Anton Pavlovics Csehov nagy drámái közül talán a Három nővér a legnépszerűbb: a jellegzetesen orosz történet az elakadt életekről nemcsak a színpadok állandó repertoárdarabja, de olvasmányként is eleven élmény. „Rengeteg apró, hétköznapi mozzanat, több hol eltávolodó, hol egymásba fonódó szál, nem magyarázó, sokkal inkább árulkodó szavak, tekintetek és gesztusok – még hogy nem történik semmi!”, írja

Zborník divadelných hier rovnomenného projektu Divadelného ústavu v Bratislave (Pavol Weiss, Adriana Krúpová, Dušan Vicen, Uršuľa Kovalyk, Miklós Forgács, Dodo Gombár, Peter Janků, Gabriela Alexová, Kamil Žiška, Marek Godovič, Slavka Civáňová, Jana Micenková, Dušan Poliščák, Tomáš Procházka, Samuel Chovanec) Od momentu, keď Henrik Ibsen napísal Nepriateľa ľudu, prvú z moderných hier s environmentálnymi

Slavné drama norského klasika, které v době svého vzniku šokovalo společnost kritickým pohledem na postavení ženy v tehdejší společnosti, je dodnes vyhledávaným titulem v repertoáru českých i světových divadel. Mistrovsky napsaná postava hlavní ženské hrdinky Nory přitahuje nejen herečky, které nutí k vysokému nasazení, ale znovu a znovu přitahuje inscenátory a v neposlední řadě diváky. Vychází v moderním

\"Remélem, hogy a drámák számos részlete az általam fordított szövegben világosabb, érthetőbb, mint a régebbieknél. Érthetőbb lesz, hogy egy jelenetben a szereplők között milyen lélektani viszony áll fenn, gúnyos vagy fennhéjázó, biztató vagy reménykedő, leereszkedő vagy megalázó hangot ütnek-e meg. Ezeket az árnyalatokat egy száz-százötven éves (vagy akár ötvenéves, de szándékosan régiesre hangolt)

Tři hry o něčem jiném se hlásí k dnes menšinovému žánru knižního dramatu a tak – ač se týkají stavu současného světa – si mohou dovolit nebulvární téma. Jsou konfrontacemi typu: obraz a skutečnost, morálka současné reality a etika vyššího řádu, průsečík východního a evropského pohledu „za“ běžnou zkušenost. První hra si dobírá Shakespearova Hamleta, druhá platónské Symposion, třetí pak rozehrává fiktivní

Shakespearova hra Julius Caesar patří k jeho nejznámějším politickým tragédiím. Shakespeare v ní podává strhující příběh nejznámější politické vraždy v dějinách. Jeho divadlo politiky je zároveň až znepokojivě aktuální, neboť jedinečným způsobem předvádí mocenskou manipulaci a klade otázky, které přes vzdálenost času neztratily nic na své naléhavosti. Může být vražda politickým nástrojem státní obrody?

\"Pubi, te, hát te ilyen rafinált vagy, Hogy így dobog a te kicsinke szíved?\" \"A librettó iker-szerencsecsillag alatt született\", így kezdődik Esterházy Péter Daisy című \"operalibrettója\", mely minden olvasói igényt kielégít: van benne egy főhősnő, aki \"valójában\" férfi, egy \"igazi\" főhős, akiből pedig rögtön kettő van, és van benne ármány, szerelem, barokk nagyúr és egy Esz-dúr akkord. A

Jan Amos Komenský, teolog, jazykovědec, spisovatel, myslitel evropského i světového formátu, otec moderní pedagogiky, filosof, poslední biskup Jednoty bratrské, humanista a především člověk, který prožil nesmírně těžký život. Mor, požáry, války, ztráty nejbližších, pronásledování, exil. Obstál v tak těžkých životních zkouškách? Nejen to. „Učitel národů“ dokázal své životní rány zúročit a stal se mimořádným

O vine a treste nad pokazenou polievkou Tri bezmenné postavy, žena, otec a dcéra, sedia za jedálenským stolom a už niekoľko dní obedujú to isté: pokazenú polievku – na iné nemajú. Pri rodinnom obede panuje neznesiteľné dusno, v ktorom graduje vzájomné obviňovanie, aké poznáme z rodinných melodrám, búcha sa po stole kropenom matkinými slzami. Otec tyran, zúfalá bezbranná matka a dospievajúca dcéra ako

Ferdinand von Schirach (1964), vyštudovaný právnik, je nemecky? autor bestsellerov a patri? k najprodukti?vnejs?i?m autorom prevaz?ne krimina?lnych z?a?nrov v ro?znych me?dia?ch. Jeho texty nastol?uju? pra?vne dilemy, ktore? sa sta?vaju? dilemami eticky?mi. V sporoch o vine a nevine, obetiach a pa?chatel?ovi, spravodlivosti, aj o dierach v pra?vnom s?ta?te autor odhal?uje c?loveka a spoloc?nost? vo

Agamemnón, Oběť na hrobě a Usmířené lítice, tak se nazývají jednotlivé části vrcholné řecké antické tragédie z pera jednoho z velikánů světového divadla. Dílo, které patří k základním kamenům dramatického odkazu, vychází v klasickém překladu Ferdinanda Stiebitze jako 115. svazek edice D.

Ve mlýně, na zámku, v lese i lesním zámečku se setkávají reálné postavy (Mlynář, Hanička, Učitelský mládenec, Klásek ad.) s bytostmi nadpřirozenými (Vodníci, Hejkal, Víly) - a urozený svět (Kněžna, Dvořan) je tu konfrontován s prostými vesničany

A Romeo és Júlia (1595) témájának alapja egy olasz novella: Shakespeare a kor szokása szerint nyúlt ismert témákhoz, és teremtett azokból új, önálló alkotást. A novellából kiindulva írta meg a líraiság és a tragédia szintézisének a remekét. Párkapcsolat, szerelem, érzékiség, családi viszály, ifjú nemzedék és öregek ellentéte: örökké aktuális élethelyzetek. Tobzódó életvágy és végzetszerű halál oly

Komedie o třech aktech s předehrou a epilogem.

Hra francouzského dramatika Pierre-Augustina Carona de Beaumarchais. Je to komedie o pěti dějstvých.

Komedie napsaná pro krále komiků Vlastu Buriana, kterou známe ze slavného filmového zpracování. Filmu předcházela divadelní inscenace.

CENA ALFRÉDA RADOKA 2011. Vítězné dílo dramatické soutěže o nejlepší českou a slovenskou divadelní hru za rok 2011, postavené na půdorysu absurdního dramatu.

V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku. Oblíbené téma, které zdobí klasické komedie již od antiky, zpracovává Moliere s notnou dávkou fantazie, což platí nejen o často uváděné zralé komedii i dovádění Skapina,

Souborné třísvazkové vydání dosud napsaných her Václava Havla ve Větrných mlýnech uzavírá šestice jednoaktovek. Dodnes jedinou rozhlasovou hru Anděl strážný, jejíž hlavní postava, spisovatel Vavák, už zřetelně nese rysy pozdějšího Havlova alter ega F erdinanda Vaňka, napsal autor v roce 1968. Ze stejného období pochází i jediná jeho televizní hra, jednoaktová komedie Motýl na anténě. Další zde otištěné