Vo svojom oficiálnom debute Mŕtva kaviareň sa Martin Melicherčík predstavuje ako vyzretý autor s nápaditou a ľahko rozpoznateľnou poetikou. Básne zahŕňajú mnohé aktuálne aj staršie popkultúrne vplyvy, prirodzene prepájajú jazyk dnešného mestského života s poetickým videním a cítením. Kniha je špecificky vtipná a nebojí sa súčasné spoločenské dianie a život jednotlivca v urbanizovanom svete komentovať hravou ľahkosťou, z ktorej však pri hlbokom ponore preniká na povrch hĺbavá melanchólia. Mŕtva kaviareň je napokon práve taká, ako napovedá jej názov: retro a živá zároveň, tichá a predsa plná ruchov; miesto živelných stretnutí, ale aj nepovšimnutého osamenia uprostred davu.

Magaddá rendeződni leírása Nem tudom, van-e tökéletességre jobban törekvő kortárs költő Farkas Wellmann Évánál. Ritkán ír, ahogyan szokás mondani: csak a jó verseit írja meg. Megszoktuk tőle, mégis mindig meglep, megdöbbent, fölzaklat. Virtuóz művész és precíz mérnök egyszerre. Klasszicizál, mégis rendhagyó, és összetéveszthetetlenül egyéni. Minden eddiginél színesebb és változatosabb versutazásra hív bennünket ebben az új könyvében. Könnyed verslábakon járhatjuk körbe a súlyos témákat: szerelmet, hitet, metafizikát - és még annyi mindent. Egyfajta specifikus, fanyar, de rokonszenves fölény - ahogy a világot látja - a legfőbb fűszere poétánknak, no meg az a lenyűgöző elegancia, ahogyan a nyelvet és a formát vezérli. E verseket olvasva azonnal nyugtázzuk: bármilyen is az adott kor, vannak kiválasztottak, akik továbbörökítik a mindenkor érvényes költészetet, költőiséget. Orbán János Dénes

Autor, saxofonista a zpěvák undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, který se letos dožívá 70 let, představuje v této sbírce básně za posledních 10 let.

Soubor básní v původním českém překladu Radka Malého předkládá výbor z díla básníka, žurnalisty, anarchisty, revolucionáře a rebela Sonky (vlastním jménem Hugo Sonnenschein). Částečně tak vyplňuje mezeru, která v českých literárních dějinách obecně u něme

KRISTÍNA JANEGOVÁ, (1952), žije a tvorí v kraji pod Veľkou Javorinou, v meste Stará Turá, no srdcom je Myjavčanka. V kopaničiarskom kraji prežila celý svoj aktívny život. Počas mnohých rokov zúčastňovala sa rôznych literárnych súťaží s celoslovenskou pôsobnosťou ako Wolkrova Polianka, Literárna Senica, literárna súťaž Trenčín Jozefa Braneckého, kde získala i rad významných ocenení. Svoje verše uverejňovala v Novom slove mladých, Romboide, v časopise pre mladú literatúru a umenie Dotyky. Jej básne odvysielali viackrát v rádiu Regina. Od mája 2016 je členkou Spolku slovenských spisovateľov. V poradí tretia zbierka básní autorky Kristíny Janegovej je úprimnou výpoveďou o vzťahoch. Pohybuje sa od najintímnejších polôh vzťahu muža a ženy, po vzťah človeka k človeku vôbec, vzťah k prírode, k zvieratám, k záležitostiam medzi nebom a zemou... Tieto témy ju zasahujú, denne sa s nimi stretá, pozoruje, nasáva množstvo podnetov z okolia. Preciťuje ich až do tej miery, že sú pre ňu zdrojom inšpirácie a vo vzácnych, výnimočných chvíľach nastáva explózia pocitov, vzniká báseň. Autorka sa odovzdáva, ide s kožou na trh, očakáva odozvu a dúfa, že jej básne zasiahnu čitateľov na najcitlivejšom mieste – pri srdci, veď ústrednou témou autorky je predovšetkým, pre život taká potrebná láska.

Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. Džibrán původně zamýšlel napsat trilogii (Prorok, Zahrada prorokova a Smrt prorokova). V úvodní části mladý prorok Mustafa promlouvá o všem podstatném mezi zrozením a smrtí. Ve druhém, ne zcela dokončeném oddíle Mustafa učí v zahradě své matky devět žáků. Ze zamýšlené třetí části se bohužel zachovalo jen několik náčrtů. Smrt ukončila básníkův život dříve, než dílo dokončil.

V tejto zbierke sa nachádzajú nielen experimentálne ladené básnické cykly, kde hra s písmenami a číslami vyjadruje istú túžbu a jej naplnenie, ale aj také, čo nevybočujú z rámca tradičnej poetiky. V nich sa autor vracia do 70. rokov minulého storočia a svoje spomienky uzatvára vo voľnejšie nadväzujúcich básňach. Zo zvažovania možno vytušiť, ako sa navzájom prelínajú minulosť a budúcnosť. V jednom aj druhom prípade ukazuje autor svoj zmysel pre koncízny prejav nanajvýš v náznakoch, pritom nestráca svojrázny dôvtip, ktorý čitateľ pozná už z jeho predošlých básnických zbierok.

Nina Kollárová sa čitateľovi predstavuje svojím básnickým debutom Premlčané ticho. Ako už napovedá názov, ticho je v zbierke variované na úrovni témy, ale aj na formálnej rovine. Kollárovej básne „nekričia“, naopak, jemným, kultivovaným spôsobom šepkajú. Ich šepot sa však nedá prepočuť, pretože autorka sa vo svojich textoch venuje vážnym témam samoty, ale aj (ne)naplnenej lásky či vzťahov ako takých. Ticho z názvu zbierky sa ukrýva v básňach v spomínanej samote, ale je tiež transformované do podoby snehu, zimy. Debut je rozdelený do troch častí, pričom prvá časť Ticho v ústach je venovaná starším básňam, aby tak bola dodržaná alebo aspoň naznačená tvorivá kontinuita medzi súčasnosťou a minulosťou. Práve v týchto starších textoch sa Kollárová „vracia“ k motívom detstva, k prvým láskam, prvým sklamaniam... Druhá časť Premlčané ticho vedie čitateľa preč zo známeho prostredia – je akýmsi transferom medzi minulosťou a súčasnosťou. Pomerne častý je tu motív cesty, vlaku, odchádzania... V tretej časti – Boli by to pekné pohľadnice sa odchodom akoby otváral lyrický priestor, na jednej strane sú básne situované do rôznych európskych miest, no zároveň tu autorka ponúka aj inovovanú poetiku, hrá sa s textom, s témou a niekedy možno aj s čitateľom. Zbierka vyšla v Edícii mladých slovenských autorov časopisu Dotyky.

Aj na básnika, ba na celú generáciu spisovateľov sa časom zabudne, ak ich nikto nepripomína. Zabudnutou mala zostať aj silná básnická generácia, pre ktorú bola lojalita ku komunistickému režimu povinným vízom pri vstupe do literatúry. A predsa akoby inkriminovaná doba bola živnejšou pôdou pre poéziu ako náš pragmatický dnešok. Dobrej poézii čas neublíži, naopak,dáva jej hlbší zmysel. A práve o tom čitateľa presvedčí Netrpezlivosť srdca, desiata zbierka básnika a literárneho vedca Jána Škamlu (1930 – 1997), ktorá je druhým posmrtným výberom dosiaľ nepublikovaných veršov z jeho bohatej literárnej pozostalosti. Jána Škamlu znovu poznávame v brilantnej básnickej skratke aj širšie komponovaných skladbách (Rodina a samota) priam predurčených na recitovanie. Popri ľúbostnej poézii ( cyklus Liečivý závan ženy) v zbierke nájdeme prorocké dobové vízie (Svojská demokracia) a jedinečné vyznania (Matkine ozveny). Úprimnosť spovedí, zmierených so smrťou, v básnikovej postupnej rozlúčke so životom (Netrpezlivosť srdca) človeka zamrazí, akoby vstupoval do trinástej komnaty.

Ez a kötet a magyar irodalom legismertebb verseit és azok átiratait tartalmazza. A kortárs irodalom kétszemélyes száguldó kommandója, a Lackfi János-Vörös István duó az Apám kakasa gyerekversátiratainak sikere után rávetette magát gimnáziumi kedvenceinkre meg nemkedvenceinkre, és az Ómagyar Mária-siralomtól az Erőltetett menetig maivá formálták a magyar irodalom legnagyobb verseit. Hány diák ismétli sziszegve, hogy tiszta szívvel betör, ha kell, embert is öl? Hányan ábrándoznak arról, hogy Párizsban járt az ősz? Hányan sóhajtják, hogy ez a sok szépség, mondd, mire való? Hányan viccelődünk vele, hogy isa, por és homou vogymuk, ez a három? A vadonatúj versvariációk kicsit másról szólnak. Arról, hogy Isten áldd meg a magyart belső széthúzással. Vagy hogy na, srácok, még mi van széles e suliban szebb dolog az tornánál? Vagy hogy a tanárok idegére rámegyünk, rámegyünk, mert nincsen többé már agyunk. Vagy hogy megöl a dinófejű nagyúr. Vagy hogy Csaba bácsi nagy titokban a portfólióját mossa. Vagy hogy süvölt a tornéjdó a sztormi szkáj alatt. Vagy hogy lökött bulizásnak áldott szép ideje! Röpdösnek a poénok, de nem csak ez a lényeg. Hanem hogy gúnyosan, merengve, örvendezve, mérgelődve, viccesen ámulhatunk rá közös dolgainkra, csapatépítő tréningre és budai büdösvízre, eltévedt zombira és hajnali gyilkosságra, sulibulira és világvégére. Életre, halálra.

Stěžejní díla klíčového meziválečného básníka Josef Hora (1891–1945) byl překladatelem, novinářem, kritikem, hlavně ale básníkem. Ty byly vždy jeho primárním vyjádřením. Celý život se ho hluboce dotýkalo soudobé dění. Věřil ve změnu poměrů, ale tato víra často dostávala podobu deziluze. Pro Horu jsou klíčové čas, jeho plynutí v básních až zvučí, a ticho, místy až zhmotněné. Pro jeho dílo mělo velký význam cestování, navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii. V této knize jsou obsaženy optimistické i melancholické verše, které silně ovlivnily jeho současníky i následovníky – Františka Halase, Jaroslava Seiferta či Františka Hrubína. Horova poezie je stále živá a některé jeho básně byly i zhudebněny (Vladimír Merta: Struny ve větru).

Zbierka ľúbostno-erotickej poézie. Zuzanu Kuglerovú poznajú čitatelia predovšetkým ako autorku historických románov,ˇzberateľku rozprávok a ľudových povestí. V časoch svojich študentských rokoch však debutovala ako poetka, zbierkou poézie Madona v hmlách, za ktorou v dvojročnom odstupe vyšla druhá zbierka - Opakovaný záber. Po viac ako tridsiatich rokoch sa autorka vracia znovu k poézii výberom ľúbostných, až erotických veršov, v ktorých mapuje svoj "príbeh lásky" od jeho začiatku až po koniec. Je to zbierka plná vášne, ale aj smútku za stratenými snami zaľúbeného mladého dievčaťa, vzkriesenie sebadôvery a vlastnej dôstojnosti po odhalení zničujúcej nevery. Každý, kto bol raz zamilovaný, by mal mať túto zbierku v svojej knižnici.

Básnická zbierka slovenského autora.

Básnická symfónia mladého tvorcu. literáta. šéfredaktora magazínu Dotyky. prezráda literárny cit. zmysel pre triezve vrstvenie rýmov. čitateľne zašifrovaných myšlienok a lyrických skratiek. Hlavným námetom i adresátom básnikového brnkania na struny nadrealizmu je ona – nepomenovaná. nežná i zavše nečakane krutá bytosť. ktorá prebúdza city. vášne i úzkosť. harmóniu i napätie.. . .

Sbírka 33 básní o radostech i strastech. O lásce v jejích mnoha podobách, rodině a dětech. O domácím násilí, ale i dotecích plných vášně a něhy. O životě takovém, jaký je. Jsou momenty, které nám navždycky utkví v paměti a nadobro nám změní život. Lidé, které ve svém životě potkáme a kteří ho ovlivní, ať už v tom dobrém, či špatném. A pocity, nad které se jednou budeme muset povznést. Autorka se z nich vypisuje v této sbírce básní plné pravdivých příběhů lidí, kteří prošli jejím životem a už navždy v něm zanechali stopu.

Francis Thompson was a visionary mystic poet of the late 1890’s, whose work is chiefly associated with rhapsodic accounts of religious experience influenced by seventeenth century Catholic verse. His most famous poem, ‘The Hound of Heaven’, which describes the pursuit of the human soul by God, won instant critical acclaim, securing its status as a classic of English poetry. Thompson also produced elegant and poignant short poems, including ‘At Lord’s’, a nostalgic elegy on the sport of cricket. The Delphi Poets Series offers readers the works of literature’s finest poets, with superior formatting. For the first time in digital publishing, this eBook offers Thompson’s complete works, with related illustrations and the usual Delphi bonus material. (Version 1)* Beautifully illustrated with images relating to Thompson’s life and works* Concise introduction to Thompson’s life and poetry* The poems’ text is based on the authoritative Burns & Oates 1913 edition* Excellent formatting of the poems* Special chronological and alphabetical contents tables for the poetry* Easily locate the poems you want to read* Includes Thompson’s complete prose, including many rare essays published posthumously* Features Everard Meynell’s seminal study of the poet’s life— discover Thompson’s intriguing lifePlease visit www.delphiclassics.com to see our wide range of poet titlesCONTENTS:The Life and Poetry of Francis ThompsonBrief Introduction: Francis Thompson by Carroll B. ChiltonComplete Poetical Works of Francis ThompsonThe PoemsList of Poems in Chronological OrderList of Poems in Alphabetical OrderThe ProseThe Prose Works of Francis ThompsonThe BiographyThe Life of Francis Thompson, by Everard Meynell (1913)

Souborné vydání deseti básnických sbírek Bronislavy Volkové, které představují její celé dosavadní básnické dílo. Kniha je ilustrována také deseti autorčinými kolážemi. Součástí publikace je rovněž CD s autorským čtením B. Volkové. Knihu uzavírá doslov z pera V. Novotného a několik úvodů a doslovů zahraničních vydání již dříve publikovaných sbírek. Bronislava Volková je exilová básnířka žijící v Bloomingtonu, USA, kde se stala řádnou profesorkou na Indiana University. Z Čech odešla v r. 1974. Je autorkou deseti knížek poezie publikovaných v PmD Mnichov a v jejím vlastním nakladatelství Explorer Editions. Publikovala také řadu dvojjazyčných česko-anglických vydání. Od r. 2000 se věnuje i kolážím a multimediálním představením. Je rovněž autorkou knih z oboru lingvistické a literární sémiotiky a hlavní spoluautorkou rozsáhlé dvojjazyčné antologie české poezie 20. století. Její poezie byla přeložena do osmi jazyků.

Ján Tazberík dosiaľ vydal sedem básnických zbierok. Debutoval zbierkou Pramene svetla (1977), nasledovali zbierky Rozpätie jasu (1983), Interpunkcia svetla (1990), Spod hladiny kameňa (2012), Spodný bod svetla (2014), Svetlo a iné stroje (2016), Pasca na svetlo (2018). Tazberíkove básne boli zaradené do celého radu básnických antológií doma aj v zahraničí. Jeho básnické a odborné texty boli preložené do viacerých jazykov. Samostatný knižný výber z jeho poézie vyšiel roku 2018 v Srbsku. V najnovšej básnickej zbierke Jána Tazberíka sú rozvíjané tvorivé postupy z autorových predchádzajúcich troch zbierok - ide osobitne o hľadanie nových prienikov básnického textu do oblastí prózy a eseje, resp. o vyskúšanie novej textovej záťaže básnického obrazu a lyrického subjektu. Zbierka básní sa inšpiruje aj podnetmi z oblasti výtvarného umenia, osobitne svetoznámym dielom Marcela Duchampa Veľké sklo.

Sbírka básní Na začátku bylo pero je nejstarší dochovanou tvorbou básníka Erika Dominika Nováka z doby, kdy publikoval v časopisech, potažmo ve „Chvilce pro básničku“ na vlnách tehdy ještě pražského Country rádia.

Znovu zde vycházejí Decimy tak, jak vyšly v Torstu. Nad rámec pražského vydání jsem zařadil pět dosud nepublikovaných decim, které pocházejí ze stejné doby, pouze se nehodily do kompozice sbírky. Naopak Poslední rok (kniha datem vzniku starší) se tu objevuje v nové, značně redukované verzi, která je nejspíše reflektujícím přiznáním a poznáním, že to, z čeho jsem původně "vyrobil" vytouženou prózu, bylo ve skutečnosti souborem samostatných básnických textů, který měl asi vypadat právě takto.

Ivan Jackanin je ukrajinský spisovatel, prozaik, překladatel a publicista, který žije a tvoří na Slovensku. Už více než třicet let přitahuje čtenáře svérázným světem, který nabízí ve své próze. Přibližuje putování do svědomí a cti, útěk od falešného a návrat ke skutečnému, které ještě nezaniklo v tomto světě. Povídky Ivana Jackanina mají v sobě pečeť hluboké tragičnosti, kde se všechno děje v mezích jedné rozšířené metafory, která někdy objímá celý lidský život. „No a život… Žiješ… A co dál? Zbytečná otázka. Snad kvůli takovému životu dala spousta lidí životu sbohem? Život… Až z toho hlava třeští…“ Úvodní slova jedné z povídek snad nejlépe vystihují náladu knihy. Témata dvaceti pěti povídek nejen z ukrajinského venkova, odehrávajících se v časovém rozmezí od druhé světové války až po současnost, se často soustředí na nešťastné osudy svých postav, tápání ve vztazích a vlastní existenci, ale i na zdánlivě obyčejný život. Celou knihu charakterizuje autorův vyzrálý jazykový styl a způsob vyprávění, které čtenáře zcela pohltí.

V súčasnej slovenskej poézii sotva nájdeme takú vážnu, až obradnú dikciu, ako u Dany Podrackej. Poetka pristupuje k písaniu básní ako k rituálu: Splietať rohož, / na ktorej spočívajú moje kolená, píše vo svojej najnovšej, v poradí už štrnástej zbierke. Charakteristický kultivovaný pátos dodáva autorkinej tvorbe konzistenciu a kompaktnosť. Podracká verí v mystické prepájanie vecí, dejov a javov: V každej udalosti, v jej vnútri, je ukryté čosi, / čo je tam nepretržite a je to sväté. Vie, že Smrť nie je navždy. Jej básne sú svojím spôsobom malými esejami o niekom alebo o niečom, čo v nej rozochvieva vedomie, myšlienky aj spomienky. Posuvné dvere neboli napísané rýchlo ani ľahko a ak chceme za ne nazrieť, aj ich čítanie si vyžaduje spomalenie. Rovnako ako dve predošlé autorkine zbierky Kubus (2014) a Paternoster (2018), aj aktuálna je vystavaná z desiatich cyklov po sedem básní a tak spolu tvoria trojicu či triptych.

Zbierka básní je autorkiným debutom a obsahuje tvorbu, ktorá vznikala od čias gymnaziálneho štúdia po súčasnosť. Autobiografické verše sú odrazom vnútorného sveta mladej ženy, ktorá siaha po témach zmyslu ľudského života, lásky, motivácie a dáva nazrieť do sveta svojej fantázie. Výber básní z tejto zbierky získal ocenenie v súťaži autorov Literárna Ilava 2012 – druhé miesto v kategórii poézia. Maja Demčišáková sa narodila 28. augusta 1986 v Michalovciach, kde absolvovala gymnaziálne štúdium, počas ktorého vznikali prvé verše. Vysokoškolské štúdium absolvovala v Košiciach na Fakulte prírodných vied UPJŠ v odbore informatika. V tejto profesii aj pracuje.

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu gestu, k jakési nečasové, loutkové podobě nějakého světa, na nějž se díváme, ve kterém se stejnou měrou ubližuje i miluje. Míří k rozporům, k dialogičnosti, k nějaké stále výraznější dějové poezii.

Osobitosť a svojbytnosť tejto nenápadnej poézie je v mĺkvom pozorovaní sveta. Štrbina, cez ktorú sa díva ľudské oko, je zároveň trhlinou. Naliehavosť a napätie sa stupňuje v krehkosti zachytenia prítomného okamihu, v nehlasnom žmurknutí prelamujúcom ticho. V objektíve oka sa odráža pominuteľnosť chvíle a nástojčivá, nemá mágia vecí. Výsledný obraz (krátko pred jeho zmiznutím) má byť zbavený akejkoľvek štylizácie. Na nepatrnej ploche básne sa však vynára neopakovateľná atmosféra záblesku. Najdôležitejšie veci sú nevysloviteľné. Adamuščinove básnické momentky sú prežité a zvnútornené analógie ticha. Fotografie Peter Župník.

Dvojjazyčné vydání básníka z Jestřábí věže. Vybaveno doslovem básníkova vnuka Lindsaye Jefferse a studii Roberta Kafky z mezinárodní Jeffersovské společnosti.

Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost. Zjišťuje, že cosi zbylo.

Básnická zbierka macedónsko-srbského spisovateľa Rista Vasilevského Srdce kruhu je ucelenou ľudskou filozofiou, teológiou a metafyzikou. Analyzuje svet a všetko živé aj anorganické, duchovné i materiálne, spojené do kozmogonickej jednoty. Formou ód sa skláňa pred jednotlivými životnými princípmi, vzťahmi aj čiastočkami, ktorá spolu rozpútavajú oslavu tvarov a ostat¬ných pojmov: matérie, slov, hlasu, prázdnoty, vedomia, chleba, prachu, času, imaginácie, rozumu, pamäte, vášne, mlieka, svet¬la, piesku, hromu, temnoty, cesty, kolesa, strachu, krásy, lásky, jablka, dokonalosti, budúcnosti či detstva. Popredná osobnosť európskej poézie sa slovenským čitateľom prvýkrát prihovára v básňach takejto sústredenej podoby. Knihu preložila Katarína Džunková.

Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické úpravě Karla Teigeho. Jedná se o koncept setkání samostatných umění, tedy prolnutí slova, pohybu a obrazu. Zatímco tanečnice, zachycená na fotografiích Karla Paspy, je jednotlivými písmeny přímo inspirována a pantomimicky je ztvárňuje, básník v úvodu knihy píše: „Nešlo mi […] o fysiologické vystižení barvy hlásek a o jejich básnickou rekonstrukci. Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni“. Pracuje asociativně a často ponechává své krátké lyrické texty jako nezodpovězenou hádanku. Nebo jako pozvánku do barevného světa indiánů, faraonů, tanečnic, klaunů, krotitelů hadů i dudáků z Chodska, do světa, kde je setřena hranice mezi blízkým a exotickým, do světa, který je třeba schovaný pod střechou písmene A. A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu! Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu

Audiokniha Tam uvnitř něco je, kterou napsal Tomáš Peřina. Svět, který je zabydlen podivnými příšerami a bizarními představami, je blízký i českému autorovi Tomáši Peřinovi, jehož imaginace rozbuší nejedno okoralé srdce. Třicet hororových básniček zaujme strašidelnými tématy i humorem, slovními hříčkami i nečekanými pointami. Hravý čtenář ocení proměnu nevinné Červené Karkulky v ukrutnou Rudou Karkuli či oživlou halloweenskou dýni.