Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Hudebník David Stypka publikoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu básně, jimiž reagoval, obvykle s ilustrací nebo fotografií, na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů. Plánoval je vydat formou sbírky, pro kterou měl i název: Kráky. Finální podobu dokončit nestačil, podle jeho představ ji k vydání citlivě připravila jeho kolegyně a kamarádka

Lubor Vyskoč není autorem, ktery´ by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečny´m prostorem. Ve svy´ch textech na prvním místě pečlivě mapuje svůj život a úvahy o něm. Některé básně mají charakter deníkovy´ch zápisů nebo vzkazům pro přátele a blízké – z jazyka lyricky´ch obrazů někdy vystoupí zcela

Autorka touto svojí první básnickou sbírkou jednoznačně vstupuje do současné české poezie. Její básně jsou bolestně prožité a přitom svrchovaně utvářené. Autorka má vytříbený cit pro slovo a básnické řemeslo. Při pozorném čtení vidíme, že zcela osobitým způsobem se vztahuje k období symbolismu. Tomu odpovídá i její smysl pro hudebnost a melodiku verše. Bylo by opravdu hříchem tuto knížku opomenout

Autorka „napsala hezké básně v nehezké době,“ píše se v jedné z poznámek k její nové sbírce. „V době zákazů, omezení a stresu…“ píše se v druhé. No, napsala… Jak sama říká: „Nebylo vůbec potřeba nic vymýšlet, jen sednout a zapsat to, co už bylo v mé hlavě. Napadne-li vás virus, organismus se brání horečkou a potí se. Já byla zdravá, ale mé tělo reagovalo na situaci kolem a produkovalo verše.“ A jsou

Pravidelné verše a hravé rýmy jsou základní surovinou sbírky básní a básniček psaných jen tak, pro radost. Důležitými ingrediencemi jsou nadhled, (sebe)ironie a humor. Pro dochucení nechybí ani hrst lásky či špetka deprese. Autor není žádný avantgardní michelinský šéfkuchař, ale samouk, který co si (vy)sní, to si také uvaří. Výsledkem proto není těžce stravitelný gastronomický experiment, ale docela

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

KÁPNI BOŽSKOU je už devátou knihou Václava Honse po jeho více než dvacetiletém odmlčení (předchozí sbírky NU CO, LEDA ŽE, TAK JO, VYŽENEŠ DVEŘMI STĚHOVAVÉHO PTÁKA, VRÁTÍ SE OKNEM OKŘÍDLENÝ ŠAKAL, HODINOVÁ VĚŽ, ASKLÉPIOVI DEJTE KOHOUTA, CHOZENÍ PO ALENKÁCH a básnická poema VODNÍ HUDBA, věnovaná osobnosti Georga Friedricha Händela, vyšly v nakladatelství Radix v letech 2015 až 2018). Devítka je magické

Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují

Literární experimenty nikoho moc nezajímají. Jako kdyby „panenská“ literatura měla být nezpochybnitelnou jistotou a vyvažovat všechny ty ostatní experimenty, které musíme snášet: politické, ekonomické, sociální. Ale Bleděmoderní králíček to přesto zkouší. Lépe řečeno to zkouší Petr Štengl. Mohl vydat knihu svých textů (povídek, chcete-li) v „normální“ podobě, tak jako všichni ostatní. On ale polovinu

Báseň v próze Líčení odráží autorovu potřebu popsat konec děsivého dvacátého století, v němž se narodil. Pokud dříve spisovateli stačilo uchopit svět v jeho rozpadu, kdy ještě můžeme podobu právě zanikajícího světa z díla vytušit, jemu už nezbývalo nic jiného, než ukázat trosky, z nichž nejde vyčíst nic, dokonce ani příčinu všudypřítomného násilí. Útržkovité informace a symbolické zkratky však o to

Básnická sbírka.

Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit

Jarošovy Tři balady o bludné lásce ostře vybočují z dosavadní autorovy tvorby. Místo dosavadního měkkého všeobjímajícího tónu se dostavují ostře disharmonické zvuky ze života lidí v mezních životních situacích. Aby věrně zobrazil hloubku utrpení baladických hrdinů, básník se nebojí použít i výrazy, které v těchto situacích běžně slýcháváme. Balady jsou burcujícím mementem pro ty, kteří by se touto

Jde už o třetí knihu veršů tohoto autora. Petr Batěk je ukázkovým typem herce, o němž lze říct, že je jako víno čím je starší, tím více zraje Nejenom, že je podle mnohých (především) žen velmi charismatický, ale i profesně-herecky více vnímá to, co právě hraje, silněji, emotivněji Je to určitě i díky jeho hereckým zkušenostem z řady divadel, od Národního přes Fidlovačku, Kladno či Cheb, filmové a televizní

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů „zlaté horečky“ na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav – výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění – nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských

Čtvrtá samostatná autorčina lyrická básnická sbírka, 68 básní napsaných hutnou metaforou, i hravých a experimentujících. Na bělmu očním jsou niterná témata, nárazy na hořkou pravdu, na sobectví druhého a na zmatený svět. Nezkreslené, hořké, bolavé myšlenky. Básník jde po cestě, kterou mu vnutil život, po cestě utrpení, ale přesto nakonec rozezpívá prorocké písně a dokáže velké věci.

Básně Tomáše Kocvery shrnují jeho životní filozofii. Laskavý nadhled a velkorysost k životu. S minimalistickým citem a pokorou, ke všemu okolo sebe, nás autor provází děním, které nás obklopuje. Děním, které nám tak nějak uniká skrz prsty, když zapomínáme, že cílem je cesta.

Souborné vydání básnického díla významné spisovatelky, historičky umění, znalkyně art-brut a výtvarnice (*1942). Autorčina poezie patří k nejpozoruhodnějším básnickým projevům uplynulých dvaceti let. Přestože bývá kvůli zaměření Aleny Nádvorníkové řazena k surrealistické linii českého básnictví, je zcela originální a těžko bychom pro ni v české poezii 20. století - včetně surrealistické - hledali obdobu.

Jedna z nejznámejších sbírek básníka, v níž obraz jeho maminky, prosté ženy, veliké svou láskou k rodině, dobrotou a pracovitostí, je zároveň obrazem domova, v němž chudoba je vyvažována jemností a čistotou lidských vztahů.