Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku. Ostrované na první pohled nedělají nic jiného, než sedí a pozorují svět, jeho světla a šumy. Ostrov postupně absorboval předchozí vlny dobyvatelů a z původních kultur zůstaly pouze torza velmi vzdálená svému původu. V místech, kde obyčejně očekáváme upevňování obecných hodnot a zásad,

Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární

Smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Hrdinka románu má svůj život pevně v rukou - jiné ruce totiž k dispozici nemá. Musí pečovat o nemocného manžela, vychovávat dospívající dceru, pomáhat dvěma dospělým synům, naslouchat pošetilé mamince a hlavně péct štrúdl, neboť právě ten je pro její rodinu už skoro dvacet let hlavním

Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova? Ano, emeritního docenta bohemistiky Igora Juráška by ani v nejčernějším snu nenapadlo, že když se po mnoha desetiletích vydá do městečka Staré Rasošky, kde kdysi začínal své učitelské povolání, nalezne tam za živým

Tomáš Kosek má problém. Velký problém. Někdo unesl dceru českého premiéra a stopy vedou k prastaré sektě, která to s magií myslí nejen smrtelně vážně, ale hlavně s ní opravdu umí zacházet. Navíc se pohádal se svou holkou a ta se vrátila zpět k prostituci. Mohlo by to být ještě horší? Jistě, ještě je tu to proroctví o konci světa. Jak jinak? Vždycky je tu nějaké proroctví. Jenže tohle, zdá se, není

Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka,

Ač je tato knížka nabitá vtipem a takřka neuvěřitelnými příhodami, vypráví přesto skutečný příběh pražského kluka, jehož tatínek byl Němec, rod šlechtický a všude kolem: komunistická padesátá léta. Mohlo by se zdát, že vzpomínky na tuto dobu musí být jenom trpké. Ale kdepak! Kluci jsou stejní za všech režimů. Utíkají za školu, sportují, soutěží, provádějí průšvihy, a jak dospívají, objevují i sex,

Není vše ztracené ani u těch, kteří dobrovolně nebo z donucení sloužili normalizační tajné policii. Požehnaný mezi ženami je inspirován právě těmito peripetiemi slovenského spisovatele Dominika Tatarky. V románu, obměněn ve fiktivní postavu Doména Tatanky, nabízí skrze vrcholné prožitky lásky těmto ženám modus vivendi – možnost, jak se vymanit z tohoto otroctví.

Všechny to aspoň jednou za život zažily. Nepříjemné setkání s vlčicí. Může se vyklubat z šéfky i z dobré kamarádky. I z žen ve vlastní rodině. Julie o tom ví své. Ženy v její rodině si po celé generace předávaly velmi těžké břímě. Trpěly, ale nevěděly proč. Nebo si to nechtěly připustit. Všechno zakopávaly pod koberec. Julie je během dětství vystavena soustavnému psychickému deptání. Řešila v sobě

Být psím tátou jsem nikdy neplánoval, ale osud to viděl jinak. Jsem herec, kterej chtěl svoji práci už tisíckrát pověsit na hřebík, protože v tomhle prostředí moc chodit neumím a z určitých lidí a praktik je mi fakt špatně. Nadával jsem na osud, než jsem poznal svoji psí smečku, která mi nedá vydechnout, je všude kolem mě a má mě vycvičenýho. Adoptoval jsem pejsky, které nikdo nechtěl a já s nimi našel

Genius loci Aše. Život několika německých rodin od první republiky až do traumatizujícího odsunu. Znepokojivé svědectví o době a lidech, na které bychom nejraději zapomněli. Aš. Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické

Jedná se o první knihu Karla Klostermanna, kterou napsal německy, do češtiny v roce 1923 přeložila Marie Stunová a její text krátce před svou smrtí autor schválil. Čtenář dostává toto dílo do rukou v původní podobě. Jsou to črty ze života lidí v divoké Šumavské přírodě na pomezí Čech a Bavorska koncem 19. století, kdy do kraje romanticky drsného šumavského pohoří proniká civilizace. To poznával Klostermann

Autorská kniha známého brněnského ilustrátora a výtvarníka Pavla Čecha ( O čertovi, O zahradě, O klíči, O mráčkovi, Muž, který sázel stromy), na které pracoval více než jeden rok. Tajemství ostrova je možné nazvat dosavadním vrcholem autorovi ilustrační tvorby. Do příběhu o třech kamarádech promítl vzpomínky na své dětství, svoji lásku k zarostlým zahradám, pohled na hvězdné nebe, motýly, brouky, lidi

Osudový příběh dvou osiřelých sester vrcholí na konci dvacátých let minulého století v americkém St. Louis, kde vedle pobuřujícího jazzu vládne také neskrývaný rasismus a sešněrované společenské konvence. I zde je ale místo pro lásku, jak již napovídá sám název knihy... Která sestra je však sestrou skutečně milující? Jak daleko může být od lásky k nenávisti? A co všechno se dá a nedá kvůli takové lásce

Co je realita a co je jen fikce? Jsou mezi námi lidé, kterým se občas tyto dva pojmy v mysli prolínají. Pavel, řidič kamionu, je současně Sven, a také Karel. A Jana se v jeho očích promění v Lilian. Krásnou a protřelou mladou ženu, která přesně ví, c o chce. A pak je tu expolicajt Karel a jeho nečekaný sok v lásce Ivan. Dva muži v krizi středního věku. To nemůže skončit dobře. A ani neskončí.

\"Před sedmi osmi lety jsem žil jako buddhistický mnich v cejlonských lesích. Odvedl jsem tam tvrdou práci na své mysli. Byly dny, kdy nahlížeje do tlamy šílenství jsem poznal, že přestože neexistuje cesta zpátky, není nutné zešílet. Pak jsem se vráti l do České republiky a postupně pochopil, že tu těžší část práce mám teprve před sebou. Básně z téhle sbírky ke mně za tu dobu nějak přišly samy, asi

Tuto knihu napsal život sám. Jedná se o časový dokument, který popisuje osmnáctiměsíční cestu a boj s rakovinou blízkého člověka, kterého doprovázela autorka knihy. Cesta to byla dobrodružná a odvážná, vedoucí k mnoha konfrontacím a uvědoměním. Právě autentičnost a pravdivost tohoto záznamu představují jednu ze silných stránek příběhu, který ač se týká dvou konkrétních osob, má obecné přesahy. Jeho

Mia je sedmnáctiletá holka, která se na vlastní pěst protlouká životem. K tělu si jen tak někoho nepustí a pro drsné slovo nejde daleko. Když odejde od své nesnesitelné matky, začne žít v opuštěném domě s partičkou kluků, kteří jsou na tom podobně jako ona. Když mezi ně přijde nový spolubydlící, není z něj Mia zrovna nadšená. Hádky jsou na denním pořádku, ale postupem času se ukazuje, že na rčení \"co

V souboru mysliveckých povídek Lovecká vzpomínání nabízí autor přes třicet loveckých příběhů. Rekapituluje v nich několik desetiletí své profesní dráhy, během nichž měl možnost navštívit mnoho překrásných míst hlavně ve vojenských výcvikových prostorech a hraničních pásmech, kam mnohdy lidská noha nevstoupila. Popisuje setkání s řadou lesníků, myslivců a lovců a přibližuje jejich osudy a úspěchy i