Východiskem Lévinasova myšlení je Husserlova fenomenologie a Heideggerova ontologie, s nimiž vede polemnický dialog. Kriticky se staví proti chápání dějin, společnosti a člověka jako celku či totality, které hledisko nekonečnosti dává do pozadí.

Antická svědectví o megarské dialektické škole, která v oblasti teorie poznání, logiky a jazykové filosofie významně ovlivnila hellénistickou filosofii, zvl. filosofii stoickou. Vydání zahrnuje některé nově identifikované zlomky, které ještě nebyly publik

Hovory s F. Azouvim a S. Pironom. Jadro rozhovoru tvoria názory na jednotlivé vedecké odbory, ich rozvoj a reprezentantov, nasvetové náboženské systémy, na fenomén sekularizácie a na záhady kresťanských dejín.

Jedná se o dílo spolupracovníka Mircey Eliada věnované gnosi na Západě. Autor ukazuje, že zmíněné dualistické směry se nevyvíjejí ze sebe a vzájemnosti, ale vznikají v důsledku týchž úvah, vycházejících z prvních tří kapitol knihy Genesis.

Sbírka Wittgensteinovská etika si klade za cíl představit jeden z vedlejších, byť o nic méně zajímavých směrů anglosaské etiky, který navazuje na anti-teoretické, filosoficko-psychologické a platónské motivy v myšlení Ludwiga Wittgensteina. Texty v řadě ohledů rozvíjejí podobná témata jako texty představené ve sbírkách Problémy etiky I a II – zvláště pokud jde o kritiku převažujícího legalistického

Tradiční náboženství odpradávna dávala člověku smysl existence. Současný převažující ateismus je však známkou, že prožíváme novou situaci, na kterou nám dřívější duchovní tradice neposkytují dostačující odpovědi.

Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14.

Antonin Gadal, poslední strážce katárských mystérií, v knize poodkrývá stezku hermeticko-křesťanského zasvěcení jihofrancouzských katarů z 12. a 13. století a popisuje historické pozadí, které vedlo k rozkvětu a smutnému zániku tohoto hnutí. Poukazuje na nepřetržitou tradici od egyptských mystérií, přes skupiny manichejských, bogomilů, katárů, přes renesanční neoplatonismus a rosenkruciánství 17. a

Rawls vychádza z toho, že ,,národy\" (peoples) a nie štáty sú základnou jednotkou skúmania. Podľa neho skupiny národov,ktoré tvoria štáty, majú sledovať princípy, ktoré rozpracoval v známom diele Teória spravodlivosti.

David Hume byl jedním z předních filozofů osmnáctého století, který svými myšlenkami ovlivnil mnoho generací, a jen obtížně nalezneme nějakého studenta filozofie, který by se s jeho dílem nesetkal. Největší interpretační pozornost se však tradičně soustředí na Humova epistemologická témata a kritiku náboženství.

Autorka dokázala prosít to nejlepší z dějin filozofie, kterou tak dobře zná. Proto její slova dýchají ozvěnou jí obdivovaného Marka Aurelia, stoického filozofa, který nás naučil odhalit univerzální zákon, jenž tepe v hvězdném nebi, což o mnoho staletí později učinil jinými slovy také Kant.

Mimořádné číslo Filosofického časopisu se soustřeďuje na sedm následujících otázek z logiky a metodologie vědy: Je-li neurčitost objektivní vlastností reality, lze tuto neurčitost axiomatizovat v logice jazyka? Označují matematické symboly nějaké existující matematické entity nebo jsou předměty teorie čísel opět jenom znaky?

Autorem publikace je přední znalec a editor starší české literatury (mj. v knize Česká středověkályrika edičně zpracoval celý fond české lyriky 14. století). Kniha obsahuje výbor z Lehárových starších studií, které jsou doplněné statěmi dosud netištěnými. Studie jsou věnované jednak vybraným problémům české středověké literatury a jednak i vybraným dílům 19. a 20. století (Erben, Neruda, Sládek, Halas,

Súbor štúdií sa pohybuje v problémovej sfére, ktorá spája tradičnú filozofickú oblasť epistemológie, poznania a znalosti a oblasť komunikácie a sémiotiky.

Dobový pohľad do prostredia najvýznamnejšieho zoskupenia \'posledných pohanov\' - milovníkov starej vzdelanosti a zbožnosti,ktorí sa na sklonku antiky bránili silnejúcemu vplyvu kresťanstva.

Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón, reprezentuje formu moudrosti, která se projevovala zejména stručnými sentencemi s morálním podtextem. Nová studie Tomáše Vítka, který je mimo jiné autorem třísvazkové monografie Empedoklés, zpracovává vyčerpávajícím způsobem veškerý dostupný materiál

Latinsko-české vydanie základnej stredovekej encyklopédie vedenia, zahŕňa témy od slobodných umení cez antropológiu a prírodovedu až po teológiu. Tento zväzok pojednáva o meteorologii a geografii..

Kapitoly z kognitívnej lingvistiky - človek vo svete a jazyku, kapitoly o zmysloch, farbách, o českom obraze sveta, rozmerové vzťahy v českom jazyku...

Jednou z nejpropracovanějších oblastí filosofie a teologie Tomáše Akvinského je bezpochyby etika. Po Aristotelově vzoru Tomáš rozvíjí \"vědu o dobrém životě\" na základě ctností. Etika pro něj tedy neznamená pouze probírání zákonů nebo teorií. Je to plně praktická disciplína, která má vést člověka k reálné změně k lepšímu. K nejvýznamnějším Tomášovým spisům o etice patří - kromě komentáře k Aristotelově

Tato kniha je příspěvkem k teoretickému sociologickému myšlení, k pochopení možnosti fungování společnosti jako takové. Společnost jako abstraktní celek je přiblížena na základě souhry tří struktur: jednání, diskursu a kritiky. Ve třech částech jsou pomocí vybraných teoretických přístupů postupně konkretizovány jak základní obrysy tří zkoumaných struktur, tak jejich vzájemná interakce a význam pro