Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil

Poetická próza Ozim s podtitulem Tesařské črty dává nahlédnout do zanikajícího světa málomluvného starého norského tesaře. Jeho život, ale i dávné řemeslné postupy vidíme pohledem člověka-emigranta, cizince, který se během společného soužití s tesařem seznamuje s jeho řemeslem, jimiž byly utvářeny staré dřevěné stavby v Norsku, a poznává hlavně víc tesařovu rodinnou historii, severskou krajinu a její

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu.

Peripetie lásky, touhy po nových objevech a úspěchu je podána v kontrastu s hrozbou chybějícího mateřství, nemoci a smrtí. Podtrhuje důležitost čistého svědomí, přátelství a porozumění při závěrečné bilanci života. Knížka Šach králem je přepis hudebně poetického recitálu, který měl premiéru 1. 6. 2017 v Labyrintu divadla Drak v Hradci králové. Dialogy vypravěče (Jindřich Tošner), ženy (Kristýna Kociánová)

Cyklus čtyřiačtyřiceti drobných povídek, monologů, scének, epistolárních vyprávění, reportážních črt a esejů Večery na slamníku, které Jaromír John (1882–1952) publikoval v období první světové války, vychází poprvé souborně v kriticky ověřeném vydání. Na rozdíl od jiných literárních děl, rovněž bezprostředně reagujících na válečné roky, nejsou Večery na slamníku jejich patetickou obžalobou. Nelíčí

V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou

Něco cirkusového. Něco lidského a něco velmi zvířecího. Něco, z čeho jde strach, něco, co nutně potřebujeme k životu. Něco směšného, něco dojemného, něco směšně dojemného. Něco velmi tíživého a něco, co by mohlo povznášet. Něco dospělého, něco dětského a něco dětsky dospělého. Něco plného nevšední lásky a něco plného strachu ze všednosti. Povídkový soubor básníka a prozaika Viktora Špačka Něco cir

Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme,

Autor ve svém slavném románu popisuje nezadržitelnou invazi nepřátelské síly, která byla zpočátku bezvýznamná, ba směšná. Zároveň však upozorňuje na skutečnost, že demokratické síly ji ve svém důsledku podporovaly a tím pádem se spolupodílely na svém zničení. Touto kritikou postihuje především politické, průmyslové a obchodní kruhy. Ve smírné ukončení už nedokáže věřit - spoléhá na to, že se „Mloci\"

Hlavní hrdinku Dagmar náhle rozbolí záda. Po řadě vyšetření na neurologické klinice verdikt lékařů zní: operace. Dáša se s novou skutečností nemůže smířit. Dostává se do rodiny spolupacientek všech věkových kategorií. Nejen pohnuté osudy žen, ale i jejich závažné zdravotní potíže nutí Dášu přehodnotit stávající život a klást důležitost na věci, které až dosud považovala za samozřejmost.

Už odmala se chtěla stát tramvajačkou nebo prezidentkou. A protože se jí dětský sen splnil ve velkém stylu, stala se Karolína Hubková rovnou hvězdou pražského dopravního podniku. Jak vidí svět z kabiny řidičky tramvaje? Proč opustila svět modelingu a vybrala si profesi, která bývá vnímána jako tradičně mužská? Co má ráda na retro tramvajích? Odlehčené vyprávění nejen z pražských tramvajových kolejí

Karin stojí na rozcestí. Dostala výpověď v práci a doma si připadá především jako posluhovačka, protože laskavého slova se dočká, jen když některé z jejích tří dětí něco potřebuje. S přítelem si dávno nerozumí. Když navíc zjistí, že se zdravotní stav její matky začal zhoršovat, rozhodne se z města alespoň načas přestěhovat do rodné vesnice a o mámu se postarat. Co se zprvu jeví jako beznadějný útěk

Marie Janíčková je autorkou divadelních představení místního ochotnického souboru. Humoristická novela Bezkontaktní ženy je její druhá kniha, napsaná podle divadelního scénáře. (V nakladatelství Alpress vyšel v roce 2021 její první román Železný klíč.) Někdo nepojmenovaný se pokouší převzít moc. Skupuje půdu a zemědělské podniky. Poslední malá farma, kde pracuje několik manželských párů, stále odolává

Antologie moderní libyjské povídky. Vybral, uspořádal a přeložil Jaromír Hajský.

Nové vydání (zaměřené pouze na prózu, tedy s vynecháním oddílu esejů) výboru z díla českého filosofa-básníka , jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.

Kniha obsahuje slavnostní promluvy přednesené převážně v průběhu let 1996 - 2002, kdy byl profesor Lubomír Mlčoch děkanem Fakulty sociálních věd UK. Lubomír Mlčoch se v nich vyjadřuje k různým ekonomicko-sociálním otázkám současného vývoje České republiky. Zároveň i hledá odpověď na mnohé otázky, které se týkají dědictví, poslání a budoucnosti Univerzity Karlovy v Praze.

Pravdivá výpověď o budoucnosti člověka. Mírně katastrofická kniha o lidském osudu. Svět se nakloní a částečně zřítí do lokální záhuby, napsal Básník Ticho v závěru Obchodníka s nocí (2009). Nová kniha Muž v karanténě. Nouzový stav není první bilancí obětí, mapou nákazy, rouškou pro žádost o grant, patetickým krémem, jenž hraje na city. Strhující děj, jak je u autora zvykem, se odehrává v realitě blízké

Skladbu tvoří dvě valašské svity - Pouštím žílou motýlům paměti a Poslední píseň šamana z kančích hor. S dříve vydanou sbírkou Ohořelec tvoří tyto svity Odehnalův valašský triptych. Verši, které jsou básníkovou existenciální sebereflexí, tak završuje autor svou mnohaletou výpověď o rodném Valašsku. Okořeněním skladby jsou věcné prozaické vložky týkající se historie tohoto koutu Moravy.

Ačkoliv mnozí z recenzentů připomínali příbuznost Písečné kosy a filmu (a později knižního zpracování) Údolí včel, je právě Písečná kosa završením Körnerových románů, které vznikly v 60. letech. Zároveň patří k nejvíce temným, apokalypticky soumračným d

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně