Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující

Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky.

Alena Wagnerová je známá jako orální historička a publicistka, jako autorka biografií kulturních osobností a povídek. Výjimečné místo v její tvorbě představuje novela Dvojitá kaple, neboť je intimní zpovědí o dětství, dospívání a zrání mladé ženy, přičemž osu vyprávění tvoří vztah rodičů a dětí. Novela vyniká především svou intenzitou. Přestože jde o introspektivní prózu, o proud vnitřních promluv,

Jiří Ovčáček, historicky první člověk v dějinách České republiky, který zastává funkci jak první dámy, tak i viceprezidenta, míří plnou parou do učebnic dějepisu. Ještě předtím, než se stane samostatnou maturitní otázkou a možná i povinným předmětem (nauka o Jiřím Ovčáčkovi), přichází s jímavým a lidsko-člověčensky pojatým vyprávěním o vlastním životě, v němž se už od narození prolínají osobní a profesní

Smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Hrdinka románu má svůj život pevně v rukou - jiné ruce totiž k dispozici nemá. Musí pečovat o nemocného manžela, vychovávat dospívající dceru, pomáhat dvěma dospělým synům, naslouchat pošetilé mamince a hlavně péct štrúdl, neboť právě ten je pro její rodinu už skoro dvacet let hlavním

Tara je talentovaná ukrajinská tanečnice, která má před sebou zářivou kariéru. Nechybí jí zápal pro věc ani vytrvalost. Poté co se z Doněcka stane válečná zóna, musí uprchnout do České republiky a živit se tam za nelidských podmínek v bezútěšném prostředí jako dělnice. Jejím vysvobozením z tohoto pekla a cestou za splněním snu – tancem – se může stát malý leták nabízející v nedalekém baru místo barmanky

Lukáš Vavrečka (1987), básník a prozaik, časopisecky publikuje své verše a eseje, je autorem románu Revolucionáři (vyšlo v r. 2005), sbírky experimentální poezie Vyhnanec s křídly (vyšlo v r. 2008), rozsáhlé čtyřhlasé básnické skladby Partitura (inscenováno v r. 2008) a spoluautorem básnického sborníku studentů Filosofické fakulty Univerzity Pardubice Lumírem proti své vůli (vyšlo v r. 2009).

Divoký roční běh temnotou úspěšné dramatičky, krachující manželky a matky, femme brutale Lindy Urbanové. Se zvukem tříštícího se domova v uších, s pohledem zanořeným do stále stejných, a přece jiných očí…

Rozvod jako takový s sebou většinou příliš humoru nenese. Rozvodem ale dozajista něco končí – a něco začíná! Hrdina knihy Ivana Galambici je toho zářným příkladem, neboť po této neblahé události zažívá situace, které jsou někdy humorné, někdy tragikomické, sem tam neuvěřitelné, a někdy se čtenář neubrání, aby mu smíchy nevytryskly slzy. Některé autorovy povídky tak ne náhodou odkazují k tomu nejlepšímu,

Hlavní hrdinka utrpí při horolezeckém výstupu úraz. Přichází o paměť a zrak. Paměť se jí vrací, slepá však zůstává. Sluníčkem jejího života se stává malý chlapec Dušan. V románě je vystižena psychika ženy, která je nečekaně odkázána pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých.

\"Ano, pane, to jsem,\" řekl vrátný. Vytáhl z kapsičky velké cibule, chvíli studoval jejich ciferník a pak je zasunul zpátky. Když se znovu podíval na Tvrze, vyzařovalo z jeho očí chladné pohrdání. \"Dříve jste měl pocit okovů na nohou, záplavu povinností, schůzky, opravy automobilu, manželku, milenku, práci, přednášky, bylo toho jaksi příliš mnoho, co jste musel. A tak jste utekl, v pasáži musíte

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná

Mušle a jiné odposlechy je sbírkou drobných apokryfických příběhů Květy Legátové, které spojuje přesvědčení, že věci bývají jiné, než by se zdálo na první pohled. Úsměvná knížka znovu představuje oblíbenou autorku jako mistra českého jazyka i dialogu a čtenáře potěší laskavým a nevšedním pohledem do lidské psychologie.

Povídky a poetizované prózy Florbely Espancy, zařazené do výboru Masky osudu, vynikají stejnou senzibilitou, s jakou jsou sdělovány prožitky a pocity v autorčiných sonetech, jejichž zlomek vyšel v českém překladu v r. 1997. Prostupují je stejně sugestivní obrazy krajin rodného Alenteja, jež evokují neplodnou vyprahlost a melancholii vřesovišť či těží z intenzivních barevných tónů slunečného kraje,

Nejnovější sloupky, rady a vtipné postřehy známé spisovatelky a scenáristky. Za každou cenu jsem chtěla svého muže. Po tajné svatbě jsem ho představila rodičům a on pak odešel domů, protože jsme spolu ještě nebydleli. A já jsem nevydržela a šokované matky jsem se zeptala: „Tak co?! Co mu říkáš?“ A matka lakonicky odpověděla: „Ale jo, k tobě se hodí všechno.“

Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau,

Osobní zpověď kytaristy, jeho pohled na povahu společnosti i jedinců a nadčasové texty Karla Kryla tvoří zajímavý literární celek. Autorova mladistvá syrovost a někdy až nahá upřímnost se skvěle doplňují s citlivostí popisů dějů a postav. Michal Šef ara zkrátka dokáže čtenáři na pár stranách lehce podat události a myšlenky, které si zažil, nebo které někdy běží hlavou asi každému z nás.

Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku. Ostrované na první pohled nedělají nic jiného, než sedí a pozorují svět, jeho světla a šumy. Ostrov postupně absorboval předchozí vlny dobyvatelů a z původních kultur zůstaly pouze torza velmi vzdálená svému původu. V místech, kde obyčejně očekáváme upevňování obecných hodnot a zásad,

Publikací o české punkové subkultuře už několik vyšlo, beletristický pohled na ni však má premiéru teprve nyní. Známý textař, básník a organizátror punkových koncertů a festivalů Petr B. Výškovický v knize Punkový prapor nabízí zasvěcený vhled do činnosti fiktivní punkrockové formace z Ostravska. Společně s jejími členy se účastníme zkoušek a vystoupení, cestujeme kapelní dodávkou, navštěvujeme hospody,