Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární

Příběhy inspirované vzpomínkami, zkušenostmi, životní postřehy, zasvěcená vyznání. Krátké povídky, citlivě zachycující rozmanité lidské epizody, a to z Čech i ze zahraničí. Doplněno fotografiemi k tématu. STOPY. Mizivé, míjející, prchající, zanikající, vtisknutelné, trvalé i nezapomenutelné. Každý by rád zanechal po sobě Stopu.

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu

Příběh české studentky, inspirovaný skutečnými událostmi, ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se z vysněné cesty za oceán stala noční můra. Marina si chce přes léto v USA vydělat „easy money“ – jenomže načerno. Z amerického snu se probudí do bludného kruhu strachu, který odstartovalo zatčení na bostonském letišti. Ano, podvádět se nemá, ale bylo tohle všechno opravdu nutné?

Existenciální groteska, čerpající z estetiky absurdna, surrealismu, poetismu i křesťanské spirituality, žánrově navazuje na tradici pikareskního vyprávění a románu-putování (angl. „novel as a quest“). V nepřeberné zásobárně nápadů, intelektuálních narážek a hříček i skrytých citátů se prolíná perzifláž s filozofií, ironická frivolnost s morálkou, realita se snem, skutečnost s představami, mimesis s

Zlodějina není jednoduché čtení. Prolíná se v ní současnost s minulostí, fantazie se skutečností. Eman Podoba, který nás vede celým příběhem, na sebe váže další postavy, u nichž autorka bez sentimentu vykresluje jedinečnost lidských životů. Stěžejním okamžikem je 17. listopad 1989, kdy Eman schytá na Národní třídě při demonstraci ránu do hlavy pendrekem a skončí s trvalým poškozením mozku v psychiatrické

Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky. Není v tom sama; Reinera nepřitahuje exotika extrémů, svět jeho povídek ukazuje takříkajíc ke střednímu proudu, kde nás chtě nechtě pluje (či se stébla chytá) nejvíc, kde žijeme své příběhy ve vlastní šťávě: Může za to matka, otec nebo

Román Konec karnevalu líčí formou zasněných vnitřních úvah i dialogů okouzlení fyzickou i duchovní láskou, jen zdánlivě věčnou. Mladý hrdina Pedro se nemůže smířit se zradou své životní lásky, a ve snaze znovu nalézt sám sebe a svou duchovní rovnováhu a zapomenout na vnitřní trápení se vydává za strýcem Jorgem. Tento vzdělaný malíř a filozof, bratr Pedrova zesnulého otce, žije na ostrově věčného jara

Spěcháte? Máte málo času? Vadí vám zbytečné řeči? Máte rádi věcnost a stručnost? Kniha Jana Žáka, jenž celý svůj život zasvětil sportu, vychoval řadu vynikajících sportovců a zná cenu času, je právě taková, protože směřuje k jádru věci rychle a bez zbytečného plýtvání slovy. V této knížce najdete kromě jiného i nekonvenční recepty na řešení různých životních situací, po sondě do myšlení dětí se setkáte

Světově proslulý spisovatel K. je zatčen při poslední návštěvě rodné země a souzen za údajné šedesát let staré udání. O nezkušenou novinářku Annu se v souvislosti s utajovaným případem zajímá policie a život Michala je od narození záhadně ohrožován každou novou knihou, kterou K. vydává. To jsou výchozí situace hlavních postav této románové prvotiny. Jak napovídá podtitul \"román, kde není ani slovo

Román inspirovaný komediálním televizním seriálem. Čeho je muž schopen pro lásku ke své ženě? Pokud ji miluje, dá se říct, že všeho na světě. Například zúčastnit se hudební soutěže, aniž by uměl hrát na nějaký hudební nástroj či zpívat. A pokud mu schází spoluhráči do kapely, i s tím si dokáže poradit. Má přece přátele a s jejich pomocí zvládne překonat jakoukoli překážku. A tak se během jednoho horkého

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel

Osudy rodin žijících v osoblažském výběžku, jejichž každodenní dojíždění za prací do měst a míst ležících na východě je typickým znakem obyvatel, kteří tu žijí. Přesto tvoří základ rodiny, které zde pracují a prožívají své osudy. Zamazalovi, Janderovi z Osoblahy, rodiny Řeháčků či Rannsdorfů z blízkého Krnova, ty všechny udávají někdy lahodný, někdy břeskný tón společného soužití. Území vábí romantické

Tragédie Aloise a Viléma Mrštíkových, která měla premiéru v Národním divadle roku 1894, kritizuje poměry na vesnici, zejména co se týče postavení ženy. Titulní hrdinka je proti své vůli provdána za bohatého vdovce, manželství však není šťastné a manželovi jde spíše o věno než o ni. Když se její manžel pokusí zabít jejího milence, Maryša se odhodlá k zoufalému činu.

»Popelův román Ohledávání času přítomného naopak až bobtná nejen imaginací, s níž je příběh rozvíjen, ale i stylem, který je košatý, bohatý a nutí některé pasáže vyslovovat nahlas, propukat smíchem či trnout. Románový projekt, jak signalizuje už název, je vystavěn na půdorysu velkých modernistických románů – nejen Hledání ztraceného času, ale i Kafkových románů, Haškova Švejka, Klímova Utrpení knížete

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob,

Španělská zoo, vietnamský Hanoj a poslední samec západního černého nosorožce žijícího v zajetí v KLDR. Výbušný ředil Madridské zoo, ke všemu odhodlaný plukovník zimbabwské armády, prezident Mugabe, vůdce Kim Čong-un a nádherná vietnamská mafiánka. Mohou mít tyto postavy a státy něco společného? Autorovi se podařilo spojit zdánlivě neslučitelné a vytvořit napínavý příběh plný bizarních situací a humoru.

Hravé příběhy se vyjadřují k současnosti, jsou strohé, úsporné a chladné. Bez emocí a sympatií vstupují na scénu hrdinové, kteří se domnívají, že život je oblíbená hra. Touží po ní a dožadují se jí. Pro dobrou hru by mnozí udělali cokoliv. Postupně se ukazuje, že mezi životem a hrou je zřejmě hranice a že jen málokdo hru v jejích hranicích udrží. Ale hra, to je hlavně zábava, leckdy za jakoukoliv cenu.

Vstupenka do světa umění na nečekaných místech František má pomalovaný celý dům včetně branky a plotu. Vlasta žije ve starém domě a z jeho oken kreslí fáze měsíce; na vylisované listy maluje znaky měst a papíry, kam před půlstoletím zaznamenala příběhy vymyšlené rodiny, podpaluje v kamnech. Pavel má vymyšlenou celou soustavu zemí, kreslí pro ně budovy i krajinu; dlouhá desetiletí zaznamenává počasí