\"Régóta foglalkoztat a kérdés, vajon miért gondolják az emberek, hogy a tudatlanság a boldogság, és aki igyekszik felelősen szemlélve megérteni a világot, csak pesszimista lehet. Holott valamennyien szeretnénk egyszerre boldogok, okosak, sikeresek és optimisták lenni, és ilyesmit kívánunk a gyerekeinknek is. Úgy döntöttem, saját (kísérleti terepemre), az életemre támaszkodva, a kultúrtörténet és a

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární

Ján Sucháň má vrúcny vzťah k ľuďom, celý život s nimi pracuje, preto dokonale pozná ich vnútro, ich citové rozpoloženie v rôznych fázach ľudského bytia. A napriek tomu, či práve preto neodsudzuje, ale prijíma a vníma aj problémy veľkého sveta, s nadhľadom sa pozerá na celok, a pritom hľadá vo svojich Zamysleniach nielen súvislosti, ale aj odpovede na odveké otázky človeka o pravdách zaznamenaných v

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy

Provokativní, kritická, kontroverzní to jsou adjektiva v poslední době nejčastěji spojovaná s Camille Pagliovou, přední americkou kritičkou, jež je někdy vnímána jako nástupkyně Susan Sontagové. V anglosaském světě se Pagliová proslavila literárně-kritickým bestsellerem Sexuální persony: umění a dekadence od Nefertiti po Emily Dickinsonovou, rozsáhlou literárně historicky-kritickou studií o úpadku

Autor vstupuje sériou úvah programovo do viacerých kultúrnych a umeleckých kontextov. Jeho zvedavý a objavujúci rozprávač sa cíti komfortne v prostredí divadla, fotografie, výtvarného umenia i literatúry. Je zorientovaný, vzdelaný (či skôr kultúrny) a má potrebný nadhľad. Texty vynikajú interpretačnou hĺbkou a perspektívou, v mene ktorej sa niekedy to, čo je vzdialené, približuje k čitateľovi, a naopak,

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů. Jde o asambláž stylizovaných deníkových záznamů, filosofických či politických úvah, „hospodských vypravování“, fiktivních příběhů i záznamů snů – vše v konkrétním časovém rámci zimy 1972–73 s „dějem“ převážně na „jevišti“ pražské

Keď vyslovíme slovo samovražda, na rozbehnutú debatu padne mrazivý tieň. Nepatrí sa o nej ani hovoriť. Telo samovraha predsa patrí k cintorínskemu múru a pochovaný má byť bez obradu. Podľa WHO ročne spácha samovraždu asi 800 000 ľudí, čo znamená, že každých 40 sekúnd sa niekto rozhodne dobrovoľne ukončiť svoj život. Preto je absolútne nezmyselné o samovražde mlčať a tváriť sa, že je to tabu. Britský

Od doby, kdy byl poprvé vydán sborník Mystika a logika a jiné eseje Bertranda Russella (1872–1970) již uplynulo téměř sto let. Navzdory tomu není jeho první překlad do češtiny, který nyní nakladatelství Academia vydává, určen k pouhému doplnění mezery v knihovně. Autor, mimo jiné nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1950, významný filosof a matematik, ale též bouřlivý kritik společenských

Všetci chceme poznať podrobnosti o umieraní, no je len málo tých, ktorí sú ochotní o tom rozprávať. Či už sa snažíme predvídať udalosti, ktoré nám prinesie naša vlastná smrteľná choroba, alebo chceme lepšie pochopiť, čo sa deje s naším najbližším zasiahnutým takýmto ochorením, alebo je to skôr nepochopiteľná všeobecná fascinácia smrťou, všetkých nás lákajú myšlienky súvisiace s koncom života. Pre väčšinu

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna

Rudolf Roden se ve své nové knize esejistických črt zabývá převážně mezilidskými vztahy, nevyhýbá se přitom ani intimním detailům partnerského soužití a občas zamíří i na pole sexuologie. Zachovává si přitom humorný nadhled a zúročuje své bohaté životní i profesní zkušenosti. Narodil se v židovské rodině, vyrůstal za první republiky, spolu se svou ženou Evou přežil pobyt ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.

Jsou události, které vám převrátí život naruby, a chvíli trvá, než se s nimi vyrovnáte. Známý polský reportér se s takovým obdobím vyrovnával pomocí slova, a tak vznikla jeho nejnovější, intimní, citově intenzivní, dechberoucí kniha. Svým úsporným stylem, se sobě vlastní citlivostí, občas i humorem a zároveň s obrovskou silou vyjádření hledá svou i cizí pravdu, životní filozofii. Hledá ji v Praze,

Výbor je sestaven ze dvou knih: La révolution du langage poétique, Seuil 1974, odkud je převzat úvod a první kapitola, zatímco zbývající eseje jsou vybrány z knihy Histoires d’amour, Denoël 1985. První kapitola knihy Revoluce v básnické řeči („Sémiotično a symbolično“) zřejmě nejreprezentativnějším způsobem shrnuje a vysvětluje pojmový aparát, který se v dalších textech Julie Kristevy nepřestane navracet.

Adam Michnik (1946) žijúci klasik poľskej politickej žurnalistiky, zápalisto a zmysluplne uvažujúci a diskutujúci obranca občianskej spoločnosti, jedna z najvýznamnejších osobností súčasnej politicky aktívnej esejistiky, niekdajší disident a spoluzakladateľ Výboru na obranu práv robotníkov, ako aj nezávislého odborového hnutia Solidarita, zakladateľ a dlhoročný šéfredaktor mienkotvorného denníka Gazeta

Friss nyelvezetű töredékek az anyákról, akik rengeteg alakban, különféle időkben és helyeken bukkannak fel. Anyák lányának/fiának szubjektív kultúrtörténete. Friss nyelvezetű töredékek az anyákról, akik rengeteg alakban, különféle időkben és helyeken bukkannak fel. Anyák lányának/fiának szubjektív kultúrtörténete.

Výběr esejů pěti významných britských a irských autorů (filozofů, spisovatelů, dramatiků, novinářů) poskytuje barvitý a užitečný přehled dějin ostrovní esejistiky, co se týče odlišného stylistického zpracování, výběru témat a historického období vzniku jednotlivých textů. Počínaje rozvahou zakladatele novověkého empirismu sira Francise Bacona na téma lidské ctižádostivosti, přes odlehčenou satiru Thomase

Knižní série 1000 věcí, co mě serou, věnovaná každodenním vobložím a vopruzům, které modernímu člověku zpestřují každodenní šeď, si již stihla získat zástupy nadšených čtenářů. Třetí svazek přináší čtenářům dalších 200 tzv. hejtů, břitkých fejetonů o strastech, které zažívají Achjo Bitch, Attila, Bič Boží a nově i Curvekiller - typičtí obyvatelé prvního světa ve třetím tisíciletí. Celý projekt vznikl

Nakladatelství Repronis vydalo v předcházejících letech knihy spisovatele Oldřicha Šuleře Laskavé podobizny (2005) a Laskavé medailony (2007), jejichž téma je vyjádřeno v podtitulu: Zapomínaní a zapomenutí literáti ze Slezska a severní Moravy (u druhé knihy s přesahem do přilehlých oblastí Valašska a Hané). Od obou knih předcházejících se Laskavá setkání liší v tom, že autor nesleduje výlučně literáty,

Kniha poprvé vyšla v roce 1910 - neanonymně, v českém překladu a s komentářem Emanuela Rádla. Podruhé vyšla v novém zkráceném překladu Jaromíra Loužila a s jeho doslovem roku 1987. Jedná se o klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, daleko od Prahy a německy. Dá se číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako filosofický či poetický