Pozoruhodný románový debut na aktuální téma rezonující ve společnosti. Muž zvaný Turek představuje typický prototyp věčného lovce žen, uspokojující své ego i sexuální potřeby, umělce, jenž se nechce vázat, vynalézavého manipulátora, střídajícího partnerky s lehkostí převlečení trička. Mladá žena Petra, obvyklá hledačka lásky, se chytne do vztahové pasti, a aby vyšla vstříc nárokům svého přítele, ocitne

Mrtvá matka a tři dcery, z nichž každá měla dobrý motiv i příležitost. Napjatý vztah matek a dcer se opakuje v mnoha rodinách a v každé generaci. Proč a jak zemřela teta Meluzína a která z dcer jí k tomu dopomohla? Policie o rodinné zkazky nemá zájem, a tak se pátrání na vlastní pěst ujímá rodinná přítelkyně. Rozplétá přitom stará tajemství obou rodin – té s mrtvou matkou, ale i své. Tajemství, které

Návrat k Sudu - to jsou nová dobrodružství žurnalisty J., hudebního publicisty -rdd- a rockera H., takto tří povalečů z vinárny U sudu. Borci cestují časem a prostorem, požívají nápoje, hulí ušlechtilé traviny, zády v tvář se utkávají s nebezpečným vesmírným korzárem a vcelku slušně fušují do záchrany Zeměkoule. Kniha „Návrat k Sudu“ je velmi, ale opravdu jen velmi volným pokračováním scifi-alko-fotbalové

Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi.

Hlavní hrdinka utrpí při horolezeckém výstupu úraz. Přichází o paměť a zrak. Paměť se jí vrací, slepá však zůstává. Sluníčkem jejího života se stává malý chlapec Dušan. V románě je vystižena psychika ženy, která je nečekaně odkázána pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých.

Posmrtně vydaná prvotina Marie Holubové (19271998) Vzpřímená chůze představuje básně a krátké prózy ženy, která byla roku 1978 při rozvodovém řízení z dosud neobjasněných příčin zbavena svéprávnosti, a byla tak donucena vychovávat své tři syny v chudobě a pod tlakem výsměchu a ponížení. Syrové texty prostoupené vzdornou silou vystihují atmosféru reálného socialismu, kdy byl šikanován každý, na koho

Táně Rainerové, manželce generálního ředitelé známé banky, ženě, která nikdy nepracovala a nemusela o ničem rozhodovat, se po odhalení manželovy nevěry zhroutí celý svět. Najednou přichází o lásku i o rodinné přátele, kteří ji přestanou zvát do společnosti. V těžké životní situaci se může opřít pouze o dvě ženy – o svou matku a o přítelkyni Noru, která Táně radí, aby Romanovi odpustila a zachránila

Vimperk, červen 1947. S příchodem nových nadřízených, komunistů Rejmonta a Hartla, dostává strážmistr Jan Firman nový úkol: zajistit, aby osidlování Šumavy úspěšně pokračovalo. Jenže osídlenci, rumunští Slováci, si přinášejí neotřesitelnou víru v moroie a zmory, i nesmyslnou nenávist k dívce z Valea Târnei, kterou viní za smrt svého bratra… Druhý případ Jana Firmana je volným pokračováním úspěšného

Autor ve své knížce upřímně a bez přikrašlování, s naprostou syrovou otevřeností, hovoří o skutečném lázeňském životě, takovým jaký opravdu je a jak ho měl možnost za svých více jak padesáti lázeňských pobytů poznat. Příběhy, které psal sám život plný napětí, očekávání, touhy, smyslnosti a erotického náboje. Zároveň v plné nahotě ukazuje i negativní charakterové vlastnosti některých lázeňských hostů,

Eliška je učitelka. Živí ji slova. Současně má ale pocit, že ji nikdo neslyší. Záznamy dopisů, mailů a zpráv během jednoho roku však představují, jak dramaticky může obyčejná žena vnímat své všední dny, v nichž řeší pracovní problémy ve škole, vztahy se svým komplikovaným synem a téměř biologickou dcerou, budoucnost manželství s přepracovaným mužem a pokračování ve svém skrytém alkoholismu. Jak si

Fouskovy fejetony jsou, tak jako ostatní autorova díla, svérázné, emotivní, satirické, hořké i vlídné zároveň. Je na čtenáři, aby poznal hranici humoru a spravedlivého \"naštvání\" na fauly, které provázejí naši českou demokracii. Fejetony vznikaly v rozmezí let 1991 až 2001. Některé byly publikovány v Mladém světě ve sloupci Forbína, další v Středočeské příloze Mladé fronty Dnes, v Polygonu a v dalších

Román o terorismu a o duši Ruska od známého novináře a reportéra. Jeho děj se odvíjí v realitě i v syrových končinách představivosti, v současnosti i v dávných vzpomínkách. Autor si do něj půjčil postavu, která prochází věky, tak jako my procházíme ulicemi. Díky ní se mu drsná vlákna znepokojivých příběhů nesplétají v provaz, z něhož se váže oprátka, ale v záchranné lano.

Vzpomínkový i esejisticky meditativní „pedagogický“ text o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924–1968). Podle knihy byl natočen také stejnojmenný film.

„Zdá se mi o světě v plamenech. O jaderných bombách, které dopadají jedna za druhou a polykají města jako rakovina. O našem dožívání v podzemním krytu, kde se z nás pomalu stávají zvířata. Ty sny jsou tak živé. Bojím se, že se jednou budu chtít probudit a zjistím, že je pozdě.“ Tomáš je mladý muž v nejlepších letech. Ačkoliv se zdá, že mu nic neschází, upadá do stále větší deprese. V práci to s ním

Petra Soukupová znovu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy,

Je duben, rok 1988 a Kinsey Millhoneová oslaví za měsíc osmatřicáté narozeniny. Sedí sama ve své kanceláři, na stole před sebou hromadu lejster, když se nečekaně objeví zvláštní mladík. Vypadá mladší, než ve skutečnosti je, možná ani alkohol by mu v krámě

Další ze série Hurníkových „notýsků“ (po Zeleném, Modrém a Růžovém jde již o čtvrtý), přinášející žeň z autorových nejnovějších fejetonů, esejů, apokryfů a střídmě fabulovaných povídek. Nestárnoucí Ilja Hurník si v nich se svým laskavým humorem bere na pa

Ačkoliv mnozí z recenzentů připomínali příbuznost Písečné kosy a filmu (a později knižního zpracování) Údolí včel, je právě Písečná kosa završením Körnerových románů, které vznikly v 60. letech. Zároveň patří k nejvíce temným, apokalypticky soumračným d

Brilantně napsané povídky a fejetony, které nepostrádají typický nadhled a humor Haliny Pawlowské.