Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky.

Máte rád Bukowského? Jste víc syn nebo víc otec? Neutlačuje jedna poloha tu druhou? Kterou preferujete? Byl jste někdy na slam poetry? Měl jste šťastné dětství? Filozofická otázka co to vlastně je poezie, co je její smysl? Čtete své básně své ženě? Asi nejste zrovna revolucionář, ale zkusil byste nějaký osobní manifest? Cestujete? Máte rád Bukowského? Je pro vás matka inspirací? Jakým způsobem prosekáváte

VCHOD DO REPREZENTAČNÍHO DOMU … „Pomýšlíte na specializaci?“ „Chtěl bych asi zůstat u chirurgie,“ ale pomýšlím spíš na Irenu. „To je dobrý obor. Já dokončuju otolaryngologickou atestaci.“ „Což je pro něj typický – tam se může pořád v něčem šťourat, viď Otto?“ vnesla Alena do konverzace humorný element a upřela na doktora profesionálně zamilovaný pohled. Celá skupinka se zasmála. „Alenka nemá pochopení

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu

Hédonismus je filozofický směr, jehož představitelé považují slast za hlavní motiv lidského jednání. Hédonistou je i hlavní hrdina knihy. Poznává společenství, které ho uchvátí svým abnormálním přístupem k životu. Jeho součástí je i Meluzína, žena, která hrdinu nezodpovědně vtáhne do nebezpečné hry Zření vymyšlené geniálním psychologem. Jenže hédonista postupně zjišťuje, že s Meluzínou ani s utajovanou

Autor příběhů je blízký příbuzný všech, co po mostu chodí a zná jejich osudy. Jsou to lidé, kteří se přistěhovali, a kterým se pohraničí stalo domovem. Cesty a mosty v tomto kraji jsou součástí příběhů, které potěší, pohladí, vedou k zamyšlení. Dá se říci, že knížka je i manuálem, jak žít. Bez mobilů a barevných televizí. Je plná medu i kopřiv, smetany i octa, slunce i divokých mraků. Obdivu k lidem,

Co vše musí pejsci prožít, aby si našli svůj vysněný domov s měkkou pohovkou, stále plnou miskou, mořem lásky? Stačí podívat se do psích očí a zjistíte, že někdy může být taková výprava za štěstím pořádně složitá. Naštěstí jsou psi optimisté a vědí, že pokud se situace nevyvíjí dobře, tak to stále ještě není konec. Čtěte příběhy pejsků, kteří se museli o své místo na slunci porvat.

Sedm osobností, které se nejspíše nikdy nepotkaly a přece mají něco společného. Muž od koní a ředitel Národního hřebčína Jiří Machek, vysokoškolský pedagog Sean Pollock, plastický chirurg Roman Kufa, architektka a básnířka Anna Beata Háblová, František Piškanin, podnikatel, Colloredo- Mansfeld, lesní inženýr, majitel zámku Dobříš a kníže, Jiří Raboch, psychiatr. A co mají společného? Vášeň pro to,

Hlavní postavou „románu nad mraky“ je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru. Jeho životu dává řád graf s počasím a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Fleischman, který nezná ani vlastní křestní jméno, pracuje jako holka

Výběr jeden a třiceti komentářů z rozmezí deseti let, které představuje tato útlá kniha, pozitivním způsobem nabourává stereotypy o práci novináře. Čapkova věta o tom, že nic není starší než včerejší noviny, v případě Jana Schneidera neplatí. Domnívám se, že hned ze dvou důvodů: témata, jimiž se autor zabýval a zabývá, postihují ty nejnebezpečnější problémy naší doby (o čem jiném by také měl psát dobrý

Babička Boženy Němcové (1820–1862) neodmyslitelně patří do kanonického fondu naší národní literatury. Stala se nejen tématem mnoha divadelních a filmových adaptací, ale i žádaným předmětem sběratelského či bibliofilského zájmu. V „obrazech venkovského života“ se tak před generacemi čtenářů znovu a znovu promítá autorčina dojemná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ ideálně kladného českého

Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na přelomu let 1988 a 1989. Richard dokončuje studium, píše diplomovou práci, shání zápočty i zkoušky a snaží se získat přízeň studentky anglistiky Lucie. Vše se zkomplikuje, když se Richard stane předmětem přílišného zájmu asistentky šéfa stranické organizace. Intrikánský profesor Drábek se ho navíc snaží zaplést do svých mocenských plánů na

Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží

Těch látek, vzorů, barev! Řeč není jenom o šatech, ale hlavně o životě a ženských půvabech. Úspěšná herečka a spisovatelka Ivanka Devátá moc dobře ví, že šaty dělají ženu, a s chutí se probírá vzpomínkami na své divadelní i civilní kostýmy, sukně, halenky, boty a klobouky. Zve nás do časů mistrovské krejčoviny, kdy se šilo na míru u Podolské či v salonu Styl, i do skromnějších dob, kdy se šaty dědily

Je to generační konflikt, typický problém dnešní rozdělené společnosti, nebo rozpor víry a racionality? Jarka Kohoutová a Karolína Mapalová, matka a dcera, obě přišly o manžela a obě jsou nuceny se vyrovnat se životem po smrti blízkého člověka. Inteligentní Karolína svět do důsledku racionalizuje, zároveň se však často nečekaně ocitá v zajetí vzteku a emocí. Citově založená Jarka by svou dceru ráda

Dva manželské páry a komunikace přes internet tvoří půdorys nového románu Martiny Formanové \"Nevěra po americku\", jehož děj nás zavádí do současného New Yorku. U společné večeře se na začátku příběhu setkávají dvě spřátelené manželské dvojice. Obě působí navenek úspěšně a spokojeně, a teprve bližší pohled pod povrch jejich životů ukazuje, kolik vášní, dramat i pochyb tato fasáda skrývá. John, Andrea,

Zdravotní sestřička Bára se jednoho dne probouzí v nebi, neschopná vybavit si, jak a proč zemřela. V hlavě má jen chaotické útržky vzpomínek a nejasný pocit, že během svého života udělala něco špatně. Nečekaný návrat na Zem ji šokuje. Čas se posunul zpátky, zbývají necelé dva měsíce k napravení chyb. K hledání pravdy o sobě a svých blízkých. A možná i k cestě za osudovou láskou. Anebo je všechno úplně

Kniha, kterou držíte v ruce, vypráví příběh, který by mohl být zdařilou fantazií, kdyby se neodehrál doopravdy. Jména vystupujících osob jsou vesměs skutečná, stejně jako metody, jež souvisejí s prací zpravodajských služeb, o níž autor, vynikající am erický novinář Bob Drogin, oceněný mimo jiné Pulitzerovou cenou, poutavě píše. Tajné služby existovaly a budou existovat, jsou nedílnou součástí všech

V novém románu Jaromíra Štětiny se prolínají životní příběhy čtyř přátel, horníků severočeského hnědouhelného dolu. Ve Velkodolu Maxim Gorkij pracuje na vrtné soupravě Ogar Charlie, někdejší emigrant a vrtmistr aljašských ropných polí Prudhoe Bay, syn porevolučního ruského uprchlíka Ivan Bunin, Chcípáček Václav, mírně retardovaný mládenec s dobrým srdcem, a obrovitý cikán Rafael Dežo Ursíny. Všichni

Vzešel z ušlechtilého chovu kartouzských modrých koček pěstovaných pro krásu. Jeho předci získali řadu titulů a ocenění na prestižních soutěžích, jež se na oslavu těchto báječných tvorů pravidelně konají v nejrůznějších částech světa. Jak došlo k tomu, že potomek slavných rodičů, na kterého netrpělivě čekaly sály mezinárodních výstav, se vydal cestou obyčejné venkovské kočky? O tom pojednává tento