Kant upozornil na to, že sebevědomí představuje významný fenomén při zodpovězení otázky, co je člověk. Hegel v návaznosti na Fichta rozšiřuje výklad tohoto fenoménu o úvahy postihující jeho intersubjektivní dimenzi, jež se rozvíjí v rámci toho, co Hegel označuje jako pohyb uznání. Na začátku tohoto pohybu proti sobě stojí dvě individuální sebevědomí. Aby k tomuto pohybu mohlo dojít, musí být sebevědomí

Méně známá a do češtiny dosud nepřeložená kniha Martina Bubera vznikala v době druhé světové války. Autor v ní vychází z předpokladu hluboké společenské krize, které lze čelit pouze důsledným promýšlením kořenů naší civilizace. Vlastním námětem jsou rozličné reformní pokusy 19. století, jež reagovaly na dějinném důsledky Francouzské revoluce. Buber zasvěceně podává charakteristiky Saint-Simona, Owena

Keď mladý, dovtedy takmer neznámy predseda Kráľovského súdu v Bordeaux vydal v roku 1721 Perzské listy, ukázalo sa, že dielo napísal ozajstný majster. Parížania rozchytali niekoľko vydaní a podnikaví vydavatelia pridali ešte zopár napochytro vyrobených napodobenín. A hoci Montesquieu svoj „preklad z perzštiny“ vydal anonymne, stal sa hneď slávnym. Obdobie, v ktorom autor žil, naskrze nebolo také, že

Kniha nemeckého filozofa, teológa a pedagóga Georga Pichta (1913 – 1982) Pojem prírody a jeho dejiny zahŕňa podklady rovnomenného prednáškového cyklu, ktorý Picht predniesol v akademickom roku 1973/74 na Univerzite v Heidelbergu. Jej východiskom je radikálne formulovaná téza: Veda, ktorá ničí prírodu, nemôže byť pravdivá. Skúmaním dejín „pojmu prírody“, teda spôsobu, akým európsky človek myslel a myslí

Historicky koncipované pojednání o hlavních problémech, se kterými se potýkala analytická filosofie 20. století. Podrobně rozebírá příčiny vzniku analytické filosofie a vývoj jejích názorů na lidské poznání, jazyk a svět.

Dielo filozofa (1946) a tvorcu prvej pôvodnej slovenskej filozofickej koncepcie nazývanej synkriticizmus.

Rotterdami Erasmus \"A nőkről és a házasságról\" című válogatott fordításokat tartalmazó kötete egy olyan, fiatal kutatókból és tehetséges egyetemi hallgatókból alakult fordítóműhely első közös munkája, amely Rotterdami Erasmus (1469-1536) egyik legnagyobb hatású műve, a \"Colloquia\" teljes fordítását, valamint korszerű jegyzetapparátus kíséretében történő kiadását tűzte ki céljául. A munka illeszkedni

A megvilágosodott bölcs túljut minden észlelésen, örömön és bánaton, s végül az örök Átman (Önvaló) - amit nem könnyű megpillantani - bölcsessége által, melyet Jóga-meditáció révén szerez, megvalósítja a szív titkos barlangjában rejtőzködő Brahmant. Katha-upanisád 2.12. A Filozófia fogalma a Philo, mint szeretet és Sophia, mint tudás görög szavak összevonásából keletkezett. Így tehát a Filozófia eredeti

Moderní politologie se rozvinula v 19. století, kdy důraz byl kladen na studium politických systémů. Je to moderní politická věda s odklonem od formalismů k empirickým přístupům. V pojetí autora se jedná i o jakýsi průsečík v civilizačním procesu a reziduální, analytickou a syntetickou vědu a nadstavbu ostatních společenských věd. Přístup Václava Ryneše je i pokusem o metodologii v oblasti geopolitiky,

R. Maritainová (1883–1960), rozená Umancovová, se narodila v ruském Mariupolu v židovské rodině. Rodiče po deseti letech emigrovali s dcerami do Paříže, kde Raissa vystudovala na Sorbonně a potkala se se svým budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Duchovní a myšlenkový vývoj dvojice probíhal v těsném sepětí, společně opírali své filosofické uvažování o středověkou filosofii a myšlení H. Bergsona,

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel,

Baconovo De signis (samostatná část jeho Opus maius, objevená a zpřístupněná teprve v roce 1978), představuje nejrozsáhlejší stře­dověké pojednání k obecné teorii jazykového a mimojazykového znaku. Jde o pozoruhodnou syntézu aristotelské sémantiky s augus­tinskou sémiotikou.

Čtyřsté výročí narození Jana Amose Komenského v roce 1992 bylo důstojně oslaveno nejen v naší zemi, odkud tento velký »Učitel národů« pocházel, ale i v celé Evropě a zejména v Holandsku, kde bylo vydáno mnoho jeho stěžejních děl a kde také zakončil svůj život. Dnes víme, že svými, moudrostí a láskou prodchnutými pedagogickými a výchovnými principy daleko předstihl svoji dobu.

Monografia sa zaoberá problémami súčasného rozvinutého akademického sveta. Autor charakterizuje vzťahy spoločnosti (štátu, politiky, biznisu, médií) a akademických inštitúcií, venuje sa premenám a transformáciám, ku ktorým dochádza po roku 1945 a ktoré vyúsťujú do krízových fenoménov súčasného neoliberálneho akademického kapitalizmu.

V buddhistickém myšlení měla kauzalita vždy mimořádně důležitý soteriologický význam. S velmi specifickým a sofistikovaným konceptem kauzality přišel indický buddhistický mnich Nágárdžuna (asi 2. – 3. stol. n. l.), jeden z vůbec nejdůležitějších a nejvlivnějších filosofů v celé Asii.

Filosof náboženství a pedagog Martin Buber (1878–1964) se stal známým také německým překladem Bible, na němž spolupracoval s F. Rosenzweigem.

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860) – nemecký filozof, jeden z najvýznamnejších mysliteľov 19. storočia, tvorca voluntaristickej a iracionalistickej filozofie, často označovaný ako filozof pesimizmu, sa preslávil najmä svojím spisom Aphorismen zur Lebensweisheit (1851), ktorý v slovenčine vychádza pod názvom Životná múdrosť. V brilantných úvahách sa v ňom pokúsil podať „návod\\\" na prežitie čo najšťastnejšieho

Francúzsky filozof a spisovateľ Fabrice Midal sa svojimi knihami pokúša poskytnúť západnému človeku živú a konkrétnu odpoveď na dichotómie, ktoré ho uväzňujú: materiálne vs. spirituálne, vnútorné vs. vonkajšie ap. V tomto zámere mu pomáha rozsiahle filozofické vzdelanie, vďaka ktorému môže čerpať jednak zo západnej kultúrnej tradície (v predkladanej knihe sú to hlavne Nietzsche a Rilke), ako aj z východných

Text Paula Archambaulta (1883-1950) sleduje stručným avýstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861-1949) od jeho rané formy \"filosofie akce\" k jeho pozdní zralé podobě \"filosofie konkrétna\". Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec.

Texty v zborníku sa pokúšajú pozrieť na problém súkromného jazyka ako na všeobecný problém - čo to znamená niečomu rozumieť.