Kastelánka poštátneného zámku dostane v sedemdesiatych rokoch minulého storočia list od bývalého majiteľa: grófka Sofia zomrela a chce byť uložená v zámockej kaplnke. Napriek smutným časom sa bývalé služobníctvo rozhodne splniť posledné grófkino prianie. Plán je pripravený a všetci ho začínajú do bodky plniť. Lenže svet ukazuje aj druhú tvár... Preklad: Marta Hlušíková Ilustrácie: Juraj Martiška

Kučerova kniha má dvě hlavní linky. V té první se autor odráží od skutečné události ze života spisovatele Miguela Cervantese, který v mládí strávil několik let v Alžíru coby zajatec pirátů, a možná právě tahle zkušenost mu umožnila stát se světovým spisovatelem. Ve druhé linii sledujeme příběh Sidiho Hameta hrdiny vypůjčeného ze Cervantesova románu potrhlého derviše, který se zbláznil z ustavičné četby

Třicátník Viktor míří do Beskyd za vysněnou prací a čerstvým vzduchem. Místo toho na něj čeká všudypřítomný smrad a tetřevna, kde ho terorizuje důchodce Johan, praštěná brigádnice Adéla i její strýc, který útočiště pro ohrožené ptactvo využívá ke svým záletům. V tomto kraji to není vůbec jednoduché – zábavu obstarává opuštěné fotbalové hřiště, zaplivaná putyka nebo domácí hazardní večírky. A jen vyvolený

Mordechaj Simeon lační po pozemcích i krásné ženě. Nedoufá však, že by dosáhl úspěchu a nečekaně spatřuje svou naději ve splnění slibu, který dává Pětici tajemných mužů. Splní-li, k čemu se zavázal, má být šťastnější než jiní... Ve druhé bajce Chajim nezná lásku, ale vábí ho Sára. I on se znenadání střetne s tajemnými muži, propadá zoufalství, a prosí o pomoc; a je mu odmítnuta. Nevzdává se, a navrhne

Životy lidí se podobají plynutí stébla na hladině řeky. Řeka teče zvolna, bez rušících poryvů větru, bez houpavého vlnění, stéblo se zvolna sune podle tvaru proudu do zatím neznámé budoucnosti. Přírodní a fyzikální zákony přisvědčují vláčnému a nerušenému pohybu stébla a ponechávají hladinu řeky i tvar stébla v jistotě bytí. Ke změně poklidu na hladině řeky přispěje vánek a vítr a déšť a bouře – stéblo

Zapomeňte na chvíli na všednost kolem nás a vejděte do světa, kam přijde na návštěvu mluvící kůň, anděl posedává na římse a ze země místo květiny vyroste plechový kolotoč. Kde všechno je (nebo by mohlo být) trochu jinak, než jak jsme se to učili. Přidejte se ke hře světla a stínů, slov a snů, které nás provázejí „jak draví ptáci nad poklidnými vodami našeho života“. A my je jen prosíme, aby neodlé

„I. Q. ze mě vytahuje kořeny. Jeden po druhém, rychle, v rytmu rapu. Tak rychle, až to lupe. Lup. Lup. Lup. I. Q. je vytáhne, oklepe od hlíny – a já jsem celá děravá, plná děr jako po vytržených zubech. Z I. Q. je ve mně čím dál míň a míň; už ve mně nekoření; už není ani trochu MŮJ.“ Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější,

Povídky v knize Pytláci od plavebních kanálů jsou situovány do šumavských lesů 19. a 20. století. Tato kniha neuvádí žádná historická fakta, volně zpracované pytlácké příběhy jsou vybrány ze starých mysliveckých časopisů. Uvádím některé dokumenty a krátké novinové zprávy, kde jsou stručně vylíčeny střety pytláků s hajnými, končící někdy i tragicky. V žádném případě nejde o dokument, ale o knihu, která

Babička Boženy Němcové (1820–1862) neodmyslitelně patří do kanonického fondu naší národní literatury. Stala se nejen tématem mnoha divadelních a filmových adaptací, ale i žádaným předmětem sběratelského či bibliofilského zájmu. V „obrazech venkovského života“ se tak před generacemi čtenářů znovu a znovu promítá autorčina dojemná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ ideálně kladného českého

To, co mělo být únikem, se stává návratem k sobě samé Život v rodném městě mohl být pro novinářku Zou příjemný a jednoduchý, kdyby dokázala konečně zakořenit. Jenže Zou to zase táhne pryč. Přijímá proto nabídku sběratele umění, aby se pokusila vypátrat padělatele obrazů. Odjíždí nejprve do New Yorku a poté do Japonska. Ocitá se v neznámém světě, k němuž patří zemětřesení a tajfuny a kde k jejímu zděšení

Podkladem pro vznik cestopisu byla diplomatická mise družiny, vedené panem Lvem z Rožmitálu v letech 1465–1467, vyslané králem Jiřím z Poděbrad. Výpravu popsal účastník poselstva Václav Šašek z Bířkova pod názvem Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Alois Jirásek události převyprávěl a pod názvem Z Čech až na konec světa vyšly v roce 1890.

O svých zkušenostech s osudovými okamžiky Jan Cimický napsal: „Mohlo by se zdát, že naše osudy jsou nějak dlouhodobě naprogramovány. Udivující je ta nekonečná a opakující se afinita ke zcela specifickým setkáním s motorovým vozidlem. Maminka, bratr, já. Jedna smrt a dvakrát těžká zranění. Že by se opakovala stejná chyba? Že by něčím přitahovala osobnost člověka určitý typ katastrofy? Kdo ví. Je to

Božena a Pavel prožili vášnivé milostné vzplanutí, ale jejich osudy se rozdělily krátce po Pražském jaru. Potkají se po více než půl století v Domě paměti, zařízení pro pacienty s kognitivní poruchou. Oba si prošli životními dramaty: Pavel ztratil schopnost psát, Božena se kvůli nemoci odcizila své rodině a přichází o vzpomínky. Dům paměti by pro ně mohl znamenat pokračování jejich příběhu, možná dokonce

Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje. Jedny děje jsou nahrazovány jinými a uprostřed nich se mění jen obrysy lidských bytostí. Záškuby světa zmítajícího se uprostřed nemocné doby přerušují dramatické mikropříběhy. V drásavé snaze dobrat

Zdravotní sestřička Bára se jednoho dne probouzí v nebi, neschopná vybavit si, jak a proč zemřela. V hlavě má jen chaotické útržky vzpomínek a nejasný pocit, že během svého života udělala něco špatně. Nečekaný návrat na Zem ji šokuje. Čas se posunul zpátky, zbývají necelé dva měsíce k napravení chyb. K hledání pravdy o sobě a svých blízkých. A možná i k cestě za osudovou láskou. Anebo je všechno úplně

Kniha vypráví skutečný příběh rodiny, která si žije šťastným, poklidným životem. Jenže v jedné malé chvilce se všechno změní. Maminka vážně onemocní a přichází boj o holý život. Najednou vše, co bylo doposud důležité, přestává mít váhu a zůstávají jen opravdové hodnoty.

Jediný prozaický text, který se zachoval v pozůstalosti básníka (1940-1965) považovaného za nejvýznamnějšího českého představitele \"beat generation\". Novela, která dodnes neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Další vydání s černobílými fotografiemi Igora Malijevského vychází ve stejném formátu jako Hrabětovo Blues.

Nadčasový román na stále aktuální téma. Dvacet let života hrdinky Zuzany, která zjistí, že \"zdravý\" partnerský vztah na bázi patriarchální modelu muže živitele a ženy v domácnosti, je nefunkční. Pro klid v rodině je ochotná snášet domácí násilí až do dne, který jí změní celý život. Nabere sílu,odmítne se smířit s osudem, postupně nalézá odvahu svoji nelehkou situaci řešit a navzdory překážkám je

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci

A brutally funny, carnivalesque novel about love, death, and survival, from the Czech Republic’s greatest living author Tab, an itinerant Czech actor, travels around Europe on the theater circuit with his partner, Soňa, and their two young sons, attending festivals and performing plays. Confronted with growing resentment toward foreigners, Tab decides to return home to the banks of the Sázava River,