Nakolik se Bauhaus stal překážkou na cestě k větší přitažlivosti designu i architektury? – Je minulá architektura a design součástí minulosti – nebo přítomnosti? – Je dnes ornament anachronismem? – Jaká je role luxusu v designu? – Jaký je rozdíl mezi skutečnými a umělými potřebami? – Je vkus stále aktuální pojem? – Má pojem stylingu místo v současném designu? – O co vlastně šlo v postmodernismu 70. až 90. let minulého století? – Proč design přispívá ke společenské rovnosti i nerovnosti zároveň? – Co to je sémantika výrobků? – Proč má abstraktní modernistická estetika monopolní postavení v současném designérském a architektonickém školství? – Proč je nutno se dívat se na stylové idiomy minulosti jako na vynálezy bez data spotřeby? Na tyto a řadu dalších aktuálních otázek se pokouší odpovědět kniha Jana Michla, emeritního profesora historie a teorie designu Vysoké školy architektury a designu (AHO) v Oslu v Norsku. Autor nabízí nový a neotřelý pohled na teorii a praxi moderního designu a architektury a prosazuje návrat pojmu styl do pedagogického procesu i do kritických diskusí o designu a architektuře. Kniha je určena zejména studentům designu a architektury, kteří mají potřebu se zamýšlet nad povahou své budoucí profese, ale také praktikujícím designérům a architektům, stejně jako historikům obou oborů, a vůbec zainteresovanému publiku.

Povinnost vést stavební deník vyplývá ze zákona. Je-li veden výtvarníkem, není divu, že smíchá technická data s vlastní fantazií. Iracionální představy mají větší naléhavost než suchý pracovní výkaz. Polovinu knihy tvoří 36 kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou, formát je čtvercový o straně 20 cm: geometricky univerzální dlaždicová kukátka otevírají čtenáři poněkud patafyzický pohled na průběh stavby v Jižních Čechách. Autorská knížka Františka Štorma Stavitelé je volnou kompilací všedních zápisků a vnitřních pocitů zažívaných během rekonstrukce starého domu, jehož hlavní část se právě proměňuje v ateliér. Anticipace tvůrčího prostoru vyvolává řadu barvitých představ zachycených v cyklu ilustrací. Na pozadí banálního chalupaření se odehrávají existenciální dramata umocněná návštěvami podivných tvorů na staveništi. Autor ztotožňuje své tělo s domem a vyhlíží ukončení stavby jako zahojení jizev po bagrech, kladivech i pilách. Umělec přinucený okolnostmi k manuální práci je na konci martyria odměněn novou inspirací, která přijde z nečekaného směru - od stavitelů.

Výpravná obrazová publikace kontinent po kontinentu představuje divy světa vytvořené člověkem – od Stonehenge přes Velkou pyramidu v Gíze či Velkou čínskou zeď po další nejznámější a nejzajímavější stavby, sochy či mosty historie a současnosti (Golden Gate Bridge, slavné mrakodrapy atd.). Ilustrace ukazují jedinečné půdorysy a výřezy a vše je zasazeno do historického a uměleckého kontextu (historie, architektura, konstrukce, jedinečné příběhy staveb).

Město na řece Loučné má mnoho tváří. Je historická, ale i moderní. Význam historické Litomyšle byl ještě umocněn 1. prosince 1999, kdy byl zdejši zámek spolu s okolím na zámeckém návrší zapsán do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Zámecký areál, který spolu se sousedícím piaristickým kostelem a klášterem tvoří hlavní dominantu města, si uchoval své prostředí nezměněné od počátku 19. století a je jednou z nejvýznamnějších památek renesance u nás. Budova, stojící na místě gotického biskupského hradu ze 14. století, rozvíjí do monumentální podoby typ italského paláce s arkádovým dvorem, třemi nádvořími, třípatrovými klenutými arkádami, bohatě členěnými štíty a komíny. Interiéry zámku byly upraveny v pozdním baroku a raném klasicismu a doplněny bohatou malířskou výzdobou. Unikátně se z této doby dochovalo zámecké divadlo včetně souboru malovaných kulis a dekorací. K zámeckému areálu patří kromě parku i původně renesanční pivovar, který byl v první třetině 18. století barokně přestavěn Františkem Maxmiliánem Kaňkou, dále jízdárna, konírny a kočárovna. Město Litomyšl má ovšem ještě jinou pozoruhodnou prioritu, současnou architekturu. Raně novověké uměni a kultura se v něm setkávají s vysoce kvalitní současnou architekturou a uměním a vytvářejí tak přinejmenším ve středoevropském prostředí určitě ne tak obvyklý celek. Toto sepětí raného novověku i současnosti představuje a zdůrazňuje právě tato publikace. Autoři publikace Litomyšl (se spolutitulem) Zámecké návrší čele s editorem Prof. PhDr. Jiřím Kroupou přibližují čtenáři na 120 stánkách knihy historii a měnící se podoby města, hradu, zámku a celého zámeckého návrší s měnícími se majiteli. Klášterní projekty, jejich tvůrce, sochaře, malíře. Zámecké divadlo a další stavby. Na závěr potom pozoruhodnou proměnu města v posledních desetiletích. Texty jsou bohatě ilustrované historickými obrázky i současnými fotografiemi Jiřího Podrazila.

"Stručný příběh architektury" je nově pojatá kniha, která jednoduše vysvětlí historii architektury na 50 klíčových stavbách - od pyramid až po mrakodrapy. Nový, inovativní úvod do architektury. V přehledné a srozumitelné knize objevíte 50 klíčových staveb od pyramid, katedrál a chrámů až po věže, hasičskou stanici a biosféru. Přistupný, bohatě ilustrovaný průvodce vysvětluje jak a proč se architektura vyvíjela a jak k docházelo k novým postupům. Seznámíte se s ikonickými stavbami v historii architektury a objevíte různé techniky a materiály, ze kterých byly stvořeny. Vysvětlení bez technického žargonu umožní každému čtenáři aby text snadno pochopil a užil si cestu, kterou jsme v oblasti architektury od starověkého Egypta do dnešních dnů prošli.

Különleges könyvet tart kezében az olvasó. Alkotójáról, számos nagy sikerűgyerekkönyv szerzőjéről, Bartos Erikáról talán kevesen tudják, hogy diplomadíjjal végezte el a BME építész karát. Tehetségét, művészetét már a gyerekkönyveiben is megmutatta, most az idősebb korosztályoknak szóló impozáns könyvvel jelentkezik, amelyben elsődleges szerepet játszik a történeti építészet, Budapest lenyűgöző épületeivel. A magyar fővárost méltán szokták említeni a világ legszebb városai között. Megismerhetetlen gazdagságának olyan keresztmetszetét vehetjük kézbe, amely az építészeti grafika médiumán keresztül az ünnep- és hétköznapok megélhető, gyönyörködtető világába viszi az olvasót. Dr. Krähling János PhD, egyetemi docens A BME Építészmérnöki Kar Építészettörténeti és Műemléki Tanszék tanszékvezetője

Neptejme se pouze, jaká architektura je, ale především, co způsobuje. Tak zní motto knihy pojednávající (nejen) o architektuře způsobem, který osloví každého z nás. Autoři publikace, kteří se dlouhodobě věnují vzájemným vztahům člověka, prostředí a architektury, na konkrétních příkladech ukazují důležitost vzájemnosti, sounáležitosti a spolupráce nejen ve vztazích architektury vůči lidem a prostředí, ale také v životě společnosti obecně. Vycházejí z předpokladu, že druhy vazeb, kterých je architektura účastná a které vytváří, jsou založeny na stejných či podobných principech jako vztahy mezi lidmi či uvnitř přírody. Zdá se totiž, že konečně přichází doba, kdy bude samozřejmostí vyhodnocovat architektonické záměry zejména z hlediska jejich dopadu na kvalitu života společnosti, té dnešní, ale také budoucí.

V edici Slavné stavby vydávané nakladatelstvím FOIBOS BOOKS začíná nová řada publikací, které budou čtenářům přibližovat nepřeberné bohatství lidových staveb našeho venkova. Středočeský kraj, uprostřed země s Prahou ve svém středu je místem, kde se setkávaly, střetávaly, utvářely i vyzařovaly různorodé kulturní proudy. Historický vývoj zde vytvořil nesmírnou bohatost regionálních typů i lokálních forem lidových staveb a použitých druhů stavebních materiálů a konstrukcí. Není náhodou, že v kraji je deset vesnických památkových rezervací, dvacet šest vesnických památkových zón s ucelenými soubory lidových staveb a stovky dalších jedinečných lidových staveb, které nejdeme ve všech koutech kraje. Za zmínku stojí také čtyři muzea lidových staveb v Kouřimi, Přerově nad Labem, Vysokém Chlumci a Třebízi se vzácnými zachráněnými lidovými stavbami kraje. Jejich bohatství publikace rovněž popisuje. Celé toto národní kulturní dědictví nám přibližuje autorský tým v čele s PhDr. Pavlem Burešem. Tvoří ho dvanáct důvěrných znalců lidové architektury Středočeského kraje a jeho jednotlivých oblastí. Na 224 stranách publikace najdete nejen fundované, ale také poutavé a podrobné přiblížení celého bohatství tvořivé práce lidových tvůrců, dokreslované stovkami historických a zejména současných fotografií a obrazů.

A Felső-Tisza-vidék Magyarország középkori templomokban leggazdagabb régiója. Míg a DUna-Tisza közén és a Tiszántúlon alig találni a román és a gótikus korból fennmaradt egyházi építményt, addig a Felső-Tisza vidékén több tucat ma is használatban álló középkori templomot láthatunk. Hasonlóan az erdélyi Szászföldhöz, ahol szinte minden falu közepén ott magasodik egy középkori templomerőd, itt is alig akad település, amelyik ne büszkélkedhetne román kori vagy gótikus templommal. A középkor e tanúinak jó része megőrizte eredeti formáját, tömegét, a később felépített fa harangtornyok pedig még jobban kiemelik a fehérre meszelt templomok szépéségét. A könyv 34 települést bejárva mutatja be középkori építészetünk másutt oly ritka emlékeit.

Kniha - Budúcnosť ľudovej architektúry Slovenska voľne nadväzuje na knihu Ľudová architektúra Slovenska 1-2. Táto publikácia je snahou naviazať na roztrhnutú tradíciu ľudovej architektúry Slovenska a ukázať cestu, ako by mal alebo mohol vyzerať náš vidiek, ak by vývoj šiel prirodzeným smerom. Knižka obsahuje okrem architektonických návrhov, tvorených na základe objednávok a komunikácie so zákazníkom, aj náčrt stavebnej histórie súvisiacej s domami ľudovej architektúry (vývoj domu so sochou, vývoj domu Detvy...). Publikácia sa snaží zachytiť a popísať hlavné architektonické prvky kraja (okná, štít, ...) s úmyslom, aby bolo jasné, že na Horehronie patrí dom Horehronia, ktorý má svoje špecifické prvky, a nie dom Záhoria...

Málokterý návštěvník zoologické zahrady si uvědomí, že pavilony, výběhy i uspořádání celého areálu jsou výsledkem práce architekta. Pavel Ullmann vypráví o svých bohatých zkušenostech s navrhováním pro zvířata, o vývoji a principech architektury v zoo nebo o poučení z přírody. Jedinečná publikace zároveň prostřednictvím fotografií, výkresů a skic představuje řadu staveb a projektů pro pražskou a brněnskou zoo.

Výpravná publikace Sedm věží. Karel IV. pohledem akademiků (1316-2016) vznikla na základě stejnojmenné výstavy, která se konala v hlavní budově Akademie věd České republiky ve dnech 6. dubna až 11. května 2016. Prostřednictvím několika vybraných témat představuje osobnost Karla IV. v probíhajících výzkumných programech Akademie věd ČR a důstojným způsobem tak připomíná 700. výročí jeho narození. Osnovu výstavy tvořilo sedm hlavních tematických okruhů, jež zvlášť upozorňovaly na přínos jednotlivých pracovišť a ústavů AV ČR k výzkumu karlovské doby. Podobně jako výstava je i předkládaná monografie rozdělena do sedmi oddílů. Krátké předělové texty představují stručný vhled do dané problematiky. Důraz je ovšem kladen zejména na studie zpřístupňující nejnovější výzkumy předních českých odborníků. Protože součástí každé kapitoly jsou také katalogová hesla k předmětům, jež byly vystaveny v rámci expozice Sedm věží, slouží tato pojednání i jako vodítko pro zasazení prezentovaných předmětů do širšího kontextu.

Ve Spojených státech, v Itálii, Rusku nebo v Číně – tam všude najdeme stopy dávno zapomenutých snů pohřbených pod nánosy sutin opuštěných a chátrajících staveb. Úchvatné výsledky lidského snažení, které na kolena srazila přírodní katastrofa nebo nedostatek péče, opět přebírá do své náruče příroda a ujímá se vlády nad planetou, jejíž tvář počínání lidí změnilo k nepoznání. Urbex: Krása ztracených míst nabízí pohled na poločas rozpadu opuštěných staveb i smutnou krásu jejich pozvolného chátrání.

Jindřich Halabala, od roku 1930 hlavní architekt Spojených UP závodů, měl zásadní vliv na formování výrobního programu společnosti, podílel se na vývoji výrobků, na reklamní i prodejní strategii. Jeho představa o kvalitě bydlení a nábytku, který má být tvarově elegantní, dokonale zpracovaný, bezchybně funkční, skladebný a variabilní, a přitom dostupný nejširším vrstvám obyvatelstva, zůstává inspirujícím a nadčasovým odkazem. Druhé, rozšířené vydání publikace vychází po patnácti letech od vydání prvního, připraveného ke 100. výročí narození brněnského architekta, designéra a teoretika. Bohatě ilustrovaná publikace, oceněná v roce 2004 v soutěži Gloria musealis, je věnována jedné z nejzajímavějších osobností nábytkové tvorby meziválečného období a přináší první souhrnné zhodnocení jeho díla a činnosti Spojených UP závodů v Brně v období třicátých let 20. století. V této době patřil podnik k největším a nejprogresivnějším nábytkovým továrnám v tehdejším Československu a výrobky nesoucí značku UP byly synonymem kvality a dobrého vkusu.

Kniha je výsledkom dvojročného cestovania po zabudnutých, zväčša industriálnych, budovách na Slovensku. Spája v sebe netradičný cestopis so záujmom o odchádzajúcu architektúru. Kniha s autentickým autorským textom a atmosferickými fotografiami je historicky prvou publikáciou o fenoméne Urban Exploration (Urbex) na Slovensku. Ak vás nebavia pekne ilustrovaní turistickí sprievodcovia s informáciami o hradoch, zámkoch a folklórnych festivaloch ale radšej máte „Sex, drugs and Rock‘n‘Roll“ toto je kniha pre vás. Vydávame v spolupráci s Vydavateľstvom O.K.O.

Ať už vaříte rádi nebo neradi, bez kuchyně se nikdo neobejde. Otázka ovšem zní, jestli se i v téhle prozaické místnosti dá vytvořit tak příjemné prostředí, abyste v ní pobývali opravdu s radostí. Prohlédnete-li si obrázky v téhle knížce, bude vám rázem jasné, že ano. Někdy stačí jen drobná úprava, nevšední paleta barev, jeden či dva nové kousky a vaše kuchyně se jako zázrakem promění. A pokud se hodláte vrhnout do kompletní rekonstrukce, můžete se nad barevnými fotografiemi zamyslet, zda si přejete kuchyni starosvětskou s hmoždíři a formami na bábovky, venkovskou s kostičkovanými závěsy a selskými lavicemi nebo supermoderní, plnou lesklých dlaždic a chromu.

Kniha sa podrobne zaoberá mimoriadnym architektonickým dielom - bratislavským krematóriom. Postavili ho pred pol storočím (1968) za neobyčajne priaznivej súhry okolností, no predchádzal tomu dlhý zápas o jeho zriadenie, ktorého počiatky siahajú až do roku 1889. Preto kniha približuje aj históriu moderného kremačného hnutia v Európe so zreteľom na dlhý zápas mesta Bratislava o krematórium, ďalej sa zaoberá domácimi a zahraničnými architektonickými podnetmi, ktoré ovplyvnili architektúru objektu. Okrem príbehu samotnej budovy a urnového hája, v ktorom stojí, sa dočítate o tvorivej dráhe autora budovy, architekta Ferdinanda Milučkého, príslušníka prvej povojnovej slovenskej architektonickej generácie, ale aj súvislostiach vzniku pozoruhodných výtvarných diel z areálu krematória - sôch od troch špičkových slovenských výtvarníkov. Text Matúša Dullu v slovenčine a angličtine sprevádzajú umelecké fotografie Olje Triašky Stefanović. Snímky citlivo zachytávajú premeny krematória a prostredia, v ktorom sa nachádza, počas jednotlivých ročných období. Publikácia vychádza pri príležitosti päťdesiateho výročia vzniku prvého slovenského krematória.

A Kossuth Kiadó nagy sikerű sorozatának második, frissített és bővített kiadása szakmailag megalapozottan, az építészettörténet-írás aktuális hazai állása alapján, de ismeretterjesztő jelleggel, közérthetően tekinti át a magyarországi építészet történetét a római kortól napjainkig. A gazdagon illusztrált harmadik kötet a Szépítő Bizottmány megalapításától napjainkig tárgyalja épített örökségünket, azaz a klasszicizmus, romantika, historizmus és szecesszió korától napjaink építészetéig.

Druhý díl úspěšného průvodce po moderní pražské architektuře první poloviny dvacátého století zachycuje slovem a obrazem další dvě stovky slavných, ale i méně známých, avšak architektonicky pozoruhodných staveb. Tentokrát se prostřednictvím textů renomovaného historika architektury Zdeňka Lukeše a fotografií Pavla Hrocha vydáme do dalších pražských čtvrtí obklopujících historické centrum.

V padesátých letech 20. století se architekti museli podřídit nekompromisním dogmatickým požadavkům, aby jejich stavby naplňovaly pokrokové kulturní dědictví, socialistické obsahem, národní formou, s důrazem na umělecké mistrovství, pravdivost, vysokou ideovost a stranickost. Architektura měla být výrazem revolučního přetváření světa, budovatelského elánu a optimismu socialistického člověka. Nikoli architekti, nýbrž politicko-ideologičtí aktivisté byli těmi, kdož prosazovali historizující architektonický sloh, který se měl stát jedním z nejdůležitějších nástrojů politické propagandy stalinistického režimu v Sovětském svazu a rovněž ve všech zemích, jím mocensky i ideologicky ovládaných. Při své koncepční práci tak byli architekti podrobeni stálému ideologickému dozoru a nátlaku a jejich formální výkony se posuzovaly především z hledisek hodnoty ideového obsahu. Ta však byla definována příliš obecně, a proto v tvorbě architektů panovaly stálé pochybnosti o ideové správnosti jejich projektů – a „ideovost“ projektu byla zároveň interpretována jako výraz třídního postoje architekta a jeho politické angažovanosti. To vše pak vytvářelo všeprostupující atmosféru nejistoty a strachu, z níž nebylo úniku. Práce historika a teoretika architektury, vysokoškolského pedagoga a překladatele Pavla Halíka (30. 6. 1935 – 21. 6. 2021) se zabývá poměrně krátkým obdobím první poloviny padesátých let, později eufemisticky nazývaným obdobím deformací a kultu osobnosti, a absurdní situací, v níž se tehdy ocitla většina architektů bývalé avantgardy (jíž se v padesátých letech dostalo nejtvrdšího odsouzení – a to i ze strany samotných představitelů avantgardy, tedy funkcionalismu a konstruktivismu), když se jim začal násilně vnucovat sovětský vzor a metoda socialistického realismu. Aby bylo možné této situaci porozumět a pochopit nepochopitelné jednání jejích protagonistů, zabývá se Halík zejména sférou, ve které se odehrávalo stalinistické drama především: sférou verbálních projevů a rituálních textů. Oproti nim vlastní architektonická produkce, označovaná jako architektura socialistického realismu, byla vcelku nevinná a nejsou na ní tolik zjevné stopy teroru, jenž tehdy ovládal a deformoval mysli lidí.

V Česku, podobně jako v ostatních evropských zemích, stoupají požadavky na kvalitu veřejných prostranství a uličních prostorů. Uplatňování zón setkávání (sdílených prostorů) může být v řadě případů optimální reakcí na požadavky aplikace principů trvale udržitelné mobility a podpory pěší dopravy. Zóna setkávání (sdílený prostor) je urbanisticko-dopravní koncept založený na využívání prostoru ulice či veřejného prostranství všemi módy funkčního využití a dopravy. Jejich zavádění má za cíl především návrat k původnímu vnímání ulice jako prostoru pro veřejný život obyvatel, nikoli jako prvku dopravní infrastruktury. Pomáhá vytvářet podmínky pro vyváženost společenské, ekonomické, pobytové i dopravní funkce uličního prostoru. Úspěšné příklady ze zahraničí dokazují, že realizací zón setkávání dochází ke snížení rychlosti a zklidnění motorové dopravy, zvýšení bezpečnosti všech uživatelů prostoru, zvýšení efektivity využití uličního prostoru, zvýšení úrovně socializace a komunitní aktivity, zvýšení atraktivity ulice jako veřejného prostranství, zlepšení životního prostředí, oživení parteru a k podpoře lokální ekonomiky. Přestože přínosy zón setkávání (sdílených prostorů) jsou v praxi ověřené mnoha úspěšnými zahraničními realizacemi, v českém prostředí dosud neexistují. Umožněním jejich systematické realizace ve vhodných lokalitách může dojít ke zvýšení bezpečnosti provozu, podpoře udržitelné městské mobility a zvýšení kvality života obyvatel měst a obcí. Tato publikace přináší komplexní pohled na problematiku zón setkávání (sdílených prostorů), jejich urbanistický i dopravně-inženýrský kontext. Obsahuje výsledky rozsáhlé rešerše právních norem, technických norem a příkladů dobré praxe ve vybraných evropských zemích, popis situace v Česku i shrnutí zásad navrhování a projektování zón setkávání (sdílených prostorů).

Otto Šujan začal študovať na Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave a neskôr pokračoval v štúdiu na Vysokej škole múzických umení, kde skončil odbor scénografia. Navrhoval scény prevažne pre činohru, ale aj hudobné divadlo, operetu, muzikál i operu. Pri väčšine Šujanových scénických návrhov je charakteristická triezva farebnosť, no najmä neobmedzené množstvo nápadov ako rozšíriť a premeniť, zdynamizovať hrací priestor. Často navrhoval scény pre netypické priestory, malé štúdiové divadlá. Priestor skôr vyprázdňoval než zapĺňal, neraz si vyslúžil pochvalu za pohyblivosť, premenlivosť scény, historicky verné prostredie. Predkladaná publikácia o Ottovi Šujanovi predstavuje prostredníctvom textu, množstva fotografií aj pôvodných autorských návrhov scén dielo a život jedného z najvýznamnejších scénografov na Slovensku.

Publikácia sa venuje rozvoju Centra mesta Bratislavy, je to prehľad architektúry mesta po roku 1990. Autorský výber obsahuje 346 položiek s popisom a fotografiou. Grafické riešenie publikácie dopĺňajú prehľadné mapky, schémy a tiež foto z dronu. Autor člení centrum mesta na niekoľko častí. V strede územia je Historické jadro, ktoré je tiež podrobnejšie rozdelené na bloky a jednotlivé upravené, rekonštruované i nové budovy majú svoj popis a foto. Atlas obsahuje aj rozostavané väčšie zámery v centre mesta. Bratislava tak má prvý prehľad architektúry po roku 1990.

Jeden z najvýznamnejších ekonómov mesta prichádza s prelomovou knihou, ktorá mení naše nazeranie na mestá. Amerika by bez veľkých miest nebola Amerikou, ale napriek tomu majú veľkomestá zlú povesť: hovorí sa o nich, že sú špinavé, chudobné, nezdravé a škodia životnému prostrediu. Je to však pravda? Edward Glaeser vo svojej knihe tvrdí, že práve veľkomestá sú najzdravšie, najzelenšie a najbohatšie v ekonomickom aj kultúrnom zmysle. Vydáva sa do histórie a cestuje po celom svete, pričom opisuje, ako veľkomestá fungujú a ako ľudstvo vďaka nim napreduje. Glaeser je odvážny reportér a šikovný analytik, ktorý presvedčivo a naliehavo vysvetľuje, prečo sú mestá výnimočné a dôležité. Výsledkom jeho výskumu je množstvo dôkazov o tom, že práve veľkomestá sú tým najlepším vynálezom v histórii ľudstva a zároveň aj našou najväčšou nádejou do budúcnosti.

Text výnimočnej monografiu oproti prvému vydaniu autorka prepracovala, podstatne rozšírila, doplnila a priniesla viaceré novinky. Dopĺňa pestrý o ilustračný materiál, historické i súčasné fotografie, kresby a časti plánovej dokumentácie pohľady, pôdorysy a rezy vybraných objektov. Publikácia predstavuje širšej verejnosti pôvodnú ľudovú architektúru našich dedín a mestečiek v komplexnosti georafického, regionálneho, druhového, urbanistického, stavebného, materiálového i výtvarného riešenia a tak inšpiruje majiteľov historických ľudových nehnuteľností na ochranu na citlivú rekonštrukciu. Okrem poznania architektúry a výrazu obytných domov, hospodárskych a technických stavieb z kameňa, dreva a hliny sa čitateľ dozvie množstvo zaujímavých informácií aj o našich drevených kostoloch. Zároveň aj o spôsobe súčasnej muzeálnej prezentácie a ochrany tradičnej ľudovej architektúry na Slovensku a ochrane objektov ľudového staviteľstva, solitérnym stavbám chráneným ako národné kultúrne pamiatky, či pamiatkových rezerváciách ľudovej architektúry a pamiatkových zónach vidieckeho charakteru. Autorka publikácie Prof. Ing. arch. Janka Krivošová, PhD. je vedkyňa v oblasti architektúry, autorka niekoľkých publikácií venovaných ľudovej a sakrálnej architektúre, obrazov z Liptova a oltárnych obrazov v evanjelických kostoloch na Slovensku.

Pavla Melková je architektka, která za svoje stavby, vytvořené v rámci MCA atelieru získala řadu významných ocenění. Kromě pedagogické a výzkumné činnosti na Fakultě architektury ČVUT se intenzivně věnuje psaní teoretických knih i básnické tvorbě. V nich se prolíná její praktická zkušenost, znalost filozofie, sociologie, dějin umění i zájem o celé spektrum oborů dalších, a především hluboká citlivost vlastního vnímání prostředí okolo nás, a lidských vztahů k němu a v něm. Díky této citlivosti je její psaní specifické, a v dnešní době v daném oboru ojedinělé, neboť se na prostředí dívá pohledem jeho uživatelů, nikoli odborníka, jehož hlas v pozadí tento pohled spíše analyzuje. Soubor esejů je volným pokračováním předešlých knih Prožívat architekturu a Humanistická role architektury. Kniha Prožívat architekturu se věnovala především pozorování a interpretaci konkrétních situací prostředí okolo nás a tomu, jak jsou ovlivňovány kvalitou architektury. Humanistická role architektury potom mířila více k rovině obecných východisek, cílů a reálných nástrojů jeho vytváření, zejména z pozice plánování sídel a navrhování architektury. Třetí esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.

Far and away the best narrative of western architecture in existence...it stands out as an intellectual triumph. - Sir John Summerson In this highly acclaimed, classic reference work David Watkin traces the history of western architecture from the earliest times in Mesopotamia and Egypt to the late twentieth century. For this seventh edition, revising author Owen Hopkins provides a new introduction contextualizing Watkin's approach. The final chapter on the twenty-first century has been completely rewritten by Hopkins, who brings the story right up to date with the inclusion of such topics as re-use, digital cities and virtual architecture.

A spellbinding new talent explores the dark side of creativity through the stories of thirteen tragic architects 'Bold Ventures resembles a pop version of Iain Sinclair's psychogeography or Out of Sheer Rage, Geoff Dyer's anti-biography of DH Lawrence' Olivia Laing, Guardian In thirteen chapters, Belgian poet Charlotte Van den Broeck goes in search of buildings that were fatal for their architects - architects who either killed themselves or are rumoured to have done so. They range across time and space from a church with a twisted spire built in seventeenth-century France to a theatre that collapsed mid-performance in 1920s Washington, DC., and an eerily sinking swimming pool in her hometown of Turnhout. Drawing on a vast range of material, from Hegel and Charles Darwin to art history, stories from her own life and popular culture, patterns gradually come into focus, as Van den Broeck asks: what is that strange life-or-death connection between a creation and its creator? Threaded through each story, and in prose of great essayistic subtlety, Van den Broeck meditates on the question of suicide - what Albert Camus called the 'one truly serious philosophical problem' - in relation to creativity and public disgrace. The result is a profoundly idiosyncratic book, breaking new ground in literary non-fiction, as well as providing solace and consolation - and a note of caution - to anyone who has ever risked their hand at a creative act.

Beginning in a tiny hermitage on the remote north Scottish coast, and ending up backstage at the National Theatre, Raw Concrete embarks on a wide-ranging journey through Britain over the past sixty years, stopping to examine how eight extraordinary buildings were made - from commission to construction - why they have been so vilified, and why they are beginning to be loved.

A groundbreaking history of architecture told through the relationship between buildings and energy The story of architecture is the story of humanity. The buildings we live in, from the humblest pre-historic huts to today's skyscrapers, reveal our priorities and ambitions, our family structures and power structures. And to an extent that hasn't been explored until now, architecture has been shaped in every era by our access to energy, from fire to farming to fossil fuels. In this ground-breaking history of world architecture, Barnabas Calder takes us on a dazzling tour of some of the most astonishing buildings of the past fifteen thousand years, from Uruk, via Ancient Rome and Victorian Liverpool, to China's booming megacities. He reveals how every building - from the Parthenon to the Great Mosque of Damascus to a typical Georgian house - was influenced by the energy available to its architects, and why this matters. Today architecture consumes so much energy that 40% of the world's greenhouse gas emissions come from the construction and running of buildings. If we are to avoid catastrophic climate change then now, more than ever, we need beautiful but also intelligent buildings, and to retrofit - not demolish - those that remain. Both a celebration of human ingenuity and a passionate call for greater sustainability, this is a history of architecture for our times.