Najväčšia československá literárna súťaž v oblasti poézie Básne SK/CZ vo svojom 11. ročníku opäť prináša pestrú zostavu finalistov a finalistiek z oboch krajín mená nové i už známe, mladšie i staršie, no predovšetkým také, ktoré poéziu oboch krajín zaujímavým a podnetným spôsobom posúvajú a predznamenávajú jej ďalšie možné smerovanie. Zborník Básne SK/CZ 2021 ponúka desiatku ocenených cyklov deväť prémií a jednu hlavnú cenu. Práve tie porotu spomedzi stoviek prihlásených básnických súborov v anonymnom hodnotení zaujali najviac. Môžeme ich preto čítať ako reprezentatívnu správu o súčasnej československej poézii. LaureátMarek Mikuláš - Muzikál žuvačiek a ružového postkapitalizmu (úryvok) Finalisti Marta Bílková - Zamlčené skutečnosti Oľga Gluštíková - Rod / lišajník / monokultúra Klára Krásenská - Mytologie lesa Jakub Lenčéš - básne robábu Filip Németh - z nového herbára Anna Chesil Řezníčková - megaslimák Renata Štěpařová - Ani ryba, ani ryba Tomáš Vaněk - 6 řečí k zlatému teleti Andrea Vatulíková - ITS OK, PLUTO

Antológia poézie ruskej moderny, ktorú zostavil Valerij Kupka, predstavuje reprezentatívny výber z tvorby 25 básnikov – predstaviteľov poetických smerov konca 19. a začiatku 20. storočia (starosymbolizmus, mladosymbolizmus, akméizmus a básnici, ktorí nepatrili k žiadnemu zoskupeniu). Autori sú v antológii uvedení podľa príslušnosti k jednotlivým zoskupeniam. Ukážky básnickej tvorby sprevádzajú životopisy autorov, stručná charakteristika ich tvorby a vybraná bibliografia. Súčasťou antológie sú rozličné dobové materiály – autorské komentáre k vlastnej poézii a k dobe, v ktorej vznikala, výňatky z dobovej kritiky, fotografie, portréty, ilustrácie k pôvodným vydaniam, manifesty a iné materiály, ako aj rozsiahly poznámkový aparát.

Matúš Mikšík v monografii venovanej predstaviteľovi skupiny Osamelých bežcov analyzuje jeho zbierky, interpretuje básne a objasňuje princípy jeho poézie. Ivan Laučík (1944 - 2004), básnik zo skupiny Osa­melých bežcov, bol životom a tvorbou nerozlučne spätý s Liptovom. Stredom Laučíkovej poézie je čistota, prepojenie hlasu prírody s hlasom človeka. Básnikove jaskyniarske zostupy či polárne výpravy a horolezecké trasovania sú podobenstvami sebahľadania, ktoré nám umožňujú prejsť za hranicu po­čuteľnosti vnútorného hlasu. Otvárajú metafyzický prechod do duchovných sfér, kde naše náhlivé cesty obnovujú stopy tých, čo žili v čistej, znejúcej sklovine rána. Laučíkova pozvánka do prekríženia človeka a krajiny poskytuje priestor na meditáciu o vlastnej identite, nabáda k hľadaniu zmyslu vlast­ného života a neprestáva byť naliehavá. Monografiu tvoria analýzy zbierok, interpretácie básní a opis štyroch princípov autorovej poézie, tieto tri väčšie celky sú navzájom prepojené množstvom odkazov a vytvárajú interpretačnú sieť, nie nepodobnú osamelobežeckej téze o básni sieti.

Výber z Novomeského básní a úvah sa zaraďuje ku knihám-dokumentom. Prináša úplné vydanie autorových medzivojnových zbierok, výber z neskoršej básnickej tvorby, kľúčové publicistické články a názory a množstvo dokumentačných materiálov, z ktorých viac eré sa v knižnom vydaní objavujú po prvý raz. Kniha Básne a úvahy ponúka nielen objektívny pohľad na kultúrneho publicistu Laca Novomeského, zachováva si aj charakter básnickej antológie určenej na estetický zážitok.

Těkající a zároveň intenzivně svůj je slovinský básník Iztok Osojnik. Je autorem nezvyklé poezie: čtenáře doprovází na řadu míst Evropy i za moře, projde se po řeckých plážích, pod pilíři pařížských mostů, berlínskými ulicemi, probudí se uprostřed americké pouště. Každé místo se stane prostorem básníkovy meditace, ani nostalgické, ani bolestné či sentimentální... Každé místo je průsečíkem mnoha stop, k nimž přední slovinský básník přidává tu svou, opřenou o duchovní prožitek, životní zkušenost i stopy lidí, které našly své otisky v jeho nitru. Výbor je pořízen z Osojnikových sbírek z období posledních deseti let, za než dostal doma i v zahraničí řadu významných ocenění.

Poezie doprovázená ilustracemi Markéty a Karla Cudlínových.

Ladislav Herzog (nar. 12. 12. 1939) sa do povedomia čitateľskej verejnosti zapísal ako autor úspešného románu Spomienky lodníka (2000), jeho rozšíreného vydania Spomienky dunajského lodníka (2002) a poviedkovej knihy Plavba za horizont (2006). Svoje prebohaté skúsenosti a zážitky však skvelo pretlmočil aj do poetickej podoby. Svedčí o tom nielen básnický debut Svet posadnutých (2006), ale aj ďalšie básnické zbierky Stratená biblia (2007) a Pomýlená navigácia (2009) – plné autorových meditácií, lyrických spovedí i rozjímaní nad tým, čo nevdojak „pozabudol“ vyriecť v próze. Pre autora s nezlomnou lodníckou náturou je charakteristické i to, že aj v dôchodcovskom veku je mu činorodosť a tvorivosť vlastná a napísané slovo ostáva svedkom prežitého aj po rokoch.

Najvýznamnejšie básnické dielo slovenskej literatúry s protivojnovou tematikou je stále aktuálne ostrým odsúdením morálneho a spoločenského úpadku a ponížením ľudskosti, ktoré vojnový konflikt prináša. Básnik v 32 sonetoch okrem protestu proti krviprelievaniu kladie otázky, kto je za hrôzy a utrpenie zodpovedný, a vyjadruje aj nádej, že ľudstvo sa poučí a bude žiť v mieri. Hviezdoslavovu básnickú skladbu preložil do angličtiny írsky básnik a prozaik John Minahane (1950), ktorý od roku 1996 žije a pracuje na Slovensku. Zo slovenčiny preložil aj výber poézie Ladislava Novomeského, Milana Rúfusa a ďalších autorov. Hviezdoslavove Krvavé sonety doplnil obsiahlym úvodom a kalendáriom básnikovho života. V knižnom vydaní anglického prekladu sú ilustrácie Dušana Kállaya.

Mojmír Grygar v esejistických úvahách o válce jako zvláštním společenském fenoménu se pokouší odpovědět na palčivé otázky, které dnes zaměstnávají veřejnost na celém světě. Osnovu knížky tvoří otázky o příčinách válek; o tom, kdo je odpovědný za jejich vznik a průběh; o různých typech válek; o měnícím se postavení vojáků v průběhu časů; o právních a etických otázkách války; o vynálezu atomové pumy; o kategorii válečného zločinu a trestu; o šancích mírového jednání a o charakteru možné budoucí války. Autor se inspiroval klasickými i aktuálními studiemi, esejemi a dokumenty stratégů, sociologů, filozofů, právníků, etiků, kteří se zabývali proměnlivým fenoménem války. Teoretické závěry ověřoval historickými prameny od biblických dob a antického starověku (Plutarchos), od středověké dvorské kultury až po kroniky válek 20. století. Zvláštní pozornost je věnována období studené války a dnešním válečným konfliktům v Afghánistánu, v Iráku, Sýrii, v arabských zemích a na Ukrajině. Kapitoly věnované rozboru příčin a průběhu válek otevírají nejnaléhavější otázku dneška podaří se velmocím dosáhnout dohody, založené na vzájemném respektu, dělbě moci a spolupráci? Zvítězí rozum nad instinkty?

Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil. Vůbec poprvé si tu český čtenář může přečíst i Whitmanovu rozsáhlou předmluvu, proslulý a vlivný poetický manifest. Samotnou básnickou sumu otevírá rozsáhlá skladba ve vydání poslední ruky pojmenovaná jako Zpěv o mně (Song of Myself), nejpoetičtější, nejpropracovanější a zároveň nejaktuálnější text Listů trávy. Následuje jedenáct dalších skladeb. Silně humanistický a všeobjímající Whitmanův étos vstupuje v době narůstající xenofobie do nových souvislostí. Současný překlad amerikanisty a písňového folkloristy Ondřeje Skovajsy a spisovatelky a muzikantky Hany Lundiakové hledá adekvátní protějšek k Whitmanovu hlasu. Snaží se zachytit lahodnost svobody a rozkoš existence. Dnes už netřeba cenzurovat spermaticky uvolněné Whitmanovy zpěvy a živelný křik, je třeba je spíše zdůraznit. Jako horizont, odkud jsme vyšli a kam směřujeme.

Jsou mezi námi i lidé, které upoutala na lůžko nemoc vážnější, jejíž léčba vyžaduje velkou dávku trpělivosti a odvahy. V hlubokých textech plných životní moudrosti nás Thomas Romanus provází těmito těžkými chvílemi a ukazuje, že nemoc nemusí být jen krizí, ale také šancí. Dárková publikace doplněna náladovými fotografiemi.

Básnicka zbierka invenčného autora v ktorej autorovi ide o zápas pri hľadaní prakoreňov ľudskej existencie.

Kniha slovenského básnika, prozaika, esejistu zo Srbska, Jána Labátha (nar. 1926 v Báčskom Petrovci), pozostáva z dlhšieho prozaického útvaru Diaľky, zo štyroch poviedok a viacerých ukážok z básnickej tvorby, pričom zbierku zostavil jeho srbský kolega Víťazoslav Hronec do edície Slovenský svet. Labáthova novela Diaľky je zaujímavou sondou do minulosti hlavného hrdinu Jana, jeho otca a starého otca. Má formu rozhovoru s dávnou priateľkou Martou, pričom myšlienky im obom blúdia za hranice rozprávaného príbehu. Vojny, prvá a druhá svetová, poznačili osud predkov - deda i otca. Všetci nesú rovnaké meno, a tak sa v novele rozvíja akýsi príbeh Jánov v neustálych premenách. Zobrazuje plynutie času, opakovanie osudov, ich pokračovanie. Podobne ako v próze, i v básňach sa autor snaží upínať k večným pravdám, k zmyslu bytia, ľudskému údelu. Vydanie diela Diaľky a iné (Spolok slovenských spisovateľov, 2015) zaujímavým spôsobom približuje slovenskému čitateľovi tvorbu Slovákov spoza slovenských hraníc.

Básně, prózy a malby čerpající inspiraci jak z čínského klasického básnictví a tradiční krajinomalby, tak i z moderní světové poezie a evropského výtvarného umění nabízejí vhled do osobitého světa hravé kreativity a nespoutané imaginace jedné z nejvýraznějších postav současné tchajwanské literární a výtvarné scény.

Joe Palaščák (1984). Vydal básnickú zbierku Teloi (2008), za ktorú získal prémiu Ceny Ivana Krasku. Žije v Košiciach.

Kniha V mém lese je druhou samostatnou básnickou zbierkou autorky a je rozdelená do 3 častí. Prvá časť zbierky, nazvaná Po kvapkách, obsahuje slovensky písané básne, ktoré sa objavili i v jej prvej zbierke, prešli však drobnou úpravou. Venuje sa v nej prevažne láske a prírode. V druhej časti V mém lese, podľa ktorej je kniha pomenovaná, sú básne staršieho dáta. Tretia časť Pro tebe obsahuje básne najnovšie. Básne z druhej a tretej časti sú písané česky, a aj keď sa i v nich objavuje motív lásky, možno ich označiť za básne erotické. Autorka sa nebráni pomerne živo vykresľovať svoje túžby a pocity.

Jakoubku, cos měl s tím andělem? - audiokniha obsahuje nahrávky přednesu básní, které napsal Josef Kainar (Kainar je v tomto případě i autorem hudebního doprovodu).

William Shakespeare (1564-1616) vitathatatlanul a világirodalom legnépszerűbb drámaírója, korának legtöbbet idézett szonettköltője. Hazánkban az irodalmi kánonban mesterműként számontartott, ám a csorbítatlan szöveghűséget nem föltétlenül fókuszba állító Szabó Lőrinc-magyarítások tették ismertté az angol reneszánsz legnagyobbjának poémáit. Jelen kötet Fazekas Sándor ambiciózus és irodalomtörténeti jelentőségű vállalkozása, amelyben William Shakespeare mind a 154 szonettjének új magyar fordítását nyújtja át az olvasónak. Könyvünk nóvuma az új átiratok szépirodalmi értékén túl a maradéktalan szöveghűség, illetőleg az a jegyzetapparátus, amely értelmezi, kontextusba helyezi, történeti háttérrel világosítja meg a több mint négyszáz éves művek keletkezését, jelentésrétegeit, irodalmi összefüggésrendszerét. A jegyzetek összeállításában a kötet lektora, Pikli Natália nyújtott szakértő segítséget a fordítónak. A shakespeare-i szonett minden formai és verstani szabályát virtuóz módon kezelő Fazekas Sándor ráadásul szakértő magabiztossággal, széles irodalmi horizonton tájékozódva, ugyanakkor és élvezetes stílusban kalauzolja végig az olvasót a lírikus Shakespeare univerzumán. A kötet reményeink szerint kutatók, oktatók, műkedvelők gyakran hivatkozott, forrásértékű olvasmánya lesz, amely meggyőződésünk szerint új lendületet adhat további Shakespeare-olvasatok, értelmezések létrejöttének is.

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti. Zedníkovo necivilní psaní o civilních věcech dostává v nejnovější sbírce nové, intimnější obrysy přiznáním, že odstup není možný stejně jako zachycení okamžiku.

Nová básnická sbírka významné české autorky. Marie Šťastná (1981) získala roku 2004 prestižní Cenu Jiřího Ortena za sbírku Krajina s Ofélií a v roce 2010 obdržela Drážďanskou cenu lyriky.

Autor se v této sbírce poezie vrací ke kořenům klasického básnictví ještě před nástupem moderny. Jeho archaizující sloh je parafrází starobylé lyriky, tak jak ji známe z minulých století, a promlouvá k nám jakoby z dávných časů…

Knižka plná poézie.Človek, ktorý toho veľa zažil a naplno prežíva svoju každodennosť, v nej určite nájde voľačo, čo mu bude dôverne známe.

Druhé, revidované vydanie Spevu o mne vychádza na dvesté narodeniny Walta Whitmana. Táto úvodná báseň zo zbierky Listy trávy (1855), sa považuje za jednu z najvýznamnejších básní v americkej literatúre. Nadčasová báseň o demokracii a fantázii, o živote a smrti, o úžasnej skúsenosti človeka so svojou vlastnou existenciou v mnohých ohľadoch doteraz podnecuje našu zvedavosť. „Ide vlastne o lyrický epos (niekoľko častí je vyslovene epických), ktorý inšpiruje vitálnostou, šírkou časového a priestorového záberu, vôbec tým, čo básnik obsiahol, zachytením mnohotvárnosti americkej reality, plne zhodnocujúcim chápaním prírody, vyrovnaným vzťahom k smrti, metafyzickými otázkami, demokratickosťou, mnohosubjektovosťou subjektu, smelou optikou... Z diela možno vyvodiť závery, na čom sa zakladá veľká moderná poézia.“ (Ján Zambor) Súčasťou knihy je štúdia, poznámky prekladateľa a slovníček. Autorom štúdie je významný americký básnik Robert Hass.

Autor sbírky Ing. Karel Janotka , Csc. narozen l9.ll.l933prošel složitým bolestným profesním životem a v jeho rámci i kolísavými básnickými cykly. Po absolvování ekonomické fakulty VŠZ v Praze působil od roku l958 v různých pozicích řízení podniků služeb pro zemědělství. Po absolvování základní praxe v podnicích začal působit jako středoškolský pedagog na zemědělské škole bv Chrudimi pro obory ekonomických disciplin. Po okupaci české republikyod roku l97O byl persekuován v rámci zaměstnání z poliotických důvodů a po více než 2O let měl zákaz výkonu pedagogického působení i zákaz zastávat přiměřenou vysokoškolskou pozici v jakémkoli poniku nebo instituci.Pracoval více než l5 let jako člen a pracovník zemědělského družstva na pardubicku Přes zákaz jakékoli publikační činnosti jako odborník uveřejnil v odborném zemědělském tisku více jak l5O statí týkajících se organizace řízení zem.podniků. Musel samozřejně psát inkognito pod zkratkou . Po listopadu l989 byl rehabilitován a od ledna l99O byl jmenován ředitelem okresní zemědělské zprávy a územního odboru ministerstva zemědělství pro okres Pardubice.V této pozici působil až do svého odchodu do důchodu.Od roku l994 se vrátil k původní dříve pro něj zakázané pedagogické činnosti středoškolského a vysokoškolského pro obory ekonomiky , managementu a agroturistiky a antropologie .Přes svůj věk ovšem v omezenější míře pedagogicky působí do dnes. V literární činnosti přes zákaz publikování uvěřejňoval své básně v literárních časopisech a v pražském rozhlase . U příležitosti jeho 8Otých narozenin vydalo nakladatelství Votobia V roce 2oo3 sbírku sebraných básní Krajina ze žebra Adamova a v roce 2O16 vydal Klub pražských spisovatelů autorovu sbírku básní Časobití.V současné době jsou přiopraveny k publikaci další dvě autorovy sbírky básní.Autor svérázným osobitým způsobem ve svých básních se klaní kráse české krajiny a vyjadřuje se k eoučasnému společenskému dění v naší zemi. Janotkova poesie nezapře jistou příbuznost se zemitými verši Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, ale to je jen první dojem vyvolaný společnou láskou k přírodě a rustikálním sceneriím - jako zdroji oné zmíněné jistoty v ukvapeném světě. Janotka je svébytný osobitý autor, který ve svém pozdním debutu přichází k dnešnímu čtenáři jakoby z časů už poněkud zaprášených, ale dosud velmi povědomých. Protože žádné rekvizity, ani moderní, ani archaické, nic zásadního nezmění na podstatě poesie, která je i hlavním důvodem její existence: A to je autentická emotivní otevřenost, s níž autor nabízí svůj pohled na svět a zve do něj čtenáře jako do otevřených dveří k tajemství.

Kolem roku 1100 vznikla ve Francii Píseň o Rolandovi (zapsaná ve druhé čtvrtině 12. stol.), v níž byl poprvé zformulován civilizační ideál rytířství.

Sylva Lauerová se opět vrací na básnickou scénu, a jak už jsme u ní zvyklí, odmítá se zavděčit obecnému poetickému vkusu. Zachycuje stav duše i mysli ve střídmých, minimalistických črtách, mluví k nám jazykem zenových obrazů či nekompromisně glosuje příběhy z okolního světa. Klóketen je v pořadí třetí básnická sbírka této komerčně velmi úspěšné románové autorky (Hračka, Jumaroro, Sexy strategie, Tichošlap). Nese podtitul Zápisky z dozrávání. Název, inspirovaný jazykem dnes již zaniklého jihoamerického kmene indiánů Ona, je označením pro novice procházejícího náročným iniciačním rituálem dospělosti. Takto vidí sebe, svůj život i život ostatních v posledních letech i sama spisovatelka, obracející se opakovaně k odvrácené straně lidského bytí, plné pochyb, smutku, nostalgie i odevzdanosti. Kniha je rozdělena do tří pomyslných částí: krátkých meditativních zastavení, vybízejících k hlubšímu zkoumání sděleného, výboru z autorčiny tvorby, a to jak v českém, tak anglickém jazyce, a lyrickoepické básně Klóketen, vracející se k bolestnému tématu značně opomíjené genocidy původních obyvatel Jižní Ameriky. Pro ztvárnění finální podoby Klóketenu přizvala Sylva Lauerová malířku Romanu Štrynclovou. Z jejich spolupráce vznikly ilustrace, které sbírku citlivě doplňují a brilantně vystihují atmosféru nevšední poetiky, se kterou se v knize můžeme setkat.

Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy, a představuje tak jedinečné dílo v žánru eroticko-mystické poezie. Pro svou vysokou uměleckou hodnotu, ale také význam pro bhaktické náboženské hnutí se stala jedním z nejdůležitějších textů pro rozvoj Kršnova kultu ve středověké Indii. Publikace poprvé přináší tiskem rukopisně dochovaný překlad této jedinečné literární památky z pera českého indologa Josefa Zubatého (1885–1931) a básníka a íránisty Jaromíra Boreckého (1869–1951), svou snahou o zachování formální i obsahové stránky básně jedinečný i mezi překlady do světových jazyků. Rozsáhlá úvodní studie v první části poskytuje proto nejen informace o Džajadévově díle a jeho recepci v Indii i na Západě, ale také uvedení do principů klasické kávjové poezie. Druhá část studie je věnována rozboru spolupráce českých překladatelů a hodnocení výsledků jejich práce, důležité i z hlediska historie obecných tendencí českého uměleckého překladu. Text vlastní edice je doplněn četnými komentáři, seznamem metrických schémat a anotovaným jmenným rejstříkem.

Básnická prvotina publicistu Bela Heflera Tieto verše. ,,Sú knihy pripravené hovoriť od začiatku hlasno, a sú knihy tiché, ostýchavo vchádzajúce do sveta viet a textov. Belova kniha je niekoľko snehových vločiek v hustom snežení. Ako sa hovorí o kvapke v mori, ani Belove básnické miniatúry by nemuseli byť, no chýbali by v mori hlasov, ktorými sa navzájom prihovárame: ,,Chcem vám niečo povedať,,. Naviac jedinečným spôsobom, ku ktorému sa dá vrátiť.,, uviedol E. J. Groch, ktorý sa postaral o redakčnú úpravu, minimalistický dizajn i sadzbu publikácie. ,,Napísalo to moje srdce, čisto a nežne, v tom som si istý aj pred Nebom a budem veľmi rád, ak sa to bude niekomu páčiť. ,, komentoval 14 vybraných básní autor.

Básnická sbírka ve svých krutě bolestných lyrických verších předkládá každodenní boj s nepřízní osudu. Nešťastná láska, všudypřítomná samota a zdravotní problémy mají příchuť zkaženého vína s pelyňkem, jehož číšku si musí každý vypít až do dna. Avšak i chmury se někdy nadzvednou, když do života vstoupí nová žena, která jej protřepe jak těžkou deku, předtím než se k vám zachumlá… Z bytí pak seškrábnete nánosy dehtu a necháte do něj vstoupit srdcervoucí blues.

Básnický výber Miroslava Brücka (* 1964) Neohlásené návštevy obsahuje prierez autorovou básnickou tvorbou od jeho debutu (1989) až po súčasnosť. Obsahuje výber zo siedmich básnických zbierok, pričom v súlade s koncepciou edície základný výber urobil sám autor – konsenzuálne a po dohode s autorkou doslovu i vydavateľkou publikácie. Výber čitateľom umožňuje lepšie vnímať postupné premeny autorovej poetiky v priebehu tridsiatich rokov. Bez tohto básnického rukopisu by bola celá slovenská poézia prelomu 20. a 21. storočia výrazne ochudobnená. Knihu dopĺňa krátke básnikovo kalendárium. V koncentrovanej podobe cez dôležité míľniky v čase umožňuje nahliadnuť do autorovho celoživotného príbehu – najmä z pohľadu jeho literárnej tvorby, jej publikovania, ale aj literárnokritickej percepcie. Literárna vedkyňa Ivana HOSTOVÁ, autorka doslovu v knihe, o tejto „poézii domova“ o. i. uvádza: „Z hľadiska formovania autorovej básnickej výpovede aj vo vzťahu k jej inklinácii k nostalgii [...] mala na Brückovu poéziu [...] zásadný vplyv kompenzačno-azylová lyrika 70. a 80. rokov, ktorá bola (obrannou) reakciou na spoločenskú situáciu normalizácie. Poézia Miroslava Brücka je síce poznačená sladkobôľnym splínom vo všetkých obdobiach jeho tvorby, vzťah medzi znepokojivými a harmonizujúcimi tendenciami aj ostrosť pocitov sa však menia.“ Na obálke i vnútri sú použité výtvarné diela výtvarníčky Blanky VOTAVOVEJ, knižný dizajn je dielom grafičky Evy KOVAČEVIČOVEJ FUDALA. Koncepcia výberov z poézie v rámci edície POIESIS vychádza zo zámeru vydavateľstva súhrnne predstaviť slovenskej literárnej a kultúrnej verejnosti tvorbu básnikov a poetiek, narodených zväčša okolo roku 1960 (+/–), ktorí sa v slovenskej literatúre úspešne pohybujú (niektorí) už piate desaťročie, a o. i. tak prispieť aj k vyššej miere ich čitateľskej, kultúrnej či odbornej identifikácie. Zodpovednou redaktorkou edície je Stanislava CHROBÁKOVÁ REPAR.