Amit Cselényi László létrehozott, európai rangú költői kísérlet. Olyan jellegzetesen művészi experimentum, melynek kimenetele hosszú távon természetszerűleg kétes és veszélyes, mely, ha nem is tör önmagában a \"nagy\" vagy a kultikusan népszerű, kanonizálható mű státuszára, olyasvalamivel szembesíti a hagyománytorlaszai között oly gyakran feszengő magyar irodalmat, mint annak idején Stockhausen vagy

V roce 1977, po dvaceti letech od vydání Ginsbergovy přelomové básně Kvílení a Kerouacova kultovního románu Na cestě, se Allen Ginsberg rozhodl vyučovat kurs věnovaný literárním dějinám beatnické generace. Ginsberg znal všechny zásadní postavy beatnického hnutí osobně a sám výrazně ovlivnil veřejné mínění ohledně beatnických básníků a spisovatelů; těžko by se našel komentátor či historik, který by

Zborník približuje osobnosť literárnej vedkyne Gizely Gáfrikovej (1945 2014), dlhoročnej pracovníčky Ústavu slovenskej literatúry SAV. Táto vynikajúca znalkyňa literárneho baroka, skvelá textologička a editorka prispela významnou mierou k vedecky objektívnemu poznaniu staršej slovenskej literatúry. Autori príspevkov, ktorí s ňou prešli väčší či menší úsek pracovnej cesty, ozvláštňujú svoje hodnotenia

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 19351947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami.

Anna Kratochvílová nazvala své povídání velice výstižně Malé maucta mateřštině. Volně v něm navázala na tradiční okruh českého písemnictví, který se pokoušel vzdávat hold kráse rodného jazyka nejen v rovině osobitého a hodně individualizovaného vyjádření, ale i v schopnosti tlumočit jím i nejsložitější myšlenkové okruhy. Gnómicky sevřený text si bere za koncepční základ kapitolové členění, přičemž

Práca Medzi invariantom a idiolektom po historicko-metodologickom úvode o opakovateľnosti a udalosti v jazyku a literatúre prináša v rade štúdií interpretácie jednotlivých literárnych textov predovšetkým vo vzťahu k textovým invariantom t. j. na ich žánrovom pozadí a vo vzťahu k literárnym smerom. Z tejto perspektívy sa ukázalo ako strategicky vhodné analyzovať aj žánre tzv. populárnej literatúry.

Druhé, upravené a doplněné vydání Akademické příručky českého jazyka od kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR, se schvalovací doložkou MŠMT. Příručka obsahuje poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, zvukové stavbě, morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, o některých syntaktických jevech a také kapitoly o formální úpravě písemností a jazykové etiketě. V porovnání se současnými Pravidly českého

K mnoha změnám, kterými procházela společnost alžbětinské Anglie, patří i nová role „básníka z povolání“ – autorka knihy ho přirovnává k postavám dnešní popkultury: jsou obecně známé, jsou jim přisuzovány slušné výdělky, ale ne vždy slušná pověst. Jeden z nich, dramatik Ben Jonson, sám sarkasticky poznamenává: Básník je ten /…/ ubožák, který se poezií musí živit. – Tito „ubožáci“ však měli pestré osudy

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických

Historické životopisy jsou tradiční a úspěšnou formou psaní o dějinách přítomnou jak v akademickém prostředí, tak v populární kultuře. V důsledku toho má tato forma velký vliv na naše představy o minulosti. Jak vypadají současné teoretické diskuse o historických biografiích? Co lze říci o současné české životopisné produkci? A jaké koncepty mohou být podnětné pro životopisné psaní? Kniha nejdříve mapuje

Sborník je výstupem workshopu organizovaného Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v roce 2010, který konfrontoval znalosti, názory a metodologii literárních vědců a historiků zabývajících se židovskými dějinami a antisemitismem. Vybrané příspěvky představují Nerudovy postoje vůči Židům, zejména jeho antisemitský traktát Pro strach židovský, v kontextu doby a analyzují jej

Kniha sa zameriava na skúmanie inovatívnych kompetencií poetického jazyka vybraných autoriek: L. V.-Gavorníkovej, T. Lehenovej, S. Repar, N. Ružičkovej, K. Kucbelovej a M. Ferenčuhovej. Autor prináša do slovenského diskurzu uchopenie väčšinou prehli adaného (i feministicky podnetného) rozmeru básní autoriek, a teda ukážku iného - aj rodovo poučenejšieho - čítania umeleckých textov.

Slovník sprístupňuje základnú terminológiu modernej literárnej teórie, zodpovedá dnešným nárokom na štúdium a na rozvoj literárnej teórie v širšom interdisciplinárnom kontexte semiotiky, textovej lingvistiky, psychosémantiky, teórie recepcie, sociológie a marketingu literárnych procesov, teórie médií, teórie mýtu a príslušných interpretačných procedúr a analytických techník svetových autorov. Základný,

Sborník 12 studií představuje směr, který v USA nabyl značného vlivu – zejména od 80. let 20. století. Dodnes jde jednu z nejpodnětnějších iniciativ v literární teorii, jakož i v humanitních a společenských vědách. Autoři nového historismu (např. S. Greenblatt, L. Montrose, C. Gallagherová) se vymezují především proti strukturalismu. Nezajímá je tolik, jak je dílo jazykově organizováno, ale daleko

Souhrnná práce z oboru české genologie a historické poetiky, první svého druhu u nás. Publikace zahrnuje genologické „fenomény“ české literatury všech tvůrčích oborů: z prózy, poezie, dramatu, nejen z literatury umělecké, ale i populární, z folklorní slovesnosti, literatury pro děti a mládež, literární fantastiky, komiky i literatury faktu, přičemž zachycuje všechna období od počátků až k dnešku. Výběr

Kniha Jiřího Studeného Dramata jazyka - Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie.

Výrazný filosof a literární historik mladé generace Martin Pokorný přichází sesvou studií, ve které živým způsobem interpretuje klasické texty evropskécivilizace. Mimořádně živý a srozumitelný text, který vzniknul na Pensylvánskéuniverzitě, obstojí i jako

Literárny vedec, vysokoškolský pedagóg, profesor na univerzite v Novom Sade Michal HARPÁŇ ako reprezentant slovenskej menšiny vo Vojvodine sa celou svojou tvorbou usiluje upozorniť na životaschopnosť slovenskej kultúry dolnozemských Slovákov. A práve on sám je príkladom životaschopnosti kultúrnych koreňov, ktorými sa táto národnostná menšina spája s pravlasťou svojich prarodičov.

Kniha sa zaoberá skúmaním vývinu kodifikácií spisovnej slovenčiny a ustaľovania jej noriem od začiatku 30. rokov 20. storočia po začiatok druhého desaťročia 21. storočia v Pravidlách slovenského pravopisu, ktoré boli publikované v rokoch 1931, 1940, 1953 ( 1971), 1991 ( 2013) a v neschválenom návrhu Pravidiel slovenského pravopisu z roku 1939. Téma knihy je analyzovaná v kontexte dobových jazykových,

Odborná monografie Mezi tradicí a inovací ve výuce češtiny analyzuje minulost a současnost a navrhuje budoucnost výuky mateřského jazyka v české základní škole. Díky výzkumu reálné vyučovací praxe je ojedinělým zdrojem pohledu na kvalitu současného vzdělávání v českém jazyce na 1. i 2. stupni ZŠ. Její význam spočívá v tom, že zkoumá procesy ve výuce a navrhuje jejich zlepšení, čímž jde k jádru problémů