Kniha je velmi dobře rozdělena do logických částí. Je psána tak, aby jí porozuměli i laici, kteří se chtějí dozvědět něco nového, ale ne na akademické úrovni. Množství fotografií, časová osa, rozřazení do kapitol dějiny dobře zpřehledňují. Čtenář si může jednoduše vyhledat přesně to, co ho zajímá, aniž by se musel prolouskat hutným textem.

Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako příběhy, jež v Bibli nenajdete nebo jako veškeré židovské legendy v kostce. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem ústní Tóra. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter písemný a ústní nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným fyzickým artefaktem, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s hmotným textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde, jsou dodatečným výmyslem rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by Tóra nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že Tanach je Chrámem po churbanu: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.

Židovský náboženský myslitel Sa'adja ben Josef (882–942) je autorem teologicko-filozofického pojednání Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. O tomto textu lze bez okolků tvrdit, že je revoluční, a to jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské nábožensko-právní literatury totiž dokládá „zrození autora“ a představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud. Autor v něm mluví za sebe bez uvádění řetězce tradentů a píše de facto první vědeckou monografii v židovském prostředí. Spis si klade za cíl být didaktickou příručkou poskytující čtenáři jasnou oporu pro mezináboženské polemiky, které byly nedílnou součástí intelektuálního života kosmopolitního Bagdádu první poloviny 10. století. Autor proto čtenáři představuje jediný správný názor na vznik světa, na Stvořitele, na důvod seslání příkazů a jejich povahu, na duši, posmrtný život a na řadu dalších témat.

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Dle této tradice má v bibli každá maličkost svůj význam – příběhy, jednotlivá slova, číselné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Text modlitby, nad kterou se v knize rozjímá, vychází z rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, raných překladů do aramejštiny psaných v syrském písmu. Tyto rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století.

Kniha významného amerického badatele v oblasti židovských dějin a náboženství, nyní již emeritního profesora Davida J. Halperina (?1947) ze Severokarolínské univerzity v Chapel Hill, zavede čtenáře do oblasti židovského výkladu vybraných kapitol z Ezechielova proroctví, jež zahrnují vizi Božího trůnního vozu (hebr. merkava). Zkoumá společné vlastnosti i ojedinělé rysy, jichž nabývají související motivy a obrazy v písemných pramenech počínaje prvotními vrstvami výkladů (v apokalyptice, midrašových sbírkách, v obou Talmudech či v literatuře Hejchalot) až po jejich proměnu ve zdrojích raně křesťanských a islámských. Důraz přitom klade na rozbor záznamů spojených s mystickou praxí, tzv. dílem merkavy, přičemž vše sleduje v rozmezí prvních antických století až do raného středověku. Autor se ve svých polemikách se současnými představiteli oboru i v dialogu se starověkými autory snaží odpovědět na otázku míry homogenity tehdejších tradic výstupu do nebes a v nich zakotvené praxe, jež se někdy odehrávala v oblasti podzemních proudů mystiky, gnóze a magie. Zde předpokládá vývoj jisté opozice či alternativy vůči formujícímu se rabínskému proudu, která podle něj vycházela z řad méně vzdělaných laiků, příp. konvertitů, navíc v mladém věku plném vnitřních dilemat. Při interpretaci jejich prožitků dochází k závěrům plynoucím z psychoanalytických východisek, aniž by se čtenář musel obávat přílišného zjednodušování: své metody spojuje s náročným požadavkem svobodného, ale nikoli svévolného přístupu.

Obrazová publikace Sedmero požehnání má být průzorem do světa, který je současnému člověku vzdálený a málo známý. Má mu poskytnout obraz komunity, která si střeží svůj poklad především ve svých srdcích, a který probleskuje i v přítomných černobílých fotografiích. Název knihy odkazuje k rituálu Sedmi požehnání (ševa berachot), která jsou recitována během židovského svatebního obřadu. Setkání tradičních Židů nejrůznějších směrů u hrobů významných učenců, rabínů a cadiků, o nichž vypráví doprovodné texty Daniela Soukupa, je totiž svého druhu mystickým zasnoubením, při němž se spojují duše tohoto světa se světem příštím. Každý ze sedmi rabínských járcajtů (výročí smrti) zachycených objektivem fotoaparátu Jindřicha Buxbauma je zároveň příběhem sedmi významných duchovních vůdců, kteří jsou pro židovské společenství trvalým požehnáním. Texty Daniela Soukupa si můžete přečíst v češtině i angličtině. The photo book Seven Blessings is intended as a glimpse into a world which is quite distant and little known at present. It should provide a picture of a community, which guards its treasures primarily in the hearts of its members and which is allowed to shine out in these black and white photographs. The name of the book refers to the ritual of the Seven Blessings (sheva brachot), which are recited during the Jewish wedding ceremony. Meetings of traditional Jews of various streams at the graves of renowned scholars, rabbis and tsaddiks, which is the theme of the accompanying texts by Daniel Soukup, are a kind of mystical engagement, in which the souls of this world are linked with the world to come. The seven listed rabbinic yahrzeits (anniversaries of deaths), depicted with an objective camera by Jindřich Buxbaum, are also the stories of seven celebrated spiritual leaders who amount to a permanent blessing for the Jewish community.

Kniha představuje čtenářům chasidismus, podnětné lidové hnutí, které vzniklo v rámci východoevropského judaismu osmnáctého století, na příkladu jednoho z prvních chasidských spisů. Kromě prvního českého překladu Cavaat Ha-RIBaŠ obsahuje kniha také originální hebrejský text, komentář osvětlující obsah jednotlivých textů, odborný úvod zasvěcující do problematiky a glosář použitých hebrejských termínů. Cavaat Ha-RIBaŠ ve-hanhagot ješarot (1793) odkazuje svým názvem na zakladatele chasidismu rabiho Jisraela ben Eliezera zvaného Baal Šem Tov. V celkem 144 textech je zachyceno učení prvních tří generací chasidského hnutí zaměřené na etiku každodenního života. Texty jsou obsahově rozmanité, spojuje je téma rezonující celým spisem, jímž je správná a úplná služba Hospodinu. Tento překlad dává českým čtenářům jedinečnou možnost nahlédnout do myšlení raného chasidismu prostřednictvím pramenného textu.

Originální pojednání o struktuře židovské liturgie, vypracované katolickým odborníkem zabývajícím se vztahem židovství a křesťanství.

Pojednání o životě a díle proslulého židovského učence, jemuž je připisováno autorství Zoharu, základního kabalistického spisu, jenž obsahuje mystické výklady biblických textů.

Autor nabízí nový pohled na nejkontroverznější a nejzáhadnější práci Sigmunda Freuda, jedinou z jeho knih s židovskou tematikou: Muž Mojžíš a monoteistické náboženství. Je Freudův výklad, že Mojžíš byl Egypťan, koncept monoteismu přejal z egyptských představ a byl Židy zabit poté, co jim monoteismus představil, opravdu psychologickým dokumentem Freudova nevyřešeného vztahu k vlastní židovské identitě? Yerushalmi naproti tomu za použití historické a filologické analýzy knihu představuje jako Freudův pokus pod stínem nacismu odkrýt, proč jsou Židé takoví, jací jsou, a dochází k velmi zajímavému přehodnocení pocitů, jež Freud choval vůči antisemitismu a nežidovskému světu, a především hloubky a intenzity Freudovy identity coby „bezbožného Žida“. Vychází v edici Judaica

Proč Židé pokládají na hroby kamínky a ne květiny? Proč má ukazovátko na Tóru tvar lidské ruky? Proč podle židovské tradice dosahuje chlapec náboženské dospělosti ve třinácti letech a dívka ve dvanácti? Proč při židovské svatbě nevěsta sedmkrát obchází ženicha a z jakého důvodu by měl ženich na konci obřadu rozdupnout skleničku? Tyto otázky a mnohá další židovská témata osvětluje kniha MAZAL TOV! od rabína Davida Maxy. Autor v ní hovoří o židovské tradici, vysvětluje její svátky a obřady, mluví o síle židovské kultury přecházet mezi starým a novým a udržovat obojí v rovnováze. Vše v jedinečném a vstřícném jazykovém pojetí pro kteréhokoli zvídavého čtenáře. Kniha MAZAL TOV! přibližuje alespoň zlomek z ojedinělého příběhu starobylého národa, který navzdory všem strastem a útrapám stále tvoří a buduje. Je určená čtenářům z České republiky, země, která je s židovskou historií úzce provázána.

A zsidókról eddig tankönyveink csak a holokauszt kapcsán írtak valamennyit. A magyar történelemben játszott szerepükről, kultúrájukról, vallásukról, etikájukról, humorukról semmit.Másféleképpen felnövő új nemzedéket szeretnénk, amely reálisabban értékeli a világot? Amely nem esik téveszmék áldozatául? Amely élni tud az együttműködés és az egymástól való kölcsönös tanulás lehetőségével?Ez a könyv ebben szeretne segíteni. Bemutatja a zsidó vallást, az ünnepeket, a szokásokat, az életvitelt, a kóserság törvényeit, a zsidóság szent könyveit, külföldi és hazai történelmét, fontosabb magyarországi műemlékeit, a legismertebb antiszemita vádakat, kiindulópontjaikat, következményeiket és cáfolataikat, a zsidósággal kapcsolatos legfontosabb történelmi személyiségeket, és képet rajzol Izrael Állam életéről is. Részletesen szól a zsidó kultúra és életmód értékeiről. Bemutatja a nők tiszteletét a zsidó közösségekben, a zsidó vallásjog demokratikus szerkezetét, a zsidó vallás racionális problémamegközelítését, emberközpontú moralitását, a kultúra iránti nyitottságot, a zsidó nevelést, valamint a zsidó humort, amely még a legnehezebb helyzetekben is meg tudja nevettetni az embereket. 

„A magyar származású izraeli történészek a kötetbe foglalt tanulmányaikban szokatlan módon közelítenek a magyar zsidó múlthoz. Újdonság a zsidó társadalomtörténet Jakov Katz által kezdeményezett megközelítése és újdonság az is, hogy a modern kori magyarországi zsidóság ortodox, sőt ultraortodox áramlatai kerülnek ezúttal reflektorfénybe. A Michael K. Silber által szerkesztett tanulmánykötet ahhoz segít bennünket hozzá, hogy a korábbiaknál teljesebb képet alkossunk a zsidók magyar társadalomba való betagozódásának ellentmondásos folyamatáról.” – Gyáni Gábor, történész

Strhující životopis Deborah Feldman konečně v češtině! Deborah prožila celý svůj život ve fanatické náboženské sektě chasidských Židů v americkém Williamsburgu. V sedmnácti letech jí bylo domluveno manželství a očekávalo se od ní, že se stane správnou židovskou manželkou, bude se starat o domácnost a splní svou nejzásadnější povinnost: zplodí potomka. Uvězněná v sexuálně a citově nefunkčním manželství se devatenáctiletá Deborah rozhodne utéct a upřednostnit svobodný život před rodinou a tradicí. Deborah se tak konečně otevírá úplně nový svět plný možností, ve kterém se musí rychle zorientovat. Minulosti se totiž tak snadno uniknout nedá a pošpiněná rodinná čest se v takto ortodoxní víře rozhodně nepromíjí… Podle knihy vznikla minisérie společnosti Netflix.

Kniha vrchního rabína britského Commonwealthu, sira Jonathana Sackse – O svobodě a náboženství obsahuje třicet šest zamyšlení, ve kterých se rabín Sacks zabývá problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. Tato kniha dále rozšiřuje a prohlubuje texty Příběhů Tóry. Právě její autor dr. Jan Divecký volně přeložil a uspořádal výběr z cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation. Z názvů kapitol vybíráme: Násilí ve jménu náboženství • Víra a odvaha • Babylonský příběh • Dlouhá cesta ke svobodě • Judaismus a islám • Modlitby praotců • Esav s lidskou tváří • Vyvolení a ti druzí • Morální dilema • Tváří v tvář vlastnímu osudu • Revoluce času • Efraim a Menaše.

"Odkud ale bere židovská tradice jistotu, že trest, který Izrael postihl, není trvalého charakteru, a že dříve nebo později zcela nezanikne mezi národy? Vždyť národ, zbavený přirozených vazeb, které mu poskytuje společně obývaná země, společný jazyk a zkoušky, jimž je ve své zemi vystavován, je v rozptýlení mezi jinými národy odsouzen k postupné ztrátě identity a rozplynutí se v prostředí, které ho obklopuje." Ve svém nejnovějším eseji Avonam („jejich vina“) se rabín Efraim K.Sidon věnuje tématu, které již více než sto let představuje ohnisko sváru uvnitř tradičního judaismu: je pro Židy z náboženského hlediska přípustné požadovat politickou samostatnost, nebo mají setrvávat ve vyhnanství, aby odčinili svou vinu? Mají trpělivě očekávat příchod Mesiáše, nebo mají právo uspíšit konec diaspory a vyjít sebevědomě vstříc novému věku?

Piate rozšírené vydanie knihy Jaroslava Franeka Judaizmus uvádza čitateľa do širokého spektra otázok súvisiacich so židovským duchovným svetom, objasňuje základné židovské náboženské predstavy a pojmy, popisuje rôzne náboženské prúdy, ktoré sa v priebehu dejín vyformovali, vysvetľuje historické pozadie ich vývoja. Nepredpokladá u čitateľa žiadne špeciálne vedomosti a poskytuje odpovede na množstvo otázok. Uvádza všetky sviatky židovského liturgického roka, popisuje bohaté dejiny židovského národa od biblických čias až po súčasnosť. Samostatné kapitoly sú venované histórii slovenského židovstva, sionistickému hnutiu a dejinám štátu Izrael vrátane izraelsko-arabských vojnových konfliktov. Knihu doplňujú vybrané texty Talmudu a krátke ukážky prác židovských autorov, ako aj slovník často používaných pojmov a mien, s ktorými sa stretneme pri čítaní Judaik. Napriek tomu, že ide o literatúru faktu, je čitateľsky príťažlivá, recenzentmi aj čitateľmi oceňovaná.

Výklad prvních dvou kapitol knihy Berešit (Genesis), v nichž autor nachází dva lidské prototypy - kreativního a majestátného (a majetnického) "Adama I" a Bohu oddaného muže smlouvy, osamělého "Adama II". Klasická práce spojující kantovský existencialismus a židovskou teologii. V r. 1964 přednesl Solovějčik úvahu Konfrontace. V ní poprvé nastínil tezi o "dvojím druhu" člověka, založenou na interpretaci dvojí biblické zprávy o jeho stvoření. Solovějčik dochází k závěru, že tak jako Bible popisuje toto stvoření dvakrát, avšak pokaždé jinými slovy, tak existují i dva typy osobností - na jedné straně osobnost jednoduchá, svým způsobem sebestředná, směřující k moci a k ovládnutí přírody, osobnost neohlížející se zpět, tj. osobnost nekonfrontovaná; a na druhé straně osobnost pochybující, uvědomující si jak svou existenci, tak i nepřekonatelný rozpor mezi tím, "čím je, a tím, čím by měla být". Tato teze se pak stala základem Solovějčikova eseje Osamělý člověk víry. Rabi Josef Dov (Bär) Solovějčik (1903-1993) byl talmudista, filosof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením. V češtině vyšla jeho kniha Halachický člověk (Academia, Praha 2012).

Židé v českých zemích. Společná cesta dějinami nabízí nový pohled na dějiny Židů v českých zemích od raného novověku po současnost. Příběh židovských komunit autoři nahlížejí jako součást dějin českých zemí a prostřednictvím dobových pramenů i výpovědí se zaměřují na perspektivu Židů, zejména na sociální a kulturní provázanost židovského a nežidovského obyvatelstva. Jednotlivé kapitoly spojují témata migrace, náboženského života a vzdělávání, občanství a židovské autonomie, genderu a rodiny, paměti a vzpomínání. Tyto perspektivy revidují konvenční chápání židovské minulosti a současnosti ve střední Evropě a plněji zachycují rozmanitost a mnohotvárnost života Židů v českých zemích.

Svým tématem stojí kniha na pomezí lingvistiky a teologie. Po základním přehledu teorií, na nichž je založena následná analýza, rozebírá metafory obsažené v konceptualizaci hebrejského výrazu ???? (tóra/zákon) a příbuzných termínů ve Starém zákoně. Pozornost věnuje rovněž překladům vybraných metaforických výrazů z Jeremiáše a Sofoniáše do moderní češtiny a angličtiny. Případová studie v závěrečné kapitole analyzuje pojmové metafory v učebnici Compass: Manual for Human Rights Education with Young People a ukazuje tak biblické (židovské a křesťanské) kořeny samotné idey lidských práv.

Vychází druhé vydání hebrejsko-české edice Pěti knih Mojžíšových - Chamiša chumšej Tora. Přináší úplnou hebrejskou edici základního textu judaismu spolu s paralelně tištěným českým překladem, který v letech 1998-2012 vytvořil vrchní zemský rabín Efraim Sidon. Hebrejský text i překlad jsou rozděleny do kapitol a členěny do týdenních oddílů (parašiot), předčítaných během ranní modlitby o šabatu. Biblický text je doplněný haftarami (čtením z proroků) k jednotlivým týdenním oddílům Pěti knih Mojžíšových, tak jak se recitují v synagogách. Druhé vydání vychází s několika revizemi původního překladu.

Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme však šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy's, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem; nebo Ester, svéhlavou matku rovněž z chasidské komunity, která obhajuje nutnost tabu a hádá se s Margot o ultraortodoxní výchově a vzdělání, a objeví se dokonce i královna Matylda. V Minjanu se ale setkáme také s Margot Vanderstraeten v nejlepší formě: někdy je vážná, někdy lehkovážná, sem tam ironická, ale vždy se s upřímným zájmem snaží svým světským způsobem navázat kontakt se sousedy, kteří v jejím blízkém okolí vedou tak odlišné životy.

O vrcholné důležitosti ústní Tóry, bez níž by Tóra nikdy nebyla celá, vypovídá jedna kouzelná chasidská historka, kterou zmiňuje novodobý izraelský filosof a historik Gershom Scholem. Měl-li slavný Jisrael ben Eliezer, zvaný Baal Šem Tov, zařídit cosi veledůležitého ve prospěch veškerého stvoření, odebral se na konkrétní místo v lese, rozdělal oheň a pohroužil se do hluboké meditace. Když skončil s modlitbami, vrátil se domů a shledal, že přání bylo vyslyšeno. Když měl o generaci později učinit totéž Magid z Mezriče, známý jako Dov Ber, rovněž zamířil na ono místo v lese. Rozdělávat oheň už nesměl, ale devekut ovládal a v duchu se dovedl bezprostředně spojit s nebeskou mocí. I to přineslo kýžený výsledek. Poté, opět o generaci později, se potřeboval stejného úkolu zhostit rabi Moše Leib ze Sasova. Oheň rozdělávat nemohl a tajné meditační techniky, bez nichž se modlitba neobejde, už neovládal. Znal však ono místo v lese a kupodivu stačilo i to. Na svém zámku, o další generaci později, usedl pak na zlatou stolici rabi Jisrael z Rižinu a vážně se zamyslel. Uvědomoval si, že oheň rozdělávat nesmí, modlit se neumí a tajné místo v lese nezná, leč řekl si, že je o tom schopen vyprávět. A zjistil, že to funguje také. Druhý díl Legend Židů je ze čtveřice nejkratší. Vypráví převážně o osudech Židů v Egyptě. Nejprve nás seznámí s Josefem, jenž se z otroka vypracuje na mocného správce země egyptské, poté nám vylíčí strastiplný zápas Jóbův a nakonec i celou egyptskou anabázi Mojžíšovu, završenou slavným odchodem Židů z Egypta.

Kniha Ester, Kniha Rút, Pláč Jeremiášův, Píseň písní, Kniha Kazatel Pět svátečních svitků tvoří součást třetí části Tanachu, kterým jsou Spisy. Svitky jsou čteny při židovských svátcích: Píseň písní se čte o Pesachu a na šabat chol ha-moed, Kniha Rút se čte o svátku Šavuot, Pláč Jeremijášův (Ejcha) se čte 9. avu, Kniha Kazatel o Sukotu a Kniha Ester o svátku Purim. Dvojjazyčné, hebrejsko-české vydání, vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Blažek a v překladu vrchního zemského rabína Karola Efraima Sidona. Z hebrejštiny přeložil Karol Efraim Sidon

Text knížky vychází především z primárních pramenů, ale i z nejnovější světové sekundární literatury. Obsahuje základní faktografii rabínského judaismu mezi 2. a 18. století n. l. v oblastech, jako jsou svátky, přechodové rituály, věroučné koncepty nebo liturgie. Zahrnuta je ale také problematika vnitřního uspořádání židovské obce jako menšinové společnosti a jejích interferencí s většinovou společností křesťanské střední a východní Evropy.

„Jmenuju se Kamila a rozhodla jsem se stát první českou rabínkou.“ Jak dojde k tomu, že se žena bez židovských kořenů rozhodne konvertovat? Kamila Kopřivová alias Rabínka v zácviku vás provede nejen vlastním příběhem, ale také všemi podstatnými aspekty judaismu. A připravte se, že si posvítí i na ty neortodoxní – třeba na židovský feminismus. Součástí jejího vyprávění je i představení liturgického roku nebo významných židovských žen, které se nesmazatelně zapsaly do dějin. Šalom alejchem!