Sbírka básní o osudu, snažícím se ovládnout život člověka, o každodenním boji se světem, ale i o kocourech na plovárně, kterým je to vše úplně jedno.

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Rudolf Altschul (1927–1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem. Surrealismus byl pro něj láska i revolta, žena i odboj. Prostě smysl („v každém smyslu jara“), pravda (která „hledá svět v náměsíčných“), naděje („jež není rapírem“). Knížka Otázky rychle kladené v běhu

Krása života je v tom, že se okolo nás neustále něco děje, ať už jsou to věci milé, anebo nemilé. Tato sbírka básní pojednává právě o běžných věcech v životě, ať už je to láska, která nás naplňuje, či láska, která se ztrácí, a přichází rozchod. I to je potom jeden z důvodů, proč člověk navštěvuje všelijaké bary v domnění, že přítel alkohol na okamžik pomůže. Časem přijdete na jiné myšlenky a jak se

Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují

Václav Daněk (1929) je příslušníkem básnické generace, jejíž „dětství bylo poznamenáno zkušenostmi války a nacistické okupace a kteří vstoupili do let své dospělosti v letech neblahých drastických zvratů, předznamenaných únorem 1948,“ jak píše v doslovu k

KNIHA O je sbírka více než tří set erotických textů z pera spisovatelů uznávaných, zatracovaných i anonymních, bohatě ilustrovaná výtvarníky napříč staletími. Navazuje na kontroverzní Knihu o kundě a rozšiřuje ji o další texty i díla současných českých umělců. Ať už v literatuře či v umění, erotika je nevysychající pramen fantazie a života Kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se celý

„Dušan Spáčil je básník, který umí to, co umí jen málokdo: básně o vážných tématech psát s humorem. Dokazuje to i ve své páté sbírce s provokativním názvem Pokud se střelím do spánku. Sázím hlavu, že se nestřelí. Nemůže zklamat čtenáře, kteří se začínají těšit na jeho další knížku,“ řekl o nové sbírce kolegy básník Jiří Žáček. Rovnocennou složku drobné, ale půvabné publikace tvoří kresby renomovaného

Autor čerpá ze svého života. Zajímá ho všechno kolem něho... lidé, příroda, všední den, radost i bolest, zamilování a láska. Prozaická poetičnost jeho básní přináší do života krásu a naději. Některý čtenář přečte knihu jedním dechem, další se zastaví a o myšlenkách bude rozjímat. Verše jsou upřímné a neokázalé. Je z nich cítit radost, naděje a víra.

Další básničková knížka Honzy Volfa.

Václav Hons (*1938) vydal přes 30 básnických sbírek, z nichž posledních 18 vyšlo v nakladatelství Radix. Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Jeho básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství

Výbor z poezie Jany Štroblové obsahuje básně s duchovním přesahem, který v nich byl nenápadně přítomen takřka od samých počátků. Spirituální téma naplno vstoupilo do její tvorby ve sbírce Krajina na muří noze, odkud zve do světa, kde přetrvávají hodnoty, jaké mnozí pokládají za pošetilé: víra, naděje a láska. Stačí však malý posun – krajina se „jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“. Místo plachého

Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti

Knihu moří napsal Pavel Zajíček v roce 1980 poté, co byl nuceně vystěhován z Čech do švédského exilu. Ukázky z tohoto díla byly ojediněle v samizdatu publikovány, jako celek však Kniha moří nikdy nevyšla a zůstala tak po dobu třiceti let pouze v rukopise. Ačkoliv jde o titul citovaný, zejména v souvislosti s českou undergroundovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, čtenáři dosud

Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře o všedním, krásném, mnohdy opomíjeném kolem nás, o zahradě, jako o velké rodině, o její hojnosti, kterou nás obdarovává a také o lásce, jako o každodenní touze po naději, o jejím hledání, nacházení i nenacházení. Ilustrace

2. doplněné vydání tří sbírek známého básníka (Malá vizita, Tlak mé krve, Bez receptů) přináší úplné znění básní, které kdysi komunistická cenzura nedovolila v původním tvaru publikovat (cenzurovaná místa jsou označena, čtenáři mají proto jedinečnou možno

Almanach básní sestavil Jan Antonín Pitínský.

Tento výbor opomíjí Nezvalovu klasickou milostnou poezii a zvýrazňuje hravé, obskurní či vizionářské básně převážně z raného období (1920–1935). Cílem výboru není nově interpretovat Nezvala nebo představit jeho méně známé a často skoro nedostupné verše. Cílem je knížka pro potěšení i útěchu, po které člověk sáhne třeba ráno po velké opici...

Niterná výpověď básníka, ale i malíře Milana Kopuletého, doplněná vlastními ilustracemi.

Čtyřverší je akord, který úžasně zazní a rychle odezní. Čtyřverší jsou lyrické epigramy, ve kterých se zrcadlí celý svět. V našem životě je mnoho bezvýznamných věcí, na kterých jsme citově závislí, a Žáčkova čtyřverší dotekem obraznosti spojují tyto maličkosti v překvapující akordy. Od kolébky do hrobu nás provázejí malé, všední, zdánlivě bezvýznamné věci, které Jiří Žáček ve svých neobvyklých čtyřverších