Jana a Zuza. Dvě sedmnáctileté holky, které kromě normálních problémů, jaké mají všechny jejich vrstevnice, musí řešit i mnohem složitější věci. Janě zemřel nejlepší kamarád, a i když je to víc než rok, z jeho smrti se dosud nevzpamatovala. Ráda by si o svých pocitech a úzkostech s někým popovídala, ale spolužáci ji považují za uzavřenou a nekamarádskou a upracovaní rodiče na ni nemají čas. Zuza má

Před očima se mi střídají chrámy, sloupy, reliéfy, pyramidy, hrobky, pan Lukášek, Iva, egyptští obchodníci i nadpozemský půvab staroegyptských soch a maleb. A všude je slunce, písek a teplo. A vznešenost a krása a síla jiných světů. Chci v tom zůstat, ale přitom vím, že mě to vrátí zpět. A spolu s chutí cukrové máty cítím na jazyku sentimentálně-bolavou chuť něčeho nezachytitelného. Bylo to v tom písku

Jedu na kole a sjíždím z mírného kopce, kde se dá jet rychlostí asi jako autem v obci. Netuším, jak se za moment zmení muj život. Stojící nákladák s cisternou jsem nabral plnou rychlostí… Jak muže dopadnout setkání sportovne žijícího cloveka s touto prekážkou a se všemi dalšími prekážkami jeho príštího života? Jak probíhají lécebné procedury v lázních a jaké krásy skýtá krajina v jejich okolí ocima

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu.

Román Ospravedlnění je ze všech děl Eugena Lišky nejsložitější a umělecky nejzajímavější. Pět hlavních dějových pásem obsahuje navzájem se prolínající příběhy od doby pobělohorské do 70. let 20. století. Pásma jsou rámována pohřbem babičky hlavní hrdinky Anny Polidarové-Rosové ze začátku 70. let 20. století. Annin příběh v osobním deníku a v rodinné dvou-kronice a příběh jejího manžela Petra Rosy v

Velkoměsto, láska, zločin, umění i smrt. V románu Dej mi ty prachy Iva Pekárková skloubila hlubokou znalost New Yorku a jeho obyvatel s dramatickým vypravěčským uměním, básnickými popisy míst i situací a legračními scénkami. Kniha koncipovaná jako milostný dopis městu New York od řidičky žlutých taxíků (kterou Pekárková skutečně sedm let dělala) je napsaná s naprostou precizností a úctou ke geniu loci:

„Protože naše příběhy jsou omezeny plochou listu jednoho papíru, musíme se vyjadřovat nanejvýš stručně,“ zahájil hodinu slohu mistr Proslov. „Všichni víme, že každý, naprosto každý, každá osoba, každá postava, každá bytost, ať žije kdekoli, tedy i v příbězích, se mění a vyvíjí. Jak vyjádřit, co nejjednodušeji a nejúsporněji, na postavách našich příběhů tento proud změn? Docela prostě. Měníme vlastní

Skupina turistů se vydává na poměrně banální výlet do afrického národního parku Serengeti. Zpočátku se zdá, že jim nejsilnější zážitky přinese (přesně podle prospektu cestovní kanceláře) kontakt s nádhernou panenskou přírodou a divokou zvěří. Všechno se však změní ve chvíli, kdy je při návštěvě masajské vesnice přepadne skupina ozbrojenců. Pouze jediný člen výpravy zůstává na svobodě, z ostatních se

Jmenuji se Martin a jsem doktor. V rukou obracím starý deník plný vzpomínek a afrického písku. Napsal ho před několika lety jeden mladý medik během své mise v Súdánu. Jeho příběhy mě rozesmávají, fascinují a z některých mi je až smutno. Ten mladý kluk měl cosi do sebe, ale něco mu stále ještě chybělo – to, co ví dnes. A tak se ke svým starým zápiskům s odstupem času vracím a doplňuji příběhy svého

Třetí Moníkova próza zachycuje paradoxní a kotrmelcovité české dějiny druhé poloviny 20. století s ironickým nadhledem, barvitě a s použitím hravého, drsného i poetického jazyka. František/Franz, syn českého otce, který se dal k Němcům, musel narukov at do wehrmachtu, ale měl štěstí a skončil v americkém zajetí, se vrací do Karlových Varů především za svou gymnaziální láskou, Němkou, která se mezitím

Román je založen na konfrontaci dvou dějových rovin – zdánlivě všedního příběhu dvou mladých lidí našich dní a pohádkové roviny starého orientálního vyprávění. Brdečková v orientálním vyprávění vychází z podrobného studia látky, nejde tedy o povrchní přetransponování. Jak postupujeme oběma příběhy, nacházíme v druhém náhle se zjevivší zrcadlo toho, jak žijeme, milujeme, mluvíme a myslíme my, dnešní

Život v Praze 19. století můžeme poznávat z různých pramenů, nejvíce plasticky a sugestivně však díky tehdejším českým prozaikům – zejména Janu Nerudovi, Vítězslavu Hálkovi, Karolíně Světlé a Ignátu Herrmannovi. Nejpřednější místo mezi „pražskými“ povídkami bezpochyby náleží Nerudovým Povídkám malostranským (1878). Třináctero próz, provázaných nejen místem svého děje – pražskou Malou Stranou, ale i

Sepekovský rodák Pius Josef Peterka se stal knězem v roce 1954, tedy v době, kdy komunistický totalitní režim dokončoval své běsnící tažení proti církvi. Po dvouleté vojenské službě působil více než tři desetiletí na novostrašecké faře. Za ta dlouhá léta dokázal na Novostrašecku zachránit doslova vlastníma rukama řadu místních kostelů a kapliček. Svou obětavostí a vstřícností se zapsal do srdcí mnoha

Kniha Banderovci patří do zlatého fondu naší literatury. Tato kniha je nejen obsažným dokumentem doby, ale dnes navýsost aktuálním příspěvkem k poznání kořenů vážných problémů naší doby. Ač je nabita fakty, čte se jako román.

Volné pokračování úspěšného titulu \"Ahoj mami\" o krkolomných životních eskapádách slečny K., která touží po VŠEM, po čem VŠICHNI ostatní, ale stále se jí to VŠECHNO nějak komplikuje. Největší komplikací je ale ona sama. Strhující jízda po horské dráze úva

Nad autorovými notýsky začíná být lehce nepřehledno... Kolikátý že to již je? Inu, šestý! Co je však přehledné, je Hurníkův nezaměnitelný rukopis, s překvapivými pointami a laskavým humorem. Právě proto si je čtenáři tak oblíbili a opatřování kompletní série notýsků se pro nejednoho z nich stalo doslova vášní. Ani tahle sbírka autorových osobitých prozaických miniatur své čtenáře nezklame. Setkají

Charakter stojí na hranici mezi novelou a románem. Překvapivé dějové vyústění a katarze jej řadí spíše k novele, vypracování charakterů postav a především šíře zachycených sociálních vrstev mluví spíše pro román. V nájemním domě v centru Brna se vzájemně míjejí majitel domu — nerudný osamělý stařík se psem — a nejmladší nájemnice — školačka v lehce gotické náladě. Oběma naruší klid jejich malých izolovaných

Profesor MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc. (* 1924) vybral pro své literární zamyšlení vskutku skromný název - Útržky paměti. Ve skutečnosti je to pestrý kaleidoskop vzpomínek a zážitků, které mapují celý jeho životaběh - od školních a gymnaziálních let, do nichž zasáhla válka, přes studium na lékařské fakultě, až po setkání s prof. Josefem Charvátem, kterého považuje za nejdůležitějšího člověka, jenž

Lidé kradli vždycky a zřejmě nadále krást budou; ovšem nabídne-li jim doba plná společenských přerodů přehršel příležitostí, pak...! A tolika příležitostem, kolik se obyvatelům malého městečka Kounov příchodem stavbařů znenadání naskytlo, prostě nešlo odolat. Co by kamarád neudělal pro kamaráda? Jenže lidé bývají jen tak dlouho kamarádi, než jeden začne krást více než ten druhý, a pak rychle zapomenou,

Končí starý rok, začíná nový? a v okamžiku, kdy odbíjí půlnoc, si Klára uvědomí, že letos oslaví její mladší dcera Simonka sedmé narozeniny. V té chvíli na ni dolehne strach, dosud skrytý až někde v hloubi jejího nitra. Vzpomene si, co se stalo sedmého července v roce, kdy bylo sedm let jejich starší dcerce, a jako útržek vzpomínky z dětství se jí vybaví prožitá bolest a ztráta v jejích vlastních sedmi