek a článků popisujících složitá jednání, která vedla k záchraně jesenických kamzíků, i konečné předání petice s pětadvaceti tisíci podpisy Parlamentu ČR. Spolu s dalšími přispěli obrovským dílem k udržení životaschopné, už více než stoleté populace kamzíků v Jeseníkách. Osobně jsme se seznámili, když jednou u nás zazvonili, představili se a slíbili jsme si případnou spolupráci. Od té doby jsme nabídli veřejnosti nemálo pořadů o přírodě, sepsali několik knih obdobného žánru a veřejné besedy jsme doplňovali fotografiemi a filmy, které vytvořili oba Bezflinťáci Milena a Jura. Někdy jsme se pouštěli i na tenký led všelijakých lokálních zpracování dávné historie a věřili v důležitost jejich zachování pro následné generace. Milena a Jura jsou velmi pracovití lidé s láskou k přírodě, výborní partneři a kamarádi. A tak něco málo tvoříme dál a žijeme rádi, neboť díky lásce k přírodě, přes relativně pokročilý věk, stařeckým mechem důchodců neobrůstáme. Ota Bouzek, Karlova Studánka

Píše se rok 1936 a nacistické Německo zvyšuje svou agresivitu proti sousedním státům. Na pozadí dosud mírové diplomacie zuří už dávno souboj dvou vojenských zpravodajských služeb – německého abwehru a čs. 2. oddělení Hlavního štábu. V kritické době pak přichází do Prahy dopis s nabídkou služeb od člověka, jenž později dostane kódové označení A-54. Ale jde o seriózní nabídku, nebo jen o součást aktivních opatření abwehru admirála Canarise?

V nejrozsáhlejší a knižně doposud nevydané próze se Josef K. Šlejhar, známý především jako autor novely Kuře melancholik, vyrovnává se svým manželstvím a potažmo i se světem jako takovým. Na ploše více než sedmi set stran nebývale sugestivním až živočišným jazykem vrší obrazy společných dní, obecné úvahy, vzpomínky, pocity. S téměř stenografickou přesností tak zaznamenává sled událostí, které předcházely jeho životnímu ztroskotání. Vztekem i pokorou, milostným horováním i patriarchální pýchou, hrubostí i něhou znovu a znovu snáší důkazy proti vlastnímu osudu. Obžalovává ho, vystavuje mu účet. S umanutostí sobě vlastní si připravuje závěrečnou řeč před velkou porotou, která se nikdy nesešla a nesejde. Což nic ani v nejmenším nemění na skutečnosti, že Cvrček mého krbu je výjimečné, strhující čtení.

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se věnuje fenoménu pytláctví. Většina myslivců a lovců má třináctou komnatu, do které ukládá své lovecké hříchy. Pytláci těchto příběhů však neloví jen pro maso, případně trofej, nýbrž jsou ke svým činům dohnáni mnohdy až podivuhodnými životními situacemi. Velká část příběhů se odehrává těsně po roce devadesát, kdy se k pronájmu honiteb dostávají soukromé osoby. Co to mnohdy udělá s osudy lidí na jedné či druhé straně, se dočteme ve dvanácti příbězích, okořeněných slovním i situačním humorem.

Kniha, která vznikala jako předloha scénáře stejnojmenného televizního seriálu, patří mezi nejlepší romány zabývající se fenoménem emigrace. Její děj se započíná v roce 1983, kdy v den letního slunovratu uprchnou nejrůznějšími cestami ze své vlasti do Rakouska dvě rodiny a několik jednotlivců, Čechů i Slováků, aby hledali štěstí ve vysněném svobodném světě. Skoro na dosah domova je očekává jiná planeta, jim cizí, jako jsou oni cizí jí. Projdou táborem pro uprchlíky a čekají pak v jednom z venkovských penzionů, sloužících tomu účelu, na azyl a víza, představující klíče k nové existenci. Náhlé prázdniny v životě, jejichž délku ani výsledek nelze odhadnout, týdny, měsíce a někdy i roky vynucené nečinnosti, nutí k sebezpytnému bilancování, smýkají lidmi mezi nadějemi a zoufalstvím. Ze vzpomínek i představ, ze zážitků tragických i komických vyvstává kaleidoskop obrazů země, kterou opustili, i světa, jemuž se vydali.

Nový román „Lázně v Ráji, aneb Houtyš“ Richarda Medka se odehrává v lázních Sedmihorky v Českém ráji, kam se hlavní hrdina Ricardo dostane po nenadálé události, která se pokouší mu změnit život. Vyhraje nemalé peníze v mezinárodní loterii na tiket, který našel na ulici. Peníze, které mu vlastně nepatří, ale poradit si s nimi nějak musí. V lázních objeví svět, který mu není úplně cizí, setkává se s řadou postav, se kterými ho už život kdysi spojil. Co však s těmi penězi? Román je protkán osobitým humorem, lehkou satirou na život, který žijeme i na některé jevy, které nás obklopují, vzpomínkami na pražskou legendární hospodu Houtyš ze „zlaté“ doby socialistického realizmu před více než třiceti lety, ze které vzešli takoví muzikanti a skupiny, jako jsou Yo Yo Band, Ivan Hlas, Krausberry, Bluesberry, Žlutý pes a další. Svět lázní a ztracený „houtyšovský“ svět starých kámošů Benyho, Micka a Fíka se prolínají s hledáním východiska z nenadálé finanční výhry, to vše v lehkém vypravěčském stylu, v oslavě života a jeho zákoutí, která se v knize tak důmyslně, s humorem a nadhledem odkrývají.

Povídky z období normalizace od předního českého filmového scenáristy jsou plné příběhů lásky a zloby. Drsná skutečnost pochmurných dob se v nich mísí s fantazií spisovatele obdařeného darem pozorování , schopností humorného nadhledu i neotřelým, krásným jazykem.

Jedna z nejzdařilejších próz známého autora a scenáristy, čtenářsky strhující příběh někdejšího populárního politika, odhalující zákulisní praktiky moci a současně upínající pozornost k základním otázkám lidské morálky, touze po přežití, konjunkturalismu, statečnosti i zbabělosti. Rážovu původně rozhlasovou hru po úspěchu doma nastudovaly stanice od Kanady přes Irsko, Švýcarsko a Německo. Poté ji autor přepsal do podoby strhujícího románu, jehož překlady již vyšly v řadě zemí. Faust umírá dvakrát je modelový politický thriller o vztahu jedince a moci, ale zároveň i napínavý psychologický román, v němž se touhou, odvahou i strachem naplňuje jeden podivuhodný lidský osud. Autor zkoumá, kde začíná a kde končí konformita se světem mocných, kde je ona hranice, kam až je člověk ochoten jít za svým prospěchem, kdy, respektive za jakých podmínek, má lidská existence ještě smysl, kde jsou v politice hranice mezi realitou a fikcí.

Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných?

V širém světě rozpálené pouště a savan, se chystá něco temného. Skupina dobrodruhů se dostává před osudný moment ve svém životě. Rozhodnutí co učinit, doléhá na každého jednotlivce. Záchrana milovaného člověka je prvořadá, cesta zrádná a nebezpečná. Vychutnejte si dobrodružství, která se odehrávají na vyprahlých písečných pouštích, ohnivých kaňonech, vlnách temných moří a nebezpečných hradech, kde se schází pistolníci, aby urovnali své dluhy. Žánr drama, western, kde nechybí otázky života a věčného přátelství. Archetyp duše ve světě, kde neexistují žádné náhody, ale pouze neochvějná rozhodnutí.

Inkoustové epolety jsou sbírka rondelů, rondeletů, pantoumů a trioletů. S archaickými formami pracuji, protože obsahem těchto básní jsou pouze mé imprese bez hlubších konotací. Snažím se všímat si života, který mě míjí i který si sám hnětu, ač jsem mizerým sochařem. Jsem jako kočka, která se schovává v příliš úzké váze. Snažím se vecpat do těsných rondelů, abych věděl, kde mám nohy a ruce, kde pero, kde fajku.

Poutavý a místy strhující profesní příběh Petra Neužila mapuje vývoj kardiologie posledních desetiletí. Primář Neužil vybudoval z oddělení kardiologie Nemocnice Na Homolce prestižní pracoviště, na němž zavádí nejnovější metody léčby. U mnoha z nich má světová prvenství. Zachránil tisíce lidských životů a patří mezi světové špičky, přesto nenahlíží na svět z akademických výšin. Poznáváme v něm člověka se smyslem pro humor, velmi energického a extrovertního. O to víc zaujme druhá rovina knihy – ryze literární texty, povídky, které pronikají do zákulisí onoho srdce, jež je univerzálním symbolem samotného našeho „já“. Symbolem, který znají lidé mnoha rozličných kultur a civilizací. Kdo jiný, než Petr Neužil by nás měl seznámit s nejmodernější lékařskou technikou a nechat nám nahlédnout do zákulisí srdce?

Soubor pověstí o praotci Čechovi, Krokovi, Libuši, Bivojovi, Horymírovi včetně novějších pověsti o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi. Jirásek čerpal pro své populární dílo pro mládež z Kosmase, Dalimila, Václava Hájka z Libočan. Ve školní výuce bývá řazeno do historické prózy s tematikou nejstaršího období dějin. Kniha přerostla své původní poslání a stala se pro svou vypravěčskou poutavost a poetické kouzlo nejoblíbenějším svodem národních pověstí z předdějinné i historické doby národní existence. Alois Jirásek (1851-1930), český spisovatel a dramatik

"Ano, pane, to jsem," řekl vrátný. Vytáhl z kapsičky velké cibule, chvíli studoval jejich ciferník a pak je zasunul zpátky. Když se znovu podíval na Tvrze, vyzařovalo z jeho očí chladné pohrdání. "Dříve jste měl pocit okovů na nohou, záplavu povinností, schůzky, opravy automobilu, manželku, milenku, práci, přednášky, bylo toho jaksi příliš mnoho, co jste musel. A tak jste utekl, v pasáži musíte jen helfnout v sauně, s donáškou proviantu, zaskočit v kotelně. zamést v baru. Vy se, chudáku, vážně domníváte, že jste vyměnil tu bývalou klec za svobodu?" "Co? Cože?" zakoktal Tvrz. "Tak. Vyměnil jste pouze dvě klece, pane. Větší a menší, širší za užší, a to je všechno. Nic víc jste nedosáhl, a co je nejhorší, ani jste se nesnažil."

V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz „dědy betonového srdce“, „babičky kobry královské“ a dalších členů autorovy rodiny i jejich sousedů a známých, a přitom ukazuje střet „velkých“ a „malých“ dějin v kulisách polabské vesnice během násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Literární kvality textu a autorovo vypravěčské mistrovství vyzdvihla i odborná porota, jež Janu Novákovi za román Děda udělila prestižní Cenu Josefa Škvoreckého.

Střež se jich! Stojí na jednom z několika útržků ze starých knih, které Karel našel na půdě rodinného domu. Obsah slov z dávných časů jej vtahuje do pátrání po jejich autorovi, záhadném F. F. Při hledání stop vedoucích k rozluštění tajemství Karlovi zdatně sekunduje jeho přítelkyně Eliška. Čím víc však o tajuplném muži zjišťují, tím častěji jsou nuceni připustit, že na světě možná existuje ještě jedno řemeslo, na něž lidé už dávno zapomněli… To, které provozuje cech čarodějů. Objevují příběh mladého tovaryše čarodějného řemesla, který se kdysi vydal na pouť evropským kontinentem, aby naplnil svůj osud a zabezpečil přežití magie v dobách, kdy takzvaný rozum získal převahu nad přírodou a jejími silami. V dobách, kdy nastal soumrak magie.

Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud si člověk počká, pokrok se nakonec dostaví sám od sebe.“

Vodáčtí hrdinové knih Zdeňka Šmída za sebou mají dlouhou cestu. Žádná česká řeka zrovna není v dohledu - v pralese na Borneu kolem nich teď tančí domorodci a vodáci Bongo, Sumec a Keny zjišťují, že i když zdejší lovec lebek sem tam někoho sežere, neznamená to ještě, že by to nemohl být slušný člověk. Tanec lovců lebek aneb Proč bychom se nevrátili je posledním z vyprávění o vodácké partě, kterou Zdeněk Šmíd před více než třiceti lety představil v legendární knize Proč bychom se netopili aneb Jak se jezdí na vodu. Poté, co se svými vodáky navštívil v netradičních cestopisech Maroko, Latinskou Ameriku i Aljašku, je tentokrát zavádí do Singapuru, Thajska, Malajsie a nakonec i do bornejského pralesa. Cestování s vodáky Zdeňka Šmída bylo vždycky pozoruhodná jízda - a nasazené tempo nepolevuje ani tentokrát, na jejich poslední výpravě.

Jak vyrobit pacienta Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat. Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice. A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.

Ačkoli se příběh odehrává na čtyřech kontinentech, tvoří exotika jen kulisy k dramatické cestě do ženského světa a myšlení v době, řekněme, emoční zralosti. Co tam najdeme? Především muže. Vylíčené pravdivě, s pochopením, něžnou sympatií. Dvě přítelkyně, které známe už z knihy Orinokem k přechodu, konečně našly partnery, se kterými by rády zestárly. Jsou vyrovnané, zkušené, smířené se světem. Takřka ve stejnou dobu však obě potkávají muže, kteří by jejich život dokázali otočit naruby. Z každé stránky proti nám vyrazí mocné poryvy citů, které se hrdinky se střídavým úspěchem pokouší zvládnout. Láska milenecká i mateřská, tajená i přiznávaná, nezkušená i vyzrálá, zmatená i srovnaná, velkorysá i ufňukaná, stálá i pořád znovu prověřovaná. Za všech okolností však dojemně rámovaná nesentimentálním ženským přátelstvím.