Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování - do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec

Sbírka představuje život takový, jaký ho každý z nás prožívá. Zobrazuje ho reálně, bez přikrášlených okamžiků na sociálních sítích. Najdete zde básně krátké i dlouhé, humorem protkané i slzami promáčené, obsahující světlo, ale i tu nejčernější tmu. Objevíte básně plné lásky, touhy, pochopení, snů, přírody, kontroverznosti i (jen výjimečně) sprostých slov. Možná mezi řádky najdete i kus sebe.

Jak název evokuje, autor v textu propojuje zdánlivě protilehlé polohy a žánry, verše, zápisky, sny, cestopisné črty a povídky v jeden celek. Ústředním tématem celého textu je krajina, chůze a fenomén času; paměť míst, návraty a ohledávání vlastní minulosti a v neposlední řadě konfrontace malých i velkých dějin se vzpomínkami. Miloš Doležal Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s krevnatou historií,

Název tvoří paralelu k první autorově knize, vydané v Triádě, a zatímco Sedimenty Magmatity odkazují k přírodninám, název Bastiony Kasematy míří k lidským stavbám, ve výšinách i podzemních hloubkách. Podobně jako v první sbírce i v této je záznam opřen o pozorování krajiny a světa. Drobné a úsporně vystavěné lyrické útvary zachycují spatřené „stíny v rozvalinách / fontány bříz // protínané lesy ...

Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego. Dvanáctiletý odstup od předchozí knihy však leccos přehodnocuje: ke slovu se dostává prožitá zkušenost, ztráta iluzí, pocit marnosti a vytrácení energie. Ze světa

Deník poezie zobrazuje kontrast mezi dvěma odlišnými stranami lásky a tvářemi našeho já. Každý moment, vzpomínka a myšlenka se dá ovlivnit pozitivním, ale i negativním přístupem a to je to rozcestí, kdy si vy sami rozhodnete, zda chcete žít pro nešťastnou lásku nebo nenávist, nebo pro zdravý vztah a přístup k vašemu já. Básně vytvořené v této knize autorka sepisovala při vlastních úskalích, pádech,

Ve své jedenácté básnické sbírce Hana Karolina Kobulejová osobitě otevírá náměty, jež jsou základem jejího poetického cyklu. Vytvořená elipsa dává šanci sledovat pouť slunečního paprsku, který umožňuje známá zátiší spatřit nově. Nalézání citu a vzájemné blízkosti, pronikání pod povrch věcí, jevů i neobvyklých dojmů, to je jen několik z mnoha aspektů, kterými čtenářům odhaluje svůj niterní svět. Prostřednictvím

Vydání experimentální poezie, kterou autor tvořil v první polovině 70. let stranou oficiálních literárních proudů. Svými průzkumy, rozklady i novotvary proniká pod povrch veršotupectví a tvořivě se brání marasmu dobového znehodnocení jazyka. Usiluje pomoci slovům, aby „sbírala z kalamity“. A z tohoto pohledu dostávají někdejší čtyřicet let staré výboje svěží a aktuální rozměr.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku: „Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo: Tekutým kamenem chci být Nežít ohnem co vskály se nahroutil ztuhnul pri brezích Atlantiku Renato Nežít vkameni [...] (z doslovu

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - \"básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené\' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem\" (Arne Novák).

Prvotina autora, který ze Slovácka odešel do slezské Opavy. Poslední dozvuky moravského nářečí se v básních téměř ztrácejí pod vahou sousedícího katolického Polska a kamenných masívů Jeseníků.

Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické

Tento svazek zahrnuje celé básnické dílo Václava Bolemíra Nebeského, básníka 19. století tzv. doby předbřeznové. Vedle rozsáhlejší skladby Protichůdci jde převážně o drobnější básně, které však ve svém celku zachycují Nebeského dobově příznačný, kultivovaný ideový, morální i estetický obzor z pomezí biedermeieru a romantismu, na jehož pozadí se dovršovalo české národní obrození. Tento vzdělaný muž

Cyklus fotomontáží píseckého fotografa Jiřího Škocha ,,Petrkov Bohuslava Reynka“ s vybranou poezií básníka a grafika Bohuslava Reynka ze sbírek Odlet vlaštovek, Sníh na zápraží, Mráz v okně, Podzimní motýli, Setba samot, které vybral a opatřil úvodním slovem Michal Bauer. V každých padesáti výtiscích je na třetí straně obálky vložena jiná, podepsaná a číslovaná fotografie Jiřího Škocha.

Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře o všedním, krásném, mnohdy opomíjeném kolem nás, o zahradě, jako o velké rodině, o její hojnosti, kterou nás obdarovává a také o lásce, jako o každodenní touze po naději, o jejím hledání, nacházení i nenacházení. Ilustrace

Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné.

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou

Sbírky haiku spisovatelky, herečky a japanologa a překladatele.

\"Druhá sbírka básní. Minimalistické verše inspirované starou čínskou poezií. Autorská koncepce knihy s xerografiemi.\"