\"Lucie a Janek Sedlářovi si plní sen – společně s dětmi cestují starým obytným autem po zapadlých, ale dechberoucích krajích naší země a hledají svůj vysněný pozemek, rodový statek, místo, kde by se usadili, tvořili a žili v souladu s přírodou. Při tomto putování navštěvují inspirativní lidi, kteří již udržitelným způsobem života žijí, jsou částečně soběstační, respektují sebe, ostatní i Matku Ze

Máte rád Bukowského? Jste víc syn nebo víc otec? Neutlačuje jedna poloha tu druhou? Kterou preferujete? Byl jste někdy na slam poetry? Měl jste šťastné dětství? Filozofická otázka co to vlastně je poezie, co je její smysl? Čtete své básně své ženě? Asi nejste zrovna revolucionář, ale zkusil byste nějaký osobní manifest? Cestujete? Máte rád Bukowského? Je pro vás matka inspirací? Jakým způsobem prosekáváte

Praha a její genius loci neobnáší zdaleka jen snad až příliš dobře známé centrum a městem dodnes procházejí rozhodně zajímavější obludy než Golem, strašidla, mutanti i filozofové. Vedle Franze Kafky Prahou s jejími hospodami hrdě kráčel Švejk, Karel Čapek sem ve svém alkoholickém období umístil děj knih R.U.M. či Továrna na Absolut. Především periferie města jsou plné rázovitých příběhů, minulých i

Jedu na kole a sjíždím z mírného kopce, kde se dá jet rychlostí asi jako autem v obci. Netuším, jak se za moment zmení muj život. Stojící nákladák s cisternou jsem nabral plnou rychlostí… Jak muže dopadnout setkání sportovne žijícího cloveka s touto prekážkou a se všemi dalšími prekážkami jeho príštího života? Jak probíhají lécebné procedury v lázních a jaké krásy skýtá krajina v jejich okolí ocima

První román populárního autora Patrika Hartla vychází po osmi letech s filmovou obálkou. Román s vtipným nadhledem vypráví příběh čtyř kamarádů, kteří si 20 let po maturitě uvědomí, že ve skutečnosti nežijí tak, jak si v osmnácti představovali. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, rozhodnou se, že s tím něco chtějí udělat. Obsah zůstává stejný, avšak obálka a vnitřní

Existenciální groteska, čerpající z estetiky absurdna, surrealismu, poetismu i křesťanské spirituality, žánrově navazuje na tradici pikareskního vyprávění a románu-putování (angl. „novel as a quest“). V nepřeberné zásobárně nápadů, intelektuálních narážek a hříček i skrytých citátů se prolíná perzifláž s filozofií, ironická frivolnost s morálkou, realita se snem, skutečnost s představami, mimesis s

\"Mount Anne je nebezpečné stvoření. Hraje si s iluzemi. Je křivým zrcadlem a nekonečnou studní. Saje brčkem z méněcennosti. Vráží pletací jehlice do hlavy. Přejíždí kůži šmirglem. Patří do rukou odborníka. Nemá co dělat u malých holčiček. Nemá se kolem nich co vometat. Manon je růže hozená do kostela. Mount Anne je spolknutý granát. Mount Anne žije ve stínech. Vidět je, až když je příliš pozdě. Dýchá

Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.

Když se mě někdo zeptá, a to se nestává nijak zřídka, jak to, že jsem zůstala člověkem od základu radostným, kterého ještě očividně těší život, ocitám se poněkud na rozpacích. Jak se dá něco takového vysvětlit? Pravděpodobně mám hodně co děkovat svému naturelu, za leccos vděčím snad i své neochvějně trénované vůli. Ale žádnou univerzální radu neznám. Neexistuje recept, který by byl vhodný pro každého.

Serafína je šestnáctiletá holka se sluchátky v uších a hlavou plnou snů o návratu do jižní Itálie, kde se narodila a kde zůstal její tatínek, babička i moře a sad plný olivovníků. Od svých sedmi let žije v Praze s mladší sestrou a matkou, se kterou se v jednom kuse hádají a která oběma svým dcerám zakazuje jakoukoliv návštěvu jejich rodné země. Co Serafíně v životě chybí, snaží se hledat v knihách

Román Nesmrtelnost, který vyšel poprvé ve francouzském překladu v roce 1990 u Gallimarda, vyšel v roce 1993 česky v Atlantisu. \"Vyprávěl jsem ti o svém návrhu položit publiku otázku: kdo by chtěl s Ritou Hayworthovou tajně spát a kdo by se s ní raději veřejně ukazoval. Výsledek je ovšem znám předem: všichni, včetně toho nejubožejšího ubožáka, by tvrdili, že s ní chtějí spát. Protože všichni chtějí

Básnická sbírka.

Vojtěch Němec se s rozpustilostí, která se v téhle části světa moc nenosí, rozhodl trochu podívat na atomovou strukturu psané řeči. Píše svůj Příběh, i když ví, že by z něj od učitelů českého jazyka dostal nedostatečnou. Provokuje. Čeština je však dostatečně silná, aby takový atak nejen unesla, ale aby si ho užila. Zkoušet a pokoušet, to je přece hlavní úkol prozaika, ne jen šimrat pod bradou... Na

Dagmar Urbánková zpřítomňuje ve své próze Umřel Brežněv sledem vzpomínkových záznamů všednodenní magii dětství a dospívání. Důvtipně zaostřenými a barvitě vykreslenými pohledy na prožitky, které se ze střízlivé perspektivy dospělosti hrozí stát jen blednoucí vzpomínkou, Urbánková hravě a hutně postihuje příznačné rysy jedné životní a shodou okolností zároveň historické epochy, v níž, jak si všímá,

Když Jiří žabí stehýnko ochutnal, vypadalo to, jako by se mu zvedl žaludek, statečně se však do nich pustil a přikusoval k tomu bagetu. „Je to dobré?“ Zajímal se Honza škodolibě. Jiří těžko hledal slova: „Jako kuře krmené rybí moučkou. Chceš ochutnat?“ „Ani ne,“ pravil odtažitě Honza a znechuceně se zašklebil. Zdeněk si dal, a aby Jiřího povzbudil řekl: „Docela dobré.“ „Tak si přidej,“ vybízel ho Jiří.

Výtvarník Petr Nikl vedle svého talentu výtvarného má i mimořádný dar literární. Jeho knihy vždy kombinují stránku literární a výtvarnou. Nejinak je tomu i v knize Soupravy, v níž stránka literární poprvé zcela převažuje. Právem je ji možno považovat za první autorovu knihu čistě prozaickou, v níž je výtvarná složka jen doprovodem. Jde o „psané obrazy“ z prostředků městské hromadné dopravy. Autor z

Jiný svět patří mezi nejvýznamnější knihy 20. století. Je totiž jednou z prvních, jež západním čtenářům zprostředkovala osobní svědectví o sovětských koncentračních táborech, o zvrácenosti a krutosti komunistického režimu. Její autor Gustaw Herling-Grudziński se dostal do soukolí ruského represivního systému v březnu 1940, když se pokusil uprchnout z Polska okupovaného Němci i Rudou armádou. Člověk,

Intimní zpověď sester Magdy, Ivy, Kristýny a jejich matky Milady, která chce pro své dcery jen to nejlepší, odmítá ale vidět, co ve skutečnosti chtějí ony. Když jim do života vstoupí David, už tak vyhrocené rodinné vztahy prochází zkouškou, kterou nelze přestát bez šrámů. Jaká tajemství před sebou skrývají? A jak se vyrovnají s následky svých rozhodnutí?

Napůl dokumentární, napůl subjektivní záznam deníkového charakteru se živě stylizovanými drobnými příběhy ze společného života s mapučskými domorodci i ze setkání s místními intelektuály, misionáři, vojáky a úředníky prostupují antropologická zamyšlení a komentáře k politickým i společenským proměnám v Chile. Autorka je česká antropoložka a publicistka, která v Chile žila se svou rodinou v letech

Další ze série Hurníkových „notýsků“ (po Zeleném, Modrém a Růžovém jde již o čtvrtý), přinášející žeň z autorových nejnovějších fejetonů, esejů, apokryfů a střídmě fabulovaných povídek. Nestárnoucí Ilja Hurník si v nich se svým laskavým humorem bere na pa