Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují

Zborník z XIII. Cesko-slovenského sympózia k analytickej filozofii, ktoré sa konalo roku 2009 v Smoleniciach, ponúka clánky primárne sa venujúce problematike kontextu a významu v rôznych oblastiach skúmania. Cast príspevkov sa venuje úlohe kontextu vo filozofii jazyka a s tým súvisiacim sémantickým a pragmatickým problémom. V dalšom okruhu príspevkov sa problematika kontextu objavuje v súvislosti s

V osmnáctém století jako by se filosofická reflexe zdravého rozumu rozvinula více než kdy předtím. Když ovšem čteme tehdejší texty, jež využívají výrazy jako common sense, snadno se nám stane, že do nich budeme se samozřejmostí promítat naše současné rozumění, ve kterém bývá zásadní to, co už Immanuel Kant pohrdavě označil za mínění davu. Kniha sleduje, jak s pojmem zdravého rozumu vlastně zacházeli

Trojdílná učebnice pro gymnázia a další střední školy seznamuje studenty se základy vybraných společenských věd důležitých pro jejich osobní orientaci ve společnosti i pro přípravu na pomaturitní studium.

Autorka zasazuje Filónův život a jeho intelektuální činnost do historických souvislostí na přelomu epoch (Filón byl současníkem Ježíšovým), všímá si jeho závislosti na dobovém řeckém filosofickém myšlení na jedné straně, a pokusů vyrovnávat se v tomto kontextu s vlastní náboženskou tradicí na straně druhé. Sleduje rovněž osud jeho duchovního dědictví, který měl vliv i na jeho pozdější dějinný obraz:

Jak se to má u Goetha s ďábelskostí? Zdá se nasnadě smést ďábla ze stolu stejně snadno jako peklo, vždyť ani on vlastně nevěří ve vlastní existenci každopádně ne na tu s kopytem a rohy. Zde je však nutno vybídnout k obezřetnosti: Mefistova existence může být sebepochybnější, nicméně dominuje té hře, jíž se stáváme svědky protože v celých dlouhých úsecích je to hra ďábelská. Označení tragédie nejspíš

Charles Hartshorne (1897-2000) je vedle Alfreda N. Whiteheada nesporně nejvýznamnějším procesuálním filosofem dvacátého století. Jeho zájmem byl především filosofický pojem Boha, který by byl filosoficky konzistentní a zároveň odpovídal obecné náboženské intuici. Kriticky domýšlel i Anselmův ontologický argument pro boží existenci a pokoušel se o dialog s theologií. Česky vyšla jeho Přirozená theologie

Kde vlastně začíná Orient? Jak se měnily české obavy z islámu nebo ze „žlutého nebezpečí“? Jak asi reagovali naši předci, když poprvé uviděli bonsaje, břišní tanečnice nebo tančící dervíše? Kdo byli první skuteční indiáni a černoši, kteří žili v Čechách? Je Praha opravdu městem zbožných žen či dokonce „svolných a nespoutaných vášnivek“? Kdy se dostanou česko-vietnamští spisovatelé do školních čítanek?

Pojem „obrazy filozofie“ označuje zvláštní okruh děl propojujících vizuální vyjádření a filozofické myšlení pomocí bohatého systému metafor a dalších prostředků podporujících imaginaci. Protože tyto obrazy a ilustrace vznikly v přímé reakci na konkrétní filozofické práce, lze jejich části spojovat s myšlenkami a úryvky zdrojového textu. V knize, kterou držíte v rukou, je nastíněna historie tohoto opomíjeného

Kniha je hlubokou sondou do základů Jungova uvažování o povaze psyché a do jeho snah nalézt odpovědi na obecnější otázky. Odkrývá i tu stránku Jungova díla, která v českém prostředí zůstává téměř neznámá. Ukazuje, jakým způsobem byl C. G. Jung při tvorbě svých klíčových psychologických konceptů ovlivněn dílem filosofů (zejména Kanta, Schopenhauera, Leibnize a Carusa) a jak tito myslitelé předurčili

Tradice pythagorejství poutala pozornost pro své názory a tabu již v 6. století př. n. l. Následovníci Pýthagory bývají považováni za zakladatele matematického uvažování či objevitele číselných poměrů hudebních harmonií, ale zároveň jsou označováni za členy náboženské sekty, kteří s matematikou neměli nic společného. Reprezentativní postavou raného pythagorejství 5. stol. př. n. l. je Filoláos z Krotónu.

Myšlenky, jež ranní zezadu nabízí čtenářům v sedmi kapitolách Kierkegaardovu přímou řeč, tzv. „křesťanské řeči“ meditující nad poměrem člověka k Bohu a navracející od smyslového klamu víry, tzv. „křesťanstva“, ke skutečnému křesťanství. Kierkegaard ve svém úvodu zdůrazňuje jeho útočnost, neboť uvěřit, znamená být (oproti lichotivému si přivlastnění boží milosti) raněn křesťanstvím prvně zezadu: „Křesťanství

Britský filosof Bernard Williams (1929-2003) je na poli morální filosofie znám především coby skeptik. V souladu s tím je jeho přínos nezřídka vnímán jako destruktivní pro etiku, přinejmenším ve smyslu teoretické disciplíny. Tato monografie si klade za cíl ukázat, že ačkoli mnohá jeho stanoviska skutečně vyjadřují pochyby o roli rozumu v kontextu našeho jednání, jeho pohnutkou není možnost etiky popřít.

Co můžeme my, občané, dělat s nízkou úrovní politiky jako správy věcí veřejných v naší zemi? Jaké jsou vnitřní příčiny trvalé vratkosti našeho státu, opakujících se selhání politických elit tváří v tvář kritickým situacím během 20. století, a naší „národní nesamo­zřejmosti“? Autor Luděk Ryhetník, ekonom působící dnes na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, s bohatými zkušenostmi života a působení

F. W. J. Schelling bývá řazen mezi největší osobnosti tzv. německé klasické filosofie, případně je počítán k představitelům německého idealismu. Bruno je jeden ze spisů, které snadnost takových řazení zpochybňují. Autor tohoto spisu je vrcholný romantik a výsostný pokračovatel tradice německé mystiky a spekulace. Za spisovatelský vrchol jeho tvorby lze považovat období přibližně od roku 1798 (kdy mu

Studie nabízí čtenáři alternativní čtení základního textu tradiční logiky. Jejím cílem je, kromě předvedení původního analytického postupu a myšlenky výkazu, hledat v hloubce odborných logických výrazů a zručného kalkulu slova prosté řeči a jimi se pokusit odpovídat na otázky, které studium logiky provázejí: Jak přistupujeme k myšlenkám? Co nás přitom vede?

Kniha konfrontuje úvahy o díle Franze Kafky od třinácti autorek a autorů z šesti zemí a tří kontinentů. Kafkovo dílo je zde zkoumáno z perspektivy různých filozofických oborů: ontologie, epistemologie, filozofie jazyka, etiky, politické filozofie, filozofie literatury a estetiky. Formální a metodologická rozmanitost příspěvků je stejně bohatá: zahrnuje detailní interpretace vybraných Kafkových textů,

Chvála pomalosti spochybňuje kult rýchlosti, ktorý sa začal veľmi dôrazne presadzovať od nástupu priemyselnej revolúcie. Kniha sa zameriava na rôzne oblasti života človeka – prácu, rodinný život, vzdelávanie, sex, stolovanie, liečbu chorôb, a vyzýva k zvoľneniu tempa. Rozoberá komplikovaný vzťah človeka a času tvoriaceho rámec našej existencie a otvára otázky, ktoré nútia k zamysleniu nad prioritami.

Rozmlouvat o víře, aniž bychom se kdy dotkli sebereflexe, pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; vícenež vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze a šermovat ve vzduchu se stejně „plodnými“ hlavami.

Výsledok medzinárodného projektu Ústavu svetovej literatúry SAV a inštitútu literatúry Bulharskej AV v rokoch 2002 - 2004. Vedci si zvolili za predmet skúmania problém premien hrdinu v literatúrach strednej a juhových.