Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají.

Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu

Příběhy o faktech, názorech, zkušenostech, poučeních, postojích, různostech, vizích, postřezích napříč lety 1900 - 2000. Určeno pro: uklidnění, poučení, nepoučení, zasmání, zlost, pláč a další možné stavy zvědavých čtenářů!

Apokalypsa nemusí být jen konec světa, případně katastrofa či konflikt k němu směřující. Existují totiž i apokalypsy soukromé, osobní – a neméně děsivé. Představte si putování českou krajinou těsně po ničivém raketovém útoku. Odhalte smrtící meteorologické jevy, které sužují nejen vzdálené planety, ale i tu naši. Přimíchejte experiment v psychiatrické léčebně, který se ošklivě vymkl z rukou, a temná

Hra, kterou uvedli Voskovec a Werich ve svém Osvobozeném divadle v roce 1937, se vyjadřuje s neopakovatelným humorem a ironií k nebezpečí vzrůstajícího nacismu u našich sousedů. Je namířena proti poraženectví a kolaborantům, reaguje na německou lživou taktiku předstíraných útoků. Aktuálnost hra neztratila ani později, kdy ji Werich uvedl s M. Horníčkem v letech poválečných, její humor nezestárl a dokáže

Hlavní postavou „románu nad mraky“ je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru. Jeho životu dává řád graf s počasím a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Fleischman, který nezná ani vlastní křestní jméno, pracuje jako holka

Jak kdysi prohlásil slavný režisér Woody Allen: „Chceš-li rozesmát pánaboha, řekni mu své plány.“ Lidské osudy jsou nepředvídatelné a ve dvacátém století obzvlášť. To potvrzuje dramatický a emotivní příběh, který si klade otázky o smyslu odvahy a strachu, štěstí i utrpení, paměti a zapomínání, piety i lhostejnosti. Román je to více než osobní, všechny postavy i události jsou totiž autentické.

Pohnutkou pro společný manželský život bývá po letech už nikoli oboustranný úchvat, nýbrž hlavně zvyk. Dvojice z Ermlova románu se dokonale zná. Každý partnerův čin i každá partnerčina myšlenka se dají předvídat. Je to unavený a smutný tanec porozumění, ale jeho setrvalost v sobě skrývá i oporu. Třeba právě ve chvíli, kdy se spolu vydávají do Ladaku po stopách dávné cesty, kterou podstoupili v době

Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí.Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury

Román o lásce a důvěře životního partnera, které se získávají celá léta, ale ztratit je může člověk během jediného dne. Charizmatický houslař Zbyšek a jeho žena Viola projdou důkladným testem osobnosti od chvíle, kdy se ze zdánlivě nevinných příčin začne jejich vztah rozpadat a oni se pod tlakem anonymních dopisů dostanou do vleklé manželské krize. Viola si neuváženě zaflirtovala s neomaleným sukničkářem

Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté

O trápeních s láskou, o svatbách šťastných i té, která skončila smrtí nevěsty, vypráví Vlasta Pittnerová v příbězích nazvaných Ve svatební noci.

Léto 1939. U majáku v Ploumanachu na divokém bretonském pobřeží se poprvé setkává student Marc Kervel s Pařížankou Madeleine, jejíž matka pochází z Čech a otec je potomkem jedné z nejbohatších židovských rodin ve Francii. Pravděpodobně by zůstalo u pomíjivé letní lásky, jenomže o pár týdnů později začala válka… Příběh knihy je inspirován vzpomínkami Desiré Camuse, skutečného účastníka bretonského hnutí

Je začátek roku 1945. Němci cítí v ovzduší prohru, své pozice přesto urputně brání a v lednu začínají opět organizovat transporty Židů do koncentračních táborů. Dvanáctileté Danušce odjíždí jediná žijící příbuzná, kterou má: její matka. Ve válečné Praze se dívka musí spolehnout jen sama na sebe a každý den bojovat o přežití. S nadějí očekává brzkou porážku Němců a vyhlíží návrat svých drahých. Šťastné

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem

Básník Martin Švanda předestírá ve své čtvrté sbírce imaginativně, emocionálně a smyslově bohatý básnický svět plný obrazů z dávných dob, z dob podvědomí a předvědomí, přenesených do současnosti. Netajená láska a (ne)bezpečné uzavření se do úzkostného prostoru rodiny zde přerůstají v lásku a úzkost všelidskou.

Trochu rabiátské, ale i tápající figury z vesnic a maloměsta, nehrdinští hrdinové povídkové knihy Stanislava Berana jsou obtíženi všednodenními starostmi, které je nečekaně uvrhnou do trýznivých tázání. Chtě nechtě musí promýšlet otázky viny, odpuštění i bolestných traumat z minulosti. Dilemata obtěžkávají postavy novými vztahy a osudovými zvraty, směřujícími ke křehké katarzi. Tato carverovská nedořečenost

V zemi vládnou pohanské zvyky, krajem se potulují loupeživé hordy, které vraždí, loupí, znásilňují, lidský život nemá valnou cenu. Ale ještě je tu naděje v podobě staré vědmy-kořenářky, která se vždy objeví tam, kde je jí nejvíc třeba. Ona sama se obrací o pomoc k pohanským bohům, ale už i k novému bohu, k jedinému bohu, k bohu slitovnému, který odpustí těm, kteří v něho věří. Kdo je ta žena, která

Příběh rozbité rodiny Troutmanů z kanadské Manitoby. Matka na pokraji nervového zhroucení, sklíčené dospívající děti a k tomu jedna nešťastná teta, která přijíždí, aby vše zachránila. Rozjíždí se divoká výprava na jih USA za nalezením ztraceného otce. A co všechno na cestě najdou? Sebe sama. Cestu k druhému. A mnoho dalšího...

Knížka brněnského prozaika a dramatika, někdejšího literárního redaktora Československého rozhlasu v Brně a spoluzakladatele satirického divadla Večerní Brno, pro něž psal satirické hry i kabaretní pásma. Nejznámější jsou asi jeho zfilmované prózy ze 70. let Svatební cesta do Jiljí a Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů.