Jmenuji se Mirka Langerová a narodila jsem se v Praze 29. 5. 1967. Nyní žiji na Šumavě pod Kašperským Hradem na samotě u lesa. Básně skládám od klinické smrti, kdy se ve mně vše obrátilo. Proč básně? Je to uklidnění ve vypjatých situacích, stresu, smutku, ale i v radosti, romantice. Víc o všem přemýšlím, když píšu a pak jsem sama se sebou spokojená. Taky bych chtěla, aby po mně něco zůstalo a aby na

Hodně věcí se na tomhle světě bere zbytečně vážně. Dělá to i poezie. A přesně do toho tahle knížka hází vidle. Jestli trefuje balík sena, nebo sousedčino oko, už není tak důležité, hlavní je radost z hodu. Pojďme se ponořit do světa sebeironie a špatného slovního humoru. Se správnou potápěčskou výbavou se dokážeme vynořit zdraví a třeba i obohacení. Račte vstoupit do batyskafu.

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino

Na jeden zátah by těchto 74 krátkých básní napsal snad jenom maniak v posledním tažení. Tenhle materiál ovšem vznikal v rozmanitých situacích během několika desítek roků. Kresby, jež jsou součástí knihy, jsou textům přiřazeny dle společných pohledů básníka a malíře na život a jeho rozmanité podoby.

Radimem Kopáčem uspořádaný výbor z rozsáhlého díla Vikiho Shocka (1975), všetečného autora (básníka, prozaika, kreslíře a kolážisty), nadšeného dědice domácích i světových avantgard, potažmo všech „moderních básnických směrů“, představuje mistrovu poezii (výjimečně i v próze) od juvenilií po senilie. Zahrnuje verše z oficiálně vydaných sbírek (například Dvakrát opakované ňadro, 1999; Poddůstojníky,

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá

Nejsme jako oni, nebo jsme jako oni? Je opravdu jednooký mezi slepými králem? Autobiografický román, román doznání a vyznání, účet, rekognoskace života, vysvětlivky pod čarou. Nemá smysl si hrát na slepou bábu, osudy Ivana Hartla se až příliš podobají životním peripetiím básníka a prozaika Jaroslava Čejky, plným opakujících se kontrastů. Kdyby si na svou standartu měl vybrat heslo, pak je to jednoznačně

Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí. Současně je to dvacátá sbírka vydaná od roku 2015 v nakladatelství Radix. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce

Sbírka básní Situace je knížka o různých situacích, o lásce a o vás. Také o andělech a o tom, po čem opravdu ženy touží. Prý je to punková poezie. To nechť posoudí laskavý čtenář, včetně toho, zda autor ženské tužby skutečně odhalil.

Vyzrálá prvotina mladé brněnské básnířky na první přečtení zaujme suverenitou a drsností, s níž zaznamenává mnohdy složité a trýznivé vztahy mezi navzájem se milujícími ženami. Pod svrchní vrstvou této formálně bravurně zvládnuté poezie se ovšem skrývají mnohem obecnější a velmi jemně a přesně vyslovená existenciální dramata, která prožívá každý člověk. Andrea Vatulíková je velmi sečtělá a dobře zná

Knihu originálních podmanivých veršů, naléhavých, kontroverzních, režných, groteskně laděných a někdy i zpěvných, autorka věnovala 100.výročí narození Bohumila Hrabala, jako \"malou splátku dluhu\" za Mistrovo důvěru v její tvorbu / v roce 1989 U Zlatého tygra obdržela Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala za knihu neotřelých lyrických veršů NAHATMA, vydal Čsl.spisovatel. Další cena již

Provokativní básnická sbírka ženské poetické skupiny Fatální Fámy. Společnou prvotinu zahajuje womanifest, v němž básnířky definují nejen svou tvorbu, ale především vlastní nazírání umění slova i života. Sbírku otevírá výbor Johanky Katové „Malá čarodějná“, s veršotepectvím AnnyGramové a Ropy Interior se může čtenář konfrontovat v částech „Podstatná přídavná jména“ a „Tortily s panenkovým pyré“. Fatálními

Dnešní rodiče vědí, jak vděčně jejich děti naslouchají Povídání o pejskovi a kočičce. Josef Čapek je napsal a nakreslil koncem dvacátých let, kdy sám měl doma malé děvčátko chtivé tatínkových obrázků a rozprávek. Byl ostatně na takovou `objednávku` dobře připraven. I v dospělosti si uchoval dětskou hravost a schopnost bezprostřední účasti, sám se postupně dobíral stavu, který obdivoval u své babičky

Sbírka básní náročné formy, kde všechna slova v básni začínají stejným písmenem, ale i tak se autorovi daří vyjádřit mnoho přepestrých obrazů, i tvář doby, i zloby, osud člověka. Sympatické je, že sbírka řazená podle abecedy začíná Apokalypsou a končí Životem.

Svou v pořadí třetí básnickou sbírkou rozvíjí Lukáš Bárta osobitou poetiku, v níž se mu daří dobývat z převážně městské každodennosti působivé mikropříběhy a evokovat nevšední obrazy. Jeho \"poezie významové víceznačnosti plné jinotajů, hádanek, zajímavých metafor a promyšlených spletitých asociací\" (M. Kovářík) se vykazuje zralým autorským rukopisem, uměřenou prací s básnickým slovem a schopností

Veselá básnická sbírka rozesměje jazykovým i obsahovým vtipem, oko pak potěší propracované ilustrace Markéty Řezáčové. Zatímco se autor, jehož texty jsou často přirovnávány k hravé tvorbě Jiřího Žáčka, ve svých trefných poznámkách důsledně vyhýbá jakékoliv skepsi a zachovává si v každé situaci zdravý nadhled a humor, ilustrátorka v této knize předvádí, že si se stejnou lehkostí poradí s jakýmkoli

Souborné vydání básnického díla významné spisovatelky, historičky umění, znalkyně art-brut a výtvarnice (*1942). Autorčina poezie patří k nejpozoruhodnějším básnickým projevům uplynulých dvaceti let. Přestože bývá kvůli zaměření Aleny Nádvorníkové řazena k surrealistické linii českého básnictví, je zcela originální a těžko bychom pro ni v české poezii 20. století - včetně surrealistické - hledali obdobu.

Sbírka knížete pornofolku, která překvapí. Záviš i ve své nové sbírce „Muzikant“ více či méně vtipně akcentuje především směšnost pokrytectví a manipulátorského blbství téhle naší „amorálně konzumentské“ doby, která doopravdy „je zlá“.

Nová sbírka Jaroslava Žily tvořivě navazuje na autorovu specifickou poetiku, jak je čtenáři známa z jeho předchozích děl. Tematicky opět čerpá z ukotvenosti v místních a rodových tradicích (zejména v prostředí moravskoslezských Beskyd), v osobních reminiscencích na události ze života rázovitých horalů a předků. Představuje sugestivní mozaiku privátní i krajinné historie zbudovanou zde básnickou pamětí

Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.