Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní? To je jedno, to je jejich věc. Tohle je úryvek z člověka.

Hodně věcí se na tomhle světě bere zbytečně vážně. Dělá to i poezie. A přesně do toho tahle knížka hází vidle. Jestli trefuje balík sena, nebo sousedčino oko, už není tak důležité, hlavní je radost z hodu. Pojďme se ponořit do světa sebeironie a špatného slovního humoru. Se správnou potápěčskou výbavou se dokážeme vynořit zdraví a třeba i obohacení. Račte vstoupit do batyskafu.

Anne Sexton je významnou predstaviteľkou americkej poézie druhej plovice 20. storočia a držiteľkou Pulitzerovej ceny (1967). Podobne ako Sylvia Plath, aj ona otvorene a s hlbokou úprimnosťou odhaľovala ženskosť, materstvo, vzťahy a stav mysle trápenej depresiou. Jej výpovede sú mimoriadne metaforické, pre niekoho snáď až poburujúce. Publikácia ponúka výber z poézie pôsobivo komentovaný linkovými kresbami Miloša Karáska.

Druhý díl je volným pokračováním Knížky, na jejíž poetiku ve hře se slovy, myšlenkami, čarami a plochami navazuje, přičemž všemu opět vládne v Knížce definovaný okazionismus. Součástí publikace jsou barevné reprodukce vybraných výtvarných děl autora, který je zároveň i jejím grafikem.

Básnická sbírka Příběhy přináší vedle retrospektivních, osobně laděných básní i texty-osobní dramata zpodobená třeba do vulkanických zemských pochodů (Zrození sopky). Některé z nich ční jako obranný val proti danosti osudu a statičnosti společenských rolí, jinde se syrovost příběhu překlápí v humornou nadsázku a (sebe)ironii. Přitom napříč celkem jdou témata cesty, citových vazeb, společenských předsudků a existenciálních otázek. Pro básnířku Janu Sovovu, profesně překladatelku z italštiny, je zásadní ovšem práce s jazykem, jakou formu i odpovídající styl lze přisoudit danému textu. Jak píše o autorce Jonáš Hájek: Před více než půlstoletím odhodil Jaroslav Seifert veteš metafor a rýmů a své čtenáře zmátl: v prostých řádcích viděl zpěv zpočátku jen málokdo. Ani Příběhy Jany Sovové navzdory své jednoduchosti nepostrádají melodii a rytmus, které dělají verš veršem, stačí být pozorný. Hle, próza v básni, zdůrazňuji v básni, bezbranná i sebevědomá!

Eva Tomkuliaková vo svojej novej básnickej knihe Cudzie slová radikálne premieňa svoju poetiku. Experimentuje s rôznymi hlasmi s hypnotickým, dosť autoritatívnym hlasom ovplyvňujúcim vedomie aj nevedomie, s neurotickým hlasom banálnych konverzácií, ktoré o povahe skutočnosti naopak silno pochybujú, ale aj s tichým, spočiatku nenápadným a potom čoraz sebavedomejším vnútorným hlasom, ktorý napokon nanovo definuje identitu básnického subjektu. Tomkuliakovej básnické pásmo je postavené na fragmentoch rôznych diskurzov (vedeckého, psychologického, či ezoterického diskurzu riadených meditácií) a jednotlivé básne sa v ňom spájajú metódou koláže do pôsobivých, miestami abstraktných a miestami až surealistických obrazov krajiny duše.

Sbírka Některé příběhy básníka, prozaika a dramatika Petra Motýla přináší autorovy kratší i rozsáhlejší básnické texty napsané v letech 1995 až 2015. Jsou do ní zahrnuty například již časopisecky publikované básně (Mapa Ostravy, Jinovatka aj.), ale také doposud nezveřejněné texty o geniu loci míst, na nichž autor pobýval v uplynulých dvaceti letech (Stodůlky, Noci v kotelně aj.). Jako typicky „motýlovské“ můžeme ve sbírce vnímat úderné básnické obrazy vzešlé z „ošklivé krásy“ industriálního prostředí, setkáváme se zde však také s nezvykle ztichlými, meditativně laděnými texty spjatými s narozením Spasitele, zvěstí o konci světa aj. Důležitou stránkou Motýlova psaní jsou pak básně zpovědi, v nichž rekapituluje dosavadní život a reflektuje tvorbu i osud básnických přátel a rodinných předků.

Kniha aforisticky ladených básní aj pre ľudí, ktorí poéziu nemusia. Je to spojenie prózy s poéziou. Vystihuje to nový výraz proézia. Je ručne písaná s farebnými ilustráciami autora. Slová sú doprevádzané obrázkami s vtipným popisom. Je to rarita, literárne občerstvenie aj pre menej častých čitateľov kníh. Autor je laureát Chalupkovho Brezna, držiteľ Zlatého pásma za básnickú, prozaickú a aj výtvarnú tvorbu taktiež na Chalupkovom Brezne, finalista súťaže Básne 2010 s vystúpením na festivale Pohoda a festivale Easthetic. Vydal už dve úspešné knihy básní, publikoval humoristické práce v Slovenskom Rozhlase( Sobotník z Banskej Bystrice, poézia v rádiu Devín) Veľa pohody pri čítaní

Audiokniha Chuť lásky. Brevíř světové milostné poezie - obsahuje výber milostnej poézie z diel svetových autorov, ktoré recitujú Jiří Adamíra, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Otakar Brousek, Eduard Cupák, Irena Kačírková, Luděk Munzar, Vladimír Ráž, Vladimír Šmeral, Josef Větrovec, Jiřina Švorcová a Václav Voska.

An ageing singer asks for shelter at Newark Castle, and in exchange performs for his hostess the Duchess of Buccleuch the story of a 16th century border feud. The story he tells is about the so-called "Flower of Teviot," the Lady Margaret Scott of Buccleuch, who the Baron Henry of Cranstown is in love with.

The Brahma Kumaris World Spiritual University presents "Knowing God", a calming, guided-meditation that will help you relax, unwind and find peace and maybe even enlightenment. Listen to the tracks and follow the guide to free yourself from the stresses of modern, daily-life.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku: „Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha “Uvádíš nás do rozpuků!”, aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž. Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete.“

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou - audiokniha obsahuje Nezvalovo slavné básnické drama varující před zneužitím přírodních sil.

Vrecková príučka pre pokročilých aj začínajúcich čitateľov so skratkovitým názvom NAPR. prináša v skratke hustú zmes zakódovaných odkazov a skrytej symboliky s neprehliadnuteľným „agdovským“ rukopisom na samotnej hrane poézie a vyslovenej provokácie. Autor s dosiaľ neodhalenou identitou, pochybným pôvodom a ešte tajomnejšími autorskými stratégiami tak pokračuje vo svojej úspešnej podvratnej činnosti aj svojím novým počinom, ktorý opäť prekračuje hranice jazyka a porušuje všetky pravidlá, aby tak podčiarkol tenkú líniu medzi svetom umenia a prázdnou bublinou. Agda B. Pain patrí medzi popredných súčasných slovenských autorov. Je spoluautorom Európskej ústavy vo verši (Brusel, 2009) a v ankete časopisu Revue aktuálnej kultúry bol zvolený za jedného zo siedmich najlepších slovenských básnikov po roku 1989. Debutoval knihou satanských básní Kosť & Koža (2002), ktorá vyvolala rozruch u kritiky aj čitateľov a jej zlý vplyv na mládež odsúdil v Katolíckych novinách aj vrchný exorcista Slovenska (ThDr. Anton Solčiansky) v článku Satanizmus v protiklade s výchovou detí, v ktorom uvádza, že „by sa zodpovedné inštitúcie v štáte mali zaoberať šíriteľmi hrubého násilia, zla, mágie či satanizmu.“ Painovo druhé básnické dielo Rytier bez básne a Hany (2010) bolo kritikou označené za „skutočnú udalosť v posledných rokoch“, zatiaľ čo nasledujúca kniha Euröpain (2013) bola prirovnávaná k „euroškandálu“. Naposledy vydal anonymne pod menom Ä knihu výhražných básní Pästiarsky list (2017). Viac na agdabavipain.com

"Egyetlen ismeret van, a többi csak toldás: Alattad a föld, fölötted az ég, benned a létra."

Szerhij Zsadan költő, író és rocksztár - Ukrajna talán legnépszerűbb krónikása, aki az ország függetlenségével lett nagykorú. Kezdetben szatirikus, polgárpukkasztó hangja az oligarchiába fulladt rendszerváltás és két forradalom tapasztalatától vált élesebbé és komorabbá. Mert hogyan szólalhat meg a költő, ha rázárul a történelem? Jut-e neki tiszta lap? Milyen a diktatúrában kivégzett íróktól örökölt nyelv? És marad-e miről beszélnie, ha egy nevén nem nevezett háború nyolc éve után végül lerohanják a hazáját? Zsadan néha gúnyos, sokszor szenvedélyes, de mindig emberséges: az érdekli, ahol a személyes összeér a közössel. Dokkmunkások, tetoválók, maffiózók, virágárusok világa ez, olyan embereké, akik beszéd helyett csak legyintenek, és mennek a dolgukra. Van valami dacos súly, valami konok kitartás ebben a lírában. Odakacsint a tanulságoknak, de elneveti magát, mielőtt befejezné a mondatot. Csöndje sem annyira hallgatás, inkább a megfelelő szavak keresése. Szerhij Zsadan verseit Vonnák Diána válogatásában és fordításában adjuk közre.

Druhá básnická sbírka obsahově volně navazuje na moji prvotinu. Opět se v ní objevují filosofické aspekty lidského bytí, se sociální společenskou tématikou. Skrze své vztahové interakce s okolním světem v ní dávám čtenáři nahlédnout pod svým básnickým úhlem pohledu a zároveň kladu otázky sám sobě: „Kdo jsem já?“ a „Proč existuji?“ Básně jsou řazeny chronologicky od počátků mé tvorby až do současnosti.

Dramatická báseň Ahasver je neobvyklým dielom v dejinách slovenskej literatúry. Prierezom dejín poézie Martin Rázus predstavuje vzťah muža a ženy, ktorý je inšpiráciou, zápasom aj neobjavenou hĺbkou.

Ivan Sergejevič Turgenev (1818 - 1883) vytvoril na sklonku svojho života lyricko-filozofické Básne v próze, ktoré dodnes žiaria ako moderný skvost v diele tohto svetového klasika, predstavujú prozaikov vrcholný tvorivý čin a popri Charlesovi Baudelairovi z neho urobili nesmrteľného majstra tohto náročného literárneho žánru. Autor sám pokladal tieto miniatúry za náčrty, za prípravu motívov, ktoré by sa dali použiť vo väčších epických útvaroch. Keďže mnohé mali osobný pôvod a zreteľne sa v nich zrkadlili spory s kritikou, spomienky či bolestné pocity starnúceho a na smrť chorého človeka, nepomýšľal na ich vydanie. Bol presvedčený, že sú vhodné len pre úzky kruh poslucháčov, pre intímny kontakt s vnímavým čitateľom.

Básnická zbierka „Dotyky v rýmoch“, oslovuje srdcia čitateľov. Obsahuje básne do ktorých autorka vložila vlastné pocity, a svoj pohľad na svet, či už píše o živote, prírode, šťastí, smútku, a či o láske. Ponúka čitateľom príjemné chvíle strávených pri čítaní.

Autor pracuje v básnické sbírce s lyrickým náznakem, veršovou zkratkou. Ve srovnání s předchozí sbírkou Banalita (Triáda 1999) ubylo exprese, výpověď nabyla ještě větší lapidárnosti.

Próza Doktor Pilka si kope hrob je text v nejlepší tradici české grotesky a absurdního humoru, hravá a vtipná, v žádném případě prvoplánová, ale s přesahem, kdy ze zdánlivě nezávazných historek se postupně vyjevuje tragické odcizení individua ve světě, který se zúžil na konzum a ztratil svůj metafyzický rozměr. Zásadní je autorova práce s jazykem, lingvistické hříčky prostupují celý text, vesměs členěný na kratičké kapitolky odpovídající klipovitému, útržkovitému, roztříštěnému vnímání světa, před nímž v současnosti pro člověka de facto není úniku. Tak i v této próze informace překypují, přičemž jde vlastně jen o prázdné kódy, které nenesou význam. S touto vyprázdněností světa se ale autor neztotožňuje a pokouší se najít když ne jeho ztracený smysl, tak alespoň prostor pro svobodu jedince ve vtipu a ironickém odstupu. Hlavním terčem autorova smíchu, který jen vzácně přechází v otevřený výsměch, je globální turismus a „užívání si“ dovolených. V souvislosti s tím se zabývá otázkou multikulturality a zároveň znovuoživení nacionalismu. Závažné otázky jsou podány hravě, typická je celá řada literárních odkazů. Nezapře se tu inspirace především frankofonními autory jako Raymond Queneau nebo Georges Perec, v jejichž tradici pokračují prozaici současní, jako je český frankofil Patrik Ouředník nebo z autorů do češtiny přeložených André-Marcel Adamek či Rodaan Al Galidi. To je jedna rovina textu, v další se Petr Motýl trefuje do české malosti a provinčnosti.

Z díla klasika poezie i drobnější prózy Svatopluka Čecha (1846–1908) přináší Česká knižnice jako první svazek humoristickosatirické „broučkiády“. Obsáhne všechny prózy spojené s postavou pražského měšťana Matěje Broučka, jež společně nebyly vydány již několik desetiletí: dvě verze Pravého výletu pana Broučka do Měsíce (časopisecky 1886, knižně 1888), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do patnáctého století (1889) a Matěj Brouček na výstavě (1892). V podobě kriticky komentované edice vyjdou tyto čtyři prózy vůbec poprvé. Edičně připravil a komentoval Michal Topor.

Zbierku poviedok plná napätia, nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudovAutor Peter Gajdošík (1968) je dnes známy najmä ako autor obľúbených rozprávok pre deti. Tentoraz však zameral svoju fantáziu na poviedky plné napätia pre dospelých čitateľov. V dvanástich príbehoch sa do obrazu našej každodennej reality prelieva svet nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudov. Svet, v ktorom sa aj z milého suseda na dôchodku vykľuje šialenec, svet, v ktorom sa pobyt v škole mení na životu nebezpečný zápas medzi učiteľmi a žiakmi. Svižné príbehy sú pretkané čiernym humorom, no na jeho pozadí sa nenápadne odvíjajú ľudské drámy. Slnečné dni často delí od nočnej mory iba tenká čiara. A čitateľ sa stáva svedkami toho, ako ju hrdinovia jednotlivých príbehov prekročia a sú nútení bojovať o záchranu zdravého rozumu, no neraz i o vlastný život...

Kniha Proti... je výberom na Slovensku doteraz nepublikovaných poviedok, esejí a publicistických článkov, ktoré spája obraz L. N. Tolstého (1828 – 1910) – literárneho génia, ktorý celý svoj život zasvätil hľadaniu pravdy, ľudskosti, boju proti všetkým možným formám násilia (štát, cirkev...) páchaným na ľudskej bytosti a príčinám biedy, duchovnej degradácie, neslobody a mravného úpadku a neúnavnej snahe prebudiť v ľuďoch spiace svedomie, lebo veril, že neustála komunikácia so svedomím, úprimná spoveď, sebaanalýza a ustavičné sebazdokonaľovanie sa môžu stať základom novej viery a začiatkom cesty k Božiemu kráľovstvu na zemi.

Dárková fotografická publikace, která spojuje vynikající a často lehce erotické fotografie Jana Šroubka s verši Jana Velíška. Předmluvu ke knize napsal Jiří Suchý.

A versekben szereplő történetek és karakterek hitelességét is igazolva a téma hazai szakértője, az immár Pulitzer-díjas Dezső András (Maffiózók mackónadrágban, Magyar Kóla) írt a kötethez stílszerűen, versértékű fülszöveget: A tartozást behajtják. S a költészetnek volt egy komoly tartozása, amit most Legéndy Jácint fizet ki, hiszen versekbe foglalta a rendszerváltás utáni évek éjszakáinak világát. A sztorit, a nagy korszakot, amit már sokan megénekeltek, de úgy, ahogy ő, idáig senki sem. Tehát az oratóriumban felbukkanó karakterek jórészt valós szereplők. Emberek, akik dumálgattak, nem sejtve, hogy a történeteik egyszer majd versekben kelnek életre. A maffiafeleség, a maffiafőnök, vagy éppen a börtönben becsavarodott verőlegény drámái ezek. Olyan drámák, amiket a brutalitás, illetve az esendőség keretez, mindaz, amit a rendszerváltás utáni káosz kreált. Dolgok, amelyek az évek múltával szerethetőbbé váltak. Hogy is tartja a mondás? Az alvilágnak nincs romantikája. Tényleg nincs. De Legéndy Jácint révén immár van költészete.

Takmer celé dielo francúzskeho básnika Nicolasa Pesquesa vychádza z jediného miesta. Pesques sa venuje vrchu Juliau v kraji Ardeche rovnako nástojčivo, ako Paul Cézanne maľoval Horu svätej Viktórie. V úsilí vyjadriť slovami podstatu i celok krajiny vytrvalo skúma zákutia vnímateľného sveta aj zákutia vlastného písania a prechádza od prírodnej lyriky k testovaniu možností jazyka či k premýšľaniu o priestore mimo neho. Od roku 1980 vyšlo osemnásť častí tejto básnickej série v desiatich knižných zväzkoch. Už viac ako štyridsať rokov sa Pesquesovo písanie premieňa, tak ako sa nepretržite mení aj krajina a ľudský pohľad na ňu. Okrem básnických kníh je Nicolas Pesques aj autorom textov o výtvarnom umení; väčšina z nich vyšla súborne v knihe Sans peinture (2017). Dvanásta časť série Severná strana vrchu Juliau v preklade Márie Ferenčuhovej skúma prechod zo svetla do tmy, ktorou je strata blízkej bytosti.

Dětská hra je všemocná. Může se do ní zapojit kdokoli a její součástí se může stát cokoli. Zkrátka vůbec nic jí neodolá, protože hřištěm i hračkou je dětem doslova celý svět. Výbor z básnického díla Vítězslava Nezvala (1900–1958) sestavil Petr Šrámek a ilustrovala Nikola Logosová.