Karel Hynek je jeden z nejoriginálnějších a nejsvobodnějších hlasů konce čtyřicátých a počátku padesátých let 20. století, daleko přesahující všechny žánrové i skupinové škatulky a škatule, do kterých byl kdy natlačen. Autor surový až k temnotě a běsům. Možná byl pro tuto svou drsnost, erotickou bezhlavost, humor a ironickou de- a re-konstrukci klasických textů, jako je Babička Boženy Němcové nebo

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku

Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka, je znám především jako prvotřídní divadelní režisér, který za svá nezapomenutelná představení posbíral řádku prestižních cen. Ve skutečnosti je však autorem renesančního záběru. Pitínského básnické dílo je co do počtu titulů skromné. Ale jeho první a dosud poslední sbírku Lulku tatíčkovi si vyznavači poezie pamatují dodnes. V nové básnické knize

Moderní básnická sbírka Olgy Šedové Kdo dělá vlny?, psaná převážně volným veršem, plná nápaditých a vtipných metafor, přináší pohled mladé na problematiku současných vztahů, případná zklamání, ale zároveň ukazuje i sílu, jak se zvednout ze dna a užít si život plným doušky. Tak, jak se samotný životní běh komíhá často jako by na vlnách, jsou i básně této sbírky pozvolna neseny na vlnách básní Olgy Šedové.

Legendami o záhadné smrti opředený Orfeus pražské šedé zóny normalizačních let - Bořivoj Kopic je dostupný vydanými knihami básní, ale v naší knížce vyplňujeme místa, která ho činila jednak tajemným a jednak opomíjeným - soustřeďujeme verše mladistvé, dále verše do publikovaných knih nezahrnuté samým básníkem pro jejich erotickou - tehdy nepřijatelnou - otevřenost, přes samotným básníkem k vydání připravenou

Stěžejní díla klíčového meziválečného básníka Josef Hora (1891–1945) byl překladatelem, novinářem, kritikem, hlavně ale básníkem. Ty byly vždy jeho primárním vyjádřením. Celý život se ho hluboce dotýkalo soudobé dění. Věřil ve změnu poměrů, ale tato víra často dostávala podobu deziluze. Pro Horu jsou klíčové čas, jeho plynutí v básních až zvučí, a ticho, místy až zhmotněné. Pro jeho dílo mělo velký

Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla. Dramatickým dějem jeho textů, hluboce prodchnutých vírou, je ale spíše

Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tam vrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé

Básnivé a poetické dramatické dílo našeho významného básníka je považováno za vrchol českého impresionistického dramatu. Vychází jako 33. svazek edice D.

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Autor, který se prosadil v mnoha literárních soutěžích a jehož básně byly otištěny v Hostu, Welesu, Psím vínu, H_aluzi, Protimluvu a řadě sborníků, přichází se svou očekávanou, vyzrálou prvotinou s názvem „Ptačí král“. Tomáš Tománek se zajímá o mytologii a psychologii, jejichž průniky přenáší do své poezie, která nezapře autorovy kořeny. Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné

Když básník nazve svou knihu \"Atlas\", je jisté, že vám nabídne itinerář pozoruhodného výletu. A čím bližší cestu vám takto předestře, tím zajímavější to putování bude. Platí to i v případě třetí sbírky hradeckého autora Rostislava Opršala. Knížku doplňují úchvatné ilustrace Egona Schieleho.

Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

„Já, vlk srdcem i krví, slavnostně přísahám, že budu dodržovat vždy a za všech okolností tato Pravidla smečky.“ Kniha Pravidla smečky je životním příběhem muže, který je vždy a za všech okolností obletován ženami. Matyáš Wolf je totiž tak trošku zvláštní – zavázal se k dodržování stanovených pravidel. Pokud tak nečiní, je potrestán. „Jako kluci jsme asi hledali nějaký manuál na život. Chtěli jsme vědět,

Sbírka Smrad škvařeného fousu je nesporným vyvrcholením dosavadní autorovy básnické tvorby. Dosahuje v ní - tu veršem volným, tu vázaným, vždy však na nejmenší možné ploše - oproštěnosti takřka zenové. Rafinovaná hra na insitní poezii se drží za ruku s komičností, která prosakuje drobnými milostnými gesty stejně jako úvahami o posledních věcech. Lásku i smrt obrábí Palla s péčí bytostného básníka,

Básně Tomáše Kocvery shrnují jeho životní filozofii. Laskavý nadhled a velkorysost k životu. S minimalistickým citem a pokorou, ke všemu okolo sebe, nás autor provází děním, které nás obklopuje. Děním, které nám tak nějak uniká skrz prsty, když zapomínáme, že cílem je cesta.

Lidové rčení praví, že jsme všichni švagři, a že se všichni sejdeme na jedné mezi. Častá mediální odhalení a drby klepen nás utvrzují v tom, že i na tomto šprochu je pravdy víc než dost! Nejen monogramy v srdcích na zdech oznamují, že to spolu táhnou \"on + ona, on + on, ona + ona\" a protože ti všichni jsou nasoukáni ve stejných džínsech (jak velí unimóda), lehce z toho vyvodíme, že náš sex se stává

Jako je dvojznačný název poetické sbírky Martiny Pšeničkové, nedá se hledat jednoznačnost ani v textech, které ji tvoří. Nejen že odkazují na řadu klasických děl literárních, výtvarných, filmových či společenských událostí, o nichž by měl mít čtenář alespoň povědomost, ale také pracuje s prvky gregerie, dadaismu, minimalismu atd. V tomto duchu vytváří autorka podivuhodné koláže slov, vět, sdělení,

Druhá básnická sbírka autora. Tentokrát o slané vodě Jadranského moře a jednoho z jeho ostrovů, který autora očaroval. Jde o nekonformní pohled na chorvatský Pag, pohled velmi se lišící od povrchního přehlédnutí během letní dovolené.