V knihe Medzi sémantikou a epistemológiou jazyka sa Marián Zouhar vracia k svojej tažiskovej téme – k referencii vlastných mien a deskripcií. Hladá v nej ostrejšiu demarkacnú líniu, ktorá oddeluje sémantiku od mimosémantických faktorov vstupujúcich do komunikácie. Túto líniu ignoruje napríklad referencializmus, podla ktorého deskripcie sú referujúce výrazy. Zouhar toto stanovisko presvedcivo kritizuje.

Marxismus a myšlení o literatuře je spojení plné mýtů, rozporů a scestí, ale také inspirací. Publikace je po třiceti letech první knižní monografií zabývající se tématem donedávna kontroverzním, ba démonizovaným, ale dnes už pomalu módním. Autor v několika kapitolách podává hutné charakteristiky marxistického uvažování o literatuře, jež bylo ovlivněno zahraničními vzory i domácími myšlenkovými tradicemi.

Tento knižný zväzok prináša ucelený súbor statí venovaných vedeckému, kodifikačnému, organizátorskému a vydavateľskému dielu jazykovedca, publicistu a kultúrnopolitického činiteľa Henricha Bartka (1907 1986). H. Bartek sa zaraďuje do zakladateľskej generácie profesionálnych slovenských jazykovedcov, ktorá vstupovala do aktívnej bádateľskej činnosti v tridsiatych rokoch 20. storočia a v odbore jazykovedy

Monografie Řád tvaru na základě analýzy čtveřice periodik, jejichž prostřednictvím vstupovala katolická inteligence v období první Československé republiky do nejenom uměleckých debat, zachycuje vývoj vztahu tradicionalisticky zaměřených autorů k dobové společnosti. Ve středu zájmu se přitom neocitají pouze estetické či společensko-politické debaty, ale také způsob, jak se autoři uvedených časopisů

Studijní příručka určená primárně studentům prvního ročníku bakalářského studia bohemistiky obsahuje výklady z morfematiky, slovotvorby, morfologie a syntaxe českého jazyka, doprovázené řadou příkladů, a ke každé z těchto disciplín několik cvičení včetně klíče. Cílem výkladů je, aby uživatelé příručky po jejich prostudování zdokonalili svou dovednost jazykového rozboru. Publikace dále přináší řadu

Antologie Národní literatura a komparatistika je soustředěna k problematice vzájemného poměru dvou základních modelů uspořádání literárního materiálu nové doby: národně filologického a komparatistického. Ambicí přitom není sledovat historické peripetie střetávání a prolínání obou přístupů. Snahou je představit hlasy, které jsou v rámci této problematiky zřetelně přítomné v současné literárněvědné bohemistice

Ruský bohemista Oleg Malevič pojal do své knihy studie, úvahy a eseje, jež psal za svého vědeckého působení během téměř padesáti let. Nepodléhal oficiálním tlakům a hledal osobní přístup k literatuře blízkého a zároveň odlišného národa. Zajímal se o svérá

Autorka, literárna vedkyňa, ponúka svoje čítanie a reflexiu textov vybraných autorov formou fiktívnych rozhovorov, hoci s viacerými sa pozná osobne. Básnikov, prozaikov či literárnych vedcov necháva odpovedať na svoje otázky ich vlastnými textami a cez ne odkrýva ich myšlienkový svet. Ponúka netradičné stretnutia s A. P. Čechovom, Albínom Baginom, Ľudmilou Groeblovou, Sándorom Máraiom, Františkom Andraščíkom,

Kniha je souborem studií o české poezii, přesněji řečeno o poetice některých našich básníků. Výběr textů je dosti široký, začíná u puchmajerovců a končí v současnosti. Čtenář se v knize setká s následujícími představiteli českého básnictví: Vojtěch Nejedlý, J. S. Machar, Viktor Dyk, Otokar Fischer, Fráňa Šrámek, Konstantin Biebl, Eduard Bass, Karel Čapek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohuslav

Titul knihy Pavla Janouška poněkud klame: představuje ji jako soubor jednotlivých studií a ponechává stranou, že tyto rozmanité pohledy na literární (a divadelní) vědu, jakož i na samu uměleckou tvorbu a na formy její reflexe a prezentace spojuje snaha pochopit „pravidla hry“. Autor navazuje na svou starší publikaci Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie

Slovenskej i medzinárodnej kultúrnej a vedeckej verejnosti predkladáme kandidátsku dizertačnú prácu zosnulého slovenského jazykovedca Izidora Kotuliča (Sedlice, okr. Prešov, 5.1. 1927 - Pezinok 15.1. 2012). Historické hláskoslovie a tvaroslovie východoslovenských nárečí z r. 1957. Ide o prvé knižné vydanie diela, ktoré bádatelia poznajú takmer výlučne z početných bibliografických odkazov vo významnej

Práce se zabývá charakteristikou „mezijazyka“ studentů učících se češtinu jako cizí jazyk. Popis je založen na dlouhodobém výzkumu – analýze chyb psaného projevu skupiny studentů češtiny s mateřským jazykem neslovanským. Předmětem zkoumání byly chyby ve všech lingvistických oblastech s hlavním důrazem na morfosyntax. Chyby jsou popisovány ve vývoji, během období jednoho akademického roku. Výsledky

Maxwelluv démon je koncipovaným souborem studií, které se zabývají zejména tématem reprezentace objektu a událostí v literárních textech, problematikou recových aktu v literature a otázkou, zda literatura existuje jako specifický institucionální fakt. Nemalý prostor je pak venován i vztahu fikce a ne-fikce (resp. zde literatury a ne-literatury), kterýžto je ohledáván na nejruznejších typech takzvane

Prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. (narodený 1937 Dobšiná), je popredný slovenský jazykovedec a známy vysokoškolský profesor, autor 16 samostatných vedeckých monografií venovaných najmä tematike syntaxe, sémantiky, jazykových kategórií, literárneho jazyka, kultúrnych, spoločenských a politických rozmerov jazyka a dejín spisovnej slovenčiny, ako aj vyše 500 vedeckých štúdií, uverejnených doma aj v zahraničí.

Náš přední rusista Tomáš Glanc (mj. ředitel Ústavu východoevropských studií na FF UK v Praze) se ujal zpracování průřezové, esejisticky psané encyklopedie, která se tentokrát vedle literatury zabývá i dalšími uměleckými obory, a to divadlem, filmem, ale především výtvarným uměním. Jednotlivé statě jsou věnovány autorům, skupinám, směrům, významným periodikům a podobně.

Táto kniha rekonštruuje slovenskú literárnu kritiku v medzivojnovom období, predovšetkým v jeho druhej polovici. Je venovaná štyrom osobnostiam: Jánovi E. Borovi, Michalovi Chorváthovi, Jánovi Igorovi Hamaliarovi a Alexandrovi Matuškovi. Spájala ich myšlienka modernizácie kultúry kritickým myslením. Hamaliar chcel inovovať skokom. Chorváth cez archaické zdroje. Bor imitáciou a Matuška vizionárstvom.

První komplexní pojednání tvůrčích postupů celého díla Milana Kundery Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru. Jakub Češka oproti tomu klade důraz též na Kunderovu ranou tvorbu, bez níž nelze

Rozšířené a přepracované vydání originální encyklopedické příručky, kterou v osmdesátých letech inicioval Vladimír Macura. Jejím záměrem je představit vědecké koncepce, jež zásadně ovlivnily myšlení o literatuře ve 20. století. Vybrána byla jak díla kanonická, ale stále diskutovaná a aktualizovaná, tak podnětné práce z posledních let, a to nejen z literární vědy, ale i lingvistiky, filozofie, mediálních

Kniha přináší tři univerzitní přednášky, jež Jan Mukařovský ve třicátých letech věnoval epice v literatuře. První dvě, Epika, její podstata a druhy a Román a novela, na sebe v univerzitní výuce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ve školním roce 19321933 navazovaly: Mukařovský se v nich zabývá podstatou a charakteristickými znaky epiky a později také jazykovými, vypravěčskými a kompozičními prostředky

Kniha komplexně a fundovaně představuje jednu z nejvýraznějších kulturních událostí třicátých a čtyřicátých let 20. století anketu o nejzajímavější knihu pořádanou pravidelně v letech 19281941 a 19461949 deníkem Lidové noviny. Každoročně v ní odpovídali reprezentanti mnoha nejrůznějších oborů (politici, spisovatelé, divadelní a filmoví herci, majitelé významných podniků, veřejní činitelé, vědci, profesoři