Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen svět úspěšných i neúspěšných, těch šťastných,

Ve třech příbězích klasiků české literatury, Viktora Dyka, Karla Čapka a Vladislava Vančury, najdeme i dnes přímou paralelu se současným životem. Poetická láska a tvrdá realita, zlomyslnost a profesní novinářská bezohlednost, sobectví i lehkovážná hravá nevěra – to vše je v současné době stále aktuální.

Největší potíž má u brilantního románu amerického autora z Clevelandu v Ohiu kritika s žánrovým zařazením - hranice mezi pulp fiction a vysokou literaturou je velmi úzká. Od počátku je jasné, že tři nesourodé vyprávěcí roviny budou do sebe nějak zapadat. V jedné sledujeme příběh Milese Cheshirea, který nepřestává ani po letech hledat svého bratra-dvojče -­­ ten za sebou nechává tajemné, pracně a podivně

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky Horňákové-Civade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí,

Místo, které si chcete přečíst. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik

Touha po štěstí je hluboce zakořeněná v lidské duši, ale cesta k němu je klikatá a často bolestná. Někdy se však stává, že štěstí objevíme právě tam, kde ho nečekáme. To se stalo i několika hrdinům povídek této knížky, ke kterým nebyl osud zrovna přívětivý. Knížka oblíbených autorů minulého století je příjemným čtením pro vánoční chvíle a může být i klíčkem k našim srdcím.

Mladý spisovatel hledá na venkově nové téma. A doslova ho uhrane stařec z nedaleké samoty. Netuší však, jak hrůzné tajemství zapomenutý Kordin skrývá. Spisovatel Vítek Holý se vydává na venkov, kde chce načerpat inspiraci pro své další psaní. Když jednou spatří starce, který prochází okolo, je z nějakého zvláštního důvodu jeho osobou doslova uhranut. Stařec se jmenuje Kordin, patří mezi nejstarší lidi

Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal.

Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Torst 2014), vydává Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty. Zachycuje v ní cesty nereálné i skutečné, cesty k poznání, cesty životem, cesty za pochopením a porozuměním, cesty hledání. Realistické vyprávění se střídá se snovými texty, humor se syrovou mrazivostí. Knihu doplňují ilustrace Matěje Bílka (* 1993 v Praze).

Ema Hartová je chudá vdova středních let starající se o dvě dospívající dcery, z nichž jedna dokončuje základní školu a druhá studuje pedagogickou fakultu. Ema pracuje v domově pro seniory. Tato práce ji jak fyzicky, tak psychicky velmi vyčerpává, a přitom ani nezaručuje dostatečný finanční zdroj. V rodině chybí druhý plat, který by zajistil muž. Ale peníze nejsou to jediné, čeho se rodině nedostává.

Vzpomínky vysloužilého profesionálního vojáka vypráví příběh jednoho roku mladého rotného na přelomu let 1959/1960, který působí na technické funkci automobilové služby ve vojenské škole. Vzpomíná na své letní lásky a přátelství, vánoční cestu k rodičům, náročnou turistickou výpravu s kolegyní ze školy i na slavnostní vyřazení jednoho ročníku. Jde o humorné, ale často až téměř romantické vyprávění

27. prosince je ten nejhorší den v celém roce. Sára Melnyková má práce nad hlavu kvůli blížící se oslavě Nového roku. Robert Benedikt jí má zase málo, protože mezi svátky mají novináři okurkovou sezonu. Jedno nevinné zdřímnutí v křesle knihovny a pracovní návštěva nočního klubu, která měla být formalitou, se jejich plánu pro blízkou budoucnost vysmějí. Položte si spolu s nimi otázku, jak byste se dokázali

Osobité vtipné i nostalgické fejetony spjaté s městem Brnem. Výbor těch nejlepších z období téměř čtyřiceti let, jak byly tištěny v časopisech a novinách, vysílány rozhlasem. Čtenář se zasměje, třeba i zamyslí a dozví se také ledacos o metropoli jižní Moravy.

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové

Román o pomíjivosti času a neměnnosti lidských životů. Starý dům na hlavní ulici kousek pod náměstím v malém městě na Vysočině jako by měl svou vlastní paměť. Osudy jeho obyvatel se do jeho stěn zapisovaly od roku 1695 a dům má co vyprávět. A tak vypráví. Především o konci devatenáctého století, kdy v něm začala fungovat pletařská dílna, z níž později vznikla velká a dodnes fungující továrna. O odvážném

Ištván Jeseter se narodil jednoho zářijového odpoledne v tramvaji číslo 17 ze špatně vyrešeršovaného novinového článku – jeho otcem je nepokrytá lež a matkou mizerná novinářská práce. Jediné, co má, je rybí šupina pro štěstí a doklad o tom, že je duševním dědictvím jistého Metoděje H., který ovšem tvrdí, že je to celé nějaký omyl. Ištván se musí rychle zorientovat nejen v hektickém postmoderním světě,

V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz „dědy

Válka s Mloky se dlouho rozvíjí jako koláž novinových výstřižků a jiných skvěle parodovaných záznamů o podivuhodných Mlocích, kteří se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, chybí jim jen schopnost tvořivě myslet. Za zdánlivě pouze zábavnou a vtipnou satirou na novinové senzace se postupně odkrývá to, co Čapek považoval za největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Totiž snahu vydělat na všem,

Manon Lescaut je veršovaná hra o sedmi obrazech, jíž byl předlohou román Abbé Prévosta. Premiéru měla v dubnu 1940 v divadle D 40, načež byla vydána knižně a okamžitě se stala bestsellerem. V anketě „Nejčtenější kniha roku 1940“ suverénně zvítězila. Objevily se desítky nových vydání a kdyby mohla být volně prodejná, strhala by všechny nakladatelské rekordy. Po skončení okupace však zájem neustal a

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci