Jitka, takové běžně hezké, ale citlivé a vnímavé děvče kolem dvaceti, nevěří komunistům v socialistickém Československu snad ani to, že Země je kulatá. Kvůli bezvýznamné příhodě (policie ji přistihne na ilegálním koncertu v Praze) má zavřenou cestu ke studiu. Rozhodne se, že zkusí štěstí na Západě, a podaří se jí emigrovat. Teprve pak zjistí, že existují věci jako „azyl“, „pracovní povolení“ či „uprchlický

Šedesátá léta představovala v tvorbě Ladislava Fukse (1923—1994) nejproduktivnější dekádu, z níž Česká knižnice vybírá tři reprezentativní, čtenářsky velmi oblíbené prózy. Autorův literární debut Pan Theodor Mundstock (1963), v němž Fuks vylíčil úzkostný vnitřní svět duševně vyšinutého člověka vyrovnávajícího se s obludností nastupujícího fašismu, následuje panoptikálně hororový Spalovač mrtvol (1967),

Další kniha Martina Ryšavého, mj. autora oceňovaných próz Cesty na Sibiř a Vrač, je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání; kniha však neobsahuje žádnou jeho odpověď. Zlaté vidění tak můžeme číst jako nejednoznačným

Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu vybombardovanou krajinu obydlenou troskami. Spolu s vypravěčem se nejistě dotýkáme prapodivných novotvarů, a mů­žeme se ptát: Budou držet nebo se proboří a prolnou do jiné podoby? Vyrostly Němcovy

Venkov i malé město, dávné časy i události roku 1968 přibližují dvě dosud nepublikované prózy Vlasty Javořické. Děj, plný nečekaných zvratů i skvělých popisů přírody, čtenáře zcela zaujme a uchvátí. Jaro, které na sebe nechalo tak dlouho čekat, konečně přišlo.

Díky bezbřehé svobodomyslnosti zdejšího hostinského, kterou by nezasvěcení mohli považovat za lhostejnost a bordelářství, si hosté přizpůsobili hospodu k obrazu svému a zaplnili ji bizarní směsicí nejroztodivnějších předmětů od aristonu po vycpaného kosa. Postupem času se ze štamgastů stali přátelé, ovšem žádná idyla netrvá věčně. Do údolí nevybíravým způsobem vtrhne majitel cirkusu a začne skupovat

Život rozvedenej matky s deťmi je ako jazda na horskej dráhe – krátke vzostupy, prudké pády, jazda bez zastavenia stále vpred, ale v uzatvorenom kruhu. Autorka svojím typickým humorom rozpráva o porevolučnej dobe, keď ako žena s požadovanou vekovou hranicou solídneho uplatnenia hľadala spôsob, ako uživiť svoje tri deti. S časovým odstupom a pod autorkiným uhlom pohľadu vyznievajú aj mnohé neúspechy

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých let. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena

Verona se na rodičovské dovolené cítila osaměle a nebyla jediná. Přihlásila se do diskuzního klubu na internetu a zjistila, že podobný problém tu řeší i další ženy. Každá v jiném věku, v trochu jiné životní situaci, každá se svým příběhem a každá s touhou dělit se o své pocity s ostatními. Veronu osudy devíti kamarádek tak zaujaly, že se je rozhodla převyprávět a možná tím vyřešit i příběh vlastní.

Herec Alvin Karr možná zavraždil svou ženu, invalidní Ruttu. Tato zatím neprokázaná událost svedla do soudní síně tři soudce, žalobce, obhájce, zapisovatelku a samozřejmě obžalovaného Alvina Karra. Proces probíhá rutinně podle zaběhnutých pravidel, když do něj vstoupí tajemný muž beze jména (On). Nic nežádá, ale také nic nevysvětluje, jen trvá na své tiché přítomnosti, což mu soud nemůže odepřít. Proces

Existuje dětská otázka, kterou se literární vědci ostýchají si položit: na základě čeho si básník vybírá metrum básně, kterou začíná psát? Jako na všechny dětské otázky je i na tuto velmi těžké odpovědět.“ M. L. Gasparov Publikace Roberta Kolára srozumitelně a přístupně rozkrývá vztahy mezi veršem buřičů a veršem jejich předchůdců, odhaluje tak širší souvislosti a mimo jiné ukazuje, co všechno může

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové

Střídavé štěstí je další povídková kniha oblíbených autorů první poloviny minulého století, jejichž příběhy vyprávějí o tom, kolik trápení musí člověk unést, aby neklesl, kolik odvahy a vůle je potřeba vynaložit, aby mohl znovu vykročit.

Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit. Stárnoucí manželé Novákovi si užívají svůj poklidný maloměstský život, dokud si osud neusmyslí, že jim ho - stejně jako dalším osmi miliardám lidí - úplně převrátí naruby, protože zkrátka začnou padat stromy. Banální a ve své podstatě vtipná událost, která ale dokáže roztočit vír naprosto absurdních událostí, kterým rodina musí čelit. A ochranné přilby

Jádro příběhu se odehrává v na pohled klidném městečku na jadranském pobřeží Chorvatska krátce po skončení balkánské války a v nedalekém potápěčském centru. To si pořídí instruktor Dan, který si tak splní dávný sen. Potápí se v jeho okolí jak se svými klienty, tak i s přítelkyní En. V Danových vzpomínkách se děj vrací i do časů, kdy v prostředí tzv. diktatury proletariátu vznikaly v Československu

Josef Váchal (1884–1969) vydal svou tištěnou knihu Christian Heinrich Spiess počátkem roku 1933. Základní text veršované skladby napsal v roce 1931 a posléze doplnil kratší predmluvou a věnováním na podzim roku 1932. Texty mají tři hlavní protagonisty, Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), představitele německé romantické literatury druhé poloviny 18. století, Josefa Váchala a jeho milovaného psa,

Půvabná, leč poněkud submisivní Linda je po svatbě se sebevědomým Bohdanem přesvědčená, že našla muže snů a její život konečně nabral správný směr. Zamilovaná zprvu ani nevidí, že s ní partner obratně manipuluje, aby na něm byla zcela závislá. Jakmile pak otěhotní, přestane manželovy manévry řešit a věnuje se hlavně mateřství. Stačí však jedno setkání s bývalým milencem a všechno je rázem na prach.

V životě nastávají situace, kdy se člověk nečekaně potká s naháčem. Autor tentokrát nemá na mysli zrovna sex, ale okamžiky všedního dne. Výběr povídek této knihy se věnuje danému tématu - nahotinky a naháči v běžném životě. Nejčastěji tu jsou příběhy se soukromým detektivem Karlem Schwarzem, který s kolegy Marií a Bedřichem řeší případy více či méně spojené s nahými lidmi. Například pátrá po údajně

V Božích mukách, první samostatné knize Karla Čapka z roku 1917, dostupuje jeho umění prvního ze svých vrcholů. Stavební princip jedenácti novelových balad spočívá v tom, že v nich všechno směřuje k nějaké neviditelné, neznámé nebo nerozluštitelné události: k původu záhadné stopy nalezené ve sněhu, k osudu dívky uprchlé z domova, k povaze a osobě prchajícího zločince, k cizí minulosti. Vše v ději ukazuje

Babí léto spojuje tři malé romány — tři novely s poutavým příběhem a nepředvídatelným koncem, který se ale ukáže jako nejlepší pro hlavní hrdiny. Stárnoucí klavírista Wenig se zamiluje do krásné, ale povrchní Laury. Jeho romantická hra na city a lásku je Lauře k smíchu a málem by za ni Wenig zaplatil životem, kdyby v pozadí nestála zralá a chápavá zachránkyně. V druhé novele vystupuje Doris Téglová