Babička Boženy Němcové, s podtitulem Obrazy z venkovského života, patří mezi základní díla naší literatury. Vydaná byla poprvé roku 1855 a Němcová v ní kromě vlastních vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí využila také své znalosti lidových tradic a zvyků. Autorka napsala Babičku ve velmi těžkém období svého života, po smrti syna Hynka. Poetické obrazy Ratibořického údolí a Proškovic domácnosti

Přeneste se zpět na váš oblíbený statek s oblíbenými hrdiny a užijte si jejich životní příhody tentokrát v knižní podobě. Váš nejoblíbenější seriál můžete hltat velmi čtivým jazykem a sblížit se tak se svými oblíbenými postavami jiným způsobem. Třetí díl vašich oblíbených příběhů je zde pro vás. Kniha volně navazuje na první a druhý díl.

Dagmar DYS-BABA Rýdlová otevírá svoji třináctou komnatu na téma dyslexie, smrt syna a nekonfekční postava. Je to citlivé a humorné vyprávění o tom, co lidé obvykle schovávají. Snad i vám příběhy pomohou podívat se jinýma očima na trápení vaše i vašich blízkých.

V hrůzné realitě terezínské pevnosti žily a vyrůstaly děti ve stínu smrti, k níž často zbýval jen krátce vyměřený čas. Ale děti, i ty dospívající, obývají svůj vlastní svět, kam jenom obtížně a mnohdy málo srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nesmlouvavým zákonům fyzikálního času. J. R. Pickovi se podařilo z vlastních vzpomínek nejen vykřesat a zpřítomnit obraz dychtivé,

Lovec a motýl je dějově poutavý, metaforický příběh o hledání stability v moderním světě. Hlavní hrdina Petr se potýká s krutou realitou, prochází svou vnitřní Pouští i velehorami kyrgyského Ťan-šanu, setkává se s krutým Lovcem a zamiluje se do takřka mýtické dívky Anny. Právě Lovec je pro jeho putování klíčový. S nebývalou krutostí Petra učí přijímat utrpení a vede ho k uvědomění si svého místa ve

Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka,

Jan Čep (1902–1974) patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu byla Čepova díla umlčována. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989.

Hlavní hrdinku Dagmar náhle rozbolí záda. Po řadě vyšetření na neurologické klinice verdikt lékařů zní: operace. Dáša se s novou skutečností nemůže smířit. Dostává se do rodiny spolupacientek všech věkových kategorií. Nejen pohnuté osudy žen, ale i jejich závažné zdravotní potíže nutí Dášu přehodnotit stávající život a klást důležitost na věci, které až dosud považovala za samozřejmost.

Ženy jsou často svými partnery podezřívány z nevěry oprávněně, ale mnohokrát také neoprávněně. Snad je žárlivost jakousi geneticky zakódovanou vlastností mužů, ovšem ne všichni jsou takto narušení jedinci. Někteří, i když se jejich podezření ukáže jako opodstatněné, jsou ochotni přistoupit na ženinu obhajobu, podle které za to mohou stejně jen oni, jiní, i když zklamaní, jsou schopni ve jménu lásky

Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, \"jenž by se byl dozajista stal nástupcem

Rromán autorky Vyhnání Gerty Schnirch, Kateřiny Tučkové. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří

Manon Lescaut je veršovaná hra o sedmi obrazech, jíž byl předlohou román Abbé Prévosta. Premiéru měla v dubnu 1940 v divadle D 40, načež byla vydána knižně a okamžitě se stala bestsellerem. V anketě „Nejčtenější kniha roku 1940“ suverénně zvítězila. Objevily se desítky nových vydání a kdyby mohla být volně prodejná, strhala by všechny nakladatelské rekordy. Po skončení okupace však zájem neustal a

Nové vydání (zaměřené pouze na prózu, tedy s vynecháním oddílu esejů) výboru z díla českého filosofa-básníka , jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.

Pravdivá výpověď o budoucnosti člověka. Mírně katastrofická kniha o lidském osudu. Svět se nakloní a částečně zřítí do lokální záhuby, napsal Básník Ticho v závěru Obchodníka s nocí (2009). Nová kniha Muž v karanténě. Nouzový stav není první bilancí obětí, mapou nákazy, rouškou pro žádost o grant, patetickým krémem, jenž hraje na city. Strhující děj, jak je u autora zvykem, se odehrává v realitě blízké

Rukopis této knihy byl nalezen teprve nedávno v pozůstalosti jedné pražské rodiny. Jeho autorka, ystupující pod pseudonymem Jaroslava Lukavská, jej připravila ve formě strojopisu pravděpodobně v polovině padesátých let, a to na základě svých deníkových záznamů z let 1925 až 1954, které zachycují období od jejích jedenadvaceti do padesáti let. Autentická životní zpověď vzdělané a inteligentní ženy je

Kniha obsahuje výběr povídek ze sportovního prostředí mistra daného žánru Oty Pavla. Jsou to silné příběhy našich sportovců s autobiografickými rysy, o sportovní slávě a jejím rubu, dojímavé a lidské. Určitě zaujmou a potěší nejen příznivce sportu.

Kniha shrnuje stěžejní okruhy autorovy tvorby, kterým věnoval nejvíce úsilí, které pro něj byly nejdůležitější. Tak je plánoval vydat, ale nestihl to. Prozaický cyklus Abeceda – který je v knize nejrozsáhlejší a jemuž autor věnoval nejvíc času – obsahuje krátké bizarní povídky většinou s tragickým koncem. V oddíle Črepy (Střepy) jsou zařazeny aforismy odkrývající mnohé aspekty tohoto světa, které mohly

Autor Vladislav Vančura v knize Rozmarné léto vypráví banální historky tří pánů, nudících se na malém městě, změnila květnatá Vančurova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel kouzelník Arnoštek se svou krásnou společnicí. Potěšte se tímto klasickým dílem české literatury, jež je plné skvostných prohlášení, jako dnes již okřídlená věta Antonína Důry: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud

Krásná mladá Rosaria žije se svou matkou v potulné skupině obchodníků a kejklířů. Živí se jako prodavačka oliv, současně se ale velmi zajímá o lékařství. Je zasnoubená s Raffaelem, polykačem mečů, k němuž však cítí spíše sourozeneckou lásku. V noci totiž sní o muži, jehož tvář jí připadá velmi povědomá. Při jedné ze svých cest muže svých snů skutečně potká a vášnivě se do něj zamiluje. Jejich cesty

U řeky Černé se dějí prazvláštní věci. Adamův otec se nevrátí z práce domů, po bezdomovci Richardovi se také slehne zem a jeden rybář je krutě kuriózním způsobem zavražděn. Jak souvisí zmizení postaršího podnikatele s dávným krveprolitím? Vyprávění plyne jako řeka, skáče z jednoho břehu na druhý, z éry dostavníků a korzetů do současnosti a zpět. Z mlžných oparů vystupují voraři, drzé královny noci,