Monografie Stvoření, nebo příroda? je badatelskou sondou do intelektuálních dějin evropské kultury v oblasti výkladu přírody. Zaměřuje se na období raného novověku mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím a o tématu přírody pojednává v průsečíku tehdejších obrazů světa i člověka, pojmů a metod tak, jak je chápaly a jak s nimi pracovaly teologie propojená s filosofií a nová přírodní věda. Základní epistemologická

Je možné racionálně zdůvodnit přesvědčení, že budoucnost bude do značné míry podobna minulosti? V tomto duchu formuloval v Anglii 18. st. dnes již tradiční verzi problému indukce David Hume. Snaha o zdůvodnění induktivních úsudků trápí filosofii i 250 let po jeho smrti. Rakousko-britský filosof Karl Raimund Popper věřil, že tento zásadní filosofický problém vyřešil, avšak převládající konsenzus filosofů

Slavná kniha nejvýznamnějšího moderního španělského filozofa José Ortegy y Gasseta shrnuje úvahy, které vycházely původně v novinách od roku 1927. Ortega v nich reaguje na zkušenost masovosti, která v 19. století vstoupila na scénu a kterou pociťuje zvlášť palčivě v zmatené době po první světové válce. Dav, na rozdíl od Psychologie davu Le Bona, nepopisuje naivně psychologicky, ale nahlíží na něj z

Nejúspěšnější spis francouzského filozofa a esejisty Alaina Finkielkrauta (1949) promlouvá do našich soudobých českých sporů o kulturu. Postihuje problematiku nacionalismu a etnicity i jevu, který se nazývá postmodernou.

Osobnost a dílo Adolfa Portmanna (1897–1982) inspiruje již několik generací českých biologických myslitelů. Po módě genetického determinismu se v dnešní teoretické biologii opět obnovuje zájem o ohledávání filosofického základu, ze kterého čerpají vědy o živém.

Co je to středověká filosofie? Jak myslet z hlediska filosofie jednotu „období“, které trvá deset století?

Filosof Ladislav Hejdánek se kromě badatelských aktivit silně veřejně angažoval, což se podle režimu, který zrovna vládl, projevovalo různě – od zakládání a vedení občanských iniciativ (Nová orientace, Charta 77) přes pokusy o dialog s vládnoucí garniturou až po popularizaci filosofie a vědy. Filosofové se sice v dobře fungující společnosti, dnes řekněme v liberálně-demokratickém režimu, politicky

Tato monografie popisuje teoretická východiska k problematice tělesného sebepojetí a přináší také výsledky výzkumů realizovaných pracovišti obou autorů (tělesné já adolescentů, vysokoškoláků, dospělých, klientů plastických chirurgů…). Zabývá se problematikou sebepojetí člověka a jeho identitou. Zvláštní pozornost je věnována tělu a jeho filosofickému, biologickému, psychologickému, sociologickému i

Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika

Sborník Petru Rezkovi k jednasedmdesátým narozeninám edičně připravil Martin Pokorný a kromě editora do něho přispěli Jaroslav Blažek, Štěpán Kosík, Jiří Starý, Pavel Humhal, Karel Císař, Vojtěch Kolman, Kryštof Boháček, Veronika Konrádová, Jindřich Karásek, Robin Pech, Michael Špirit a Michal Blažek.

Svazek Zápisníky I obsahuje deníkové zápisy Jiřího Němce na samostatných listech z roku 1960 a První (6. 8. 1961 - 12. 5. 1962), Druhý (15. 5. 1962 – 2. 5. 1963) a Třetí zápisník (10. 5. 1963 – 28. 10. 1964). Jiří Němec psal intelektuální deník soustavně více než patnáct let, od srpna 1961 – vyzván tehdy Vladimírem Holanem – do roku 1978. Zaznamenával veřejné aktivity, jichž byl účastníkem, i svou

Marocký profesor Muhammad ‘Ábid al-Džábirí (1935–2010) byl jedním z nejvýznamnějších arabských filosofů současnosti. Je autorem velmi významné Kritiky arabského rozumu, ve čtyřech svazcích (Rozvoj arabského rozumu, 1984; Struktura arabského rozumu, 1986; Arabský politický rozum, 1990; Arabský etický rozum, 2001). Ta je kritikou (ve smyslu analýzy) celé arabské vědecké kultury.

Životopis a poselství Rudolfa Steinera z pera nadšené propagátorky anthroposofie má ve vínku šíření povědomí o jeho díle \"správným\" způsobem.

Vladimír Lobotka vyštudoval históriu na UK v Bratislave a filozofiu na California Institute of Integral Studies v San Franciscu. Zaujíma sa o integrálnu filozofiu, transpersonálnu a hlbinnú psychológiu, paradigmatické posuny a teórie dejín zamerané na dynamiku vzniku a zániku komplexných civilizácii.

Príbeh kultúry, tak ako ho podáva autor tejto knihy osloví aj širšie vedecké i laické spoločenstvo, a to svojou dôslednosťou a zmyslom pre detail. Vychádzajúc z antropologických predpokladov kultúry a jej historicky zakotvených koncepcií, interpretuje ju ako rámec pre ľudské bytie-vo-svete, skúma variácie spoločenskosti a genézu kultúrnych noriem.

Filosofie dějin se po bouřlivém rozvoji v 19. století postupněstala mezi filosofickými obory popelkou. Obě světové války a sjednocení Evropy po roce 1990 dodaly filosofickému hledání konečného smyslu lidského dobrodružství nové dějinné podněty.

Autor píše: \'Toto malé pojednáni je výňatkem z rozsáhlejšího díla, kteréhojsem se podjal kdysi, aniž jsem zvážil své síly, a kterého jsem dávno nechal. Táto část je nejvýznamnejší z ruznych části, které mohli být vyňaty z toho co bylo hotovo.\'

Nové vydanie štúdie, ktorá sa zaoberá archaickou filozofiou: Predpoklady vzniku filozofie, Archaická múdrosť, Mýty po železný vek, Logizácia mýtu a pod.

Sborník vybraných článků, úvah a esejů představuje čtenářům Erazima Koháka ne jen jako filosofa, jak ho znají z prací jako Domov a dálava, Zelená svatozář, Jan Patočka: filosofický životopis a dalších, nýbrž jako komentátora věcí politických i kulturních. Úvodní esej \'Kdo jsme?

Za nejvýznamnější duchovní odkaz východní spirituality vedle tradice ikon se obecně považuje encyklopedie duchovních textů zvaná Filokalie. Zahrnuje duchovní zkušenosti četných autorů: pouštních otců, asketů, mnichů, starců, v rozsahu 4. 15. století. Asketiku otcové nenazývali ani vědou, ani mravní činností, ale uměním, dokonce uměním nad umění! Neboť z askeze plyne nejen poučenost, ale hlavně vhled