Nikdo nemá právo určovat hranice normálnosti. Ale co když se to stalo skrytou zbraní, která je namířená proti zdravým lidem? Proč mají lidé v naší společnosti strach říct ,,to už je moc\"? Kdy pojmenovat psychopatii? Je potřeba netolerovat násilnosti už na jejich začátku, pak totiž přijde na řadu řešení nenavratitelných důsledků. Na sklonku svého života hlavní hrdina knihy Helena znovu prožívá své

Kdo vyrostl na vsi anebo v malém městečku jako já, či dokonce v osadě o šesti chalupách uprostřed jesenických lesů jako naše děti, ten neodolá touze směřující ho ke každodennímu poznávání přírody. Ani kdysi dávno, už za mých klukovských let, tomu nebylo jinak. Měli jsme s partou kamarádů proběhaná humna křížem krážem a o každém stračím či hrdliččím hnízdě, o zajíci, o srnčí zvěři, která zalehávala

\"Mount Anne je nebezpečné stvoření. Hraje si s iluzemi. Je křivým zrcadlem a nekonečnou studní. Saje brčkem z méněcennosti. Vráží pletací jehlice do hlavy. Přejíždí kůži šmirglem. Patří do rukou odborníka. Nemá co dělat u malých holčiček. Nemá se kolem nich co vometat. Manon je růže hozená do kostela. Mount Anne je spolknutý granát. Mount Anne žije ve stínech. Vidět je, až když je příliš pozdě. Dýchá

Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas. Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní.

Milostný příběh s nadčasovým významem; drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové. Děj se odehrává bezprostředně po válce, na podzim a začátkem zimy v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach Černá Voda. Téma smíření mezi národy se zde mísí s tématem osobního hledání smyslu života. Körner rozkrývá temné psychologické

Lidská energie se rodí z euforie nebo frustrace. Na počátku 20. století se zrodila moderní doba, která definitivně rozbila stávající řád, nastalo období extází a depresí, nesmírně tvůrčí a nebezpečné. Píseň Rum a Coca-Cola od The Andrews Sisters motivovala americké vojáky za druhé světové války. Hudba je jako droga: umí utišit jako heroin nebo nabudit jako kokain, ostatně jako každé opravdové umění.

Osmatřicetileté Sylvii, dvaadvacetileté Kamile a šestadvacetileté Alici život naložil na cestu pořádný batoh starostí. Otcové jejich dětí nejsou také zrovna ideální. Jeden feťák, další rocker, třetí workoholik. I oni nejspíš hledají své odpovědi. Jak být dobrým tátou, když jste dítě vlastně nechtěl? Nebo když se bojíte, že budete jako váš otec? To by rád věděl osmatřicetiletý Patrik, rocková hvězda,

Babička Boženy Němcové (1820–1862) neodmyslitelně patří do kanonického fondu naší národní literatury. Stala se nejen tématem mnoha divadelních a filmových adaptací, ale i žádaným předmětem sběratelského či bibliofilského zájmu. V „obrazech venkovského života“ se tak před generacemi čtenářů znovu a znovu promítá autorčina dojemná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ ideálně kladného českého

Krakatit je utopický román Karla Čapka z roku 1922 (vyšel r. 1924 ) na téma nebezpečí zneužití vědy. Čapek román napsal za svého pobytu v Jindřichově Hradci ve výletní restauraci Rudolfův dvůr. Kniha patří k vrcholným vědecko-fantastickým dílům Karla Čapka. Ačkoliv jej napsal na počátku dvacátých let minulého století, je i pro dnešního čtenáře jeho odkaz a jazyk dokonale srozumitelný. V románu se autor,

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…,

Manifest lásky, zrcadlo duše začínajícího spisovatele, nebo učebnice sexuálního poblouznění? Greg Sydor od mládí netouží po ničem jiném než se stát spisovatelem, psaní je pro něj nezbytností. New York, místo, které zrodilo tolik proslulých autorů, je mu inspirací i prokletím. Jeho schopnost tvořit zcela závisí na Jennifer, nevyzpytatelné ženě, která náhle vstoupí do jeho života. Počáteční lehkost se

Ve mlýně, na zámku, v lese i lesním zámečku se setkávají reálné postavy (Mlynář, Hanička, Učitelský mládenec, Klásek ad.) s bytostmi nadpřirozenými (Vodníci, Hejkal, Víly) - a urozený svět (Kněžna, Dvořan) je tu konfrontován s prostými vesničany

Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou. Zrodil se překvapivě živý a citlivý portrét Kučerova

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy,

Všichni něco skrýváme. Všichni si nasazujeme masky, které mají ostatní přesvědčit o naší dokonalosti. Platí to i pro Teu a Tomáše, manžele a rodiče, jejichž vztah se zmítá v krizi. Tea se utvrdila v tom, že perfektní bude jen tehdy, pokud zvládne všechny role: být skvělou manželkou, milenkou, matkou, dcerou, kamarádkou, sousedkou... Zrcadla, která si s Tomášem vzájemně nastavují, jim mohou ukázat,

Ačkoli se příběh odehrává na čtyřech kontinentech, tvoří exotika jen kulisy k dramatické cestě do ženského světa a myšlení v době, řekněme, emoční zralosti. Co tam najdeme? Především muže. Vylíčené pravdivě, s pochopením, něžnou sympatií. Dvě přítelkyně, které známe už z knihy Orinokem k přechodu, konečně našly partnery, se kterými by rády zestárly. Jsou vyrovnané, zkušené, smířené se světem. Takřka

Tabita Morgan se od mládí řídí několika pravidly, která mají zamezit případným komplikacím. Tedy pokud pomineme, že její bratři a práce jsou pro ni už dost velkým šutrem v cestě. Ethan Cox odešel od armády a dal se na dráhu knihovníka. Jeho život je poměrně ustálený v rovině věčného adrenalinu a zábavy, které se nehodlá jen tak zbavit. Potkat ho v baru není nic tak neobvyklého. Méně obvyklé však je,

Próza Patrika Ouředníka, jejíž děj je zasazen do současné Prahy. Na půdorysu fabulační hříčky s detektivní zápletkou virtuózně rozehrává pestrou škálu stylistických i myšlenkových vtipů, jež mu slouží k sarkastickému pojednání českého dneška.

Jeden druhého už máločím překvapí, zato vytočit se umějí dokonale, On se chce dívat na fotbal, ona poslouchat Édith Piaf, Po letech manželství v nějakou zásadní událost, která by jejich vztah posunula jiným směrem, ani nedoufají, Jenže pak se to stane – ona náhle zemře, on zůstane na všechno sám, Počáteční oddechnutí a dosažení vytouženého klidu brzy vystřídá stesk, A budou se dít věci!