O čem psal Hašek, než potkal Švejka? Za svého života vydal Jaroslav Hašek (1883—1923) více než tisíc povídek a fejetonů. Jeho dílo ovšem není dodnes spolehlivě zmapováno, neboť řada textů se ztratila a u jiných není autorství zcela prokázané. Marie Havránková a Milan Jankovič se soustředili na humoresky a satiry z Haškova zralého tvůrčího období a v chronologickém sledu uspořádali povídkový výbor,

Tři deníky a tři roky, které přinesly tolik radosti, smíchu a rodinných historek, ale také útrap v nelehké době. Jasný důkaz, že dětská nevinnost, humor a bezprostřednost nás dostanou z jakékoliv šlamastyky. A také krásná možnost vrátit se prostřednictvím čtyřčlenné rodiny Vojtěcha Bernatského do dob, kdy veškeré naše kroky určovaly děti. Do dob, které jsou nejpikantnějším kořením života. A které tak

Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro

Hédonismus je filozofický směr, jehož představitelé považují slast za hlavní motiv lidského jednání. Hédonistou je i hlavní hrdina knihy. Poznává společenství, které ho uchvátí svým abnormálním přístupem k životu. Jeho součástí je i Meluzína, žena, která hrdinu nezodpovědně vtáhne do nebezpečné hry Zření vymyšlené geniálním psychologem. Jenže hédonista postupně zjišťuje, že s Meluzínou ani s utajovanou

Návrat k Sudu - to jsou nová dobrodružství žurnalisty J., hudebního publicisty -rdd- a rockera H., takto tří povalečů z vinárny U sudu. Borci cestují časem a prostorem, požívají nápoje, hulí ušlechtilé traviny, zády v tvář se utkávají s nebezpečným vesmírným korzárem a vcelku slušně fušují do záchrany Zeměkoule. Kniha „Návrat k Sudu“ je velmi, ale opravdu jen velmi volným pokračováním scifi-alko-fotbalové

Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na

Autor se snažil citlivým a poctivým popisem přírody ukázat, čím nás umí příroda obohatit. Není to jen nostalgické vzpomínání. Petr Němec chtěl, aby byla z knihy cítit výzva, abychom přírodu neničili, ale chránili a také si vážili toho, co nám generace předků zanechaly.

Výbor krátkých próz Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu – Oskara – vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je i rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu.

Dojemné příběhy našich oblíbených autorů první poloviny minulého století jsou poznamenány proviněním, přinutí nás ale zamyslet se nad tím, jakou vinu nesou hrdinové povídek, když se dokázali postavit okolnímu světu i rodině, když toužili po prostém štěstí ukrytém v opravdové lásce a čistém svědomí, jak těžký hřích nese děvče, jež vyrostlo bez pomoci v bídném prostředí a úplné nevědomosti…

Syrovost života. Karamboly. Sex. Alkohol. A boj. Tak by se dal charakterizovat příběh, který je inspirovaný skutečnými událostmi a nezačíná právě šťastně. Víš, že jsem si vždycky myslel, že sex je pro mě ve vztahu na prvním místě? A teď vidím, že prostě jenom nechci být sám, vysloví jednoho dne Míra. Táhne mu na padesát, ale v podstatě stihl prožít dva životy. Dvě manželství. Leccos se mu v nich nepovedlo

Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě (Nymburk) v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se „zkracovaly vzdálenosti i čas“. Zkracovaly se ovšem i dámské sukně a především vlasy. Na motivy Hrabalova románu natočil Jiří Menzel stejnojmenný film s Magdou

V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších

\"Mikor egyik művész a másikról nyilatkozik, mindenkor önmagáról is beszél (közvetve, utalásosan), csakis ez ad súlyt értékítéletének\" - írja Milan Kundera 2009-ben a 80. születésnapjára megjelentetett esszéfüzérében, s ez alól ő maga sem kivétel. Mikor meghatározó, esetenként sorsdöntő találkozásait veszi számba az irodalom (Rabelais, Dosztojevszkij, Broch, Céline, Márquez, Fuentes, Anatole France,

Iva Pekárková v roce 1985 emigrovala do Spojených států, kde prošla různými zaměstnáními. Živila se mimo jiné jako sociální pracovnice nebo jako barmanka či taxikářka. Nyní žije v Praze, kde především překládá z angličtiny.

Na 46 kratších povídek citlivé autorky vypovídá často o mezních situacích života lidí, kteří nežijí právě na výsluní. Také proto, že jsou psané většinou v první osobě, mají sílu autenticity, hrdina či hrdinka se otevřeně a bezelstně svěřují čtenáři. Hledají v sobě sílu, a u druhých oporu, lásku a bezpečí. Jako například matka devíti dětí v povídce Mařenka, jejíž synek zastřelí omylem v dětsví svého

Člunky jsou příběhy doby, lidí, života i smrti. I když se to nemusí zdát, jsou všechny postavy a jejich osudy skutečné. Jsou takové, jak je napsal sám život, který je největší spisovatel, a jsou tak krásné, i bez příkras, jaké jsou samy Sudety a lidé, kteří tam žijí. První kniha spisovatele Miroslava Václavka je velmi poetickou, a zároveň čtivou mozaikou vzpomínek na jeho dětství a mládí prožité v

Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku. Ostrované na první pohled nedělají nic jiného, než sedí a pozorují svět, jeho světla a šumy. Ostrov postupně absorboval předchozí vlny dobyvatelů a z původních kultur zůstaly pouze torza velmi vzdálená svému původu. V místech, kde obyčejně očekáváme upevňování obecných hodnot a zásad,

Krásná mladá Rosaria žije se svou matkou v potulné skupině obchodníků a kejklířů. Živí se jako prodavačka oliv, současně se ale velmi zajímá o lékařství. Je zasnoubená s Raffaelem, polykačem mečů, k němuž však cítí spíše sourozeneckou lásku. V noci totiž sní o muži, jehož tvář jí připadá velmi povědomá. Při jedné ze svých cest muže svých snů skutečně potká a vášnivě se do něj zamiluje. Jejich cesty

Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život. Lidé z Hrabalových podobenek jsou obyčejní venkované z oblasti Kerska, kam se autor vrátil do krajiny svého mládí, aby psal a psal. Toto vydání vychází z autorem zamýšleného souboru, který v nezkrácené a necenzurované podobě poprvé vyšel až jako součást Sebraných spisů Bohumila Hrabala v roce 1993.