„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno. Británie v čase brexitu poskytuje soukromým pečovatelkám možnost nečekaného výdělku a Markéta je ve svém oboru dobrá. Ale i ona potřebuje být opečovávána. Brzo se stane obyvatelkou dvou zcela odlišných světů:

Na podzim roku 1934 se v malém hotýlku Záhoří u Svatojánských proudů ubytuje německý inženýr Rudolf Formis a z vlastnoručně vyrobené tajné vysílačky zahájí pravidelné protinacistické rozhlasové vysílání do své někdejší vlasti. Přímo z nejvyšších kruhů zazní jednoznačný rozkaz vypátrat a umlčet. Rozběhne se dramatický hon na osamoceného člověka, který se postavil velkému zlu. Takřka o osmdesát let později

Sfumato je autobiografický román, který ve současném vztahovém příběhu ženy a muže střední generace předkládá i neotřelý intimní příběh staré aristokratické rodiny. Soustřeďuje obsah především na politicky i společensky zlomové situace posledních 100 let Českého, Československého a Slovenského státu. V obsahové rovině děje, který se odehrává převážně v krajské metropoli a popisuje historické momenty

Tři venkovské děti z Moravského Slovácka se ocitnou v císařském městě Vídni. Mají štěstí, start do nového života se jim zdaří. Shodou náhod, ale i vlastním přičiněním se jejich vzletné dětské sny postupně mění ve skutečnost. Život se s nimi přesto nemazlí, prožívají jak přátelství, tak lásku a úspěchy, ale i nenaplněná očekávání, okusí i zradu a bolestná zklamání. Jsou svědky tragických událostí, které

Posmrtně vydaná prvotina Marie Holubové (19271998) Vzpřímená chůze představuje básně a krátké prózy ženy, která byla roku 1978 při rozvodovém řízení z dosud neobjasněných příčin zbavena svéprávnosti, a byla tak donucena vychovávat své tři syny v chudobě a pod tlakem výsměchu a ponížení. Syrové texty prostoupené vzdornou silou vystihují atmosféru reálného socialismu, kdy byl šikanován každý, na koho

Soubor próz časově zacílený na druhou polovinu 20. století, má humoristický, groteskní i tragikomický charakter. Postavám, které se z rozličných příčin dostávají do zvláštních situací, nechybí ambice něco vykonat, projevit se a přesáhnout svou obyčejnost. Prózy jsou svou příběhovou linií, jemným smyslem pro detail i celkovým uchopením problému přitažlivým a zároveň umělecky plnohodnotným čtením. Důležitou

Kniha, která vznikala jako předloha scénáře stejnojmenného televizního seriálu, patří mezi nejlepší romány zabývající se fenoménem emigrace. Její děj se započíná v roce 1983, kdy v den letního slunovratu uprchnou nejrůznějšími cestami ze své vlasti do Rakouska dvě rodiny a několik jednotlivců, Čechů i Slováků, aby hledali štěstí ve vysněném svobodném světě. Skoro na dosah domova je očekává jiná planeta,

Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích

Jmenuji se Martin a jsem doktor. V rukou obracím starý deník plný vzpomínek a afrického písku. Napsal ho před několika lety jeden mladý medik během své mise v Súdánu. Jeho příběhy mě rozesmávají, fascinují a z některých mi je až smutno. Ten mladý kluk měl cosi do sebe, ale něco mu stále ještě chybělo – to, co ví dnes. A tak se ke svým starým zápiskům s odstupem času vracím a doplňuji příběhy svého

Syrovost života. Karamboly. Sex. Alkohol. A boj. Tak by se dal charakterizovat příběh, který je inspirovaný skutečnými událostmi a nezačíná právě šťastně. Víš, že jsem si vždycky myslel, že sex je pro mě ve vztahu na prvním místě? A teď vidím, že prostě jenom nechci být sám, vysloví jednoho dne Míra. Táhne mu na padesát, ale v podstatě stihl prožít dva životy. Dvě manželství. Leccos se mu v nich nepovedlo

Autorka se vrací do dětství v naději zlatých let šedesátých a dospívání pod tlakem normalizačního lisu. Porodní bolesti sametové revoluce rezonují s těmi jejími. Znovu zažívá akceleraci a entuziasmus porevoluční doby, pro ni zatížený rozpadem rodiny, péčí o matku, ztrátou toho nejbližšího, a neustálým tryskem za hyperkinetickým synem. Představení se nachyluje k poslednímu dějství. Chybí role i pointa.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc a jeho zásahům i trošku dopomoci...Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily

V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších

Poema o lásce a věrnosti. Tajemný milostný příběh, promyšleně demonstrující originální myšlenku o původu lidí.

Novalis napsal: \"Každý člověk je malá společnost\". Barbara Königová to vzala doslova a svůj dům zabydlela postavami, jež se prolínají s mnoha dalšími osobami a uzavírají tak složitý psychologický oblouk. Nadine, Božena, Dombrowská, Penny, Agáta, Sandra, Cyril, Anatol a Vladimír tvoří model jednoho člověčího seskupení, které nepřímo parafrázuje lidskou různorodost i vzájemné propojení, ať máme na

Poetické obrazy kladenské výtvarnice, doplněné původními ilustracemi. Krátké povídky Niny Čampulky vystihují atmosféru různých „příbytků lidí“ a momentky z jejich osudů – místních, příchozích i těch procházejících: „Mám v sobě schováno několik takových pokojů. A pak i lidí v okénkách paměti.“

Petra Soukupová znovu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy,

On (41) je jakýsi člověk boží, podivín, nadaný léčitelskou mocí, kterou zcela nezištně poskytuje obyvatelům Domova seniorů v Květnici. Ona (75) bývalá vysokoškolská učitelka se v důchodu po těžkých osudových ranách odstěhuje z Prahy na svou chalupu do stejné vesničky. Tam pozná Jurodivého, jak místní přátelsky nazývají svého léčitele...

Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku. Ostrované na první pohled nedělají nic jiného, než sedí a pozorují svět, jeho světla a šumy. Ostrov postupně absorboval předchozí vlny dobyvatelů a z původních kultur zůstaly pouze torza velmi vzdálená svému původu. V místech, kde obyčejně očekáváme upevňování obecných hodnot a zásad,