Stíšená a intímna poézia A. Ondrejkovej pozostáva z neopakovateľných (imaginatívnych) záznamov s ambíciou na malom priestore, minimalisticky sprostredkovať dramatickú vnútornú situáciu ženského lyrického subjektu. Jej obraznosť v sebe nesie surrealistickú auru, postupy však smerujú k introspektívnej, hĺbavej reflexii. Táto kognitívna básnická mapa má svoje vyostrené existenciálne kontúry zvýraznené

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Dielo Jozefa Tótha (1925) obsahuje dva zväzky. Kým v prvom poznáme autora ako básnika, druhý zväzok obsiahol jeho prozaickú tvorbu. Iba ťažko sa dá určiť, ktorá z týchto polôh spisovateľa charakterizuje viac. Vo veršoch, rovnako ako v próze, je básnik a kňaz Jozef Tóth integrálnou osobnosťou, ktorá svoju literárnu skúsenosť dáva do služby osobnostnému zápasu o človeka a ľudskú spoločnosť. Tóthovi vychádza,

A Maradék című kötetben ízelítőt kapunk Gyüre Lajos utóbbi pár évben megírt verseinek válogatásából, nyolc fejezetben. A 85. születésnapját ünneplő költő a verseiben fejezi ki a saját érzéseit, fájdalmait, s a körülötte zajló történések momentumait. Gyüre Lajos (Mokcsakerész, 1931. március 20. -) költő, író, színműíró, irodalomtörténész, tanár. 1955-ben érettségizett a kassai Felsőipari Technikumban.

Genézu niektorých textov si už nepamätá nikto, pri iných sa vybaví nejasný záblesk a pri niektorých je ťažké nájsť zhodu, lebo ako hovorí Bene: začíname viesť s Lyrikom tisíc debáto jednotlivých skladbách, počúvame ich nanovo, niektoré sme nepočuli už pár rokov, na iné sme zas celkom zabudli a pri ďalších sa nevieme zhodnúť, že ako to vlastne naozaj bolo, a spomeniem si na svojho veľkého obľúbenca,

Po výboru z lyrické tvorby Jaroslava Vrchlického (1853–1912) představené svazkem Intimní lyrika (2000) přináší Česká knižnice i soubor spisovatelových nejvýznamnějších epických prací. Mladistvé a provokativní Epické básně (1876), z nichž zejména závěrečná Satanela byla přijata jako nápaditá kritika zplanělé dobové romantiky, a soubor Mýty I (1879), který je dodnes působivý nepateticky střídmým a zlidšťujícím

Kniha slovenského básnika, prozaika, esejistu zo Srbska, Jána Labátha (nar. 1926 v Báčskom Petrovci), pozostáva z dlhšieho prozaického útvaru Diaľky, zo štyroch poviedok a viacerých ukážok z básnickej tvorby, pričom zbierku zostavil jeho srbský kolega Víťazoslav Hronec do edície Slovenský svet. Labáthova novela Diaľky je zaujímavou sondou do minulosti hlavného hrdinu Jana, jeho otca a starého otca.

Sedm povídek o situacích, kdy lidé nic neřeknou nebo těžko hledají vhodná slova.

\"A golgotái sötétséget, amelyet a társadalmi viharok tettek még kormosabbá, csak a hit világíthatja át: mindig van remény Még az átszögelt tenyér is azt sugallja, hogy sosem szabad föladni. A versekbe beszívódó bibliai példázatok egy véghetlen ti szta hangú, a szólást erkölcsnek tekintő költőt mutatnak. Lezsák Sándor azoknak a kardot forgató bajvívóknak az örököse - Balassi Bálinttól századokon át

Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2300 \"Miroslav Částek Ožeň se, bratře\" vydanému v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: MIROSLAV ČÁSTEK (*24.3. 1937), absolvent Janáčkovy akademie Múzických umění (1962). Od roku 1976 byl členem tvůrčího kolektivu pražské Violy. Ve foyeru Mahenovy činohry začal Částek od roku 1968 uvádět samostatné pořady tzv. divadla jednoho herc

Kniha psaná pozpátku, od zvonů k zvonkům, od vyústění k prvotnímu impulsu. Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role. Poetické vyprávění ne vždy poetických osudů, které autorka doprovodila vlastními hudebními skladbami. Vydejte se na dobrodružnou výpravu do města soch a zjistěte, který příběh vám přiroste k srdci nejvíc.

Tomáš Sedláček o této knize básnických epigramů napsal: \"Michaelovi Marchovi se povedl zdrcující kousek - jako cizinec vystihl pražský hrdý patos, kterému vévodí napůl moudré skvrny konverzací ze dna pivních tácků, a přesto na jeho verších není pivního nic, jsou elegantní a jemné, točivé a příhodné. Tančí mezi filosofií a mává básnictvím, které sám podává v ekonomicky šetrných a úsporných dávkách,

Smútok, bolesť strata...aj toto sú nepochybne pocity a súženia, ktoré láska obnáša. Milovať, to je krásky pocit. Byť milovaný? Nikto nechce viac. No kto miluje, musí rátať aj so stratou. Strata so sebou nesie bolesť a tá sa premení v smútok. To je krutý živel zvaný láska. Láska sa s nami hrá. Ten cit prehlboký a krásny. Ona ľuďom neubližuje. Naopak, núti ich duše kvitnúť. No predsa niekedy láska tak

Kamil Bouška ve sbírce zjišťuje skutečný stav člověka, jeho nehtů a šťáv a umolousaných hlav, všech jeho láskyplných vražedných vztahů, kutlochů, do nichž se vrací na noc, i jazyka, jímž o tom všem plácá. Jak inventura dopadne, uvidíme zítra. Ale vypadá to, že nic nesedí. Manko jako prase! Někoho asi vyrazej, někdo možná půjde do chládku! Nejspíš všichni! A po zásluze! Ale třeba se pak rozhostí divné

Netradičné, miestami až thrillerové básne, určené rovnako deťom ako dospelému čitateľovi významného írskeho básnika Matthewa Sweeneyho ilustroval Martin Groch.

Druhý svazek nového českého překladu vybraných Majakovského veršů nabídne čtenáři celkem sedm poem, které lze námětově označit jako veřejné: je to 150 000 000 z let 1919–1920; IV. internacionála a Pátá internacionála, obě publikovány v roce 1922; poema Vladimir Iljič Lenin z roku 1924, napsaná v přímé reakci na Leninovu smrt v témž roce; Létající proletář datovaný rokem 1925; Správně! (1927); a konečně

Konvergence všech tří částí básnické sbírky „Duše, Krajina, Lidé“ je naplněna časem, který nelze nikdy popřít, protože imaginace slov a příběhů nacházejí svou živnou půdu právě v jeho nesčetných proměnách. Dialogy, otázky a odpovědi v načrtnutých příbězích i pouhých momentkách, ukrývají mystickou uzavřenost, chladnou přesnost, hravost, ironii.

Pre debutovú zbierku básní Dušana Šutaríka je typický pohyb medzi osobami: „ja“ – „ty“ – „my“. Vďaka tomu z rôznych hľadísk trefne reflektuje našu prítomnosť v bohatých súvislostiach. Rozpoznáva v nej dávnoveké rituály živočíšneho druhu, ktorý sa hrozí nedostatku, a díva sa v ústrety dôsledkom civilizácie, ktorá prestrelila.

Milé hvězdy mi brnkají na nervy: Co se má stát – asi se stane… V průběhu vzteklých úklidů úprky odhodlané…

Xô Xuan Huong - kráľovná poézie vo vietnamskom znakovom písme chú Nôm, jedna z najslávnejších a najpopulárnejších osobností v dejinách vietnamskej literatúry. V jej poézii možno vďaka dvojzmyselným slovným hračkám badať čosi osobité, neopakovateľné a zároveň možno až trochu prízemné, čomu sa kultivovaná tchangská poézia vyhýba.