Sbírka básní o osudu, snažícím se ovládnout život člověka, o každodenním boji se světem, ale i o kocourech na plovárně, kterým je to vše úplně jedno.

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Směs básní o realitě života – o překážkách a problémech, se kterými se může setkat jak bytost z přirozena, tak bytost nadpřirozená. Někdy dost vážné, někdy velmi odlehčené, ale v důsledku s jedním sdělením: že život je přese všechno krásný. Jak napsal americký hudebník a básník Jim Morrison, jenž svůj život prožil naplno, ač krátce: „Žádná nekonečná odměna nám nepromine promarnění úsvitu.“

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

KÁPNI BOŽSKOU je už devátou knihou Václava Honse po jeho více než dvacetiletém odmlčení (předchozí sbírky NU CO, LEDA ŽE, TAK JO, VYŽENEŠ DVEŘMI STĚHOVAVÉHO PTÁKA, VRÁTÍ SE OKNEM OKŘÍDLENÝ ŠAKAL, HODINOVÁ VĚŽ, ASKLÉPIOVI DEJTE KOHOUTA, CHOZENÍ PO ALENKÁCH a básnická poema VODNÍ HUDBA, věnovaná osobnosti Georga Friedricha Händela, vyšly v nakladatelství Radix v letech 2015 až 2018). Devítka je magické

Sborník básní a povídek s fotografiemi Hany Rysové.

Básnická sbírka.

Hořká slova z hořké dobyTrojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968), v nichž Jan Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969—1971, úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost,

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná \"existenciální\" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie

Autor čerpá ze svého života. Zajímá ho všechno kolem něho... lidé, příroda, všední den, radost i bolest, zamilování a láska. Prozaická poetičnost jeho básní přináší do života krásu a naději. Některý čtenář přečte knihu jedním dechem, další se zastaví a o myšlenkách bude rozjímat. Verše jsou upřímné a neokázalé. Je z nich cítit radost, naděje a víra.

Telefonem, kapsou, otevíráme bránu do prostoru, který není dimenzovaný na jeden lidský život. Dominantním tématem knihy je zprostředkovatelnost, neustálé kopie kopií a utopený subjekt, který ztrácí běžné lidské vlastnosti a schopnosti. Naše já se cyklí, hroutí se do sebe, je bodem, kolem kterého se vše mění, vzniká a opět zase zaniká — jsme již dávno mrtví, nebo jen sledujeme kurýra, který nám dováží

Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení,

Dramatické básně o všednostech. Výklad světa jako přehlídka zuřivých pozorování, jež konají lidé, věci i zvířata. Samo vyslovování je zde hlavní posedlostí: za každým slovem lze objevit další slovo, které je přesnější, přísnější, bolestivější – v nekonečném stupňování. Šestá sbírka poezie české básnířky žijící v USA.

Výbor z poezie Jany Štroblové obsahuje básně s duchovním přesahem, který v nich byl nenápadně přítomen takřka od samých počátků. Spirituální téma naplno vstoupilo do její tvorby ve sbírce Krajina na muří noze, odkud zve do světa, kde přetrvávají hodnoty, jaké mnozí pokládají za pošetilé: víra, naděje a láska. Stačí však malý posun – krajina se „jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“. Místo plachého

Měl jsem jednou tu čest doprovázet autora této sbírky do provizorního stánku dopravního podniku na jinak sympaticky vintage hlavním vlakovém nádraží Bratislavy. Šel si vyřídit seniorský průkaz, aby mohl bezplatně cestovat autobusy nebo električkou po svém rodném městě. Navštívit kamarády, postarat se o hrob a tak. Po těžkém úraze si Jáno přesně nepamatuje názvy ulic, někdy se mu vytratí i jména osob,

Básně Ivana Martina Jirouse z let 1981 - 1987. V autorově poezii se zcela programově odráží společenská a politická situace uvedeného období. Autor zde vykresluje portréty svých přátel, v drtivé většině vězněných tehdejším režimem. I proto lze tuto poezii nazvat jako angažovanou a angažující se.

Kniha zaznamenává autorova osudová setkání s postavami české i světové literatury, které významně zasáhly do jeho života a tvorby - ať už šlo o přímé osobní kontakty a přátelství nebo setkání prostřednictvím četby. Texty jsou doplněny autorovými kolá žemi, které vznikaly od roku 1943 do současnosti.

Tento špalíček veršů a báchorek z imaginativního pera Anatola Svahilce, předního pábitele a životabudiče české slam poetry, obsahuje jeho majstrštyky z let 2016 a 2017, která strávil jak jinak než rozesmíváním posluchačů od Aše po Košice. Motiv cesty se prolíná všemi básněmi, byť jde třeba o putování tetovací jehly po kůži či karambol na eskalátoru. Anatol táhne s ptáky, prchá z Golgoty, ztrácí se

Kniha básní psaných japonskou formou haiku, s ilustracemi Jiřího Hovorky. Jiný pohled předního člena Divadla Járy Cimrmana.

Zatím poslední básnická sbírka Václava Daňka ohlašuje návrat k básníkově dominantní formě, k sonetu, a najdeme v ní i kaligramy. Zahrnuje pět oddílů - Barevné sonety, Imaginární sonety, Elementární sonety a Věnec sonetů (Láska). Vychází u příležitosti aut