Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor

Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí, zanechaných kdysi dávno „na smutném břehu snu“. Kolem svého jednadvacátého roku přestal opouštět dům a brzy nato i své lože, na němž setrval — jen s občasnými přestávkami — takřka tři desetiletí.

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

„To se hned lépe v dnešním světě bdí, když po duši nás někdo pohladí.“ V této básnické sbírce najdete to, co každý potřebuje – verše k pousmání, k zamyšlení, pro dobrou náladu, či k tolik potřebnému odpočinku. Básně o lásce, srdci, drobných slzách, lidech, zkrátka… K pohlazení. Svůj příběh i poselství mají všechny.

Sbírka o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života a vybarvilo jí svět. Kotě, které ji naučilo, jak být přijata a jak se chovat jako dáma. Že dáma neprská, ale odchází. Zanechalo v ní svou černobílou stopu. Společně vyprávějí poezii.

Básnická sbírka. V lomu Večer nás zastihnul mraky na úbočí hory, když se svlékáš a scházíš, jako zářící zvíře sutí. Vznášíš se nad podsvětím vody s listy osik, kde mezi černými pahýly a kmeny plaveme jako pokusné bílé ryby. Velký les ukrývá ve stínech daleko starší lesy, kvete z nich. Cosi se ozývá, cosi je na blízku. Něco na promodralých rtech.

Básnická sbírka Josefa Kroutvora. Josef Kroutvor narozen 30. 3. 1942 v Praze. Esejista, historik umění, básník a kreslíř. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studijní pobyty v Besançonu a ve Vídni. V samizdatu a ve Svědectví publikoval pod kafkovským pseudonymem Josef K. Autor manifestu Škola české grotesky a eseje Střední Evropa: anekdota a dějiny. Od roku 1970 zaměstnán třicet

Prostořeký jazyk jako obrana i útok: šestá sbírka nezaměnitelného brněnsko-pražského básníka. Stroboskop vášnivě angažovaných textů střídají zákruty milostné lyriky stárnoucího ženáče, jehož básnické alter ego navzdory všemu neokoralo. Hrubé i jemné verše protřelého mediálního profíka, který spílá vrcholným politikům, hledá sám sebe a o víkendu na chalupě s manželkou a syny opéká buřty.

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260. Ostrov v souostroví čtenáři poodhalí poměry ve věznici v Ostrově nad Ohří, kde byli za komunistického režimu

Básnická sbírka.

Desátá sbírka Petra Kukala je nesena především pocitem muže ve středním věku, který se začíná ohlížet za vším, co je nenávratně uplynulé, a nejistě osahávat kontury nové životní zkušenosti. V pěti oddílech jeho veršů nalézáme různé úhly, pod nimiž mužské stárnutí nahlíží. Dominuje pocit melancholie, lehkého smutku a vědomí neurčité ztráty; současně je však básníkovi postupné přijímání nové generační

Básnickou tvorbu Jiřího Koláře (1914–2002) představujeme čtyřmi knihami z vrcholného období padesátých let. Kolářovo literární novátorství a rovněž nesmlouvavá společenská obžaloba způsobily, že se deníková kniha Prometheova játra dostala ke čtenářům až se značným zpožděním, navíc v upravené podobě. Přítomná edice se poprvé vrací k původnímu znění prostému cenzurních zásahů a rovněž poprvé společně

Může to potkat i vás. Smutek. Nemoc. Beznaděj. Každý prožívá své pocity jinak a odpustit sobě i jiným v těžkých chvílích není snadné. Melancholická sbírka básní popisuje boj se sebou samým, bolest, ale i naději na lepší zítřky. Kniha je především o frustraci životem s depresemi. Snaží se zachytit jak výšky a pády, tak i prostor mezi nimi, kdy vše splývá dohromady v mlze. Jak se s tím vyrovnat? Stojí

„Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých. Jen stěží bychom hledali výraznější protipól zmíněného typu poezie, než jakým jsou přítomné verše Martina Vopěnky: zcela srozumitelné, sdělné, působící klidným rytmem a prosté – právě to je

Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (ne však idylik!), básník krajin vnějších i vnitřních Radek Štěpánek (nar. 1986) ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý,

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

Sylva Lauerová se opět vrací na básnickou scénu, a jak už jsme u ní zvyklí, odmítá se zavděčit obecnému poetickému vkusu. Zachycuje stav duše i mysli ve střídmých, minimalistických črtách, mluví k nám jazykem zenových obrazů či nekompromisně glosuje příběhy z okolního světa. Klóketen je v pořadí třetí básnická sbírka této komerčně velmi úspěšné románové autorky (Hračka, Jumaroro, Sexy strategie, Tichošlap).

Výbor z díla – pozůstalosti – lékařky, matky, básnířky...

„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky. Erbovním motivem, který dal název jednomu z oddílů i celé knize, je koutnice, koutní plachta, která kdysi oddělovala šestinedělky od