Sbírka poezie \"Nazvučení\" Jaromíra Komorouse je především erupce pocitů z konkrétní doby v konkrétním prostředí. Osobní výpověď člověka, který, když už surfuje na celoživotní tvůrčí vlně, pevně věří, že jede po té pravé. Můžeme pochybovat, zda se jedná o pokorný návrat k literatuře (když jenom s ní kdysi začínal) z lůna rockové a folkové hudby, či zda o další a zejména nově vyměřenou platformu autora,

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální

Kniha Havaj: historie, mýty, poezie je prvním svazkem z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Přítomný svazek přináší texty zaměřené výhradně na souostroví Havaj, obsahuje autorovo pojednání o dějinách Havaje, dobové dokumenty, mýty, překlady

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického

Básnická sbírka táborského autora, která je o myšlenkách, pocitech i prožitcích.

Báseň v próze Líčení odráží autorovu potřebu popsat konec děsivého dvacátého století, v němž se narodil. Pokud dříve spisovateli stačilo uchopit svět v jeho rozpadu, kdy ještě můžeme podobu právě zanikajícího světa z díla vytušit, jemu už nezbývalo nic jiného, než ukázat trosky, z nichž nejde vyčíst nic, dokonce ani příčinu všudypřítomného násilí. Útržkovité informace a symbolické zkratky však o to

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé

Druhá sbírka nejmladšího příslušníka české básnické generace přináší neobvyklou originální poezii zakotvenou v rodné vesnici a v lidských osudech jejích obyvatel. Ojedinělý lyrik prožívá duchovní spříznění s bližními jako své hluboce osobní téma.

Básnická sbírka.

Básnický dialog muže a ženy pokoušející se po 3000 letech navázat na Píseň písní.

Smuténka patří mezi autorovy rané básnické sbírky (1965). Sevřená, úsporná poezie, hluboce se zamýšlející nad láskou, krásou i tragédií lidského osudu.

Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vijío, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. Tentokrát je doprovázejí ilustrace Jany Kiselov

Svou v pořadí třetí básnickou sbírkou rozvíjí Lukáš Bárta osobitou poetiku, v níž se mu daří dobývat z převážně městské každodennosti působivé mikropříběhy a evokovat nevšední obrazy. Jeho \"poezie významové víceznačnosti plné jinotajů, hádanek, zajímavých metafor a promyšlených spletitých asociací\" (M. Kovářík) se vykazuje zralým autorským rukopisem, uměřenou prací s básnickým slovem a schopností

Šestici povídek dvacátého souboru edice Česká povídka napsali autoři jako vlídné pocty (nikoliv povrchní parodie) svým oblíbeným spisovatelům – Jacku Kerouacovi, Scottu Fitzgeraldovi, Dashielu Hammetovi, Borisovi Vianovi a Jiřimu Kratochvilovi. Jsou tu dva muži „na cestě“, neuvěřitelný příběh odehrávající se v protektorátním veřejném domě, vianovsky hravá story o setkání Hemingwaye s Marlen Dietrichovou,

Sbírka knížete pornofolku, která překvapí. Záviš i ve své nové sbírce „Muzikant“ více či méně vtipně akcentuje především směšnost pokrytectví a manipulátorského blbství téhle naší „amorálně konzumentské“ doby, která doopravdy „je zlá“.

Nejnovější básnická sbírka Ivana M. Jirouse, vůbec první napsaná po druhém, rozšířeném vydání Magorovy summy, vyšla poprvé jako bibliofilie v nakladatelství Gallery. Nyní vychází v druhém vydání v nakladatelství Torst, ve stejné grafické úpravě Dušana Str

Prozaik Alexandr Kliment debutoval sbírkou básní Těžká voda a i jeho zatím poslední kniha je knihou básnickou. Sbírka Šálek čaje v polostínu je inspirována starou čínskou poezií, přináší však verše zcela současné, existenciální, bilanční i náladové, melancholické i ostře reflexivní, lyrické i nesentimentálně pojmenovávající lidskou situaci. Kliment se v knize projevuje jako bytostný básník, jímž byl

Epitaf černé kočky je básnickou sbírkou autorky Lucie Faloutové. Kniha, jež je autorčinou prvotinou, obsahuje devatenáct lyrickoepických básní. Baladické ladění veršů, stejně jako problematika mezilidských vztahů a otázka viny a trestu jsou inspirovány Erbenovou Kyticí. K dosažení dějového spádu a určitého napětí autorka rovněž využívá rýmování a pravidelnou rytmizaci. Z hlediska ukotvení v určitém

Už název napovídá, že autor, který se zabývá především literaturou faktu, vybral do své první (a jak říká, i poslední) sbírky texty, napsané v dlouhém časovém období – zhruba od roku 1965 do současnosti. Vznikaly nesouvisle, bez úmyslu spojit je do většíh

Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně... Klasické vydání Erbenových balad v edici Květy poezie.