Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro

Co se stane, když mezi novomanžele vstoupí oslňující muž a nepozorovaně zanechá svou genetickou stopu? Když zvětralou pohodu letitých štamgastů rozčeří tajemný Poutník, který umí plnit přání? Když si ušlápnutý úředníček vyřídí účty s bourákem s bohatým trestním rejstříkem a kytarou na svalnatém krku? Anebo když mladá a zvídavá novinářka rozvíří prach na oddacím listu manželství, které, ač dávno mrtvé,

Nový výbor textů populárního autora ukazuje, že vlídnost, láska a tolerance stále ještě nevymizely. Ano, je čím dál těžší je nalézt, ale když je nalezneme, celý svět se směje s námi. Ať jsou tyto hodnoty zdánlivě omšelé a pozapomenuté, stále nám padnou nejlépe…

Povětroň je příběhem letce, který byl po havárii letadla dopraven do nemocnice. Nikdo, ani on sám, neví, kdo je, odkud a kam letěl a proč riskoval život v tak nepříznivém počasí. Na tyto otázky hledají odpověď tři osoby – milosrdná sestra, jasnovidec a básník. Vznikají tak tři příběhy, ale skutečnost zůstává neodhalena. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje

Remington, poetická sbírka próz se skládá ze dvou částí, Údolí mrtvých motýlů se odehrává v předpokladu mezi skutečností a fikcí, kdežto Gibraltar je tajemné území mezi Homérem a Neptunem. Vychází česky poprvé.

Autor, od mládí vášnivý pozorovatel přírody, píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů s láskou a zaujetím „letopisy“ lesních tvorů, jež sám poznal a jejichž život odpozoroval. Příběhy nejsou vymyšleny, jejich hrdinové skutečně žili. Jen chybějící spojovací události jednotlivých příhod jsou spojeny literárním tmelem romantiky.

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne

Praha v srdci, to je 189 příběhů, které se v Praze odehrály v průběhu posledních dvou set let. Ukazují, že nedávná minulost je stejně dramatická a spletitá jako ta středověká. Obyvateli Prahy byli Franz Kafka, Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, Jan Patočka, Jiří Dienstbier i Václav Havel. Prahou pochodovala okupační vojska, v Praze Vinohradech se bojovalo o rozhlas, v Praze Kobylisích

Současná česká poezie.

„Penis nemá uši“ je povídkový román, který pojednává o mužích-hajzlech. V osmi příbězích čtenář nahlédne do světa sebestředných jedinců, kteří záměrně vytvářejí nenávistné konflikty a hledají cíle svého hněvu, aby si tak vytvořili svůj vlastní svět, v němž se cítí bezpečně. Jejich plány ale vždy končí maličko jinak, než čekají.

Anna má skvělé rodiče, koníčky, spoustu přátel, první lásku. Jenže její idylku naruší Ana. Není to nová kamarádka, ale anorexie, která ji postupně proměňuje v hromádku neštěstí. Její život ovládne jídlo a počítání kalorií. Ana s sebou navíc přináší bulimii, deprese, lži a izolaci od okolí. Kniha čerpá ze skutečných událostí a nabízí autentický pohled na poruchy příjmu potravy.

Tři nové příběhy zasadil Petr Šabach do města v americkém státě Massachusetts, které dobře zná, protože zde žije jeho syn a vnoučata. V atmosféře Halloweenu a Vánoc prožívá svá drobná dobrodružství dvojka sehraných kluků, vypravěč Damián a frajer Robinson, kteří stihnou pohřbít mravence i prožít první milostná vzplanutí. Zkušený autor bestsellerů Hovno hoří a Občanský průkaz nám tak připomíná, že svěží

„U novin, jako u některých jiných podniků, není ani tak zvláštní, jak se dělají, jako spíše to, že vůbec existují, a že dokonce mohou denně vycházet. Ještě se nestalo, že by jednoho dne vyšly noviny se stručným oznámením, že se v uplynulých čtyřiadvaceti hodinách nic zvláštního až do uzávěrky listu nepřihodilo, a že tedy není o čem psát.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci. Samy mnohdy pomáhaly dětem na svět, ale také někdy dokázaly i bez příčiny značně ublížit;

Všichni něco skrýváme. Všichni si nasazujeme masky, které mají ostatní přesvědčit o naší dokonalosti. Platí to i pro Teu a Tomáše, manžele a rodiče, jejichž vztah se zmítá v krizi. Tea se utvrdila v tom, že perfektní bude jen tehdy, pokud zvládne všechny role: být skvělou manželkou, milenkou, matkou, dcerou, kamarádkou, sousedkou... Zrcadla, která si s Tomášem vzájemně nastavují, jim mohou ukázat,

Český novinář je vyslán Pařížskou židovskou obcí na Elbu, aby zde pátral po ukradeném zlatě, ukrytém nacistickými pohlaváry. Povídka Zpověď starého pána vypráví také o životě v českém pohraničí zadrátovaném komunisty a odvaze těch, kteří se pokoušeli z totalitní země uniknout. V pajzlu Sonáta na pražském předměstí se tajně schází hrdina této povídky s policejním detektivem, aby společně odkryli extremistickou

Neobvyklý vztah Martina a Veroniky trvá s přestávkami několik let. Oba mladí lidé si dopisují ve virtuálním prostoru zvaném Planeta Krypton. Jejich příběh lemují témata jako hledání domova, budící se sexualita, láska a složité rodinné vztahy. Odvážné vysvlékání dětských šatů a cesta k dospělosti jsou vzrušující, ale náročné procesy a Martinovi i Veronice je komplikují jizvy z minulosti. Dali si slib,

Knihovnice „Růžového oddělení“ lázeňské knihovny v malém jihočeském městě se všemožně snaží pomáhat čtenářkám, převážně klientkám z místního léčebného zařízení, posílit těla a duše, týrané neurózou či depresemi. I ony samy při tom procházejí ozdravným procesem, vedoucím ke zvýšení sebevědomí, ke schopnosti znovu se přátelit i zamilovat, k obrození smyslu pro humor. Je ho třeba, neboť každá z hrdinek

Posmrtně vydávaný román spisovatele Zeno Dostála (1934–1996) vznikl na přelomu epoch: k lektorování byl nakladatelství Československý spisovatel nabídnut před rokem 1989, k vydání připravován po sametové revoluci a spíše shodou okolností zůstal nevydán po zániku prestižního nakladatelství Československý spisovatel. Přitom jde o dodnes čtivý román, zasazený do přelomu padesátých a šedesátých let, ve

Srdce se jí rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly se jí ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ji dlouho hledá, že na Evu čeká v Praze, že u své profesorky najde svůj domov, aby se přihlásila hned, jakmile to půjde? Začala rychle číst znovu, od začátku, „Drahá Evičko, hledám Tě už několik měsíců…“