Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy s tím dobrým

Hédonismus je filozofický směr, jehož představitelé považují slast za hlavní motiv lidského jednání. Hédonistou je i hlavní hrdina knihy. Poznává společenství, které ho uchvátí svým abnormálním přístupem k životu. Jeho součástí je i Meluzína, žena, která hrdinu nezodpovědně vtáhne do nebezpečné hry Zření vymyšlené geniálním psychologem. Jenže hédonista postupně zjišťuje, že s Meluzínou ani s utajovanou

Prostá žena a vlivný muž, Popelka a princ kolik klišé příběhů na toto téma už bylo zpracováno. Náš příběh je ale jiný; jeho strhující děj vás chytí pod krkem a nepustí, takže noc bude krátká. Román vás překvapí neotřelými postřehy, gradací příběhu a šokujícími zvraty. Není to typická love-story; po jejím přečtení možná zůstanete stát, sedět či ležet bez dechu. Autor čerpá i z vlastních životních, novinářských

Pradávné velké dědictví, od počátku rozdělené na 9 podílů, a dvě skupiny zlořádů, z nichž každá z vlastních důvodů usiluje o získání všech jeho dostupných částí. Píše se rok 2000 a pohledný mladý gay bezcílně proplouvá životem sirotka jako gogo tanečník a fotomodel. Hlavní figurkou možná již dávno rozehrané partie, ve které se hraje o jednu z dědických částí, se stává až díky poslednímu focení ve Španělsku.

Všední lidské životy v okamžicích, které se později stanou historickými Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké

Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova? Ano, emeritního docenta bohemistiky Igora Juráška by ani v nejčernějším snu nenapadlo, že když se po mnoha desetiletích vydá do městečka Staré Rasošky, kde kdysi začínal své učitelské povolání, nalezne tam za živým

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Píše se léto 2005. Tři studenti: Karolína, její přítel Marek a jeho mladší bratr Ondřej vyrážejí do irského Dublinu za prací. Na zelený ostrov přilétají s jasnou vizí: zdokonalit se v angličtině a trochu si přes léto přivydělat. Toho času je irský pracovní trh cizincům otevřený. Minimální mzda je zde vysoká. Najít si sezónní práci by tedy teoreticky neměl být problém. Jakmile však vykročí do vlhkých

Arnošt Lustig byl jedním z nejvýznamnějších světových spisovatelů, kteří se ve svých dílech věnovali holokaustu. Tento román v obrazech představuje hlavní momenty na jeho životní cestě. Mohou to být obrazy zásadní jak pro něj, tak pro jeho dceru Evu a syna Josefa. Kniha je koncipována jako jejich dialog o cestě životem. Děti i Arnošt na ní stárnou a zjišťují o sobě nejrůznější věci – a tím se k sobě

Autor ve svém slavném románu popisuje nezadržitelnou invazi nepřátelské síly, která byla zpočátku bezvýznamná, ba směšná. Zároveň však upozorňuje na skutečnost, že demokratické síly ji ve svém důsledku podporovaly a tím pádem se spolupodílely na svém zničení. Touto kritikou postihuje především politické, průmyslové a obchodní kruhy. Ve smírné ukončení už nedokáže věřit - spoléhá na to, že se „Mloci\"

Dárkové vydání v pevné vazbě, s výjimečnou grafickou úpravou a pohyblivými ilustracemi uvnitř. Tento román vypráví s vtipným nadhledem příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, nezbývá jim než se rozhodnout, jestli s tím chtějí něco udělat.

Táto kniha nám osobitným, ľudovo jednoduchým štýlom humorne, až groteskne ukazuje celú “vojnu” Záhoráka, pekára Cyrila z Pajštúna, takmer hrdinu v podobe novodobého Švejka. Satirický príbeh sa odohráva v najtvrdších päťdesiatych rokov za ministra Čepičku v jednom z technických práporov vytváraných s cieľom pracovne využiť aj ľudskú rezervu brancov - polomrzákov. Veselý text o príbehoch týchto „čiernych

Ester na svém blogu vtipně glosuje svůj život single třicítky. Doufá, že si její články jednou přečte její psychoterapeut, do kterého je tajně zamilovaná. Je cit k němu skutečný, nebo se jedná o pouhé platonické pobláznění? Romantický román s notnou dávkou sebeironie vypráví o hledání lásky i sebe sama.

Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně. Co ale mají společného hrdinové povídek deseti soudobých českých autorů, je fakt, že si svůj výlet představovali úplně jinak,

Jedná se o první knihu Karla Klostermanna, kterou napsal německy, do češtiny v roce 1923 přeložila Marie Stunová a její text krátce před svou smrtí autor schválil. Čtenář dostává toto dílo do rukou v původní podobě. Jsou to črty ze života lidí v divoké Šumavské přírodě na pomezí Čech a Bavorska koncem 19. století, kdy do kraje romanticky drsného šumavského pohoří proniká civilizace. To poznával Klostermann

Jednou z posledních věcí, které chce praporčík Paul Brenner udělat, je návrat k práci pro Armádní divizi vyšetřování trestných činů - organizaci, jež mu po letech služby poděkovala tím, že ho přinutila k předčasnému odchodu do výslužby. Když mu ale j eho bývalý šéf zavolá, aby se vrátil a něco pro něj udělal, Paul nejdenou zjišťuje, že sa chystá podniknout to úplně poslední na světe - vrátit se do

Jsem Češka. Narodila jsem se tady. A nejspíš tu i umřu, konstatuje devatenáctiletá autorka. Ale vzápětí dodává: Jsem Vietnamka. Pro všechny. Navždy. Mezi těmito póly také osciluje ve svém autobiograficky laděném díle Bílej kůň, žlutej drak. Příběh, z asazený do města Písku a vyprávěný mladou dívkou, zahrnuje vedle popisů všednodenního života vietnamské komunity řadu sociálněkritických motivů ostatně,

Komponovaná povídková sbírka, která je vrcholem prvního publikačního období Bohumila Hrabala. Každý ze sedmi textů této knihy vznikl úporným přepracováváním starších znění, do prozaické podoby jsou tu převedeny i rozsáhlé eposy i drobnější lyrické básně, celek je pak rámován autobiografickou postavou se symbolickým jménem Kafka.

Petra Soukupová znovu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy,