Babička Boženy Němcové, s podtitulem Obrazy z venkovského života, patří mezi základní díla naší literatury. Vydaná byla poprvé roku 1855 a Němcová v ní kromě vlastních vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí využila také své znalosti lidových tradic a zvyků. Autorka napsala Babičku ve velmi těžkém období svého života, po smrti syna Hynka. Poetické obrazy Ratibořického údolí a Proškovic domácnosti

Rybaříte a zdá se vám, že jste nikdy nepotkali u vody rybářku? Stačí se jen dívat! Šestnáct příběhů autorky na téma rybaření, které je ve většině případů doménou mužů. Smích, slzy, dojetí i zamyšlení, provází jako jemná nit z pavučiny všechny příběhy, které jsou vyprávěním o síle vztahu s přírodou, adrenalinovém dobrodružstvím při lovu i paradoxu, který lze vnést do světa, kde by ženu pohledal. Skvělé

\"Muzeum srebrenického masakru najdete v Sarajevu v prvním patře v boční ulici kousek od kostela. Byl jsem tam po několikáté. Koukám se na fotky. Odcházím pokaždé, když přijde někdo, kdo ví, co na těch fotkách je. Poprvé to byla německy mluvící partička. Nerozuměl jsem jim, ale jedné z dívek jsem viděl na očích bolest až do konce světa, až na samý okraj člověka, bolest, která nikdy nepřejde. Přítel

Další kniha Martina Ryšavého, mj. autora oceňovaných próz Cesty na Sibiř a Vrač, je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání; kniha však neobsahuje žádnou jeho odpověď. Zlaté vidění tak můžeme číst jako nejednoznačným

Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně

Jedna z nejzdařilejších próz české autorky, žijící a působící od počátku 70. let v novozélandském Dunedinu, která se již dočkala překladu do angličtiny a řady dalších jazyků. Jen zčásti autobiografický příběh, vystavěný v působivém kontrastu počátku a konce jedné emigrace, J. Tiché posloužil k tomu, co zřejmě nejlépe ovládá. Totiž k nenásilnému zkoumání hodnot lidského života, neustále poměřovaných

Táně Rainerové, manželce generálního ředitelé známé banky, ženě, která nikdy nepracovala a nemusela o ničem rozhodovat, se po odhalení manželovy nevěry zhroutí celý svět. Najednou přichází o lásku i o rodinné přátele, kteří ji přestanou zvát do společnosti. V těžké životní situaci se může opřít pouze o dvě ženy – o svou matku a o přítelkyni Noru, která Táně radí, aby Romanovi odpustila a zachránila

Literární prvotina Ivana Hlase poodhaluje okolnosti zrodu legendy české hudební scény. Nevšedním způsobem vyprávění autor oživuje dnes již pozapomenuté kouzlo starých Dejvic, jejich svérázných hrdinů a osudů. Při putování do intimního světa Za barevným sklem se můžeme stát svědky dobrodružství příběhu jednoho dospívání a nalézání obecně platných pojmů jako je přátelství, pravda a pokora. Předmluva

Hrdinka se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, není to žádná příručka, ale další román... Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příru

Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy nebo spíš toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá

Ester na svém blogu vtipně glosuje svůj život single třicítky. Doufá, že si její články jednou přečte její psychoterapeut, do kterého je tajně zamilovaná. Je cit k němu skutečný, nebo se jedná o pouhé platonické pobláznění? Romantický román s notnou dávkou sebeironie vypráví o hledání lásky i sebe sama.

Jakub nastupuje do cukrářského učení a je úzkostlivý z nového prostředí a neznámých tváří, které tam potkává. Přesto si postupně ve třídě nachází přátele. Ze spolužáků má nejblíže k Nataše, se kterou sdílí podobné pocity a názory. Postupem času se do ní zamiluje, ale zároveň si nepřipouští, že by jeho city mohly být opětovány. Tápe, jak si s nimi poradit, stejně jako tápe v tom, jak ji pomoci, když

Pražská Kinského zahrada a její okolí skrývají řadu tajuplných zákoutí. Právě tady se odvíjejí osudy hrdinů, a hlavně hrdinek prozaické prvotiny Jakuba Železného. Zkušený televizní novinář vyměnil razantní styl z obrazovky za vyprávění křehkých příběhů o ženách. S pochopením pro radost i s empatií vůči bolestem, které jim život přináší. A jelikož jeho maminkou byla oblíbená spisovatelka Marta Davouze,

Čtvrtá prozaická kniha historičky umění Mileny Slavické navazuje na její první dvě knížky (Povídky jamrtálské a Hagibor) a tvoří s nimi trilogii. Jde o knihy vzájemně propojené, které mají téměř stejné literární hrdiny (ve smyslu jejich základního charakteru) a hlavní postavy mají stejná jména. Všechny tři knihy vypovídají o přibližně stejné době. A všechny tři jsou neseny lokální imaginací, každá

Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud

Román 72 schodov voľne nadväzuje na prvú časť trilógie, knihu 16, ktorá je o zdanlivo zúfalom boji statočného a odvážneho Mira proti nastaveniu pravidiel spoločnosti a o jeho snahe žiť podľa seba. 16 otvára ,Pandorinu skrinku a nechá Vás na koniec s otázkou A čo ďalej? Odpoveďou je takmer romantický príbeh komunity, ktorá žije za hranicami dnešnej spoločnosti. Vďaka autorovým pútavým, miestami až lyrizovaným

Próza Patrika Ouředníka, jejíž děj je zasazen do současné Prahy. Na půdorysu fabulační hříčky s detektivní zápletkou virtuózně rozehrává pestrou škálu stylistických i myšlenkových vtipů, jež mu slouží k sarkastickému pojednání českého dneška.

Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže

Povídky v souboru Hranice jsou převážně lokalizováy do krajiny Broumovska, ležící na historickém pomezí Čech, Slezska a Kladska. Navzdory poloze Broumovska v pohraničí však slovo hranice v názvu celé knihy neznamená pouze pomezní čáru, oddělující od sebe různé státní útvary. Její význam lze chápat v daleko širším smyslu jako dělící čáru mezi jednotlivci, etniky, náboženstvími, politickými orientacemi,

Nový román nositele ceny Magnesia Litera inspirovaný skutečným příběhem válečného hrdiny, který se na sklonku života vrací do vlasti, aby vykonal spravedlnost. Pravomil na vlastní kůži prožívá klikaté dějiny 20. století od prvních lásek za první republiky přes výslechy na gestapu, mrazivé peklo sovětského gulagu, krvavé boje na frontě a dobývání uranu pro Stalinovy bomby, aby nakonec došel k poznání,