Kniha, kterou právě otevíráte, je o duši. O té křehké, originální, nespoutané rodící se síle dřímající v každém člověku. Je o rodině, přátelství, lásce, hudbě, tanci či zvířatech. Najdete v ní básně, co vaši duši potěší, povzbudí, pohladí i utěší. A ještě mnohem víc… Je v ní to, co obklopuje každého z nás. S mou knihou se budete radovat, milovat, plakat a prostě žít snáz! Verše jedné duše v sobě skrývají

Jak název evokuje, autor v textu propojuje zdánlivě protilehlé polohy a žánry, verše, zápisky, sny, cestopisné črty a povídky v jeden celek. Ústředním tématem celého textu je krajina, chůze a fenomén času; paměť míst, návraty a ohledávání vlastní minulosti a v neposlední řadě konfrontace malých i velkých dějin se vzpomínkami. Miloš Doležal Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s krevnatou historií,

Publikace představuje úvod do staroegyptského náboženství, především s ohledem na problematiku pojetí božského a božských bytostí a jejich odrazu v přirozeném a lidském světě. Náboženství starého Egypta a jeho jednotlivé fenomény jsou tak nahlíženy v jejich provázanosti s místními přírodními podmínkami, přírodními jevy, lidskou existencí a uspořádáním společnosti. Všechny tyto roviny se v egyptské

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa

Název debutní sbírky Tomáše Tomáška vyznačuje dvojí pohyb, dvojí způsob vzniku hornin, a to usazováním a vyvřením. Tento základní obraz – v jedné, druhé, či obou složkách pohybu – prostupuje komplementárně jak motivickou, tak stylovou stránkou této poezie. Děje (slovesa) jsou tu na jedné straně substancializovány („v prosátém světle / zajíkavý / ptačí zpěv // na vrcholu / osamělé místo / modliteb“),

Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé

Sbírka básní.

Mikropříběhy s ironizující poetikou, nahořklý humor, sklon k aforistické zkratce, tajemství skryté mezi řádky. To jsou poznávací znaky veršů Dušana Spáčila, které shromáždil v knížce Hvězdné války. Třetí sbírka známého básníka a novináře osobitě zrcadlí pocity, které přináší současná rozporná epocha „po konci světa.“ Rovnomocné ilustrace Jana Gablera povyšují knihu na grafický skvost.

V nové grafické podobě (Marek Meduna) se v PV 55 setkáte s novými texty mladé (min. *1989) i zralé (max. * 1954) české a slovenské poezie a prózy - žádné nesrozumitelné řečičky - 0% literárního puritánství: hořká anekdota Milana Kohouta, střet s prvotinou Andrease Patenidise, chirurgická odhalení Matěje Antoše, rozpovídané nebožky Radka Friedricha, ironie Vojtěcha Vanera, kulové blesky Pavla Ctibora,

Třetí básnická kniha Elsy Aids.

Obsáhlý výbor z poezie a prózy Jana Opolského, pořízený Václavem Cílkem a Pavlem Kostiukem a doprovozený působivými ilustracemi malíře Vladimíra Merty, vrací do české literatury autora, jehož jméno by nemělo být zapomenuto.

První souborná edice jádra básníkova díla. Svazek obsahuje kompletní Bieblovy básnické knihy kromě prvotiny napsané se strýcem Arnoštem Rážem a poúnorové sbírky Bez obav (značně poznamenané dobovým schematismem). Svazek vyplní jednu z velkých mezer ve vydávání moderní české poezie: Konstantin Biebl se dosud nedočkal kritického vydání. Básně v jeho Díle, vydávaném v padesátých letech, byly podrobeny

Souborné vydání básnického díla významné spisovatelky, historičky umění, znalkyně art-brut a výtvarnice (*1942). Autorčina poezie patří k nejpozoruhodnějším básnickým projevům uplynulých dvaceti let. Přestože bývá kvůli zaměření Aleny Nádvorníkové řazena k surrealistické linii českého básnictví, je zcela originální a těžko bychom pro ni v české poezii 20. století - včetně surrealistické - hledali obdobu.

Básník se celý rok motá ulicemi mezi opilci, bezďáky, policajty a gamblery „od Rajské zahrady po Židovskou pec“. Na podzim do ticha zašustí klíněnkou prožrané listí nebo zdáli zapípá kasa z vietnamské tržnice, zima se táhne tak dlouho, až opadají i větve, na jaře obleva uvolní nevábné puchy a dusná letní beznaděj pak definitivně potvrzuje, že nás žádné osvícení nečeká, útěk už je ale také nemožný.

Nová sbírka Jaroslava Žily tvořivě navazuje na autorovu specifickou poetiku, jak je čtenáři známa z jeho předchozích děl. Tematicky opět čerpá z ukotvenosti v místních a rodových tradicích (zejména v prostředí moravskoslezských Beskyd), v osobních reminiscencích na události ze života rázovitých horalů a předků. Představuje sugestivní mozaiku privátní i krajinné historie zbudovanou zde básnickou pamětí

Epitaf černé kočky je básnickou sbírkou autorky Lucie Faloutové. Kniha, jež je autorčinou prvotinou, obsahuje devatenáct lyrickoepických básní. Baladické ladění veršů, stejně jako problematika mezilidských vztahů a otázka viny a trestu jsou inspirovány Erbenovou Kyticí. K dosažení dějového spádu a určitého napětí autorka rovněž využívá rýmování a pravidelnou rytmizaci. Z hlediska ukotvení v určitém

Bilanční sbírka reflektující konec jedné životní epochy, \"šlapání zelí\" jak zmizelého starého, tak i vznikajícího nového života. Sova létá nocí a loví vše živé...