Otevřené tělo znamená vydanost člověka prostorům a času. Ocitáme se v tělních útrobách, sledujeme kosti, svaly a orgány, tělo je často průhledné, rozplývá se, dokonce vůbec neexistuje. Zatímco jazyk je převracen naruby, básně jsou běžně sepnuty do forem. Sbírku bez oddílů, plynoucí v jednom dechu, prokládají básně z cyklů jako Dětské scény a Příšerné sonety. Oproti mikrohororům Příšerných sonetů dochází

Tato desátá knížka Jana Žáka je výborem z jeho bohaté literární tvorby, která se vyznačuje stručností a věcností. Jeho verše se poněkud vymykají básnickým zvyklostem, jsou spíše poetickým vyprávěním než pouhou hrou se slovy, kterou nabízí novodobá poezie. Čtivost je zaručena rytmikou a důsledným rýmováním veršů, které nenásilným způsobem čtenáři přibližují děj, o který v básničkách není nouze: …Už

Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše. Jejich aktuálnost navíc podtrhují křehké a citlivé ilustrace současné známé české malířky a grafičky Míly Fürstové, která se svým smyslem pro detail a jemnou poetikou svých děl dokonale napojila na myšlenkový proud

Výbor z poezie básníka, prozaika, dramatika, kritika, esejisty a překladatele Otakara Theera (1880–1917) přináší po více než sedmdesáti letech jeho verše v samostatné knize. Tvoří ho průřez všemi Theerovými básnickými knihami i verši do sbírek nezařazenými. Doplněn je obsažným doslovem editora svazku, básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice. Otakar Theer začal tvořit již v době svých gymnaziálních

Básně, slovní hříčky, obrácenky, minipovídky, rýmovačky. Mimo a nad s přátelskými zákusky.

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260. Ostrov v souostroví čtenáři poodhalí poměry ve věznici v Ostrově nad Ohří, kde byli za komunistického režimu

Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké,

Druhá básnická sbírka autorky, jež tematicky opět vyzvedává podzim života. Činí tak formou křehké lyriky obsahující nosné barvy nostalgie, něhy a touhy po životní vyrovnanosti a kráse ducha.

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tam vrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé

Po nahrávkách O smrti i vesele a Písně pro Ježíše vydává MCP třetí CD. Po tématu smrti a tématu modlitby téma písňového smíchu. Drsný středověký Mastičkář, renesanční veselá zvířátka a ožralí Němci, barokní jezovitská Zapalte kacířské bludy, pohoršlivé písně ze sbírek Jana Jeníka z Bratřic a z Obrátilových Kryptadií, na závěr pak ukázky z nově objeveného rukopisu Vídeňské listy. Nahrávka je doprovozena

Báseň se nezrodí, když autor zrýmuje pár slov. Skutečná poezie vznikne teprve, když se autor umí originálně podívat na svět. Když jej umí nejen vnímat, ale i vyložit jako básník. Tak jako Karel Klatt, laureát výroční ceny Spolku slovenských spisovatelů. Drsně poetické Klattovy texty doprovází v této knize pozoruhodné fotografie Luboše Y.Koláčka.

„Plamínek lásky v sobě mám, hoří pro všechny, které v mysli mám.“ Kniha Okamžiky odráží různé pocity a reakce spisovatelky na životní situace v podobě krátkých glos, poetických obratů a básní. Autorka svou vlastní citlivou a poetickou formou inspiruje čtenáře k víře, že po temnotě nakonec vždycky vyjde světlo.

V ruce držíte knihu krátkých básní psaných s lehkou (sebe)ironií. Verše se dotýkají jak „klasických“ témat zahrnujících ženy, muže a vzájemné vztahy, tak lehce filozofických témat smyslu života, lásky, duše, stárnutí, života či smrti. Autor básní, pro něhož představovala tvorba básnické prvotiny určitou formu terapie, čerpá inspiraci ze své barevné životní zkušenosti z téměř třicetiletého manželství,

Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poesie prosté a krásné.

Sbírka básní Tomáše Tajchnera nese název brakové pálenky E&J [í and dží], mezi svými konzumenty známé jako easy jesus. Při jejím konzumování spolu s autorem vzlétáme do výšin, jen proto, abychom propadli hrdlem až na samé dno láhve a zakusili pachuť existenciálního souboje o něhu.

Víno od nepaměti jitřilo smysly člověka a probouzelo v něm touhy, které by zřejmě i jemu samotnému zůstaly skryty. Ctirad Králík (* 1959) ho nejen \"chutná\", ale umí i z hroznů dozrávajících na svazích malebné Pálavy stvořit vína, ve kterých je cítit jeho velká snivá duše. Největším zadostiučiněním pro něj je, nacházíme-li my ostatní v Sedleckých vínech, kterým dává tvář, souznění s jejich tvůrcem.

Václav Hons (*1938) vydal přes 30 básnických sbírek, z nichž posledních 18 vyšlo v nakladatelství Radix. Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Jeho básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství

Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení,

Sbírka básní a textů Zrcátka Marty Marinové odráží poezii všedních okamžiků, které zná každý z nás. Většinou zmizí dřív, než je stačíme zachytit. Někdy v nás probudí emoci, jindy zašlou vzpomínku, prohlédnutí, nebo jen zlehka brnknou o strunu kdesi v nás. A na chvíli rozehrají skrytý příběh, s laskavostí i humorem. Básně doplňují kresby Terezy Kučerové. Ty však nejsou pouhou ilustrací. Žijí svým vlastní