Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po

Běla a Sabina jsou jednovaječná dvojčata. Mimořádně silné vzájemné napojení, v němž vyrůstají, však rozleptají drogy a jen jedna ze sester nad nimi zvítězí. Jejich matka se od té doby utápí v sebelítosti a ztracenému dítěti věnuje většinu svých myšlenek a lásky. Druhá tak přichází nejen o své dvojče, ale i o matku. Ve stejném roce jako obě dívky se v české vesnici na Ukrajině narodí Vitalij, který

Ve třech příbězích klasiků české literatury, Viktora Dyka, Karla Čapka a Vladislava Vančury, najdeme i dnes přímou paralelu se současným životem. Poetická láska a tvrdá realita, zlomyslnost a profesní novinářská bezohlednost, sobectví i lehkovážná hravá nevěra – to vše je v současné době stále aktuální.

Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu,

Šumavské pralesy jsou nejen tajemné a děsivé, ale dokážou nastavit i svou přívětivější tvář. Stačí se dívat a být obdařen uměním vidět. Překrásné slatě ve spojení s nespoutanou divočinou podněcují lidskou fantazii odnepaměti. Přidáme-li k tomu bájné Kelty nebo jejich předchůdce, Markomany, démony, rusalky, upíry a vlkodlaky, v něž se dříve mezi zdejším obyvatelstvem tolik věřilo, a vynásobíme to bohabojností,

Konečně bude zachráněna! Ivaně se splnil sen – nejenže se dostala na Filozofickou fakultu a studuje divadelní vědu, ale jede na jazykový kurz do Francie. Do sladké Francie, na Západ, za hranice, které si myslela, že nikdy nepřekročí. Vyráží do Paříže, potkává mnoho nových lidí, seznamuje se s cizinci a stopem jede do Toulonu. Je to životní zkušenost, která ji změní, i když úplně jinak, než si myslela.

Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka,

Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší filmová

Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby.Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je

Příběh jedné sudetské rodiny s puncem autobiografičnosti… ***** Nevelká krkonošská obec Benecko, kde se narodil průkopník českého lyžování Bohumil Hanč, mohla svého času posloužit za zmenšený model „rozpůleného domu“, jakým se po rozpadu Rakouska-Uherska stalo nově vzniklé Československo. Znesvářený český a německý živel, popřípadě sympatie a antipatie chované k oběma národům, však rozdělily i mnohé

Pod názvem Na této straně pekla se skrývají povídky s tajemstvím. V nich se autor snaží čtenáře upoutat drobnými záhadami, které se v životě stávají, a líčením způsobu, jak je lidé řeší.

Zlom v jejím životě nastal, když zjistila, že nestačí vlastnímu pracovnímu tempu. Zahlcená povinnostmi se zapomněla radovat z přítomného okamžiku. Několikaměsíční pracovní neschopnost jí ale umožnila srovnat si priority. Začala si všímat, kolik zajímavých věcí se kolem ní děje. A právě o nich v knize píše. O drobných radostech a zážitcích vtipných, smutných i tragikomických. Kromě prožitků z osobního

„Jest pražské předměstí, které leží mezi dvěma kopci. Na jednom jest moderní budova nemocnice; a na úpatí nouzové baráky, jež podobají se vlaštovčím hnízdům, přilepeným pod krovem selského statku… A druhý kopec je holý. Donedávna vlnily se tu obilné klasy. Ale nyní země odpočívá… Na vrcholu rozkládá se opuštěný židovský hřbitov. Hlídá jej stará žena, poloslepý pes a několik slepic. Náhrobní kameny

Je lepší alkoholismus nebo snobismus? A co něžná tyranie nedělních návštěv a povinných bábovek? Kamila, Eda a Emilie žijí ve vesnici podomácku slepené ze zbytků starého světa. Její obyvatelé neustále komentují, co si o všech a o všem myslí, jako kolektivní živý bulvár, před kterým není vůbec nikdo v bezpečí. Románový debut lze číst jako průvodce zvětšenými detaily dětských vzpomínek, ponor do složitých

Dvojitý nelson doby tvou duši vejpůl zlomí... je úvodní motto dokumentárního románu, věnovaného autorově otci – zde Jaromíru Komínovi. Kromě úvodních kapitol z dětství malého JK v povodí Labe ocitáme se posléze v bujaře rozvíjejícím se Zlíně, kde se malý Komín setkává v internátních podmínkách s dalšími protagonisty této knihy Mladými muži, skautíky Veldou, Stromkem, Achem, Tatyčkem, Lolkem a jejich

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná

Miluješ, jsi vzdělaný a hezký gay. Máš dobré přátele, pevné zdraví, dobrou práci, talent, peníze a úspěch. Je to štěstí? A když ne, tak proč? Proč to nestačí? Kolikrát můžeš sestoupit do podsvětí, abys se pokaždé vrátil zpátky a nezešílel? Jsi ochoten za každou novou zradu zaplatit víc, než za všechny předchozí? Najdou Zrzek a Martin odpověď?

Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září roku 2006 posledním dnem jeho života, což ovšem vědí jen andělé... Mladá vdova, učitel autoškoly, sebevrah a čtyři andělé – to jsou protagonisté knihy Michala Viewegha, který s fabulační a kompoziční bravurou vypráví příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Autor svou novelu charakterizuje jako svižnou story

Román o poslední punkové generaci a o tom, co z ní po dvaceti letech zbylo. Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou

Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry