Básnická sbírka V Torontu prší je mapou k prošlapání. Průzkum tohoto území spolu s jeho původními obyvateli zvolna vymaňuje z lidských měřítek a otevírá novému poznání. Vlákna topolů propletená s neuronovými sítěmi, které vyhodnocují stupeň znečištěnosti ovzduší, nanovo črtají souřadnice člověka. Čtení jako jejich vyměřování tvoří nikdy nezavršený kruh. Spirála pohybu, jímž se termit zavrtává do země,

Poezie úderu. Příběhy vyprávěné syrovým, beatnickým, nekompromisním jazykem. Vize a realita. Dětství a fatální dospělost. Antika a porno. Kyberpunk. Kyberpunk je kniha o chůzi – ode zdi ke zdi. Od závislosti k abstinenci. Z extrému do extrému. Od špíny k čistotě. Od dospělosti k totální frivolitě – a naopak.

Autorka „napsala hezké básně v nehezké době,“ píše se v jedné z poznámek k její nové sbírce. „V době zákazů, omezení a stresu…“ píše se v druhé. No, napsala… Jak sama říká: „Nebylo vůbec potřeba nic vymýšlet, jen sednout a zapsat to, co už bylo v mé hlavě. Napadne-li vás virus, organismus se brání horečkou a potí se. Já byla zdravá, ale mé tělo reagovalo na situaci kolem a produkovalo verše.“ A jsou

Legendami o záhadné smrti opředený Orfeus pražské šedé zóny normalizačních let - Bořivoj Kopic je dostupný vydanými knihami básní, ale v naší knížce vyplňujeme místa, která ho činila jednak tajemným a jednak opomíjeným - soustřeďujeme verše mladistvé, dále verše do publikovaných knih nezahrnuté samým básníkem pro jejich erotickou - tehdy nepřijatelnou - otevřenost, přes samotným básníkem k vydání připravenou

Láska, ta neodmyslitelná součást našeho života, po které všichni toužíme a bez níž si svůj život nedokážeme představit, je hlavním a jediným tématem básnické sbírky Dívka z kraje růžových čekanek, která je již druhým poetickým počinem Ivany Terezy Konečné. Sbírka je odrazem jejích snů a představ o lásce… a projevem víry v lásku. Hlavní motiv pak představuje růžová čekanka. Ten něžný a křehoučký kvítek

Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti.

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

Kniha nastavuje formou básní a ilustrací alegorické zrcadlo jednotlivcům, skupinám lidí a celé lidské civilizaci. V závěru se zamýšlí nad principem mostu jakožto druhu křižovatky umožňující nezávislý pohyb v jinak kolizních směrech.

Sbírka surově laděných básní Jitky P. Bařinové, které dokazují, že i pod drsnou schránkou může žít citlivá poetická duše.

Výpravný box s prvními sbírkami básníka Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední

Sbírka Smrad škvařeného fousu je nesporným vyvrcholením dosavadní autorovy básnické tvorby. Dosahuje v ní - tu veršem volným, tu vázaným, vždy však na nejmenší možné ploše - oproštěnosti takřka zenové. Rafinovaná hra na insitní poezii se drží za ruku s komičností, která prosakuje drobnými milostnými gesty stejně jako úvahami o posledních věcech. Lásku i smrt obrábí Palla s péčí bytostného básníka,

Román s podtitulem „totální brainwash“ zcela autenticky zachycuje příznačnou atmosféru a radostně absurdní prostředí východočeské komunity (jakési druhé vlny undergroundu) na počátku osmdesátých let. Samizdatové vydání preferoval Egon Bondy, první oficiální vydání mělo značnou odezvu nejen u čtenářů, ale i u recenzentů v kontextu s „pelcovskými analogiemi“. Nové vydání je obohaceno unikátní fotopř

Výbor z poezie slovenského básníka, známého také jako autora literatury faktu, přináší ukázky ze čtyř básnických sbírek z let 1995-2000. Autorova poezie je založena na stručném vyjádření o několika strofách, které je podáno s kultivovaným nadhledem a nepostrádá potřebnou gradaci, ústící často do neobvyklé pointy. Obsahově pak Leikert tíhne k zachycení osobních prožitků a vzpomínek, které se staly určujícími

V nové grafické podobě (Marek Meduna) se v PV 55 setkáte s novými texty mladé (min. *1989) i zralé (max. * 1954) české a slovenské poezie a prózy - žádné nesrozumitelné řečičky - 0% literárního puritánství: hořká anekdota Milana Kohouta, střet s prvotinou Andrease Patenidise, chirurgická odhalení Matěje Antoše, rozpovídané nebožky Radka Friedricha, ironie Vojtěcha Vanera, kulové blesky Pavla Ctibora,

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně

Šestici povídek dvacátého souboru edice Česká povídka napsali autoři jako vlídné pocty (nikoliv povrchní parodie) svým oblíbeným spisovatelům – Jacku Kerouacovi, Scottu Fitzgeraldovi, Dashielu Hammetovi, Borisovi Vianovi a Jiřimu Kratochvilovi. Jsou tu dva muži „na cestě“, neuvěřitelný příběh odehrávající se v protektorátním veřejném domě, vianovsky hravá story o setkání Hemingwaye s Marlen Dietrichovou,

Česká poezie – hra se slovy Vyšší plevel je sbírka básní a stíracích glos, které autor shromažďoval od roku 2013. Jedná se již o jeho třetí knihu. Navazuje na styl humoru, kterým je již známý, avšak je to zatím jeho nejotevřenější a nejpunkovější počin.

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských

Básnická sbírka.