Stárnoucí spisovatel Mojmír se nikdy nesmířil s rozvodem. Za maskou protřelého cynika se skrývá zklamaný, bolestínský a nejistý muž, který manželce Hedvice nikdy neodpustil, že od něj odešla, když ji nejvíc potřeboval. Vlastní dcery ho moc vídat nechtějí, a tak ústřední místo v jeho životě momentálně zaujímá dula (kterou čtenáři mohou znát jako vypravěčku předchozích románů Michala Viewegha Biomanželka

Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro

Střípky jednoho neobyčejného a inspirativního života. Talentovaná herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová píše v souboru krátkých příběhů a zamyšlení o svých vzpomínkách na dětství na vsi i nabitých dnech herečky z povolání, které jsou něčím vždy trochu nevšední. Petřiny texty nepostrádají vtip ani autentický a nepřikrášlený vhled do života za stříbrným plátnem. Neváhá si ze sebe udělat legraci,

Superhrdinský thriller z českého prostředí Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina. Nikdo na začátku jednadvacátého století nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem. Zato po supershowbyznysu se lidé můžou utlouct. Ve světě, kde jsou superschopnostmi obdařené Mety světovými celebritami — nebo preventivně stíhanými nepřáteli státu —, nechce

Autor příběhů je blízký příbuzný všech, co po mostu chodí a zná jejich osudy. Jsou to lidé, kteří se přistěhovali, a kterým se pohraničí stalo domovem. Cesty a mosty v tomto kraji jsou součástí příběhů, které potěší, pohladí, vedou k zamyšlení. Dá se říci, že knížka je i manuálem, jak žít. Bez mobilů a barevných televizí. Je plná medu i kopřiv, smetany i octa, slunce i divokých mraků. Obdivu k lidem,

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas. Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní.

Pojízdná zpovědnice. Poslední svazek Komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1988–1995, jež autor sám žánrově řadil do literární žurnalistiky, tedy žurnalistiky s literárními ambicemi (tzv. Dopisy Dubence). Titul Pojízdná zpovědnice vychází z původního autorova záměru napsat sérii povídek spojených volně cestami autobusem na trase Praha – Kersko. Jediným uceleným příběhem nakonec

Já Václava milovala! Vůbec jsem si neuměla představit, že bych chodila s někým jiným, a kdybych byla jen trochu víc religiózně vychovaná, tak bych každý večer zvedla hlavu k nebi a děkovala bych Bohu, že mi seslal tak dokonalého muže. Dokonalý byl proto, že vůbec existoval! Že byl zdravý, měřil víc než metr osmdesát, měl vlasy, měl zuby, nešišlal a chtěl mě! To bylo nejdůležitější - chtěl mě! Kdyby

Čtenáři se jistě po delší době rádi seznámí s novými, dosud nevydanými povídkami stále oblíbené spisovatelky Vlasty Javořické. Dvanáct poetických i humorem okořeněných příběhů je vybráno z několika, většinou předválečných lidových kalendářů. Některé z nich jsou věnovány autorčiným dětem, jiné jsou určeny pouze dospělým. Všemi se však prolíná touha po štěstí, lásce a spravedlnosti.

Erika Tomanová je mladá žena, která si frustraci z třetího nepovedeného manželství léčí alkoholem. Jednoho dne po vyostřené manželské hádce opouští manžela i děti. Jejím novým domovem se tak pro příští dny stává ulice. Co takový život na ulici obnáší, si zprvu vůbec neumí představit. Když ji hned první den zloději o všechno okradou, musí se postavit čelem k nastalému problému. Co dál? Má se kajícně

Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší filmová

Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby.Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je

Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí.Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury

1970. Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odcházejí na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu. Eliška vyrůstá za totality a pere se s mnohostí rolí, jež má zastávat. Selhává ve své mysli jako přítelkyně, matka i manželka. Pocit ponížení je v ní zaset velmi hluboko, a teprve když cítí smrt na jazyku, chce napravit chyby, jichž

Živelná Nela má neobvyklý talent kombinovat chutě i komplikovat si život. Rozhodne se zanechat v Praze svého podnikání a vyráží k norskému fjordu živit se jako servírka. Se slušnou dávkou rebelství a perfekcionismu nevydrží dlouho na jednom místě a po půl roce odchází na chladný anglický venkov. Sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté.

„Jsem přesvědčena, že každá dobrá a spořivá hospodyňka a muži svému pečlivá ženuška zajisté ráda sáhne po této knize, aby se poučila a na vše včas pamatovala.“ Ďalšia zo série kníh prvorepublikovej skúsenej kuchárky a majiteľky kuchárskej školy. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob,

Inspektor Timothy Prévit je ve své podstatě stále stejný. Možná vychází z myšlenky, že co je dobré, nemá se měnit, ale spíš je mu to jedno. A pokud se chce změnit někdo jiný, nechť tak učiní a jeho nechá laskavě na pokoji. Také z těchto důvodů je nadále neoblíbený v práci a žije odloučen od své rodiny se svým milovaným dobrmanem Britem a papouškem Esmeraldou. Jenže z klidného pobývání ho vyruší vyšetřování

Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je mnohem těžší, protože denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik střelených zaměstnanců „nejchudšího zámku v Čechách“, na němž největší událostí za posledních tři sta let byla svatba Helenky Vondráčkové. Otec je skrblík, americká maminka se chce podobat princezně Dianě, kastelán Josef nenávidí lidi, hospodyně paní Tichá

Čtyřicetiletý Grzegorz žije v Osvětimi, městě, které si většina lidí spojuje výhradně s děním v bývalém koncentračním táboře, jako by současná Osvětim ani neexistovala. Na dovolené se seznámí s o něco mladší Němkou Mathildou, kterou pronásleduje jakýsi nejasný pocit rodinné viny z války. Také Grzegorze trápí výčitky svědomí, protože jeho manželka tragicky zahynula při autonehodě, v tom jsou si s Mathildou