Výběr z textů proslulého jazykovědce, spjatého s časopisem Naše řeč, přiblíží normotvornou historii češtiny od jejího zmrtvýchvstání v době národního obrození až po boje o jazykovou správnost v první polovině dvacátého století.

Anglicky psaná monografie se zabývá některými typologickými rozdíly mezi čtyřmi hlavními románskými jazyky (francouzštinou, španělštinou italštinou a portugalštinou) a češtinou. Na základě dat z významného paralelního korpusu InterCorp analyzuje rozličné kategorie (např. iterativitu, modalitu, povahu slovesného děje aj.) a poukazuje na rozdíly či shody mezi románskými jazyky a češtinou. Díky obrovskému

Předkládaná publikace, kterou vytvořili lingvisté Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, volně navazuje na monografii Čeština v pohybu. Tentokrát představuje autorský kolektiv výsledky výzkumu vlastních jmen, a to z několika hledisek, která sledují jejich proměny v komunikaci: fungování pojmenovávacích motivů ve spojení s variabilitou jednoho typu pomístních

Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami procházela obdobím nebývalého rozkvětu. Kniha se zaměřuje na významné publicistické žánry tohoto období (např. komentář, úvodník, fejeton, sloupek, reportáž, recenze) a sleduje i literární časopisy té doby. Představuje celou řadu výrazných kulturních osobností (např. bratry Čapkovy, E. Basse, K. Poláčka, F. Peroutku či B. Fučíka), které formovaly kulturní

Příručky literární vědy nám obvykle tvrdí, že vznik zábavné a populární literatury souvisí se vznikem moderní společnosti, kterou charakterizuje značné množství volného času, že její existenci umožnil až novodobý rozvoj gramotnosti a že je pro ni typický zejména konvenční, jednoduchý a nenápaditý literární tvar. Kniha, kterou držíte v ruce, se pokouší představit jiný pohled na věc. Jejím cílem je demonstrovat,

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických

Kniha PROTI aj ZA s podtitulom Kritika sa kritikou opravuje je pendantom knihy Z prelomu storočí, z rozhrania žánrov. Tvorcovia a diela (v) zovretí dobou (2006). Renomovaná kritika ju prijala súhlasne ako žiadúci príklad atraktívnej prezentácie vedy (V. Petrík), respektíve ako užitočné a zároveň príjemné „prechádzky po parku literatúry a jej žánrov“ (J. Bžoch). Zatiaľ čo v prvej knihe diptychu M. Jurčo

Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů. Nakladatelství je úžasná a zábavná dílna, ve které se rodí jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí na světě. Ovšem abyste v něm obstáli, nestačí mít literární rozhled a naučit se gramatiku. Musíte si osvojit nakladatelské myšlení. Tato

Kniha prezentuje výsledky výskumu príležitostných pamiatok staršej slovenskej literatúry, ktoré tematizujú manželstvo a úlohu manželky v ňom. Sústreďuje sa na spôsob literárneho stvárnenia manželského života a role manželky, ako aj na povahu súvisiacich básnických obrazov. Identifikuje ideové posolstvo vybraných pamiatok, ich literárne a myšlienkové východiská, relevantné poetologické charakteristiky

Náuka o vlastných menách je jazykovedná disciplína, ktorá má v jazykovede relatívne samostatné postavenie, predovšetkým vzhľadom na svoj špecifický obsah, prejavujúci sa výrazne aj na formálnej stránke (Blanár). R. Šrámek uvádza, že filologická orientácia onomastiky od pol. 19. storočia bola spočiatku v súlade s pozitivistickou jazykovedou orientovaná silno komparatisticky a etymologicky, až po jej

Kniha sa zameriava na skúmanie inovatívnych kompetencií poetického jazyka vybraných autoriek: L. V.-Gavorníkovej, T. Lehenovej, S. Repar, N. Ružičkovej, K. Kucbelovej a M. Ferenčuhovej. Autor prináša do slovenského diskurzu uchopenie väčšinou prehli adaného (i feministicky podnetného) rozmeru básní autoriek, a teda ukážku iného - aj rodovo poučenejšieho - čítania umeleckých textov.

V letech 1992 a 1993 Umberta Eca pozvali na Harvardovu univerzitu na šest přednášek o literární teorii. Čekal-li tehdy některý student suchopárný výklad, pamatuje si své překvapení pravděpodobně dodnes. Beletristický text je v Ecově podání lesem, v němž může čtenář rozjímat, nebo se ztratit, chodit po prochozených cestách, nebo si vyšlapat svou vlastní. Eco vyzývá čtenáře, aby se znovu zamysleli nad

Japonská literatura, která se honosí jak svou tisíciletou tradicí, tak nositeli Nobelovy ceny a měla v Čechách, respektive Československu svůj zvuk už ve druhé polovině 20. století díky vynikajícím překladům i zájmu o japonskou kinematografii, si v posledních letech získala u nás popularitu především díky překladům románů Haruki Murakamiho. Ale teprve nyní se bude moci český čtenář seznámit s japonskou

Souhrnná práce z oboru české genologie a historické poetiky, první svého druhu u nás. Publikace zahrnuje genologické „fenomény“ české literatury všech tvůrčích oborů: z prózy, poezie, dramatu, nejen z literatury umělecké, ale i populární, z folklorní slovesnosti, literatury pro děti a mládež, literární fantastiky, komiky i literatury faktu, přičemž zachycuje všechna období od počátků až k dnešku. Výběr

Publikace se věnuje zvukové stránce jazyka mluvčích, kteří mají stejný nebo odlišný mateřský jazyk. Autorka zkoumá, v čem se shodují a liší prozódie češtiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny. Nejprve se věnuje obecným prozodickým pojmům, připomíná psychologické pojetí emocí a postojů a popisuje neutrální vyjadřování přízvuku, intonace či tempa v jednotlivých jazycích. V druhé, praktické části práce,

Používanie slov cudzieho pôvodu v bežnej reči je prirodzeným javom každého jazyka. Aj ním sa jazyk stáva živším, pestrejším, ale hlavne presnejším. Mnohé odborné výrazy nemajú slovenské ekvivalenty a jazyk ich preto musí \"importovať\". Bez aspoň čiastočnej znalosti cudzích slov sa žiaci a študenti pri príprave na vyučovanie nezaobídu. Školský slovník cudzích slov ponúka pre všetkých \"prvú pomoc\"

Antologie Před potopou se skrze eseje významných amerických kritiků spolu s T. S. Eliotem ptá, k čemu je literární kritika , přičemž se zaměřuje na tu, která vznikala ve Spojených státech v období zhruba ohraničeném roky 1930 a 1970. Kniha představuje vybrané kritické osobnosti reprezentující výrazné kritické školy či kritické typy a jejich způsob myšlení ukazuje prostřednictvím textů, jež reflektují

Monografia vznikla v snahe zamerať sa v danej problematike na absurdno, iracionálno, nesúlad s prirodzenosťou, na ergo nekonečné a záhadné územie predstavivosti, ktorým sa inšpirovala talianska avantgarda, osobitne taliansky surrealizmus. Ide pritom o literatúru záhadnú, dvojzmyselnú, ale v istom zmysle tiež terapeutickú. Sme presvedčení, že poukázanie na niektoré vybrané aspekty fantastiky môže prispieť

Soubor tří studií z oblasti teorie literatury, které mají společný zájem o zkoumání nových tendencí a nových možností v přístupu k textu. Zatímco práce Milana Jankoviče a Marie Kubínové vycházejí především z podnětů domácí i evropské tradice strukturalismu, sémiotiky a recepční estetiky, studie Jana Matonohy je založena spíše fenomenologicky a hermeneuticky. Milan Jankovič se v jednotlivých kapitolách

Monografie je mnohostranným pohledem na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle jeho celoživotního projektu nazvaného vlastním občanským jménem Dmitrij Alexandrovič Prigov. Důrazem na svou subjektivitu se přitom autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních